...všechno co jsem ztratil... ...jsem vlastně získal... ...když jsem tě hladil... ...a k tomu ještě pískal... ...písničku hledání v nás... ...co můžeš pískat i ty... ...kdy každý chce záchraný pás... ...před poznáním zla a samoty... ...hledej i dobro a lásku... ...potřebná je však jistota... ...nevozíš život na procházku... ...stojíš? tam je láska i temnota... ...když hledáš okamžiky ...pokračuj vždy tam, kde ...jsi skončil, vždy od píky... ...ať jsi nahoře či na dně... ...když ztratíš sebe jinde ...a jinam vydat hledáš se... ...tak sice nedostaneš qvinde... ...ale sotva dočkáš se...
Tvá slza je jako šťáva z olivy, která dává život tvojí tváři. Tvá slza je jako kapka ranního deště, která se choulí pod lístkem maliníku. Tvá slza je jako kapka sladké vody, co se svezla po kapří šupince. Tvá slza je jako krůpěj potu na hřívě bílého koně. Tvá slza je esence mořské vody, co se prodrala mezi zrnky písku. Tvá slza má tolik podob, tolik tváří, kdyby se po chvilce neschovala do koutku tvého rtu, byl by v ní vidět celý svět.
...miluji, tě, říkáme si vždycky... ...to věty rozběhli se do strání... ...a jak nebýt melancholický... ...když kytara tam vyzvání... ...vyzváni soudy naší duše... ...a tak zcela bez těla... ...jenom tak kolem si teď kluše... ...a hledá svého anděla... ...posednutí sebou milujeme vůbec ? ...jako by dál být těla neměla... ...když slyším lásko - spadla klec... ...jsme jenom s sebou nebo nejsme docela ...?
stála tam tak sama v černém... a tady 2 žena v oblečení stejném... když chvíli čekáš na tramvaj... potkáváš ženy co ti daj... poslední sbohem našich chvil... a místo očí díry propadlin... a tak ze slz sálá smutek... že kuchař smrt sám sebe upek... to nejde sníst a ani odložit... budou jen doživotně snít... ted třetí černá grácie... vyběhla náhle na orgie... se smrtí nejde smířit se... když, ale miluješ, smíříš se... i s tím, žeš byla mámená... tři grácie, rakev jediná... muž co je pryč míle, ach míle... uměl život všem do poslední chvíle...
Z mých snů zbylo jen chvilek pár. Slunce našich dnů, tma nočních stvůr... Tlačíme dvoukolák vzpomínek trpkých plodů. na vrchu jeden kabrňák vykládá o at-once módu.
Že vždycky shora shlíží jen jeden? Ta potvora jablko, co zabíjí jedem! Když vyšplháš až nahoru a jsi první v hoře, jablíček co nemají oporu, mrtvých zbylo tu moře.
Podtrhnout, rozříznout, spálit a zničit až na X! Chceš-li snům uprchnout, ať žije MATRIX... MZ
Jak začít, ptáváme se? No začali jsme všichni stejně. Životem. Cos udělal, aby bylo lépe? Jak říct, že stáváme se? Člověkem.
Postuj před zrcadlem! Podívej se na to tajemné! Dobro TY! Kdo může cítit příjemné? Když ani nenapadnem. Samo TY. Vltavíny prší z nebe. Nemusím a přeci chci. Tvořit. Je možné moci - nemoci? Pevná zeď zebe. Je čas bořit...
