Doma

jsme plynoucí lekníny

na květu je kapka vody

malým skokem z hladiny

svírá ji žabák do pohody

a taky půda plná sena

létem vonělo až k bohu

 i teď cítím z pod kolena

že tady skákat mohu

a zahradou letí jestřáb

plný malých úskoků

myšku zbloudilou hledá

pár drápů do skoku

a taky chalupa, co měla

příchuť bramboračky

ne vždy, to cos chtěla

můžeš nemít plačky

a tak vše dohromady

ti dává pocit, co má

chuť opustit tě tady

to je pořád tvoje doma

Michal Zachar

---------------------------------

Domov - vždycky to budu opakovat - není prostor, ale proces. Tady se schovávám před deštěm a zimou, tady žiju, tady trávím svůj volný čas, tady se rodí moje rodina, tady ji tvořím léty trpělivostí a tolerancí. Domov je bytost.

Hodiny

každý má v sobě hodiny

jsou k milování třeba

to nemá jenom jediný

ručiček pár taky hledáš

a ručičky mlčky ukazují

vždy v každém z nás

jen tak nám odhalují

že dobré je mít stejný čas

malá i velká utíkají vpřed

budoucnost neznáme

nechceme vidět hned

že minulost stále čeká, ne?

přijímat, i co je nesprávné

radostně přijímat z nás

že život takhle děláme

za to může si náš hodinář

v pohybu dnů a chvil jsou

ty tvoje zázrak jediný

tak ať nám stále jdou

ty naše láskyplné hodiny

Michal Zachar

...........................................................................................

Když je touha ryzí, zamilují se muž a žena do života, váží si každičkého okamžiku,
prožívají ho naplno a jen čekají, kdy přijde další požehnání.

Setkání s ní

i jindy už poznala lásku

tu, co se v srdcích nenosí

dávám všechny noci v sázku

že jen voda tiše šumí v rákosí

až do dnešní noci znamenala strach

a i když byl strach jen sebemenší

závoj, co rozpadl se v prach

vidící skoro vše ve zdejším

a v téhle chvíli všech chvil

kdy tmavá místa osvětluje den

já druhé části, tváří v tvář jsem byl

a pochopil, že barva není sen odrazem

láska je jen pocit spjatý s barvami

jako by bylo nad hlavou tisíce duh

ať všechna srdce hrají nad námi

a lidská samota už nebude dluh

Michal Zachar

.........................................................................................

Ženy a muži žijí na jedné zemi, a přece každý ponechán sám sobě, bez pomoci! Je tohle lidstvo? Kdo se je odvažoval definovat jedním slovem? Žena, až do dnešní doby otrokyně, zůstávala stále naprosto neznámá a všechny domýšlivé psychologické studie dokazovaly jenom lichost vývodů, které sloužily ničím nepodloženým výmyslům spisovatelů a moralistů. A muž, ani ten nechápal sám sebe; zbaven opory ženy, jež by ho doplňovala, byl nucen sám se probíjet životem, sám se radovat a sám bojovat; zbytečně se zřeknuv spontánního úsměvu, který by mu mohl odkrýt smysl krásy celého vesmíru, zůstával slabý nebo krutý, vždy nedokonalý. Žena i muž, oba dva byli každý jiným způsobem hodni politování.

Kostely

šel jsem dnes kolem kostela

od plotu zavřeno až po věž

hradba ocele mě láme docela

dříve než srdce řekne si než

občas se pokoušíme zavřít

a zotročit vše, co milujeme

kdo bude snahy mařit

až tady prostě nebudeme?

jakoby sobectví bylo jediné

co udrží svět v rovnováze

kostely zavřít, hospodine

a jedeme na horské dráze

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------

Celé lidstvo žije v otroctví. Každá víra je otroctví; každé náboženství, každý kostel, každá synagoga, každý chrám není nic jiného než vězení s otevřenými dveřmi. Dveře jsou záměrně otevřené, aby ve vás vyvolaly iluzi, že nejste ve vězení. A co bude až se i tyhle dveře zavřou?

Mluvíme o lásce

budeme zas mluvit o lásce

o té, co v nás roste a dává

říkáš mi nech slzy v obálce

popíšou ji slova popelavá

vždy jsem věřil, že člověk

který svou lásku dostává

dvě bytosti jsou ten spolek

co teď víc lásky rozdává

není něco, o čem se zpívá

v těch písních romantických

je s námi pořád, je živá

svobodná plnící náš smích

za svobodu se platí draze

stejně draze jako za otroctví

z dlaně upadla ti malá saze

jsme schopni milovat, vždyť víš

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------------

V dobrém manželství si partneři střeží svou samotu. Jakmile si uvědomí, že i mezi nejbližšími bytostmi stále existuje nekonečná vzdálenost, může z toho postupně vzejít nádherný společný život. Stačí, když budou milovat vzdálenost, která mezi nimi zůstává a která umožňuje, aby na pozadí širokého nebe... vnímali druhého jako celého člověka.

V srdci Jericho...

ani nevím, kde buší
tvé srdce, co mi pláče

kdo jemu slzy suší?

když kope a skáče?

jsem blázen vidoucí

já, co nechce být mimo

a tak vztah žádoucí

hledám vždy přímo

obcházím skřivánky
a tys šla dalekou zemí
tam pleteš copánky
míříš v ní do přízemí

hledajíc jména jmen
stoupáš v nich do hor
labutí srdce chcem
víra znamená mnoho

a tak jdeš dál krví
stopy se pýchou rozední
zatáhnul oponu prvý

otevře oči až poslední

stačí jen obnovit

sílu tvou i tvým vizím

tiše se v lidech skrýt

neříkat, pšt zmizím

jen bude-li tlukot

vyladěn láskou na ticho

smrt je řvoucí hukot

a v srdci mít Jericho

Michal Zachar

-----------------------------------------------------------------------

Nesmím zatínat zuby, musím otevřít dlaně. Umlčet marné myšlenky.
Umlčet důvtipné úvahy, které oslabují vůli a znemožňují lásku...
Opřít se o hůl a jít dál. Stále dál. Za tebou lásko. S láskou.

Jericho (hebrejsky:  יְרִיחוֹ, arabsky: أريحا, kanaánsky: Yareah, řecky: Ἱεριχώ) je malé blízkovýchodní město nacházející se na západním břehu řeky Jordán severovýchodně od Jeruzaléma. Jeho název je pravděpodobně odvozen z hebrejského výrazu pro měsíc, jelikož město bylo starým centrem uctívání lunárních božstev.

Jericho je považováno za jedno z nejstarších měst na světě s kontinuálním osídlením. Archeologické výzkumy zde odkryly přes 20 po sobě navazujících osad, z nichž nejstarší je datována do období kolem roku 9000 př. n. l.

When a Man Love a Woman

když muž miluje ženu

hledá svou druhou část

jako je v životním menu

narodit se, žít a umřít zas

nezáleží, jak moc usiluje

o to vidět vědění a sílu dní

to jenom láska posiluje

zde dosáhnout splynutí

láska je akt víry z nalezení

tebe v sobě navzájem

když naše srdce v pozdvižení

dáváme sobě v podnájem

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------

Chceme-li porozumět nějaké osobě, musíme prožívat její pocity,
trpět jejími bolestmi a užívat si její radosti.

Vylívám si srdce

kdysi jsem se tě ptal

kdo drží hvězdy na nebi

a ty, který jsi všechno znal

jsi neměl, co říct, krom tmy

jsi hvězda, teď vzdálená

zas říkám, ruku mi dej

je pro mě smutná tma

a tys byl můj dobroděj

dál plujem, voda klokotá

na lodi citů, co je vratká

ať sjedem po řece života

ať dlouhá je či krátká

co mě teď drží v oblacích

je to, že tě v nebi hledáme

když láska se mi nevrací

jeden z nás vždycky přistane

a tak vylívám si srdce

možná jen zbytečný proud

říkejte si, co chcete

dál budu k hvězdám plout

Michal Zachar

..............................................................................

pro mého tátu, který dneska ráno zemřel

Missing you

láska nepřináší štěstí

prý ani teď ani nikdy

úzkost sevřených pěstí

a bitevní pole trýzni

spousta nocí probdělých

otázek zda jednáme správně

láska je taky o znameních

léky, co shánějí se marně

napsali svá slova rukou

možná, že nejen na zdi

extáze v agonii tlukou

lodě svá moře brázdí

musíme o lásce psát

přemýšlet a pokaždé slova

řeknou jen, co už tisíckrát

řekly ti oči mé znova

Michal Zachar

----------------------------------------------------------

Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život. 

Stín lásky

otvírám srdce

na straně láska

bouchá tak prudce

že krev až praská

chtěl jsem se naučit

strachu čekání

smíření pochopit

že dáváme stoupání

písečné přesypy

poušť měnící

říkáš, co kdyby

vítr ustal vějící

vidím pouště

srdečních krajin

milovat zkoušet

měníc běh dějin

bojím se smrti

a nechci život ztratit 

bojím se do úmrtí

světla si krátit

světlo je nesmírné

a vypoví běsy

krásy vesmírné

stín lásky mě děsí

Michal Zachar

------------------------------------------------------

 Každý vyprávíme ostatním své příběhy.

Příběhy nás utvářejí. Znát někoho znamená znát jeho příběh.

Těšit se můžeš

tak mi teď řekni

co jsi mi to vlastně chtěl

možná, budeš už za chvíli letní

andělem zbaveným per

když jsi teď unavený

nesníš o vzdálených světech

vyhledáš toho, kdo nevzdálený

teď stojí tam vedle tebe

sdílíš svou bolest

a nebo i potřebu lásky

bez viny podávám protest

a taky bez otázky

láska i pro jednoho

nemá se pokoušet tu ani zdá-li

napravovat druhé, těšit se z toho

že vše je lepší než očekávali

Michal Zachar

----------------------------------------------------------

Otec dává synovi a jsou samý smích. Dává-li otci syn, pláče každý z nich.

Nebe zastav déšť

Říkám si někdy

kdo, kdy vymyslel

to všechno kolem

a proč vlastně?

Možná, že jsme byli

jen zbytkem pokusu,

který se právě dotahuje

do své poslední hodiny.

Jen tak, si moci chodit

a hýbat květinami, lidmi

a nebem a každého přinutit

aby skočil na tenký led.

Možná nás naplňuje i strachem,

ale dává všemu kolem smysl.
To je podstatou života,
že jsme schopni milovat.

Michal Zachar

............................................................................................

Člověk miluje proto, že miluje.

Není k tomu žádný důvod.