Dotek

dotek je k milování třeba

a někdy není po chuti

je jako k jídlu chleba

srdce srdcem dotknutí

dotýkáme se nejen kůží

dotykem jsou i pohledy

a píchají jako trn z růží

krásou, když máš ohledy

a dotyk hlasu, vzpomínáš?

ještě ti tóny syčí do uší

nebo jim lásku odevzdáš

taky to, co slova netuší

dotkneš se i vůní košile

ozvěna tepu letí nahoru

prostě jsou milé, nemilé

dotknout se dá i mramoru

co sami sebe pohladit?

žijem nebo jsme kámen?

srdcem potřebujem mít

chuť zlobě říct jdi, ámen

Michal Zachar

----------------------

Martinovi za jeho fotografii

Čekání bolí. Zapomínání bolí.

Ale není větší utrpení než nevědět,

k čemu se rozhodnout.

Zas začal den

Začal den a bez rodiny.

Co odešlo? Sen? Jediný?

Probuzení k ránu jsou tvrdá.

Podlehnout klamu, buď hrdá.

Přísahat na život, podlehnout.

Odškrtni 8 bod, prominout.

Jsme tím, čím jsme, vším!

Říkáme jinému, ti náležím.

A nenajde-li se už chuť milovat.

Chci pokusit se, mít tě rád.

Michal Zachar

..........................................

Komu jinému...

Podání srdce

Spolehnout se na sebe.

Když máme podlomené zprávy.

Tak tady hledím na tebe.

A lží mám skoro přes půl hlavy.

Kde hledáme své anděly?

Ty, co nemaj nalomená křídla?

Spásu nám prý nadělí.

Ten, co dostal sám sebe z nitra.

Hledáme meshiase venku.

Kde jsou všichni ti dávno cizí?

A v kapse navštívenku.

S adresou, co nám právě zmizí.

Doma je uvnitř srdce.

Když nevěříš, tak si ho stiskni.

Tlač na něj, ne prudce.

Hrát životem s dlaní si riskni.

Kdo je já a kdo zas ty?

To, když držíš srdce v dlani.

Jsi ten, co bourá mýty.

Já, člověk rozhoduji podání.

Michal Zachar

.................................................

Psi na řetězech

nejde už takhle dál žít napořád

stejně, jak čeká společnost

kdo z nás je hodný a kdo neřád

skáču z myšlenek pro radost

chutnáme s drogou přijetí

úspěch je dotáhnout to daleko

nebo být v novinách vzápětí

být šéfem nejen nad Seinou

když toužíme po své droze

a nikdo nepřizná si závislost

psi připoutaní řetězem k noze

podupává do taktu, že nemá dost

pravdivé peklo jsou ostatní lidé

a lež ztratila kabát s převlečníkem

chovejte se líp, nejlépe neubyde

chovají se ti, co zbláznily se smíchem

závidím zvířatům, co nemají rozum

co nehodnotí sami sebe metrem

etikety, která teď hraje pozérům

co neběhají s děravým svetrem

když nevím, kam už s tím jít

tančete na hudbu, které máte dost

vždyť nemusíme sami sebe bít

a tvrdit, že přeci nám jde o radost

Michal Zachar

..............................................

Davidovi

Strach z utrpení je horší než utrpení samo.

A žádné srdce nikdy netrpělo,

když se vydalo hledat své sny.

Plamínky svíček

mihotání svíček

v našem pokoji

nestačí zahnat tmu

mačkám ten míček

co dalas mi předloni

dotyk dávám snům

plamínky letmé

hřejí až do běla

když dostanou sen

poslepu ve tmě

říkám, cos nechtěla

a míček letí ven

když podzim sedá

do krajních poloh

vzpomínky zhasnou

tvář tvá je šedá

kdo vlastně pomohl

teď letí tu tmou

Michal Zachar

------------------

Někdy může naprosto nepodstatná událost

změnit všechno krásné v okamžik úzkosti.

Lpíme na hledání smítka v oku a zapomínáme

se dívat na hory, pole a olivové háje.

Daidalos

když se dívám

teďka na syna

sen zas mívám

že vše začíná

pohled do očí

co neuhnou

srdce roztočí

tlakem nás obou

jak vidíme se

a máme to své

moc snažíme se

nezranit perutě

slovo je tělem

koukám na syna

ve tmě světlem

pírkem dobýván

přidat teď vosku

jemu do křídel

hlavně ne do mozku

podle pravidel

Michal Zachar

..............................

Janovi - mému synovi

Žába

protože umíš

naslouchat větru

inspirací šumíš

i když ve svetru

jsi malá žába

co do rybníka

stáhla i chlapa

sakra štika

laskavá, skvělá

tak teď na břeh

málem jsi jela

Ostrava - Zábřeh

koukej si na svět

z hladiny sázky

a když už naspěch

tak jedině z lásky

Michal Zachar

............................................

Čistící listí

podzimní listí

s větrem v zádech

tváře nám čistí

na jeden nádech

a tvrdou dlažbu

posype hbitě

máme tu ražbu

slovem chci tě

copak jsou

němí jak listy

tváře se dmou

třepotají ti TY

hledáš v listí

co srdce tvé

pomalu čistíš

lásky zvrácené

klouzavě jdem

a mlhavé ticho

list za listem

je z lásky východ

Michal Zachar

...............................

Arnoštovi a Lence za to, že jsou...

Live with me

když jsem tě viděl poprvé

přešla´s mi prostě do krve

i když tvá křídla ze sněhu

odvála mou chuť na něhu

jsem stále svíčkou tvojí

zářezy ze sítníc podobojí

jak skládáš ze slov pušku

co vzala sis na lov, služku

slov pár, ke kterým přidáš

za 30 stříbrných jsi jidáš

a kdes nechala svou svíci

cos měla ve mně růžolící

a nárok na srdce, na něhu

rozpustila jedy do sněhu

jen zatoulaná stojíš venku

a bojíš se sem do přístěnku

jdi sebou dál, máš moji svíčku

jsem tvůj magnet na ledničku

co viděl možná vůbec poprvé

jak přešla láska k tobě do krve

Michal Zachar

-------------------------

Life for rent

smrt nám prý dělá

v srdcích prázdná místa

čekáme asi na anděla

co všechno odpíská?

a tak než, abyste se báli

skočte do sebe a začněte

v srdci svém taneční sály

neseďte a sami tančete

život jen na pronájem

je odměňován smrtí

tančící srdce šetří nájem

ať nechytí vás ani chrti

smrt je další možnost žití

je to jediné, co stále trvá

leasing kroků, jak krupobití

ať láska tančí jako prvá

za svítání či za soumraku

ať bosou nohou vběhne

tančit smrti až do zázraku

mrtev je ten, kdo se nehne

Michal Zachar

...........................................................................................

Možná že je smrt životem, a na onom světě považují život za smrt. Kdo ví?

Řeka lásky

jsme tady lidi pro lidi?

jsem člověkem pro člověka?

co možná nikdo nevidí

že lež nám stoupá jako řeka

máme svá srdce otevřená?

a plná dobrot pro hladové?

mysl je ujídá jak nezavřená

a kdo myslí vše opravdově?

ze mě je stvořená moje země?

a já jsem tím, kdo miluje vše?

nebo chci držet se jen pevně

představ svých, jak veteše?

když voda stoupá a zaplavuje

myslíme taky často na zázrak

řeka lží není to, co ohrožuje

třeba pořádně si protřít zrak

milovat sebe i lidi ne jako touhy

ale to, co je přeci samo sebou

pak bude i okamžik pouhý

řekou lásky nedohlednou

Michal Zachar

..........................................

zázrakem života je už to, že jdeme dál..

Žít za ty, co už to nemohou slyšet...

zas vylila se jednou

ta lidská zloba na člověka

a teď duší neposednou

neteče z krve žádná řeka

stane-li se tělo stínem

v tom roztoužení času

jen láska není splínem

je všechno po čem pasu

teď zmizela mi země

už nevidím své obzory

jen vím, že láska ze mě

viděla život navzdory

a tak tu teď zas žíjte

svět se jen klidně točí

vemte si pohár a pijte

do dna, mimo dosah očí

až tam na dně naleznete

víru, že život trvá věčný

a to je všechno, odejdete

pijte na život nekonečný

Michal Zachar

.........................................

Poděkování všem lidem, co nás naučili, že láska je a existuje.

A prosba za jejich duši, kterou jim někdo bez lásky vzal.

A vzkaz, že budeme žít i za ně.

Breathe - Dýcháme

cítíme, jak si dýcháme

společné zvuky zvonce

a náš svět si míváme ?

od počátku až do konce

srdce se nám spletou tóny

ozvěnou z chlopní a komor

dýcháš ty do mé zóny ?

jdu na hloubkový ponor

dáváme svému dechu život

on z mého a tvého tvoří náš

když myšlenka je srdcevod ?

to nic, vzpomínám, jak se máš

Michal Zachar

.......................................

dejme láskám našim i svůj dech...

Deja vu

smích z perutí

slétl potají

aby snad z leknutí

vzal deja vu

už jsi sám silou

co dává

tvář skrýváš milou

a to tě zmáhá

jak říct všem, že

schovávaná

neplatí a že mříže

staví sama

tvá mysl hledající

svůj rozum

bereš? jsi dávající?

sílu pilníkům

Michal Zachar

...............................

Když budeme čekat na ideální okamžiky,

nikdy se nepohneme z místa.

K dalšímu kroku musíš

být blázen.

Děkuji

pohladíš

větou

hezkou

nezakletou

v předpisy

co honí

dopisy

s ruletou

života

utíkajícího

do světa

který

spadne

občas

z hip-hopu

i do opery

Michal Zachar

............................

Simoně

Přátelé

vždycky povídáš si sama
ve spánku milým hlasem
v noci pod peřinou i zrána
člověk, aby spal s pasem

cestuješ při tom asi všude
neuznáváš hranice bytí
něco na tom snění asi bude
fyzika je ve snu k nepřežití

miluju zvláště probuzení
kdy tvoje oči vlhké jsou
chtějí se dotknout v toužení
chtějí se projít mou tmou

a tak se vracím k životu
a taky zůstávám mezi nima
přáteli v příběhu Po-Sobota
zázraky máš stále před očima

Michal Zachar
..............................................

„Co si myslíte, to vytváříte.
Co vytváříte, tím se stáváte.
Čím se stáváte, to vyjadřujete.
Co vyjadřujete, to prožíváte.
Co prožíváte, tím jste.
Čím jste, to si myslíte.”

věnovánu Vladimíru Bruntonovi

CoUld water

když hluboké tóny si zazní

až to z piána vytryskne

jako proud chladné vody

říkáme milovat, tak vážní

ne každá kapka ví, kde jsme

a chladí nám čelo do pohody

všichni známe lidi, co chtějí

skrýt se za ironii a lhostejnost

jakoby láska byla jenom slabá

s nenávistí sem k nám uhánějí

a energie k odpuštění není dost

co na tom, že láska je jen hravá?

a může déšť uhasit žízeň těla

stejně jak mozek projektily zpráv

den je plný nakladených pastí

když se zachce světlu být skvělá

ukázaná, prostě nejkrásnější mrav

padáme do všech možných slastí

to život možná hloupne v okamžiku

láska je věc bezesporu skvělá v tom

jak cele pozoruje všechno bez příkrasy

že, jak psi čtem fleky na patníku

a není třeba dávat trochu na potom

láska je světlem na ty, co nesouhlasí

Michal Zachar

...............................

Want me

chybíš mi

všude kam se jen podívám

chybíš mi

tak jsem tu zase zůstal sám

chybíš mi

a zbylo hodně z minulosti

chybíš mi

se stejně tluče s budoucností

chybíš mi

kladivo klepe tangem na vrata

chybíš mi

a kvůli tomu tančí slova ta a ta

chybíš mi

jen pro ten pocit, že beze změny

chybíš mi

podepíšu i bianko obědové meny

chybíš mi

a nožky má kohoutek nějak nahoře

chybíš mi

ale čekám tě ve své srdeční komoře

Michal Zachar

píseň k básničce