Mezi řádky (Between the lines)

rozdávám jen tak lásku

netrvám na tom, že se vrací

a možná pro jedinou vrásku

stojíme někdy před rotací

která nám zamotává hlavy

z toho, co bude dál potom

nehrajeme hry, co nás baví

pořád hledáme jen proto

a co je psané mezi řádky

tím se nikdo nezabývá

asi, že vzít srdce zpátky

je to, co nám pak zbývá

nečíst dál, jen jít touhou ryzí

zamilovat se do okamžiku

prožívat jej naplno než zmizí

a požehnání přejde v erotiku

Michal Zachar

.....................................................................................................

Požehnáni budiž ti, kteří nemají co říct a drží zobák.

Láska zdarma (Lullaby)

někdy vám spadne Jeruzalém

rovnou na hlavu

to abych se nestal kanibalem

i lovnou zvěří u splavu

tak dostáváme lásku zdarma

a někdy ani ne

možná, to byla tvoje karma

co se ve mně rozvine

co slyšíme, když srdce tluče?

v hrudním koši

a razíme dál mince, já učeň

ty ostudní po rozkoši

sdílíme svět s lidmi, co milujeme

k povzbuzení třeba

jak lpět, že vlídní nemysleme

neocení lásku od placeba

Michal Zachar

--------------------------------------------------------

Není jediné lásky, jediného přátelství, které by prošlo naším osudem
a navěky ho neovlivnilo.

pro Katku

hudba k básni ke stažení zde...

Seběhni z toho kopce (Running Up That Hill)

někdy si povídáme o dětech

o tom, že vaše děti nejsou vaše

a to tady teď i pak po letech

synové a dcery ŽIVOTA, ne naše

přicházejí skrze vás, ale ne od vás

a třebaže jsou celý život s námi

nepatří jim nic než čas, smutku i krás

nepatří nám svou duší, svými hrami

můžete dávat všechnu svou lásku

nedáte jim nikdy svoje myšlenky

můžete dát dům tělům, uhladit vrásku

nedáte nic duším, hru s písmenky?

můžete se snažit být jako ony

nedělejte z nich však sobě podobné

život nejde nikdy zpět a bez opony

co bylo včera, je už dnes nevhodné

jste luky a děti vaše vystřelené šípy

vidíte terč a míříte, aby letěli daleko

napínání rukou je vaší radostí, že štíty

proráží, aby se stali alfou i omegou

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------

Ahoj Julie! Vzpomínáš si na mě? Jsem tvoje matka.
Taková starší žena, která tě před 30 lety porodila...

Spíš s duchy (Sleeping With Ghosts)

někdy je probuzení rána
a jindy zase pohlazení
leckdy chodívává z rána
a pointy nikde nepramení


a tak teď nevím, co říct
a to je možná dobrá zpráva
jen veď, v srdci málo míst
jak jsi zbožná? ať nepřestává


hledáním směru jednoduše
a bez bolestných pečetí
doháním tě, že srdce kluše
míjením pocestných v objetí


Michal Zachar
...................................................................................
Důvěra je nejkrásnější věc, květům lásky. Když chybí lásce živá, silná, nezvratná důvěra, tehdy je podobna pěknému silnému stromu, který má podťaté hlavní kořeny a slabý větřík ho vyvrátí.

V bodě nula (Point Zero)

v lásce není dobro, ale ani zlo

jdou jenom naše pohyby

ona mění skulptury na sloh

jsou čtenou  básní pochyby...

tak láska rozezní se nad hromy

když je někdo naslouchající

a takhle líbezní měníme zákony

přírodní tělo chtělo nevěřící...

miluješ-li, staneš se tím, čím chceš

co bylo stvořeno i ranním deštěm

ti neodešlí, řekli smím je lež

a zbylo ti písmeno, dosti ještě...

miluješ-li, všechno se začíná dít

protože všechno bude v nás

za tu grešli chci větrem být

pomůže-li vítr, to ukáže čas...

Michal Zachar

----------------------------------------------------

Láska je jak dým, jak vdech se rozplyne,
láska je plamen, který v očích žhne,
láska je moře vyplakaných slz,
láska, jak každý ví, je
zákeřný jed i balzám hojivý.

Srdeční klepy (Fly)

uvízla duše mezi kameny

co na pramenu ti sedí

olízla suše ježíc plameny

do barvy ebenu si hledí

když se tak díváš do ráje

průzorem masky u brnění

co ti strach jidáš zahraje

obzorem lásky tvého snění

odnášíš sebou vzpomínky

kameny pramenů tvého ega

víš, že zebou i plamínky

plameny plamenů všeho třeba

dostáváš nevšední otázku

uvnitř jsi slepý, kam jdeš?

dotýkáš posledních obrázků

srdeční klepy jsou klam i lež?

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------

Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.

Nic (Nothing)

někdy si připadáš

jak Sisyfos

těžkou práci máš

chodit bos

a tím víc nadšení

nosí láska

a i kdyby kamení

šlapeš, mlaskáš

nevědomost je nic

co vlastní zlé

blud je zhoubný víc

scestí neznámé

jen když si myslíš

že ty jsi víc

nadarmo se divíš

bez lásky nedáš nic

Michal Zachar

-----------------------------------------------

Život vždycky stál a stojí a bude stát za to, aby byl dožit. 

Ono se s ním popravdě ani nic víc dělat nedá.

Schopnost milovat

co vyjadřuje lásku?

a co už je závislost?

kráčíme na otázku

odpověď je dospělost

otročíme si pouty

lásky hedvábnými

vítr fouká kouty

druhými žárlícími

pán jeden druhému

otravujíce se jedem

měnící ctné sprostému

sladíme více medem

ale pořád se smiluj

nad těmi, co se bojí

říct druhému miluj

ať to stojí, co to stojí

ne jméno, co kolotá

že prý stačí mít rád?

mou podstatou života

je schopnost milovat

Michal Zachar

---------------------------------------------------

Moudře milovat bude jen ten, kdo pozná sám sebe, 
ten jenž každičké dílo vykonává podle všech svých sil.

To pro mě nyní srdcem hraj (Do It For Me Now)

ležíme spolu a ticho

klepe nám na srdce

klíčem pro Jericho

je žít až do konce

vzkříšení světa krás

nacházíme k ránu

kdy změním se snáz

v muže a ty v dámu

čekám nadechnutí

ležící v úkrytu

tiše a bez mrknutí

zběsile tepe mi tu

srdce člověka milující

drobná pozornost

rozpaky překvapující

co ji nikdy není dost

Michal Zachar

..............................................................................................................

Srdce lidí si nenakloníme velkými činy, jež uvádějí v rozpaky,
nýbrž drobnými pozornostmi, jež dojímají nebo překvapují.

Ztroskotání (Cast Away)

ztroskotání je způsob

jak si zvědomit

že ani ty nemáš proč

svůj ani náš život zastavit

najít soubor hodnot

co nepodléhají

trendům, co bonmot

za nic nemění a klid ti dají

uchopit do hlavy

ty sveřepé síly

je fakt uměním najít

ve tmě toho, kdo je bílý?

štěstí se najít nedá

lze jím pouze žít

a kdo si teď říká běda

se může rovnou zastřelit

Michal Zachar

----------------------------------------------------------

Na tonoucích lodích zůstávají nejen hrdinové - také neplavci a ti, kteří se bojí na vlny.

Nosiči

vidím lidskou lásku

jak sama se sebou cvičí

říkám si, že do obrázku

chybí ti, co nejsou ničí...

vázáni do vzorců

spřátelenými spoty slin

hladovějících ledoborců

ostřelující poslední z min...

čím více stoupáme

na žebříčku dění života

vynášíme sami vnímáme

sebe jako nejlepšího pilota...

až jednou pochopíme

co jako člověk vlastně mám

jsme nosiči bytostí, víme

větších než jsem já sám...

Michal Zachar

....................................................................................

Kdo vášnivě miluje, nežije již v sobě samém, nýbrž v milované bytosti.
Čím více opouští vlastní bytost a takřka přechází v toho,
jejž miluje, tím větší rozkoš pociťuje.

Vzdálené ostrovy

někdy se změní okamžiky...

na vzdálené ostrovy...

tam chvátáš se svými tiky

tam se to nikdo nedoví...

kampak ukládáme lásku?

to když podívaná bolí...

a co ještě dávat v sázku...

když nevíme, co stojí?

kupujeme svoje pocity...

co se jak chleba lámou...

když zatížíš se já i ty...

tak neprojdeme bránou...

co odděluje nás a ostrovy?

ty pořád ještě vzdálené...

tvoje oči mi už nic nepoví...

zustaly v mlze ztracené...

Michal Zachar

----------------------------------------------------

Vážnou příčinou, proč člověk ztrácí důvěru v sebe,
je ztráta pocitu, že je milován.

Lámání zdarma (breaking free)

když se všeho vzdáš

a nechceš vidět slzy

které sám sobě dáš

protože je moc brzy

a tak znova přijdou

chtějí mít z tebe víc

co na tom, že splynou

s tvým vytím na měsíc

bolest srdce je nemoc

co se nedá léčit slovy

a nejde ani přemoct

že řekneš, kdo ví?

ve vztahu, co dal

z lásky i tobě syna

neřeším, kým se stal

a čí to byla vina

možná že víc než dva

názory, co se lámou

je to, že nejsi sám

jsem pořád tvým tátou

Michal Zachar

.....................................................................................

Lidé nejvíce pohrdají těmi, které přestali obdivovat.

Tady a teď (Now and forever)

říkám si, že se modlím

ale jen drmolím písmena

abecedy, kterou teď smolím

do prázdných slov bez zájmena

všechno je dobré k tomu

jednomu se říká, když potkáš

v životě malou myšku i párek slonů

je bytím každé existence, co máš

a tak ani nevím jestli říkám

věty a slova, co vystihují svět

krásu ve vás, v mém životě bliká

jen řádka abecedy - tady a teď

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------

Cynická lidová moudrost tvrdí, že láska je slepá.
Ve skutečnosti jsou slepí ti, kdo nemilují a tudíž nevědí,
jak hezký a lásky hodný je svět.

Sluneční ostrov (Island sun)

už všechno máš?

dáváš se celá dál

svět lásky teď otvíráš

tomu, co o tebe stál

jste spojeni duší

a taky srdcem svým

koukám, jak vám to sluší

krásou nezměřitelní

tak tedy odrážíte

i když oba koneční

a další lásku přivážíte

na ostrov sluneční

Michal Zachar

---------------------------------------------------------

Člověk nepotřebuje mnoho zavazadel,
aby se mohl vydat na cestu života. Stačí milovat.

věnováno Ketevan

V tobě (The Heart of an Avatar)

láska se ztrácí vždy

když určujeme pravidla

když chceme a to svým

způsobem zvednout stavidla

hladina mých řek stoupá

a možná si i někdo klekl

aby utrhnul květ, doufá

v záchranu krásy a vděk

způsoby projevu hledáme

klíče a ne darem květiny 

když smysl lásky dáváme

skutečný smysl jeden jediný

kdo se pokusí vlastnit květ

uvidí jen, jak jeho krása uvadá

když ponecháš jej lukám zpět

navždy víš, co je lásky záhada

Michal Zachar

..............................................................................................

Na otázku, zda jsem pesimista nebo optimista odpovídám,
že mé poznání je pesimistické, ale mé chtění a naděje jsou optimistické.