středa 29. září 2010

Sadness of love



spálila jsi most
a já si teď říkám
kdy už bude dost
těm vyleštěným klikám

zabila se láska
mezi stěnami v nás
a když srdce praská
nezahoří už v nich zas

nedokážeš žít
s pocitem selhání
hledáš, co obvinit
bez možnosti setkání

jak zachránit mráz
aby nepálil, ale hřál?
když neslyšíš srdce hlas
ozvěnou lásku bych ti přál

Michal Zachar
......................................................................................

Láska, nepřiměřená svému protějšku, se mění v nenávist.



sobota 25. září 2010

Not afraid


možná, že teď zas někde pláče
srdcem dítěte, co mívá shon
tak prapodivné ptáče
schovat na potom

možná, že jsem někde slyšel
ty zvuky smysl dávající 
kdo z nás, kdy vyšel
úsměvem hledající

tak hledáme srdcem dítěte
co tluče si dál i v tobě
a že nás nesmete
ani smrt v hrobě

dávej ať se nikdo nebojí
vidět život s tím, co je
 a v tvém pokoji
srdce bez boje

Michal Zachar
---------------------------------------------------
Markétě

Srdce dělá zázraky, ale rozum na ně nevěří.

čtvrtek 23. září 2010

Love The Way You


Milovat je snadné
Když je co a proč
Milujte si rybu na dně
Nebo dětský kolotoč

Milujte klidnou oblohu
I toho, co nechce
Všechna milování nemohu
Popsat tak lehce

Milujte chvíli rozednění
Když zapadají sny
Srdcem toho, co to neocení
I takhle jdou tvé dny

Milovat jde i bez důvodu
A může každý den
Mít chuť hořkých plodů?
Milovat je nebýt zatracen...

Michal Zachar
......................................................................................
Andree a Michalovi + a mnoha dalším

Láska je jako voda. Někdy chybí a někdy je jí moc.
Ale láska ti nikdy nemůže ublížit..

Ubližujeme si sami svými představami o ní.

úterý 21. září 2010

Podáváme



podáváme ruce
lehce zmrzačené
hledáme kupce
lásky naznačené
vytváříme zdání
že jsme ti milí
nevídanou zbraní
naše ruce byly
potkáváme, kdo ví
sotva vzrostlé
ve stisku mrtví
možná dnes po 100

Michal Zachar
............................................................

Charakter je to, co děláme, to co říkáme a to co říkáme, že děláme.

Vážená radost



vážíme si radostí?
a kdo je zachová?
bolest s hloupostí?
tvá srdeční komora?
přízraky představ
myslí jsou planoucí
bušících snů stav
trápením tekoucí
malinké obavy lží
co ovládají city
říct svobodně smíš
láska jsem já i ty...

Michal Zachar
--------------------------------------------

Svoboda znamená zodpovědnost. To je důvod, proč se jí většina z nás obává.

neděle 12. září 2010

Touha je...



touha je hradba
co nás odděluje
věž, co spadla
tvá, pamatuješ?

jak bez touhy?
chlebem bez vody?
okamžikem pouhým
pocitem svobody

spletitá cesta
srdečních cest
obnošená vesta
vést a ne splést...

Michal Zachar
..................................................................

Neodpovím-li sám za sebe, kdo za mne odpoví?
Ale odpovídám-li jen sám za sebe, jsem to ještě já?

čtvrtek 9. září 2010

Větev



praskla zas větev záchranná
jen jeden pas a visíš bez lana
dostat přes hloubky spálenišť
skáčeme do sopek mravenišť
po kterých ti běhává zarudlá
tvá tepající krev, pod kůží tvá
tak bezmocné jsou i pohledy
a nemocné srdeční prodlevy
jsme svými zajatci dne i noci
svědky němými bez pomoci
co dělat, snad naše srdce ví
posečkat, s možností prodlevy
to když bolest ti sbírá slova
a srdce tvý je bez domova

Michal Zachar
------------------------------------------------

Věrnosti a stálosti lidské lásky dosahujeme, když překonáváme své setrvávání
na vlastních citových potřebách a obětavě se oddáváme bližnímu.

The language of sound


dotekem hloubíme duše
když posloucháme zcela
i když je to možná klišé
ptám se, jak jsi se měla?
když zpíváme si tělem
a to nechce poslechnout
nemusíš vědět, co se děje
hlavní je si vydechnout
jak trápíme si svoje těla
když sáhneme si do duší
nevíme zda tohle chtěla
a děláme, že nic netuší
kdo z nás čeká rozuzlení
spletených teď v tebe
dík za tvoje pohlazení
co bylo darem z nebe

Michal Zachar
--------------------------
Je možné potkat se tisíckrát a nenajít se.
A je těžké, potkat se jen jednou a najít se navždy.

středa 8. září 2010

Láska je smůla...



láska je smůla
co se přilepí
když se hnula
síla k síle dní

přitažlivost snů
ti jenom násobí
doufáš, že tmu
světlem pokropí

tvořící obrazy
nehne se dál
až tě zamrazí
kdo o to stál ?

uvidět všechno
co už není snem
žijem jen jednou
každičkým dnem

a ten, kdo závidí
že drží se tě zas
co jsme to za lidi ?
smůla lásky je v nás

Michal Zachar
................................................................
Míše

Je lepší být nenáviděn pro to, jaký jsi, než být milován pro to, co nejsi.

pondělí 6. září 2010

Polibek


uléhám do tvých polibků
tak jako duše do peřin
nechávám se bez zbytků
zakousnout do tvých slin

a tak večeřívám skvěle
a díku bohu za milost
polibků rty rozechvělé
těch nikdy není dost

a možná taky ke snídani
když je, co zakousnout
tak pusu dej mi za ní
ať tě slyším vydechnout

ty okamžiky ticha rtů
co spojilo se tuším
štěstí v sobě opatruj 
a dávej lásku duším

Michal Zachar
---------------------------------------

Polibek je tajemství, které se prozrazuje ústům.


sobota 4. září 2010

Pekli spolu lásku...


říkám si hned
otevřít chci
ďábelskou pěst
andělské sny
kolikrát chtěl
a každý z nás
vrátit se směl
do smyslů krás
jsme možná psi
hledající pána
a v nás tiše spí
síla tvá dávná
pookřát pohledem
i barvou světla
a získat svou zem
aby jsi vzhlédla
poprosit o milost
nikdy už neříkej
své lásce dost
své lásky dej

--------------------------------------------

Cesta do nebe je úzká, s Bohem ale není kluzká.
Ve dvou pak jde se lépe, ale musíte se pevně držet, 
jste teď jen jedno kuře slepé, ale s Bohem je to med.
Jeden za druhého zodpovědnost nesou, kdo samoty se zřekli,
za druhého duši neposednou, kdo spolu lásku pekli.

pátek 3. září 2010

Děkuji


možná, že neumím jít
pořád rovně
možná, že nejsem žid
neřád a skromně
možná, že jsem hloupý
zrovna dle doby
možná i teď skoupý
být zle dobrý
možná, že zapomínám
to podle sil
možná si nevzpomínám
kdy jsem, kde byl
možná, že tím slovem
radši miluji
možná, že než sbohem
stačí děkuji

Michal Zachar
---------------------------------------------------------

Děkuji bohu za to, že mne neudělal schopným experimentátorem.
Mé největší objevy mi napověděly nezdařené pokusy.

čtvrtek 2. září 2010

Než nastala tma



radostí na dohled
pozvedám naději
dívám se vpřed
a mám tě raději

protože přicházíš
v sobě a sním
vydělit mě smíš
jménem tvým

odplouváme dál
k tomu, že dva
v jeden se stal
než nastala tma

Michal Zachar
......................................................................

Chceš-li být šťasten hodinu, tak se opij.
Chceš-li být šťasten tři dny, tak se ožeň.
Chceš-li být šťasten celý život, staň se rybářem.

Pro lidi...

středa 1. září 2010

Někdy je slovo klíč



kdo s láskou neví
kudy sem a kam
tomu ať se zjeví
i konec našich bran

ať se třeba zamiluje
jen ne do člověka
láska taky vysiluje
když nevíš, co tě čeká

kdo vezme do srdce
si svého krále, kluk?
královnou hneš prudce
a vystrašil nás ten zvuk

ten srdce lámající 
ta navždy bdělá
myšlenka nelkajících
neopouštějící naše čela

co nezmizí pryč
když je zapotřebí
když tomu nedáš klíč
hledat si můžeš i v nebi

Michal Zachar
----------------------------------------------
 věnováno té, co těžce snáší, že jednou možná bude i tou naší...lásce

sobota 28. srpna 2010

Květ z roku 1975


dívals ses někdy do nebe?
a poslouchal zvony?
copak stačí myslet na tebe
a přát si to, co shůry voní?

ta vůně připomíná tebe
když něžně kvetla jsi
jsi tvarem srdce, co nebe
poslalo mi dělat počasí

tak ležím na trávě a vidím
jak jaro prchá pryč
závoj květů nenávidím
ze smutku upletl bych bič

teď zbývá svěřit se sobě
a i když se podobám
krev mele něco o hrobě
a buben srdce zadýchán

až když zastavil se dech
slyším zaklepání na sklo
to zas mi vítr a větev
poslal květ až to prásklo

dívám se okem na květ
co dál letí pod oknem
tak měním hole a na svět
vytáhnu křídla a letím ven

i když mi to jaro pořád zní
a nechci by vrátilo se zpět
nebyl to můj krok poslední
v tom roce sedmdesát pět

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------

Jen silný donutí osud. Slabého donutí osud sám.

Tvarující srdce


mezi dvěma okamžiky
zastavil se mi život
jak hlavy leští kliky
těm, co platívají pivo

viděl jsem upadnout
hlavu ze sloupku
kutálejíc i zapadnout
mezi vědry na dvorku

hlava sochy s očima
vidoucí nad věky
dívá se na svět jinak
teď ze země bezděky

sloup s anděly zabíjí
křičeli chceme jinou
ztratíme-li svou Marii
tak i tváře pod gilotinou

Michal Zachar
...............................................................................

Nevěřím v osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv.
Věřím však v osud, který ho ovládne, když neudělá nic.