Vyvoláváš

po velmi dlouhé době

skrývání svých pocitů

jednou nohou v hrobě

vstáváním bez mýtů

tou skořicovou touhou

a když vesmír vejde

jsem skořepinou pouhou

co dlaní tvou sejde

jak jsem se trochu bál

o křehkou nádobu těla

tak jsem jen tiše stál

a ty ses divoká chvěla

jak vyjádřit svůj úžas

a dík za tolik dotyků

vnitřnímu smíru dej čas

hodina málo, když jsi tu

Michal Zachar

......................................

Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi,
než být milován pro to, co nejsi.

věnováno Simoně...

Do toho tmáři

vozíme světlo

dobrý zvyk

aby se řeklo

dětem na saních

zpíváme sbory

nejen v kostele

andělské chóry

úsměvy veselé

čekáme světlo

a dáváme tmu

to naše peklo

opuštěných snů

vhlížíme k nebi

a nevidíc zemi

hluší, co slepí

jen rozdělení

a duše i tělo

zbavené formy

splývat si chtělo

nedbejme normy

chvalme se denně

darujme lásku

poselství ze mě

snímá mou masku

a pod ní září

moje JÁ celé

tak do toho tmáři

šťastné a skvělé

Michal Zachar

.......................................

"V dávných dobách, kdy se tomuto období ještě
neříkalo 'nákupní sezóna',

nazývali ho křesťané Vánoci a chodili do kostela;
židé mu říkali chanuka a chodili do synagogy;
ateisté chodili na večírky a opíjeli se.
Lidé míjející se na ulicích si pak říkali:
'Veselé Vánoce!', 'Veselou chanuku!'
nebo (v případě ateistů) 'Pozor na ten sloup!'."

Vánoční rohglíčky

Samet jehličí připomíná plyš.

Vůně neničí, to co teď smíš.

Zavěsit jablka, ozdobit dům.

Jednou do roka, jít k sousedům.

Chvojí se stáčí dál do věnce.

K radosti v pláči své milence.

Pohladím záda, jako to chvojí.

Nemít je zpráva, které se bojí.

Kapr plave, dál ve vaně dokola.

Kolečko hravé, ke smrti dohola.

Šupinek pár, dáme si za svíčky.

Láska je dar, k jídlu rohglíčky.

Michal Zachar

------------------------------

„Lidé často říkají, že motivace dlouho nevydrží.

To platí i o čistotě.

Proto se doporučuje se koupat denně.“

Day runner

jsme denními běžci

tmavým životem

jsme noční ježci

ležíme za plotem

zkoumáme očima

co možná nevidí

dobráka zlosyna

měníme za lidi

víra instinktům

ne z tebe sama

vede ke kořenům

vědomí je brána

Michal Zachar

..................................

„Abychom udělali pořádek ve světě, musíme nejdříve udělat pořádek v národě;

abychom udělali pořádek v národě, musíme nejdříve udělat pořádek v rodině;

abychom udělali pořádek v rodině, musíme nejdříve udělat pořádek ve svém osobním životě;

abychom udělali pořádek ve svém osobním životě, musíme udělat pořádek ve svém srdci.“

Sale christmas

taky čekáš, co zbude?

co děsí sklady, praskající

výprodej proti nudě

jsou přeci svátky milující

ať z venkova nebo ze vsi

vidíš vločku bíle létající

máš-li chuť honit se se psi

sníh není třeba pod čepicí

když dochází nám šťáva

co ukradla se z pečení

láska výprodeje je pravá

tak, berme zdarma vážení

Michal Zachar

.....................................

Štastné a veselé vánoce 2009

Ave Maria

tvá ruka zněla smíchem

co slyší jenom andělé

tím neskutečným tichem

šly s tebou tóny neznělé

tvé kroky v tónu tónů

hloubkou dna i rovinou

kterou jeden z hromů

změnil v zemi nevinnou

sám nevím jestli uvěřit

stačí k tomu, aby znali

ti, co nám dali takhle žít

srdce, mozek, řeč a svaly

tvé oči vzlétly s holuby

s jménem tvým, je Marie

když člověk život zahubí

říkám si, ať láska ještě je

Michal Zachar

............................................

Pokud ti ostatní lidé nerozumí, není to ještě
důvodem ke smutku. Horší je, když ty nerozumíš jim.

Bludička - Will-o'-the-wisp

s bludičkou vstávám, ochotnou k řeči

dojdem až k vám, je jedna z věcí

co vezmete dál, mě a nebo sebe?

já jsem tam stál, zrcadlení v tebe

v končinách bažin, jsi bloudící oheň

co dohoří stářím na jednom z polen

kam bloudí bloudi, do míst, kde jsou

slabounce čmoudí, ať nezapomenou

ať každý z nás, potká svůj osud

tu bludičku krás, co svítí mi dosud

Michal Zachar

..............................................

O poušti

poušť kolem svítí

odlesky mocných

písek je naší síti

na přání zbožných

všude jen zrnka

bezmocné síly

kdo jenom brnká

by bičem byly

kdo tvoří poušť

co ve mně zbyla

a vlastně proč

roztodivná a milá

kdo skládá duny

slunce či déšť

jen vítr to umí

tiše sem snést

je plná zrn lásky

sypajících do noty

zpívej bez otázky

naplnění prázdnoty

Michal Zachar
.............................................................

Tereze Kalinové

Vryté tóny

Máš tóny vryté.

Mat, co jsi mi dal.

A jsou jen skryté.

A stále by jsi bral.

Figurkou jako tón.

Posouváš pěšáky.

Hudba je duše zlom.

Vyletíš za ptáky.

Na šachovnici dnů.

Píšeme kontrapunkt.

Zbylo z našich snů.

Dost na jeden špunt.

Oslavit život teď.

Ty jsi má hodina.

Co zní jak flašinet.

Hra tónů začíná.

Osnovu a klíč jen.

Kupodivu stejné.

Píšu ti prostě sem.

Věci samozřejmé.

Michal Zachar
...............................................

Mít odvahu udělat kroky,
které jsme vždycky chtěli udělat,
je jen způsob, jak dokázat, že věříme.

Světlonoš tančí

tanečních kroků bílý svit

světlonoš, co vládne sám

boty krájí tmu jak břit

jas nyní vtančil k nám

dráhy paprsků letí kout

do koutů duše rozhazují

osvíceni jiskrami z bot

tanec úsvitu oznamují

probuzeni do tmy a blik

zalévání tancem života

a teď v jeden okamžik

svit spolu s tmou kolotá

tak vstavají duše s dnem

každý zvláštně osamělý

tančí s temným za pasem

jak jste se v noci měli ?

Michal Zachar

..................................................

Nejsme sami. Svět se mění a my jsme součástí těchto změn.

Létající koberec

chtít, tak chtít, až bolest popraská

jsem jen jeden stín nad životem

a kolem mne víří, ta samá otázka

jestli všechno, je tam za plotem

dokud jsem divadelním kritikem

co v lóži blízká hromem na herce

a stejně nevím, čí že vlastně sem

a neumím se pohnout z koberce

koberce života, co natáhli mi domů

do pokoje, kde vy i já hrajem divadlo

s tím, že i já kritik mám dost hromů

je něco, co by možná někdy zapadlo

a najednou se pohnul svět a letí sem

jdu až k místu, kde jsou vlny čekající

to, když nevejde se do pokoje tvůj sen

vždy možnost máš, mít koberec létající

Michal Zachar

............................................

"Pokud se nepokusíš zlepšit to, v čem jsi už dobrý, nikdy
neporosteš." -- Ralph Waldo Emerson

Otázka na tělo

jsme šípy vystřelené z luku

jsme příkladem z učebnice

jak najít tu osamělou ruku

jak ošetřit ucho od slonice

jsme kladem své fantazie

jsme zvyklí dál už nejít

jak spíme, přesto žijem

jak často chceme nebýt

jsme možností nás všech

jsme události všehomíra

jak sevření plic na výdech

jak to, že láska neumírá?

Michal Zachar

............................................

i když ujdeme třeba tisíc mil, dojdeme pořád
k tomu samému - sami k sobě...

Když dojdou slova

Slyšel jsem ten tajemný tón,

který David hrál, aby potěšil Pána,

ale ty se o hudbu opravdu nestaráš, že?

Nějak to jde,

počtvrté, popáté,

moll padá, dur se zvedá.

Zmatený král skládá Hallelujah.

Hallelujah, Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah

Tvá víra byla silná, ale ty potřebuješ důkaz,

viděls jí koupat se na střeše,

její krása,

v měsíčním svitu,

tě svrhla.

Svázala tě

na kuchyňskou židli,

zlomila tvůj trůn,

ustřihla ti vlasy

a z tvých rtů nakreslila Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah

Možná jsem zde byl někdy předtím,

znám tuhle místnost, chodil jsem po této podlaze.

Než jsem tě poznal, měl jsem ve zvyku žít sám,

Viděl jsem tvou vlajku na mramorovém oblouku,

láska není vítězný pochod,

je to chladné a zlomené Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah

Byl to čas, kdy jsi mě měla poznat

co je opravdové a jít níž.

Ale teď mi to nikdy neukážeš, že?

Vzpomínáš, kdy jsem se k tobě přistěhoval?

Svatá temnota se přestěhovala také

a každý výdech byl Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah

Hallelujah, Hallelujah

Možná je tam nahoře Bůh

a vše co jsem se kdy od lásky naučil

bylo jak střílet na někoho, kdo tě vytáhl.

To, co můžeš v noci slyšet není pláč,

není to někdo, kdo viděl světlo,

je to chladné a zlomené Hallelujah.

Hallelujah, Hallelujah

.............................................................................

převzal od Leonarda Cohena - Michal Zachar

Na památku pro úžasného učitele lidí, Vláďu Veselého,
který teď učí někde jinde. Učil mně a spousty ostatních,
jak máme brát život s hravostí jemu vlastní
a můj život změnil na dlouhých 17 let, co jsem pracoval s dětmi.
Myslím, si Vláďo, že až se zase potkáme, tak budu připraven...

Ne Me Quitte Pas

LÁSKA JE STAV BYTÍ

A NENÍ TAM VENKU

JSME DRUHÝM SKRYTÍ

JENOM ZA MYŠLENKU

JE UVNITŘ V NITRU

HLUBOKÉ STUDÁNKY

DÁ BISKUPOVI MITRU

ZAČÍNÁM OD MAMKY

NIKDY JI NEZTRATÍŠ

NEMŮŽE TĚ OPUSTIT

POKUD JI NEZAHODÍŠ

TAK JAKO SVŮJ KLID

LÁSKO NEZÁVISLÁ

V TOM CIZÍM TĚLE

OSIDLA SOUVISLÁ

HLEDEJ NEPŘÍTELE

BUĎ V PŘÍTOMNÝCH

OKAMŽICÍCH LESKU

ŽIVOTA, CO ZPYCH

JSI BEZ POKLESKU

NAJEDNOU KLIDNĚ

A ZAPOMENEŠ SVĚT

NEBUDE TI BÍDNĚ

RADOST POHLEDĚT

A V KLIDU RADOSTI

JE TVÁ VELKÁ LÁSKA

MÍR POSVÁTNOSTI

CO MŮŽEME LASKAT

Michal Zachar

----------------------

věnovánu Jacques Brelovi