pondělí 21. června 2010

I´m just shadow now


požehnání květin z louky
a dolet ptáků na střechách
to mě k tobě ze mně snoubí
v těch snových dálavách

a tak mě napadá při snění
že ti, co se nejvíc bojí zemřít
a bojuji až do denního bdění
s pocitem, že se taky bojí zřít

když utíkáme před smrtí
a že je to běh na dlouhou trať
utíkáme před životem, jak chrti
na konci stojí cedule - teď plať

ptákem být nevím, co si myslí
ale vím, že je si třeba odpustit
a nepatří to do styku s čísly
zítřek se sám stará, o to být

Michal Zachar
............................................................................................

Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.

neděle 20. června 2010

Noční motýl



ten strach v mé duši
trávící z všech jedem
a nevím, co mi sluší
když se nocí sejdem
do ulic duší našich
podivná ta stvoření
vytvářející si kaši
jako JÁ páv dvoření
z pochopení rozumu
nesoucím se ulic tmou
bliká neon konzumu
ty strachy nezmoknou
a z bludiček světýlek
od lampiček krásy
přilétá snů motýlek
říká, bál ses asi?

Michal Zachar
-----------------------------------------

věnováno hedvábným obrazům Dagmar Bergrové

sobota 19. června 2010

Srdečnou


procházím vším
a dotyky jsou
prachobyčejným
pocitem ve dvou
srdce zkoušená
posmutněle slzí
že neobyčejná
chvíle odejde brzy
zas tě vnímám
tlučeš mi do hrudi
srdečnou mám
rytmus k zalknutí
pomáháš uchopit
svět můj do sebe
takhle vám přeju žít
jít za dne do nebe

Michal Zachar
...........................................................................

Člověk nemusí vlastnit to, co miluje.
Skromnému člověku stačí vědomí, že to milované žije.

I v jeho srdci.

Otázky XI. - neomezený život?



země neustále rozechvívá srdce
a to jsi ty, co se jím řídíš tady
někdy ti jde všechno prudce
jako míček spadne do zahrady

jelikož nevíme, kdy zemřeme
vidíme život jako studnu bez dna
jen tak si svou paměť zavřeme
jako když noční hlasy chladí tma

všeho je jenom určitý počet
na to odpoledne vzpomínáš
když ti v dětství letopočet
křičel:  jdi z dortu na guláš

kolikrát ještě v životě uvidíš
vycházet měsíc, tak v úplňku?
křičící mysl, dělej, že neslyšíš
nepatřils přeci k doplňkům

a tak mě rozechvívá slovo
a tvůj dotyk, mezi větami
možná vzpomenout ne mnoho
a pamatovat si jen to MY

Michal Zachar
------------------------------------------------

Hledat lásku? Nesmysl - říká rozum.
Směšné - tvrdí hrdost.
Riskantní - brání se zkušenost.
Ale samota mě zabíjí - šeptá srdce.

Forever neklidná srdce


mezi námi je svět
jak pár pruhů látky
a chceme všechno hned
a nic nedáváme zpátky

měníme vše v cáry
chtíc urvat si nejvíc
a tak rány hloubějí a pálí
milující a váhaví z kostnic

vykopávajíc pohřbené
z děr a rozpadlé zbytky
těl sobě jako živé nabízíme
toto je svět bez víry a kytky

ať zakokrhá tady rap
smetem mrtvé prudce
výjevy pohrobků budou hned
křičet, to je mít neklidná srdce

Michal Zachar
.....................................................................

Je lepší zemřít pro něco, než pro nic.

Milujte život jako ženskou


skončil jsem se společností všech 
a vybírám si mezi neskutečnými
teď popadám do plic tvůj dech
a říkám si, že byly možná i mými

pyramidy všechny, co jsem stavěl
dopadají zase na zem - na špičku
s úspěchem jsem si teď po přestavěl
život v jeden pokoj a malou opičku

teď sedím u pc a horuji pro bajty
trilióny malých mravních molekul
škvírečkami světa, co nemá sajtny
kapilárou lásky snů jsem tam vplul

atak vody svítá do prázdných žil
zbývá-li čas možná, že rozervání
tvrdosti nezabrání, ty tam jsou z víl
monumenty mé hrdosti k rozebrání

Michal Zachar
.......................................................................

Milujte život jako ženskou - nic lepšího k milování stejně nenajdete.

Podvečer



říkám si, že mrak, co letí
oblohou sedl si jako smetí
na řasách

koukám oblohou vážně
podvečerní tmou padá vlažně
jistý strach

a tak si zpívám, že jsou
uložená v nás jen rukou tvou
srdce jistá

plašíme podvečer a hluk
provádí s tebou to, co jistý kluk
jsem optimista

Michal Zachar
-------------------------------------------------

Každé skutečné dobrodružství vzniká nárazem fantazie na skutečnost.

7 podob muže


kým jsem vlastně byl
možná, že jsem si přál
aspoň na pár chvil
být mocný jako král

válečníka udělala chvíle
která upravila svět
kdy růže nejsou bílé
a nechceš mi nic závidět

milovat se rozhodnout
nacházet souznění
změnit tok času, plout
milenec k zbláznění

výstřední pádem už
něžnější běsu ohně
že jsem divoký muž
stínem od pochodně

šašek, co šprýmuje
filuta, šibal a hráč
jak se to rýmuje?
vím dobře, co a zač

s odvahou snášet tmu
tu černobílou paní
loudá se muž smutku
a nevěřím vám na ní

a tak si dál vařím
co jiní sotva ochutnají
zlé v dobré spařím
čaroděj mě nazývají

Michal Zachar

.............................................................................

I nejhloupější žena dokáže ovládnout chytrého muže,
ale jen velmi chytrá žena dokáže ovládnout blázna.

pátek 18. června 2010

Co bude stát za to?


krása je jediná
v rámci tvého světa
možná, že nevinná
jako zbytek léta

pouze v prostoru
nabýváš na významu
přes strom na oblohu
díváš se na divanu

jednotlivé notě
dává smysl ticho
hrající si jak kotě
když ho bolí břicho

v noci si svíčka
doslova rozkvétá
z maličkostí hříčka
vyšlehne si do světa

syceni poklady
kterých je mnoho
zbyteční ze záhady
vybrat si do jednoho

říkáš si obtížen
přeci mám na to
strhán až přetížen
víš, co bude stát za to?

Michal Zachar
----------------------------------------

Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je,
kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá,
na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl.

Cestou...


sám jdu po cestě
a síla stvoření taky
v prachu na vestě
prchavá, jak mraky

můžem si nevšímat
nebo prozřít prachem
v životě něco dát
bez obav strachem

tak kráčet si a jíst
co se jíst musí
a růst, kde se dá
ať to každý zkusí

schovávat si žhavý 
uhlík, co tě nehřeje
nehoří, jasně pravý
důkaz, že nekonečno je

Michal Zachar
............................................................................
Leošovi

Přátelství je láska bez křídel.




Modlitba pro tebe


měj krásné sny a oči otevřené
potají šeptáš, kdy dáváš celá v ženě
pohlédnout na den tento překrásný
poskakující sen, říkám si nezhasni

modlím se za zelenou duši stromů
miláček nebesa řekl strunou hromů
modravou dálkou snů nekonečných
co je ano? hračkou lásky vidoucích

z mrtvých vstání a ožívání sluncem
narozenin užívání a chytávám hrncem
medovou polevu života, větru a země
tísící z nálevů, zraješ lásko má ve mně

Michal Zachar
........................................................................................

Nedíváme se očima, ale mozkem.
Neposloucháme ušima, ale pamětí.
Nemilujeme srdcem, ale představou.
Co s tím? Dívat se, naslouchat a milovat.


čtvrtek 17. června 2010

Malí spiklenci - 44 x



člověk se stává stejnosměrným
barbarem skrytým mezi námi
surovost se zdá být hezkým
zločinem, co žehná zpoza brány

je lepší se příliš mnoho nelišit
od svých bližních, ve světě
ošklivců a hlupáků, co ab-rešit
staví se nad zákon na planetě

zevlujíc nad hrou vyznávají city
život jim utíká, jak vlaku pražce
nevidí vítězství, jsi přeci i ty
a neznají nic ani o porážce

mezi lidmi je třeba dělat rozdíly
přátel pár pro jejich dobrý vhled
že známe své známe, co pobyli
nepřátele, zdobí jejich mozek hleď

soulad duše s tělem, vše je skryto
v šílenství zvaném vývoj jsme na dně
oddělujeme-li je od sebe, zní to
realismus = vulgární a ideály = prázdně

my jsme trestem svého odříkání
bojíme se Společnosti, základu mravu
a hrůza z Boha změnila se v zaříkání
tak vítej v dnešním světě davu

dát výraz každému citu i snu
žít si svůj život věrný myšlence
radost z uskutečnění těch dnů
žijem si život malého spiklence

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------

Nauč se slzami v očích smát, 
nauč se pohladit se zavřenou dlaní, 
nauč se rozdat všechno a nemít nic,
pak poznáš, že stojí za to žít.

pondělí 14. června 2010

Zpátky do hlubin (Out of the deep)


jak oceán vytryskl z očí tvých
pohledem přitiskl na konečných
zastávkách času formován dny
sbírám tvou řasu a říkám si: jdi

poslední pohled byl tvé sbohem
mlčící dohled chvil, nepodoben
našemu životu, co nám vzplál
a víme z klokotu, kdo to vzdal?

sejdeme si z očí a do hlavy díra
slza ti nevyskočí, nikdo nevytírá
vracíme času, pohledům přítomnost
hledali spásu, nevěděli, kdy říct dost

Michal Zachar
....................................................

Život je někdy velmi skoupý, uplynou dny, týdny, měsíce a roky, aniž člověk zažije něco nového. Ale pak se otevřou dveře a dovnitř se vřítí lavina. V jednu chvíli nemáte nic, a najednou máte víc, než dokážete přijmout. Možná, že stačí jen otevřít oči.

Umění



skvělá krása jen někdy ční
řeči se do květu seběhnou
vedle slunečnice nejsme sví
mnoho lístku má najednou

stejně roztomilá je i lilie
někdy mi přijde rozkošná
někdo si myslí, že ho zabije
když se v umění nepozná

trávíme své dny hledáním
podstata žití se nedá naučit
ta je skrytá v odhalování
s úctou kráse můžeme žít

odhalená je tvoje povaha
zrcadlíš se na dně hladiny
tak svlékni sebe do naha
a neboj, nejsi ten jediný

Michal Zachar
-----------------------------------------------
Jarce a Věrce

Včera jsem byl chytrý, proto jsem chtěl změnit svět.
Dnes jsem moudrý, proto měním sám sebe.

Dívce v metru


srdce, co ti visí na hrudi
se mělo uvnitř schovat
motýlím křídlem mávnutí
proud vzduchu opanovat

a struna závěsu je hrana
zvoní jako budík na stolku
tvá hra je dávno okoukaná
jak dotyk ruky na zvonku

a tak houpá se tam a zpět
ten náhrdelník krčního bytí
co oznamuje, chtěj uvidět
dokud mi srdce plaše svítí

Michal Zachar
---------------------------------------------------

Úspěch je dostat to, co chceš, a štěstí chtít to, co dostaneš.