neděle 10. ledna 2010

Učitelům života


jak dlouhou rukou
jsem po lásce sáh
i když se zárukou
měl jsem strach

co vlastně znamenají
ta slova, že MY jsme
světu se možná zdají
až příliš nápadné

co, ale říká ruka tvá
bouřící se tiše mojí
jsou skály, že je tma?
my hrajeme hru svojí!

kdyby si nota řekla
já sama hudbu nedělám!
a kdyby slova tekla
jedno je prý klam!

a když kámen spadne
že tak nepostaví zeď!
a kapka nedosáhne
v tok řeky hned teď!

obilné zrno si vzdechlo
jak samo oseju si lán?
mému projevu neuteklo
jedna láska, že je klam!

ale bez té tvé jediné není
symfonie, kniha ani dům
bez kapky oceánu snění
obilní pole zrn zázrakům

a když řekneš, že tvá
láska není ani trochu MY
ne ani trochu upřímná
nikdy bys nežil těmito dny

člověče, čím jsi vyjimečný
všichni, potřebujem tebe
tam, kde jsi, buď jedinečný
ať ti náš dar srdce tepe

Michal Zachar
.........................................
… Milovat znamená vstoupit k druhému,
pokud ti otevře branku do své tajné zahrady,
kde v úžasu zašeptáš:
To jsi tedy "ty"?

sobota 9. ledna 2010

Kronikář


z písniček běhá mráz
a sníh je zase pryč
možná, že s lidmi snáz
ze chtění, že bude chtíč

když někdo sebe opouští
aby se vydal zas a znova
tak klidně třeba na poušti
běžíš i s nohama od olova

co zůstane mi v paměti
jen obludy s "tou" pravdou
miluji tě v srdci vzápětí
svobodu napětí ti kradou

Michal Zachar
...........................................

Leošovi a tomu, co je...

Juliet...



jak vnímám se sám

čím přispěchám
víru událostí

pyšný autogram
nejde klam
vložit zlostí

jsou dny spánku
které sténají
napnutím

zavírám schránku
oči šeptají
zalknutím

vzpomínky lžou
mozku rády
s vidinou

opouštěn tmou
k světu zády
nevinnou

čekání na lístek
vzdává klid
nádraží

splývání bolístek
bolí v nich
odrážím

Michal Zachar
..........................................

k poctě kapele Futurum a Romanu Dragounovi zvlášť
a taky Lence...

My way IV.



Abych se každým dnem

netřásl ve svitu lásky.
A víc se stával člověkem,
odpovědi znal na otázky.


Nebyl jsem tím vším,
kdo se vždy přizpůsobí.
Já to už dávno vím
a tebe to neozdobí.


Milovat není vybrat si,
co chci si z tebe vzít.
Neumím poručit ani počasí.
Vím, co ze mně můžeš mít.


A teď jen vědět komu.
Je nutné pořád bojovat?
My chceme k sobě domů?
Kdo z nás umí milovat?


Michal Zachar
..............................................

Milovat znamená chtít vší silou dobro druhého,
a to dokonce víc než dobro vlastní,
a dělat všechno pro to, aby milovaný rostl
a později se plně rozvinul.
Aby se každým dnem víc stával člověkem,
jakým má být, a ne někým,
koho chceš přizpůsobovat představám
ze svých snů.




Šlápoty




Sníh mě vždy učí,
hledat si nové z cest.
I když občas mučí,
že jej musím i smést.


Do polí sněhu mám,
vložit totiž své stopy.
A jsem na to sám,
co možná nepochopí.


Nevidíš nic než bílou,
pláň mrznoucích slzí.
Z tváře, co je tak milou.
Promiň, teď není brzy.


Šlápnutím udáváš směr.
Poselství rozpustí úsvit!
Na jih nebo na sever?
Neváhat, stačí jen jít...

Michal Zachar
------------------------

Ať nám svým životem dokazují:
že jedinou řečí lásky není řeč těla,
protože tělo jednou zmlkne,
zatímco srdce bude zpívat věčně,
že život může být koneckonců darován
jinak než v těle
a že každá existence je plodná v té míře,
v jaké je prodchnuta láskou.



Chvíle


Předstírat smích, 
když srdce krvácí.
A venku jezdí na saních.
Ty křičíš, chci být domácí!

Beru si vše, co kdo dá.
Radost, bolest, žal i lásku.
Je život jenom karneval?
A ty po tisící měníš masku?

Někdo si měří čas.
Nádech a zas výdech!
Život nemění nic z nás.
Jen chvíle, co berou dech.

Michal Zachar
.............................................

Až jednou půjdeš přes most, NESPĚCHEJ!
Podívej se na řeku, která před tebou běží,
chvíli postůj a podívej se!
Touto cestou jdeš naposled.
Jak jednou vkročíš, nemůžeš se vrátit.
Jen bláznům je dopřáno se vracet...


Víc než dost



Život se neohlíží zpátky,
týden je na to víc než dost.
Jednou nohou do pohádky,
nad propastí druhou povinnost.


Putujeme za svým cílem,
cesta nás učí víc než dost.
Ať je jak chce dlouhá chvíle,
uplyne a strhne tvou nevinnost.


Neznáš strach, když hledáš.
Člověk potřebuje víc než dost.
A strach při hledání nemáš ?
Až budeš mít, co pak? Budoucnost?

Michal Zachar
.................................................

Když někoho opravdu miluješ,
necháš ho jít si svou vlastní cestou,
i když to znamená, že nepůjde s tebou.
Hlavní je, že půjde za svým štěstím....



Kankán kapek



mohu tě obejmout
třeba jen tak. . .
hlava je bloud
neví, co bude pak


půjdu ze sprch
docela nahá
vířivý povrch
pak každá snaha 


jen kapek kankán
zastavit touhu
bude ta tam
zulíbám, mohu?


Michal Zachar
-----------------------------------

Bisexualita zdvojnásobuje naše vyhlídky
na schůzku v sobotu večer.




Král vran


a jenom zašeptám
tys můj úžasný
jsem králem vran
co střeží tvé sny

na hrudi tíha dne
a co čeká v noci?
vědět, že prostě jsme
nenechat bez pomoci

síla tvá poutá svit
tak tíha noci i dne
může zas klidně jít
vstoupit můžeš, sne

Michal Zachar
................................

V tmavých jeskyních našich mysli
sny stavějí svá hnízda z pozůstatků dne.

pátek 8. ledna 2010

Co to má společnýho s láskou?


kolikrát napadnul sníh
vydal se život pápěří
kolikrát se závoj zdvih
než se zas vnoří do peří
chvění v nás svolává
chuť dotýkat se srdce
když tulák nemrava
polechtá nás prudce
a bránicí polapen syčí
vzduch do našich plic
ozvěnou šelestu křičí
chtěl jsem tě mít víc
láska je silou spoutání
když sebe milujeme
nikdo se ti neubrání
s kým taky pobudeme?
těšení vloček tančících
je vhání do očí s páskou
možná nechtěls plačící
co to má společnýho s láskou?

Michal Zachar
.........................................

Skutečnost, že nás někdo miluje, 
nás málo uspokojuje. 
To, co nás činí vskutku šťastnými je, 
že my můžeme někoho milovat.

Wearing the inside out (Nosím naruby)


je možné ti ukrást
plachý pohled tvůj
když odešla jsi spát
srdce zabrzdilo, stůj!
v tom konci konců
vlezeš lehkým snem
s dotykem si lomcuj
co cloumáš zátylkem
tajemná, mocná, jiná
pořídíš noci baterku
spřádá se pavučina
příběhů z paběrků
chcem slyšet svit
jak vniká do pokoje
tak zhasnu tuhle nit
dobrou noc, lásko moje

Michal Zachar
......................................
Smysl života spočívá v jednom slově,
které má však v sobě všechno. 
Tím slovem je láska. 
Láska je jediný smysl života. 
Zdá se že je to pouhé slovo, 
které označuje jen jednu věc. 
Pokud je však láska ve všem,
je to skutečný smysl života.

Půlnoční představa




když vešla na jeviště
a šátek přes rameno
se snesl na to hřiště
tak bylo domluveno


slova jsou znějící nic
když slyším ty tóny
a kdo z nás má víc ?
dotek je tím novým


kam určená k hříchu
ukládáš svoje ústa
tak v půlnočním tichu
říkám jen - zůstaň

Michal Zachar
..................................
Každý vyprávíme ostatním své příběhy.
Příběhy nás utvářejí.
Znát někoho znamená znát jeho příběh.

Milovat znamená pochopit, že druhý milovat nemusí.



čtvrtek 7. ledna 2010

Slepý námořník


jsou hloubky našich dnů
kdy noříme se do vln
a v šedi tónů krasavců
jdou plevy snáze od zrn
kráčíš po břehu sama
bílá v dýchajícím nic
s představou jako dáma
mým mořím vše dávajíc
a na dohled od břehů
zastavíš loď, co veze
vysadíš vlnu na něhu
ať se taky jednou sveze
ohraná melodie letí
rychlostí tvé hladiny
je dobře nebýt slepý
když jsi možná jediný

Michal Zachar
------------------------

Moudří vynikají, protože vidí sami sebe součástí celku.
Září, protože nechtějí oslnit.
Dosahují skvělých věcí, protože nevyhledávají uznání.
Jejich moudrost je obsažena v tom, jací jsou, ne v jejich názorech.
Odmítají se přít, a proto se nikdo nepře s nimi.

Hodinář moci



jsem hodinář noci
a skládám náš čas
a není v mé moci
posunout jej zas


místa, která jsou
pod soukolím dne
spravuji najednou
až do chvíle té


kdy rozeberu stroj
a čas vyběhne dál
každý máme zdroj
a o to jsem stál

Michal Zachar
........................................................................
Proč mi všichni říkají mlč, když si chci promluvit?
Proč mi všichni říkají nebreč, když se mi chce plakat?
Proč mi všichni říkají miluj, když není kdo by mě měl rád?
Budou mi také všichni říkat dýchej, až budu umírat?!



Bolest



bolest prožitá uvnitř

co nikdy nevychází
říkám si jen tak křič
nikdo tě nenachází


napiš mi, co tě bolí
říkával jsem potají
až když jsme svoji
vidím, co mi šeptají


tvé dotyky, že jsi tím
co neviděl jsem sám
a nelži sobě dojetím
před tebou poklekám

Michal Zachar
.............................................
Poznej sám sebe, abys mohl poznat nové lidi.
Možná, že zjistíš, že jsi jedním z nich.



úterý 5. ledna 2010

Komory



tak jsem zase jednou byl
a stojím v koutě své duše
a přehrabuji, jak jsem žil
snad až příliš často suše


stojící při sobě a taky sám
dívám se kolem do komor
časem je prostor vyhlodán
možná vyměnit jen motor?


chceme svá zažraná místa
vyčistit hustou kyselinou
jen tahle věc je teď jistá
že šrámy srdce neodplynou

Michal Zachar
.........................................
Zvykni si na to, že máš jenom sebe.
Pod sebou peklo a nahoře nebe.




neděle 3. ledna 2010

Clubbed the death



zas jednou nedáváme pozor
kvůli čemu jsou tu závory
světla, jak na táboře dozor
náraz a najednou nic nebolí


kde jsem a hrát budu příště
promysli si vše, než se položíš
jaký budu nosit dres a čí hřiště
říkáš si v pádu, že tohle neumíš


a pak najednou jdeš k sobě
tam dovnitř a bubny rachotí
máš pocit, že jsi už v hrobě
hele naši leží támhle naproti


proč myslíme jen na to svoje
běžíme životem na konec pláně
život je jak půjčky za hotové
když nikdo z nás nejezdí za ně


chceme vyrůst v první velikosti
a nikdo vlastně nemá dost
pak úsměv zbavíš minulosti
než zbude jenom lhostejnost

Michal Zachar
....................................
Mnoho lidí se dostalo dál, než mohli,
protože si o nich někdo jiný myslel, že mohou.




sobota 2. ledna 2010

Avatar



je barva záblesk
našeho nitra?
kovový odlesk
z hrotu jitra?


tvar složí nás
z nano atomů
modrá kůže krás
přilne ke stromům


jen dotyk pouhý
barva a tvar
tančící šmouhy
kdo je avatar?


pro moc a sílů
zarážíme čest
mezi sady dílů
my chceme kvést


zahrady našich
srdcí a v nich stroj
jsme jenom clasic
žádný nepokoj?


kolik nás čeká
na to, až přijde
vyjící až běda
až hvězda vyjde


jsme lidé snící
nebo i bdělí?
možná, že říci
zřím tě, jsme smělí?

Michal Zachar
......................................
Dej nám, Bože, tři dary: smělost, vyrovnanost a srdce.
Smělost na to, abychom změnili věci, které se změnit dají.
Vyrovnanost na to, abychom se dokázali smířit s tím,
co změnit nelze.
A srdce na to, abychom mezi těmito dary dokázali rozlišovat.



úterý 29. prosince 2009

Výdech, nádech



když srdce zastavujem
mezi dvěma výdechy
duši prostě oznamujem
a žijem mezi nádechy


kdo ví, kde my žijem?
jsme tělo nebo dech?
v tom, co teď zažijeme?
nebo v rakvi na zádech?


dýcháme rychle a sem?
nebo užíváme klidu?
možná, že být dítětem
je lék na lidskou bídu

Michal Zachar
.......................................
Všimněte si, kolik dospělí vyplýtvají slov
na to,  někoho pochválit.

Možná se stačilo jen zhluboka nadechnout
a křičet bra
vo...



Světlo luceren


paprsky Slunce budí zemi
a světlo luceren šlo už spát
tak prostě dobře je mi
a chci, aby to bylo napořád


tma, kdo oslepuje vidění
a nevíme, co ji vlastně tvoří
je třeba trochu bláznění
vidět tmu v světle, co hoří


když vstoupíš do světla
aniž vidíš, jak tě oslepuje
aby se duše nespletla
tma není to, co si pamatujem

Michal Zachar
.................................................

Světýlko duše bez hřejivosti srdce
je často jen bludičkou v tmách života.