čtvrtek 5. března 2009

Zaklínám snové obrazy


tvým ústům

zaklínám svou lásku
jak malíř v půstu
odpovídám na otázku

jsi celá nebo
jen tak trochu milá
ruka, co sebou
trhla, když tys usměvavá

našla jsi to
co jiní nedostanou
a nevzdala to
a nezůstala stranou

ty moje obrazy
jsou všechny snové
a uvěřit jim zamrazí
jsou však všechny tvoje

Michal Zachar
............................
všem malířům + kontakt na autora obrázku


Nedokážu věřit


nedokážu věřit
věřit tomu, co mě učí
neschopen změřit
jak ten, co dává rozhodnutí...

nedokážu žít
aniž neporuším pravidla
možná chci jen snít
jak by přetekla stavidla ?

moje duše
chce poznat spásu
a srdce zběsile kluše
lze nevidět vší krásu ?

radost ze všeho
co jsem, kdy učinil
to je odpověď od něho
ať už jsem jakýkoliv byl...

určitě milejší je
poctivost nežli víra tady
určitě důležitější je, že milujem
než to, že vybočujem z řady...

Michal Zachar
......................................
všem, co dýchají za ty druhé


středa 4. března 2009

So far away


když nemůžeš brečet
po probdělé noci
zda-li stát či klečet
a hledáš už jen pocit

lásky, která uletěla
když zbyla jenom těla
nezašeptáš, jsi skvělá
jen trochu nedospělá

vidíme jen to, co chceme
neslyšíme druhé dlaně
spát už spolu nemůžeme
životem dál odhodlaně?

MZ
...............................................

Když nejsi s tím, koho miluješ, miluj toho s kým jsi. 
Dokud ten, kterého miluješ, nepřijde na to, s kým jsi.
S láskou ubíhá čas, s časem ubývá láska...


pátek 27. února 2009

Sweet Sacrifice (Modlitba)


VŠEMOCNÁ LÁSKO
PROSÍME O MILOST
DEJ AŤ TĚ NIKDY
NIKDO NEMÁ DOST

JSI DÁVANÁ BRANÁ
KRÁSNÁ BEZMOCI
JSI SVĚTLEM RÁNA
A TMOU DO NOCI

A HLASEM MÍRU
ZPÍVEJ NAD VĚKY
JSI SPÁSOU K DÍLU
STVOŘIT ČLOVĚKY

Michal Zachar
................................

čtvrtek 26. února 2009

Rozdělení člověka



Všem nám řekli.
Vstaň člověče!
A buď na věky!
Co ti uteče?

V ráji světlo.
Peklo nebylo.
Vše se hnětlo.
Aby ubylo...

Lásky sdílení.
A vidíš hada.
Rozumu trápení.
Má ho ráda?

Napadlo muže.
Co nebyl nadán.
A z člověka růže.
Je Eva a Adam.

Michal Zachar
...........................
všem, kdo věří

Úsvit



jak zjistit stav věcí?
když hledáš úsvit
slunce vstává přeci
a platíme za jeho úklid

hledáme síly na to?
proč vlastně žít
už netřpytí se zlato
stačí prý jen chtít

neplivej do zrcadla
špinavé neodráží nebe
jen bezpráví,  co nedopadla
ne na zem, ale do tebe
 
kdo silnější je?
kámen nebo květina
zrcadlo život přitahuje
a tak se za úsvitu zase začíná...

Michal Zachar
...............................
poděkování


středa 25. února 2009

Nothing compares


když už tak jdeš
pralesem života
víš, co doneseš
tam, kde je Golgota

na kříži vztyčen
uspěchanou lůzou
ten, co všem křičel
že láska je můzou

každý, kdo víš
co neseš si sebou
pro oči pravdivý
staň se neposedou

poslechneš život
nebo jen uspěchán
utáhneš v mysli plot
s ničím nevyrovnán

své kříže máme
a ve víře víme
když nepočítáme
že bdíme či spíme?

Michal Zachar
..................................
 věnováno krásné dívce s krásnýma očima

sobota 21. února 2009

Odpuštění



beru si každou příležitost
kterou mi život nabízí
jen jednou mineš a zlost
nevrátí to, co nezmizí

a někdy třeba nevrátí se
a ty stojíš a nevíš jak
změnit způsob zeptání se?
kdy vrátí se ten bílý pták?

v zobáku s malou snítkou
vyhlásit boj vší rutině
neser se tady s řečí plytkou
změnit se dá i nevinně

životem rychlým ve vteřině
poznáš, kde peklo je i ráj
když ti rozum poradil tak líně
chybu svou jsem udělal

věřím a potkávám své anděly
nebo ďábly s jejich splíny
jen ukázat, co mi život nadělí
mohou jen oni, nikdo jiný

Michal Zachar
.........................................
chyby jsou dobré, když se neopakují

Probuzení ze sna


zrádná chvíle v kouřící
mlze odplouvá po řece
vzbouzíš se vonící
zaseklá kapka, co neteče

a chvíle je mouřenín
HLEDAJÍCÍ světlo tvé dlaně
láska uhasla kamením
co vrháme na spící - "hr na ně"

jsem lásky nesyta
chvějícím srdcem louskám
když usedneš do ticha
těl spletených, jak houska

jsi gejzír, který překypuje
světlem, co vhání sem svit
do očí studní, co navštěvujem
ber živou vodu, ta se dá pít

Michal Zachar
........................................
láskam našim...


Obrazy


když lásku štětcem
nakreslí tvoje ruka
tak staneš se tím hercem
v divadle sem tamťuka

co ťuká, ťuk, ťuk
na plátno své symboly
a ty si říkáš kluk
no snad se mu to zahojí

když kreslíš obrázky
na břehu rybníka
tak maluj dlaní od lásky
a odměna je veliká

ne všichni ti, kdo malují
si svoje štětce perou
tys udělal, že dávájí
lásku čistou a celou

a víme, jak se odrazí?
v očích kolem je tichá
modlitba za tvoje obrazy
dědečku, tys moje pýcha

Michal Zachar
......................................
všem, co malují pro svoje vnučky a nejen pro ně...


Co hledáme u svých učitelů



Odpovědi hledané u svých učitelů.
Kroky, co vkládáme do jejich šlépějí.
Vkládáme na ně role spasitelů.
A chceme v mrazu, ať nás zahřejí.
A to i přes to, že oni učí nás.
Že my život vnímáme si jinak.
Že třeba kopřivou nespálíš mráz.
A vzorce nepochopíš v přítmí kina.
Když vyrovnáš se s jeho těžkostmi.
A vítězstvími a uvidíš jeho kostým.
Vyučování je seznámení s možnostmi.
Učit se je učinit pro sebe něco možným.

Michal Zachar
--------------------
všem absolventům a Andree

Klíč k tajemství


Když na půdě hledáš.
Ten klíč, co odmyká.
Ta tajemství, co nemáš.
Jen prach tě polyká.

Jsi dítě, které poznalo.
Svět bolestí a smutku.
A věří, že by zůstalo.
Štastné bez zármutku.

Jak často hledáme klíč.
Co zavírá nám poklady.
Až jednou upustíš míč.
To láska ti vše napraví.

Teď máš vše i tajemství.
I ty, co tehdy byly pryč.
Dospělost není ztratit panenství.
Láska je ke všemu ten klíč.

Michal Zachar
-----------------------
všem čtenářům knihy Tajemství


Andělská tvář



energie tvého pohledu
kterou jsi mě ozdobila
naráží v drobnohledu
na sklíčka, co mne poranila
střípky maličkých dnů
co vytavila něčí zlost
zaseklé v dřeni pohledů
nejsou nám pro radost
pinzetu, skalpel a laskavá
slova, co čistí tvoji tvář
sem tam i kapka krvavá
z ruky, vytahující zašlou zář
to kapka z krve člověka
jenž neleká se střípků
uvízlá v pleti proseká
cestu ke světlým zítřkům

Michal Zachar
.......................................
všem, co dali do mlýna svou trošku


Srdeční misky


Když dotýkáš se

Dlaní horkou od lásky
Jen zalykáš se
Když prsty najdou oblázky

Na pláži těla
Stavíme hradby z kamene
A nebo skvělá
Je i z písku, vzpomeneš?

A pak náhle příboj
Spláchnul vše, cos postavil
Nikdy žádný výboj
Nezničí záznamy těch chvil

A i kdyby hrom
Proměnil vše ve sklo a písek
Vyrostl jsi v strom
V jedné z tvých srdečních misek

Michal Zachar
..............................................