úterý 5. srpna 2008

Termoska

Číst v sobě samém.
Sosám si do mozka.
Chci si vědět v mém.
Jsem jako termoska.

Pravda je v nás.
A ne v knihách.
Modlit se v snách.
A myslet v hnidách?

Pravda není venku.
Kam jdeš ty tam?
Že by na myšlenku?
Uvnitř moudrost mám.

Venku je paměť.
Moudrost je to co plní.
Myslíš - je na změť.
Parohy sobolovi!

Paměť bez moudrosti.
Jak prázdná termoska.
Jak opít se do sytosti?
Když tě dráb nemrská?

Plníš-li sebe, plň se životem!
Moudrost ti řekne co a jak.
Paměť jsi nechal za plotem.
Jdeš dál a přejdeš Václavák...


MZ
......................

Vzdát se svého orla...



Kdy lišíme se od sebe jako orel a vzduch?
Jsme plni napětí svých smyslů, hor a much.
Žijeme s tvary, pachy, barvami a dotyky.
Kdo z nás má schopnost odvrátit se? Ty?
Necháváme být si orla v hrudi jako srdce.
Umíme vzduchem spočinout něžně a prudce?
Nemíchat dohromady orla a vzduch; hlínu a oměj?
Říkáme nejde, vždyť narodil se pro něj.
Orel je orel a vzduch je vzduch!
Kdo neumí být, zustává mu puch.
Kdo nechce vidět jednotu ve věci samé?
Vyžaduje hodnotu v nemožném a popelavém!
Tak jako orel není vzduch a vzduch není orel.
Ten, co chce vše vlastnit, je budoucí popel.
Vzdejme se jen k tomu být a zbytek přijde.
Něco sem letí. A slunce zase vyjde...
................................................

pondělí 4. srpna 2008

Hledáme tam co ztrácíme?

...všechno co jsem ztratil...
...jsem vlastně získal...
...když jsem tě hladil...
...a k tomu ještě pískal...
...písničku hledání v nás...
...co můžeš pískat i ty...
...kdy každý chce záchraný pás...
...před poznáním zla a samoty...
...hledej i dobro a lásku...
...potřebná je však jistota...
...nevozíš život na procházku...
...stojíš? tam je láska i temnota...
...když hledáš okamžiky
...pokračuj vždy tam, kde
...jsi skončil, vždy od píky...
...ať jsi nahoře či na dně...
...když ztratíš sebe jinde
...a jinam vydat hledáš se...
...tak sice nedostaneš qvinde...
...ale sotva dočkáš se...

MZ
-------------------

čtvrtek 31. července 2008

Slza...

Tvá slza je jako šťáva z olivy,
která dává život tvojí tváři.
Tvá slza je jako kapka ranního deště,
která se choulí pod lístkem maliníku.
Tvá slza je jako kapka sladké vody,
co se svezla po kapří šupince.
Tvá slza je jako krůpěj potu na hřívě bílého koně.
Tvá slza je esence mořské vody,
co se prodrala mezi zrnky písku.
Tvá slza má tolik podob, tolik tváří,
kdyby se po chvilce neschovala
do koutku tvého rtu, byl by v ní vidět celý svět.

DELTA
....................................................
povídání mojí kamarádky, které mi poslala
a myslela si, že se o takové krásno nerozdělím...

Sluchátka...


...lhát bez lhaní a ptát se bez ptaní ?
...když ťukáme si na vrátka...
...a bereme si svoje sluchátka...
...tak co hrajou dneska ?
...je to na nic nebo se dá tleskat ?
...dá se lhát sobě, tím, že zapnu jiný zvuk ?
...je otevřeno na rozum nebo zkusím jiný hluk ?
...ač hlídáme si, co zní nám do uší...
...tak víme, co s tím, co se nesluší?
...lež má krátké nohy a jde ze široka !
...jdeš bys nesl uším zprávy i do oka...?

MZ
........................................

věnováno Kateřině,
co s krátkou procházkou
hází texty pilně
a doufám, že nebudou je číst jen svi..,
aby bylo, kam jít za láskou

miluji tě, říkáme si vždycky...


...miluji, tě, říkáme si vždycky...
...to věty rozběhli se do strání...
...a jak nebýt melancholický...
...když kytara tam vyzvání...
...vyzváni soudy naší duše...
...a tak zcela bez těla...
...jenom tak kolem si teď kluše...
...a hledá svého anděla...
...posednutí sebou milujeme vůbec ?
...jako by dál být těla neměla...
...když slyším lásko - spadla klec...
...jsme jenom s sebou nebo nejsme docela ...?

MZ


pátek 25. července 2008

Divadlo...


Žijem si životem, žijem si v burleskách,
čekáme na potlesk, kde nikdo netleská!

Divadlo prázdné je a my jsme herci,
co našli koleje vedoucí ke komerci.

Dráždíme neony křiklavých reklam,
najednou seriál: "hele, tu neznám"!

A když tam úplněk, zasvítí na scénu,
sehrajem doplňek, život bez problémů...

Sem tam jsou dopisy posledních vzkazů,
kdo s námi nehrajou, ty já rád mažu.

Jsem přeci řežisér tohohle života
a hraju přece fér či čekám na Godota?

Vzpomínky na role v zhasnuté šatně,
kde jsou ty kremrole, cos házel tak chvatně?

Jsem jenom uvaděč a z mého klína,
vzešel jen přivaděč - bláto a hlína.

A do ní zasadit kus modré z nebe
a zase rozchodit, lásko má sebe!

Budu zas divadlem jednoho herce,
ač není na parfém, jsem bez komerce...

MZ
........................................

čtvrtek 24. července 2008

Tři grácie...


stála tam tak sama v černém...
a tady 2 žena v oblečení stejném...
když chvíli čekáš na tramvaj...
potkáváš ženy co ti daj...
poslední sbohem našich chvil...
a místo očí díry propadlin...
a tak ze slz sálá smutek...
že kuchař smrt sám sebe upek...
to nejde sníst a ani odložit...
budou jen doživotně snít...
ted třetí černá grácie...
vyběhla náhle na orgie...
se smrtí nejde smířit se...
když, ale miluješ, smíříš se...
i s tím, žeš byla mámená...
tři grácie, rakev jediná...
muž co je pryč míle, ach míle...
uměl život všem do poslední chvíle...

MZ
..............

Žebravé dopisy...

každý z nás dostává
žebravé dopisy
dříve psaní, nyní e-mail...

proč s námi zamává?
pros lásku popisy?
city, snění, už dříve...

jsou něžně skuhravé,
mečící vzdorem,
plněny vším co se najde...

kdo z nás je vnímavé
oko se suspenzorem?
botou co zašlápne, zajde...

proč vlastně dopisy
k nám takhle chodí?
mám tě víc znát?

jsou dlužními úpisy
abych to nerozchodil,
že mám tě rád i tak?

MZ
..................................
všem, co mi posílají ty krásné dopisy na které neodpovídám,
protože vás pořád mám rád stejně ( i ty co neznám)

Když se uzdravuješ...

KDYŽ SE UZDRAVUJEŠ,
ZRANĚNÁ PÝCHA,
KRÁSNÉ ŽENY...

TAK POZDRAVUJTE,
NEMÁ DÝCHAT,
ŽIVOT NEZROZENÝ...

JSOU MÍSTA V DUŠI,
CO HLOUPÍ HLEDAJÍ
A NENACHÁZÍ...

NEVÍŠ, JAK TI SLUŠÍ,
HLEDAT CO NEMAJÍ
A CO TI SCHÁZÍ!

JDOU HOUFY ŽEN,
TAM, KDE ŽIVOT JE,
ZRALÝ - NEZRALÝ...

CHCEŠ V PROSPĚCH ZMĚN
VĚNOVAT SRDCE JEN,
ABY ZNALI - NEZNALÍ ? ? ? ?

MZ
.......................
mému nejhezčímu jaru co znám

neděle 20. července 2008

Zrcátka...


Osvětleni svitem střípků zrcátek,
berem vše kmitem bez všech pozlátek.
Střípky jsou dny co vryjem do paměti.
Splněné sny, co máme nejen jako děti.
Každý je cenný, když kousek odrazí.
Světla, co pryč z cely snu tmu dorazí.
Odrážet světlo to není naše povinnost.
Nesvítí peklo a i nebe má pak brzo dost.
My nejsme světlo a ani jeho zdroj.
Chci kvítí, aby rostlo a nebyl žádný boj.
Každý z nás se bál světla, že na něj taky narazí.
Střípek skla nelhal, že shořím, když ho odrazím.
Ta tmavá místa v srdcích čekají na světlo denní...
Chceš tady něco změnit a čekat až na rozednění?

MZ

Z mých snů zbylo...


Z mých snů zbylo jen chvilek pár.
Slunce našich dnů, tma nočních stvůr...
Tlačíme dvoukolák vzpomínek trpkých plodů.
na vrchu jeden kabrňák vykládá o at-once módu.

Že vždycky shora shlíží jen jeden?
Ta potvora jablko, co zabíjí jedem!
Když vyšplháš až nahoru a jsi první v hoře,
jablíček co nemají oporu, mrtvých zbylo tu moře.

Podtrhnout, rozříznout, spálit a zničit až na X!
Chceš-li snům uprchnout, ať žije MATRIX...


MZ

pátek 18. července 2008

Kdo ví???


Jsi letní počasí?
Jsi lehká pápěří?
Jsi možná do krásy
a ten kdo si nevěří...

Svou rukou koukáš
do klína změn.
Z hlavy vyhnat brouka
a nevydat moc z měn?

Ke spáse je třeba,
něco víc než počasí.
Ruce, polibek, rtěnka?
Kdo ví, tak krev zastaví...


MZ
...............................................
autorem obrazu je Radka Kuželová

Obojek...


Když ráno zmáčklo,

osu tvého obojku,

tak i slunce klaplo,

naprázdno dole na dvorku...


Obojek silný ocelový,

a kolik sbíral do krásy?

Když obejmul krk, kdo ví,

uviděl tolik co asi...


Jsi žena rozkročená?

A nebo jen cudně stojící?

Sundáš-li si vlasy z čela,

připoutáš víc než jen sanici!


Připoutáš pohled nový,

silou co není vidět!

A obojek ocelový,

ti klidně může chybět...

MZ
xxxxxxxxxxxxx
věnováno Svatavě a nikomu jinému...
autorem obrazu - Radka Kuželová

Nosič se skořicí...


A vypadala velmi hrdě,

ta malá dívka stojící,

když dívala se tvrdě,

na nás nesoucí skořici...


A sní šli sypat tiramisu,

tím ona byla do krásy,

pohledů - ách, plnou mísu,

stačí jen mrknout zpod řasy...


Vzdálenost ke kráse? Asi tak k metru...

Hej dívky, paní - i vy maníci...

Dělejte si linky kolem svetrů!

Do očí nejde sypat skořici!

MZ
..................................
autorem obrazu je Radka Kuželová

Za tahy štětce...


Za tahy štětce,

vnímám tvé stopy,

maluješ lehce,

co nikdo nepochopí..


Kdo z nás je onen,

co rozdělal barvy?

Voláš víc - "honem",

když dáváš lesk na rty...


Maluješ o život,

s úsměvem uzardělým,

jsi lásky kupido,

co střílí své střely...


V zrcadle modelem

a jsi sama v sobě,

láskou a popelem,

jsi maskou i době...

MZ

--------------
autor obrazu - Radka Kuželová

Připoutaná...


Čekáš až povolí provazy,
spadnou a zbyde jen noc.
Tak i svět zamrazí,
ptáš se jak na pomoc?

Schoulená v postavě,
je duše svobodná?
Kdo návlékl, pros ať tě,
dostane dál...

Prosí či postává?
Na kříži svázána.
Tvá něžná postava.
Čekáš jen do rána?


MZ
..............
obraz - Radka Kuželová


čtvrtek 17. července 2008

Tvoje oči...


Když tvoje oči zachytila clona,
říkal jsem si, že jen nejsi doma.
Vyplašená duše utekla a tempa motýlí,
nestihla zachytit pocit co tě opýlí...

Když zavíráme svoje oči,
dáváme si před ně clony.
Bojíme se, že světlo skočí?
A osvítí co chceme být my?

Jak zjistit co mi požehná?
Můžeš jen chvíli oči otevřít.
Skrz světlo jdem třebas do pekla.
Jen TY jsi, kdo říká, žít či odejít...


MZ
.................................
věnováno Kataríně a jejímu pohledu
líčení Lucie Hofmanová a foto Michal Zachar

Co jsem?

Jak začít, ptáváme se?
No začali jsme všichni stejně. 
Životem.
Cos udělal, aby bylo lépe?
Jak říct, že stáváme se? 
Člověkem.

Postuj před zrcadlem!
Podívej se na to tajemné! 
Dobro TY!
Kdo může cítit příjemné?
Když ani nenapadnem. 
Samo TY.
Vltavíny prší z nebe.
Nemusím a přeci chci. 
Tvořit.
Je možné moci - nemoci?
Pevná zeď zebe. 
Je čas bořit...



středa 16. července 2008

1 + 1 = 3



Když dopíjím pohár vláhy,
co vytryskl z tvého klína.
Zbyl po mě kousek vlahý,
co si vsákla lesní hlína.

Když zmizíš oči za víčky,

a hruď začne rychle zdvihat,
nevnímáš jehličí a muchničky,
jdeš se být za početní příklad.

Že 1 + 1 jsou 3,

říkala máma, že tohle nejde,
mýlená platí, ať jsi kdekoliv,
MY známe lesní ticho, co vejde.

MZ
........................................................
obraz malovala Radka Kuželová