neděle 5. prosince 2010

Adventní slzy draka (Tears Of The Dragon)


tak jsem dnes hleděl ze svých střech
a čekal až poletí ten anděl kolem
a těšil se, jak mne sveze na křídlech
aby sňal smutek, co nazývají bolem

a zatím si čerti dali dostavení přímo
s anděli na ulici, která je tak malá
nevím, jestli jsem už starý a tak mimo
nechodící láska nebeská i pekla je stálá

a tak tu dál sedím za komínem střech
napůl anděl napůl čert, sám jen tak
a mrznoucí mám slzy, taky dech
a možná jsem jen osamělý drak

unést samotu rán, kdy dáváš nevítán
naplnění hluboko v hrudi ukrytých
radost čekat v dávání toho, co mám
a ve sněhu jen pár drápů vyrytých

Michal Zachar
--------------------------------------------------------------------
Láska je kouzelná. I když jsi sám kouzelník, nikdy nepochopíš její kouzla...



Mezi řádky (Between the lines)


rozdávám jen tak lásku
netrvám na tom, že se vrací
a možná pro jedinou vrásku
stojíme někdy před rotací

která nám zamotává hlavy
z toho, co bude dál potom
nehrajeme hry, co nás baví
pořád hledáme jen proto

a co je psané mezi řádky
tím se nikdo nezabývá
asi, že vzít srdce zpátky
je to, co nám pak zbývá

nečíst dál, jen jít touhou ryzí
zamilovat se do okamžiku
prožívat jej naplno než zmizí
a požehnání přejde v erotiku

Michal Zachar
.....................................................................................................

Požehnáni budiž ti, kteří nemají co říct a drží zobák.

Láska zdarma (Lullaby)


někdy vám spadne Jeruzalém
rovnou na hlavu
to abych se nestal kanibalem
i lovnou zvěří u splavu

tak dostáváme lásku zdarma
a někdy ani ne
možná, to byla tvoje karma
co se ve mně rozvine

co slyšíme, když srdce tluče?
v hrudním koši
a razíme dál mince, já učeň
ty ostudní po rozkoši

sdílíme svět s lidmi, co milujeme
k povzbuzení třeba
jak lpět, že vlídní nemysleme
neocení lásku od placeba

Michal Zachar
--------------------------------------------------------
Není jediné lásky, jediného přátelství, které by prošlo naším osudem
a navěky ho neovlivnilo.

pro Katku

Seběhni z toho kopce (Running Up That Hill)


někdy si povídáme o dětech
o tom, že vaše děti nejsou vaše
a to tady teď i pak po letech
synové a dcery ŽIVOTA, ne naše

přicházejí skrze vás, ale ne od vás
a třebaže jsou celý život s námi
nepatří jim nic než čas, smutku i krás
nepatří nám svou duší, svými hrami

můžete dávat všechnu svou lásku
nedáte jim nikdy svoje myšlenky
můžete dát dům tělům, uhladit vrásku
nedáte nic duším, hru s písmenky?

můžete se snažit být jako ony
nedělejte z nich však sobě podobné
život nejde nikdy zpět a bez opony
co bylo včera, je už dnes nevhodné

jste luky a děti vaše vystřelené šípy
vidíte terč a míříte, aby letěli daleko
napínání rukou je vaší radostí, že štíty
proráží, aby se stali alfou i omegou

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------
Ahoj Julie! Vzpomínáš si na mě? Jsem tvoje matka.
Taková starší žena, která tě před 30 lety porodila...

Spíš s duchy (Sleeping With Ghosts)


někdy je probuzení rána
a jindy zase pohlazení
leckdy chodívává z rána
a pointy nikde nepramení


a tak teď nevím, co říct
a to je možná dobrá zpráva
jen veď, v srdci málo míst
jak jsi zbožná? ať nepřestává


hledáním směru jednoduše
a bez bolestných pečetí
doháním tě, že srdce kluše
míjením pocestných v objetí


Michal Zachar
...................................................................................
Důvěra je nejkrásnější věc, květům lásky. Když chybí lásce živá, silná, nezvratná důvěra, tehdy je podobna pěknému silnému stromu, který má podťaté hlavní kořeny a slabý větřík ho vyvrátí.

sobota 4. prosince 2010

V bodě nula (Point Zero)


v lásce není dobro, ale ani zlo
jdou jenom naše pohyby
ona mění skulptury na sloh
jsou čtenou  básní pochyby...

tak láska rozezní se nad hromy
když je někdo naslouchající
a takhle líbezní měníme zákony
přírodní tělo chtělo nevěřící...

miluješ-li, staneš se tím, čím chceš
co bylo stvořeno i ranním deštěm
ti neodešlí, řekli smím je lež
a zbylo ti písmeno, dosti ještě...

miluješ-li, všechno se začíná dít
protože všechno bude v nás
za tu grešli chci větrem být
pomůže-li vítr, to ukáže čas...

Michal Zachar
----------------------------------------------------
Láska je jak dým, jak vdech se rozplyne,
láska je plamen, který v očích žhne,
láska je moře vyplakaných slz,
láska, jak každý ví, je
zákeřný jed i balzám hojivý.


pátek 3. prosince 2010

Srdeční klepy (Fly)


uvízla duše mezi kameny
co na pramenu ti sedí
olízla suše ježíc plameny
do barvy ebenu si hledí

když se tak díváš do ráje
průzorem masky u brnění
co ti strach jidáš zahraje
obzorem lásky tvého snění

odnášíš sebou vzpomínky
kameny pramenů tvého ega
víš, že zebou i plamínky
plameny plamenů všeho třeba

dostáváš nevšední otázku
uvnitř jsi slepý, kam jdeš?
dotýkáš posledních obrázků
srdeční klepy jsou klam i lež?

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.

úterý 30. listopadu 2010

Nic (Nothing)



někdy si připadáš
jak Sisyfos
těžkou práci máš
chodit bos

a tím víc nadšení
nosí láska
a i kdyby kamení
šlapeš, mlaskáš

nevědomost je nic
co vlastní zlé
blud je zhoubný víc
scestí neznámé

jen když si myslíš
že ty jsi víc
nadarmo se divíš
bez lásky nedáš nic

Michal Zachar
-----------------------------------------------
Život vždycky stál a stojí a bude stát za to, aby byl dožit. 
Ono se s ním popravdě ani nic víc dělat nedá.

Schopnost milovat



co vyjadřuje lásku?
a co už je závislost?
kráčíme na otázku
odpověď je dospělost

otročíme si pouty
lásky hedvábnými
vítr fouká kouty
druhými žárlícími

pán jeden druhému
otravujíce se jedem
měnící ctné sprostému
sladíme více medem

ale pořád se smiluj
nad těmi, co se bojí
říct druhému miluj
ať to stojí, co to stojí

ne jméno, co kolotá
že prý stačí mít rád?
mou podstatou života
je schopnost milovat

Michal Zachar
---------------------------------------------------
Moudře milovat bude jen ten, kdo pozná sám sebe, 
ten jenž každičké dílo vykonává podle všech svých sil.

pondělí 29. listopadu 2010

To pro mě nyní srdcem hraj (Do It For Me Now)



ležíme spolu a ticho
klepe nám na srdce
klíčem pro Jericho
je žít až do konce

vzkříšení světa krás
nacházíme k ránu
kdy změním se snáz
v muže a ty v dámu

čekám nadechnutí
ležící v úkrytu
tiše a bez mrknutí
zběsile tepe mi tu

srdce člověka milující
drobná pozornost
rozpaky překvapující
co ji nikdy není dost

Michal Zachar
..............................................................................................................
Srdce lidí si nenakloníme velkými činy, jež uvádějí v rozpaky,
nýbrž drobnými pozornostmi, jež dojímají nebo překvapují.

sobota 27. listopadu 2010

Ztroskotání (Cast Away)


ztroskotání je způsob
jak si zvědomit
že ani ty nemáš proč
svůj ani náš život zastavit

najít soubor hodnot
co nepodléhají
trendům, co bonmot
za nic nemění a klid ti dají

uchopit do hlavy
ty sveřepé síly
je fakt uměním najít
ve tmě toho, kdo je bílý?

štěstí se najít nedá
lze jím pouze žít
a kdo si teď říká běda
se může rovnou zastřelit

Michal Zachar
----------------------------------------------------------
Na tonoucích lodích zůstávají nejen hrdinové - také neplavci a ti, kteří se bojí na vlny.

pátek 26. listopadu 2010

Nosiči


vidím lidskou lásku
jak sama se sebou cvičí
říkám si, že do obrázku
chybí ti, co nejsou ničí...

vázáni do vzorců
spřátelenými spoty slin
hladovějících ledoborců
ostřelující poslední z min...

čím více stoupáme
na žebříčku dění života
vynášíme sami vnímáme
sebe jako nejlepšího pilota...

až jednou pochopíme
co jako člověk vlastně mám
jsme nosiči bytostí, víme
větších než jsem já sám...

Michal Zachar
....................................................................................
Kdo vášnivě miluje, nežije již v sobě samém, nýbrž v milované bytosti.
Čím více opouští vlastní bytost a takřka přechází v toho,
jejž miluje, tím větší rozkoš pociťuje.

Vzdálené ostrovy


někdy se změní okamžiky...
na vzdálené ostrovy...
tam chvátáš se svými tiky
tam se to nikdo nedoví...

kampak ukládáme lásku?
to když podívaná bolí...
a co ještě dávat v sázku...
když nevíme, co stojí?

kupujeme svoje pocity...
co se jak chleba lámou...
když zatížíš se já i ty...
tak neprojdeme bránou...

co odděluje nás a ostrovy?
ty pořád ještě vzdálené...
tvoje oči mi už nic nepoví...
zustaly v mlze ztracené...

Michal Zachar
----------------------------------------------------
Vážnou příčinou, proč člověk ztrácí důvěru v sebe,
je 
ztráta pocitu, že je milován.

Lámání zdarma (breaking free)



když se všeho vzdáš
a nechceš vidět slzy
které sám sobě dáš
protože je moc brzy

a tak znova přijdou
chtějí mít z tebe víc
co na tom, že splynou
s tvým vytím na měsíc

bolest srdce je nemoc
co se nedá léčit slovy
a nejde ani přemoct
že řekneš, kdo ví?

ve vztahu, co dal
z lásky i tobě syna
neřeším, kým se stal
a čí to byla vina

možná že víc než dva
názory, co se lámou
je to, že nejsi sám
jsem pořád tvým tátou

Michal Zachar
.....................................................................................
Lidé nejvíce pohrdají těmi, které přestali obdivovat.

čtvrtek 25. listopadu 2010

Tady a teď (Now and forever)



říkám si, že se modlím
ale jen drmolím písmena
abecedy, kterou teď smolím
do prázdných slov bez zájmena

všechno je dobré k tomu
jednomu se říká, když potkáš
v životě malou myšku i párek slonů
je bytím každé existence, co máš

a tak ani nevím jestli říkám
věty a slova, co vystihují svět
krásu ve vás, v mém životě bliká
jen řádka abecedy - tady a teď

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------
Cynická lidová moudrost tvrdí, že láska je slepá.
Ve skutečnosti jsou slepí ti, kdo nemilují a tudíž nevědí,
jak hezký a lásky hodný je 
svět.



středa 24. listopadu 2010

Sluneční ostrov (Island sun)


už všechno máš?
dáváš se celá dál
svět lásky teď otvíráš
tomu, co o tebe stál

jste spojeni duší
a taky srdcem svým
koukám, jak vám to sluší
krásou nezměřitelní

tak tedy odrážíte
i když oba koneční
a další lásku přivážíte
na ostrov sluneční

Michal Zachar
---------------------------------------------------------
Člověk nepotřebuje mnoho zavazadel,
aby se mohl vydat na cestu života. Stačí milovat.

věnováno Ketevan