neděle 18. července 2010

Ženám


ženy nás vrací do života
a nejen naším zrozením
tvoří nás z lásky, maso, voda
jsou naším tajným znamením

spoutávájí nás gesty svými
když hladívávají ve vlasech
se svými vlasy spletenými
nám dávají svůj dech

a ukladají popel náš i slzy
z jejich slov jdou věty návratů
do časů, kam vracíme se brzy
když jejich láska byla tu

Michal Zachar
................................................................................

Ty oči mě zaplavovali zvláštním mocným zmatkem.
Z těch neproniknutelných očí vycházelo nekonečné kouzlo,
nyvé jako závan větříku, svůdné jako pohasínající obloha za šeříkových,
růžových a modrých soumraků, trochu melancholické jako noc přicházející za nimi!
Ty oči skrývají v sobě tajemství toho, co se zdá a neexistuje,
co se může objevit v pohledu ženy a zapůsobit, že v nás vzklíčí láska.

čtvrtek 15. července 2010

Satori


návraty do srdce
vstupují do proudu
smýkající prudce
životem nás bloudů
bloudících kolkolem
proti a souběžně
honících se za bolem
srovnávajíce si něžně
svá laskavá objetí
ve kterých odnímán
necítíme svá dojetí
je načase být sám

Michal Zachar
...........................................................................

Jednou ses mě zeptal, jestli mám radši Tebe nebo svůj život, a já odpověděla, že svůj život. A tys odešel, aniž by ses dozvěděl, že můj život jsi Ty.

Bezejmenná



každou vteřinou
stěhuji se prostorem
buňky mi mizí
zem ubíhá za obzorem

vidím tvé pohledy
splývající v mých očích
máme-li ohledy
srdce nám povyskočí?

dáváme do rukou
spousty oboustranných chvil
které jsou zárukou
že jednou přijde královna víl

Michal Zachar
-------------------------------------------------------

Já pocítila v životě mnoho bolestí, trpkých klamů, byla jsem na kraji zoufalství -
avšak navzdory tomu neztratila jsem důvěru a lásku k lidem. - Božena Němcová

Spáči



stávám mezi proudy
říkával jsem si sám sobě
nedbajíc, že soudy
dostihnou mě dřív než v hrobě
okleštěn z pocitů
vnímajících spouště přání
zameten bez krytu
silou času myšlenka doběhla mi
když se bojí jeden
vyslovte obavy z toho, co oni
patří na chleba s medem
ještě i máslo, co ti teď voní?
těšit se budu z ničeho
laskat květiny přejících snů
zničených tím, že bez jeho
přispění zapaluji království dnů
stojící upálen bouřkou
hledal jsem jej snad všude
teď opuštěn touhou
vidím, že přeci jen království bude

Michal Zachar
--------------------------------------------------------------

Království Boží (řecky βασιλεία τοῦ θεοῦ basileia tú theú) nebo království nebeské (βασιλεία τῶν οὐρανῶν basileia tón úranón) je jedním z klíčových motivů Ježíšova kázání a Nového zákona, v němž se zmínka o Božím království objevuje více než stokrát. Ježíš navazuje na starozákonní označení Boha jako Krále (hebrejsky מֶלֶךmelech) a svým posluchačům sděluje „radostnou zprávu“ (εὐαγγέλιον euangelionevangelium) o tom, že toto království – tedy stav, kdy bude naplněna boží vůle – je nablízku a mezi nimi. Přesný obsah pojmu není v bibli definován explicitně, Ježíš o něm hovoří téměř výhradně v podobenstvích a blahoslavenstvích. Království boží však není míněno politicky („není z tohoto světa“). Mezi mnoha křesťany je chápáno eschatologicky, jako něco, co roste mezi věřícími a v úplnosti se uskuteční na konci tohoto světa. Jiní ale vidí toto království realizovatelné v přítomnosti.

Možná, že stačí vědět a vidět, že až budete jednou nespokojeni ne proto, že chcete něčeho více, ale proto, že nebudete mít ani zdání, co to vůbec chcete, až vám bude těžko u srdce ze všeho, za čím jste až doposud honili, a bude vám nanic i té honby samotné, pak vaše srdce dosáhne významného projasnění, vhledu, po kterém se naprosto záhadně budete radovat ze všeho a zároveň z ničeho.

Rybičko



viděl jsem dva lidi vstoupit
do klidné řeky svědomí
jeden mohl dál klidně být
druhý se utopil ve vědomí

možná to byla iluze pouhá
odrážející můj mysli stav
že ještě někdo hledá boha
a nedává pozor, tak plav!

přestaň se hledat rybičko
hledat není třeba nic
ještě nenavázal jsi udičkou
svou kořist do udic

to se spíš slon chytí zpráv
na udici slov, co jej ulovily
nežli bůh do představ
co jsme si o něm utvořili

Michal Zachar
..............................................................................

Kdo chytí rybu, je rybář.

středa 14. července 2010

Hluboký ponor


možná, že lásku hledáme
na nehostinných místech
a taky si skály lámáme
prsty odíráme po zdech

prameny tvé vnitřní lásky
tryskající v pohledech
bookmakeři berou sázky
na to, co láska dovede

osvěžující voda proudící
dál do srdečních komor
a tvůj pohled bránící
jít na hluboký ponor

Michal Zachar
-----------------------------------------------------
foto - Martin Císař

Nejklidnější toky jsou často nejhlubší.


Sahající tvář


jsem prahem nekonečných světů
prostoru sahajícího do hlubin
jako květ ptačích snů kvetu
bílý samet malých jeřabin

jedna malá tečka na vršku palce
stmívá mikroskop nekonečna
nitro nás mění na zoufalce
jsi zavřená sedmitečná

od věčnosti se už nelze oddělit
a tak odhalujíc místa drahá
sklopený zrak může být
ta tvář až ke mně sahá

Michal Zachar
--------------------------------------------------------

Radostným srdcem zkrásní tvář.

Korálky vztahů



lidský život jde stopou
v stínu nicoty
a tak nás strachy kopou
i naše šlápoty
svou prázdnotu nevyplníš
předměty či lidmi
když hlouběji nesestoupíš
hřát svými křídly
jsme ochotni srdce vyléčit?
korálky vztahů
když bijí prudce jenom být
složeny na prahu
jednoty přátelství s duší 
je stvol klásku
možná, žes aniž, kdo tuší
pohladil lásku

-------------------------------------------------

Odpuštění je větším důkazem lásky než žárlivost.

úterý 13. července 2010

Proudy


bůh ukryl peklo
uprostřed ráje
tak se nám řeklo
že láska taje

co bude dál
nikdo nevíme
věř, že vítr vál
i když zahynem

tak jako řeka
za zákrutem
neví, co ji čeká
kluk s prutem?

když nejde jít
zpátky a to hned
starej se, jak žít
nejlíp stále vpřed

Michal Zachar
----------------------------------------------
Radce

Čas je cosi jako řeka událostí a dravý proud.
Neboť sotvaže se co objeví, už to uchvátí a už přináší něco jiného, co také odnese.

pondělí 12. července 2010

Empty room - prázdné místnosti


jak prázdné místnosti
míváme srdce svá
kde místo hojnosti
jen tiše okorávám

jen najít své vnímání
světa přede mnou
zbytečně svázaní
představ krajinou

jak díváme se do sebe
prázdných místností
když krása vybledne
tajemstvím bez zlostí

Michal Zachar
...............................................................................

Peklo je prázdné, ďáblové jsou mezi námi.

Summer rain


hloubku samoty ti dám
a věčnost omlouvám
tak si někdy říkávám
jaký jiný než já sám

s věčností v nitru máš
strach, že i když dáš
tak, že vlastně nevydáš
ani, za to co byl jidáš

jsi sobě vstupní branou
když správce měl malou
naději dostat na vybranou
zůstat sám svou skálou

každý je jiný, s ním i svět
srdeční krajiny teď hned
rozhodneš se naposled
jestli vyroste tvůj květ

Michal Zachar
--------------------------------------------------------

Samota může být strašlivá. Záleží na tom, s kým ji sdílíte.

neděle 11. července 2010

Flashing Lights



blikající světla zapalují
v srdci nenávist
kdo z nás vítězí v sluji
tvrdých gest a míst

máš všechno, co chceš
a přeci nemáš nic
přežít peklo, kam se hneš
když budeš mít víc

fakt chceme žít život
co nemá směr?
tak zastavil se přívod
tak jdeš? ber

každý trvá a žije si osud
na věčnosti se míjí
tak to šlo pořád až dosud
s životem i s ironií

Michal Zachar
---------------------------------------------
Láska je nesmrtelná a činí všechny věci nesmrtelnými.
Ale s nenávistí hyne každou minutou.

Usmíření stáří



samotné ticho
pohlcuje prý
slýcháváš břicho
když ti zakručí
bojíme se stárnout
když slyšíme čas
stačí jen mávnout
zastavíme zas
využíváme chvíle
možností plné
 zdi stavíme bílé
bez poskvrnek
často jdem dál
aniž víme kam
tak než bych stál
hnu se raděj tam
kam míří život
když se vše děje
srdeční vývod
krev dobroděje
jak splýváme
stáří se směje
že plně vnímáme
už bez naděje
tak spouští se
usmíření cest
touhou halím se
směla nás vést

Michal Zachar
---------------------------------------------

Mladí potřebují radost a lásku, dospělí práci a přátelství, staří mír a pokoj.

Otvírám


otvírání je, jako strčit nit
ouškem malé jehly
každý hledáme svůj klid
myšlenky, by slehly

otvírání je zkouškou doby
plné zvláštního světla
kdo nešel dál ten nepochopí
toho by vlna smetla

otvírání jdeš vstříc bezhlavě
za pokladem hodnot
všechno dát za perly bělavé
všechno, i pot z bot

otvírání neprahne po dálkách
odbočka k zázraku
pomíjivý jas zve k láskám
věčnosti bez mraků

Michal Zachar
-------------------------------------------------

Zdeně Debelkové za její obsidián a Františkovi za to, že je...

Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.