neděle 8. května 2011

Takové je JÁ (The way I´am)


vybledlá vůle rodičů
vetkávána do žláz těla
je způsob jakým tě čtu
aniž bys to ty chtěla

a tvé myšlenky a gesta
pocházejí z toho kořene
možná mi říkáš přestaň
že je tam i to nechtěné

programujeme mysli dětí
stejně jak hračky z lega
táhnoucí v hlavách smetí
aniž víme k čemu je třeba

hodně to bolí, probuzení
když se tvůj svět rozpadá
způsob, jakým jsem to změnil
to kouzlo není v přísadách

Michal Zachar
------------------------------------------------

Milovat znamená jednat tak, aby druhý pochopil, že je krásný a jedinečný.
Jako JÁ. Jako když říkáme: JÁ tě miluji. A kdo je ve vaší lásce tím prvním?


Žena je vzácná (Woman's rare)

Dlouho jsem měl potřebu napsat něco o ženách. Někdy je lepší použít to, co už někdo napsal. I tohle je napsáno perem Loise Pauwelse - La femme est rare:

Problém je, že žena skoro neexistuje. Tvrdím, že ženy zmizely a že proběhla katastrofa, že byl ženský rod rozptýlen, rozprášen, rozehnán a vyhlazen před našima očima, které neviděly. Pánové, žena, potomkyně starší a mladší doby kamenné, naše matka, naše samička a bohyně, bytost, kterou budou nazývat ženou muže a o níž nemáme ani ponětí, byla stíhána, zasažena ve svém fyzickém  a psychickém těle a zapuzena do nicoty.

Útroby země jsou přecpány pohřbenými lesy, zbytky zmizelých živočišných druhů, pozůstalých nadlidských lidských rodů, jejichž historie, kdyby byla odhalena, by vyvolala nejbláznivější představy. Proč? Ach, pánové, přemýšlejte! Právě ona odnesla nekonečný a nemilosrdný boj proti primitivním náboženstvím Západu. Tento boj, to je celá historie světa, jemuž říkáme civilizovaný. Myslíte si, že tam, kam římské legie nikdy nezavedly své náboženství, například v Galii či ve Velké Británii, našli Kristovi vojáci panenskou půdu bez myšlení a bohů? Na tisíci místech naší staré Evropy, na vřesovištích, na planinách s menhiry, v křovinách evropských středohoří a na březích řek, kde zpíval Pan, se stále udržovalo místní náboženství pocházející z temného dávnověku, skutečné náboženství západního člověka.

Pánové, mám za jisté, že Evropa žila během tisíciletí vznešeným myšlením, které pochází z jiných věků, myšlením zasvěceným Rohatému bohu a s velebením Ženského principu. Mám za samozřejmé, že tento původní duchovní život byl odstraněn násilím, ohněm a krví, cizím náboženstvím, přicházejícím z  Východu: křesťanstvím. Rohatý bůh, ochránce starověkého lidstva Západu, byl nazván Ďáblem a zloduchem.

Pradávné modly byly zničeny a a s nimi i jejich opora: žena-matka, žena-bohyně, žena-samice, skutečná žena.


Naši velcí duchové dnes odhalují následky nového kolonialismu: indiány žijící v ústraní, vymírající africké mágy, utýrané černé civilizace. Ať se hovoří také o našich starých totemech, které byly zničeny! O starém světě a bohu, který byl zneuctěn a pronásledován. O našich kněžkách, které byly vyhlazeny! O naší ženě, která nám byla odebrána. Stará Evropa se rovněž kolonizovala a znetvořila. Ano, pánové, toto se opovažuji říci! Z čistě antropologického hlediska říkám, že historie křesťanské církve je historií války vedené cizinou proti velice starému, mocnému a hluboce zakořeněnému domorodému kultu, a zdařilým zločinem proti veškerému ženskému rodu. Ztratili jsme svou polovinu, pánové! Usmrtili jsme si ji. Dokážu vám to!

Neobviňuji. Tento úžasný zločin byl snad nutný. A snad osudový. Dnešní civilizace by nebyla taková jaká je, kdyby skutečná žena ještě existovala. Dál bychom věřili v Ráj na zemi. Lidská duše by nepoužila nových cest. Nechystali bychom se dnes dosáhnout daleké galaxie, neměli bychom široce otevřené dveře do vesmíru, kterými už prostupuje volání po nejvyšším Bohu, ve kterém budou splývat všichni naši bohové a ve kterém se jednoho dne bude duše zeměkoule vstřebávat dokončením svého poselství. Podívejme se však na zločin.

Fyzické vyhlazení na hranicích! Připomínám stovky tisíc skutečných žen nazývaných čarodějnicemi, za což byly upáleny (ve skutečnosti od roku 1486, kdy byla publikována kniha dominikánů Kramera a Sprengera Malleus maleficarum = Kladivo na čarodějnice - které položilo základy hrůzovládě namířené proti ženám; až do poloviny 18. století bylo upáleno či zabito 9.000.000 kacířů, z toho 80 % žen = 7.200.000). A miliony dalších žen přemožených a změněných strachem. Vymýcení kultu propagandou představuje zbraň jistější než všechny ostatní. To víme dnes. Tehdy byla účinnější estrapáda (mučení houpáním na laně stožáru), španělská boty a siřitá košile. Nebo pálení rozžhaveným železem a odstraňování jednotlivých údů zaživa. V podstatě sadistická revoluční válka vedená rytířstvem proti skutečné ženě ve jménu nové modly. Žijící dodnes v myslích poblouzněných kopií, v legendě o rytíři na bílém koni...

Pánové, bytost, kterou nazýváme ženou, není touto ženou. Je to degenerace, kopie. Podstata v ní není, naše radost a záchrana v ní nejsou. Nazýváme ženami bytosti, které jsou ženami pouze zdánlivě, bereme do svých rukou napodobeniny úplně nebo skoro zničeného druhu.

Žena je vzácná. Většina mužů se žení s podprůměrným padělkem, trochu mazanějším, trochu obratnějším, ale berou si vlastně sami sebe. Vidí se procházet po ulicích, trochu poprsí a boků, vše zaobalené hedvábným svetrem. Poté kráčejí spolu, líbají se, žení se. Je to vlastně jen méně chladné, než si vzít zrcadlo.

Žena je vzácná. Klene se vinicemi, převrací trůny, zastavuje roky. Její kůže je mramorová. Když je sama, je slepou uličkou světa...kam potečou řeky, poplují mraky, poletí ptáci? Vlévají se do ženy...žena je však vzácná...Musíme rychle utíkat, když ji spatříme, protože miluje-li, nenávidí-li, je nemilosrdná. Její soucit i láska je nemilosrdná... Ale je vzácná.

Skutečná žena, která prochází z hlubin věků, žena, která nám byla darována, patří zcela cizímu vesmíru, vy pošetilí muži. Dohlédne k opačnému konci Stvoření. Zná tajemství vod, kamení, rostlin a zvířat. Dívá se upřeně do slunce a jasně vidí v noci. Má v rukou klíče ke zdraví, odpočinku a harmonii hmoty. Je to bílá čarodějnice, tušená Micheletem (kniha La Sorciere). Víla s vlahým lůnem a průzračnýma očima. Očekávající Muže, aby znovunastolila pozemský Ráj.

Jestliže se mu vzdává, činí tak v posvátném panickém hnutí, když mu otevírá vlahou temnotu břicha, bránu do jiného světa. Je to studánka cností. Přání, která vzbuzuje, stravuje rozrušení. Ponořit se do této studánky očišťuje. Je sterilní, bez špatností, protože zastavuje kolo času. Nebo lépe: je to ona, která zasévá muže: znovu ho zplozuje. Vkládá do něj dětství světa. Obnovuje jeho mužskou sílu, která ho pozvedá nejvýš.
Říká se nadmuž, ne nadžena, protože žena, ta skutečná, vytváří z muže víc, než je. K plnému rozvinutí ji stačí jen být - existovat. Muž musí přijít za ženou, aby se stal člověkem, ledaže by si vybral jinou askezi, kde se s ní bude neustále setkávat v symbolických podobách. 

Pánové spatřit skutečnou Ženu je milost. Nevyděsit se je další. Spojit se s ní vyžaduje naléhavě Boží přízeň...

----------------------------------------------------------------------------
PS: Z tohoto textu vyplývají dva závěry. Za prvé - muž musí přijít za ženou, aby se stal člověkem. Abych ustřihl jazýčky těm, co tvrdí, že každý z nás má v sobě oba, muže i ženu. Ano. Ale zde se myšlenky mohou mýlit. Nikoliv autora textu. Naše. On hovoří o tom transcendentálním prožitku, který může Muže dostat dále, přes hranice jeho možností. Proto si původní civilizace tolik vážili žen. Ne vždy je to nutná nebo jediná cesta. Ale pochopte pánové, jací jsme museli být idioti...když jsme se jí vzdali. Za druhé: patriarchální systém zbavil muže skutečných žen nebezpečných jeho nadvládě. Naše patriarchální myšlení vytvořilo technokratickou civilizaci bez duše, ideálu a skutečné lásky. Stojí na falešných hodnotách, vede ke katastrofě, k válce. Krachuje na všech úrovních, včetně sociální i ekonomické.
Žena si proto musí uvědomit ženu, která v ní spí. Je nejvyšší čas. A muž, chce-li si zasloužit skutečnou ženu, musí nejprve tuto myšlenku přijmout. A přijetí je ženský princip...


zdroj: kniha André Van Lysebeth - TANTRA


TO NENÍ KONEC -  It's Not Over

NENÍ NAD JASNÉ VĚDOMÍ
A TO NEPOTŘEBUJE SLOVA
DRŽÍM SE ZA LÍMEC LAKOMÝCH
DO UŠÍ ŠEPTÁM JIM JE ZNOVA

ŽE ŽÍT NEMUSÍ SE NAVĚKY
KDYŽ CHYBÍ LÁSKA AŽ CHLAD
ZMRAZUJE V NÁS I ČLOVĚKY
KOUKAJ, ODKUD JSEM TO SPAD

JÁ JSEM OSEL, TY JSI OSEL!
POZITIVNÍM MYŠLENKÁM ZDAR
A KDYŽ TI SEDÍ NA LÍMCI POSEL
CÍTÍM V TVÉM MUŽI JENOM ZMAR

DĚLÁME VŠEM CO BYSME MĚLI?
STAČÍ NÁM NĚŽNÁ POCHVALA?
MÁTE VÍC POCIT, ŽE JSME SKVĚLÍ?
CO SE NÁM TO VLASTNĚ DOSTÁVÁ?

sobota 7. května 2011

Život po vás (Life after you)


zas vyjde slunce a den
někdo se obrátí prudce a sen
bude jen na chvíli přerušen

zas přijdou chvíle co dál
pohnou tvým srdcem a sval
stáhne se prudce, aby spal

kam přijde noc, když tací
jako my sázející v informacích
nechápou ani trochu až zvrací?

kde bude bydlet tvá láska?
kam další fotku vylepí kráska?
než nám zas život zapraská

někdy je to skoro na provaz
strach z budoucna, co bude po vás?
zbude jen život, život po vás...

Michal Zachar
-------------------------------------------------------

Pavlíně

Vy si myslíte, že život trápí vás, ale pravda je,
že to vy trápíte, otravujete a ponižujete život.

Zachraň mě (Save me)


někdy se vydávám na cesty
a hledám na nich Boha
procházím rozcestím pocestný
a všude jen cedule touha

odkud vlastně šel a kam?
někdy je přáním jediným
zlomit ručičky hodinám
ale být laciným hrdinným?

a tak stojím na křižovatce
zvažuji nad mapou, jak dál
nemusíš se tvářit ani sladce
zachraň mě, vždy jsem o to stál

Michal Zachar
.........................................................................................

Bůh, to je vlastně víra sama.

Zvuk šílenství (Sound of madness)


chceme se spoléhat
skoro na cokoliv
milovat, mít se rád
ať nás nic nezabolí!

máme své otázky
co nemají odpovědi
přesto, že bez sázky
odpovíme po paměti

máme dál možnost
doufat v něco lepšího
nevidíme, jak radost
zmizí do trhu blešího

až když srdce unavené
zakousnuté je od krysy
spoléháme se na osvícené
že už na to přišli kdysi

šílenství je zvukem
co trhá ti mozek, žíly
mužem, chlapem, klukem
pořád je to dost síly...

Michal Zachar
----------------------------------------------------

V lásce má větší cenu to, co je vám dovolené si vzít,
než to, co se vám dává samo.

Věřím, že můžu létat (I believe i can fly)


svět zná možná barvy molekul
možná, že svítí neonem lásky
a nebo jsi spící na něm plul
než ti tvé sny iluzí zas praskly?

rozhodli jsme se nevidět
že létat v oblacích nejde
možná, že nám stačí závidět
myslíš, co ti na ostatních sejde?

věřím, že létat mohou vyvolení
otázku kladou mi, co prý náleží
zda-li jsem ten, co je osvícený?
copak na tom vážně záleží?

Michal Zachar
----------------------------------------------------

Máme jedině tu lásku, již doopravdy žijeme.
A jedině ta láska, kterou máme, je ta opravdová.

pátek 6. května 2011

Kdybys jen věděl (If You Only Knew)


ze tmy vycházíme
a do tmy jdem spát
mezi tím spíme, bdíme
co vše se může stát?

kam vlastně jdeme?
k strachu z neznáma!
všichni si jen lžeme
ať už je to za náma!

nejsme si o nic lepší
než nejpodlejší vrah
když srdce zvětší
ze života strach

kdybys jen věděl
jak chutná chtění
dobrý jsi předěl
od sebe zatracení!

Michal Zachar
...................................................................

Když milovat, tak milovat celou duší, celým srdcem,
jen ne nic polovičatého.
Běda však v lásce jak v umění tomu, kdo všechno říká na plno.


Druhá šance (Second chance)


poslouchám chuť medu
co stéká krkem sám
kdysi bych řekl jedu
teď jsme šli každý dál

s podivem odívání se
já ovládám probuzení
co přetéká až na zem
života k neudržení

pravděpodobnost víry
úměrná množství pravdy
kolik máš z pekla síry?
do nebe jdem i padlí!

ochutnávám pohledy rtů
co olíznutím přetéká
držím se zas svého snu
co čeká na rty člověka

Michal Zachar
----------------------------------------------------------------
autor fotografie = Radka Szabová

Pro naše štěstí je důležitější, co člověk je, než co člověk má.
Protože jinak by se mohl zcela ztratit mezi všemi těmi lidmi.

Cítím tě (I feel you)


cítím tě v dlani!
vypadáš skvěle!
mám teď na ní?
hledej nepřítele?
nemáme rádi!
být za ty zlé?
i když jsme mládí!
teď přespočetné?
ubližujeme smíchem?
s pocitem lpění!
a s plným břichem?
lásky hladovění...

Michal Zachar
..................................................................................
autorem fotografie = Radka Szabová

Milovat se se ženou a spát se ženou jsou dvě odlišné vášně. Nejen rozličné ale i protikladné. Láska se neprojevuje touhou po styku, což zahrnuje nekonečné množství žen, ale touhu po sdíleném spánku, touha omezená na jednu ženu.

Anděla nepřekročit (Angel)


co vaše duše zpívá?
ta má je v ráji!
jsem dobročinná a milá?
a nebo taky v háji?

děláme světu zázraky
hledajíce zapomnění
do duší vedu soumraky
odpočinutí si od myšlení

cokoliv dělám sám
i kdyby kůrku chleba
napřed ji trochu rozžvýkám
až potom, co je třeba

někdy si pomáháme jen
ach pro ten špatný pocit!
za viny své si nemůžem?
anděla nepřekročit!

Michal Zachar
..............................................................................

Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece ještě něco jiného. Něco, pro co lze žít. Jen pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!

čtvrtek 5. května 2011

Žít se mnou (Live with me)


víra je nebezpečná věc
můžeš se spálit docela
a nebo plavce chytí křeč
i když to ji asi nechtěla

nejsem vír vody ani na větvi
nenabízím jistotu růstu
všechny ty kecy kolem tmy
skončily u světelného půstu

a tak se slepí do očí
díváme bez přiznání
kdo koho vlastně ochočí
tou sametovou dlaní?

nakolik jsme my ochotní
přiznat si, že k probuzení
máme na světě spousty dní
otevři si oči, nic to není...

Michal Zachar
.....................................................................................
Vezmi lásce iluzi a vezmeš jí všechnu potravu. Každý obdiv pomáhá lásku pěstovat, ať je to obdiv tělesný nebo duševní. Ostatně ženě se nikdy nemá říkat nic, co nemůže dobře pochopit. Hloubá nad tím, a často nesprávně. A když hloubá nad něčím, co je nejasné a záhadné, skončí to obyčejně špatně. Uklouzne jedno slůvko a jeho postupné odrazy rozloučí to, co k sobě lnulo. Kolikrát se stane, aniž se ví jak, že srdce se nepozorovaně vyprázdní jen proto, že je zasáhlo slovo nazdařbůh pohozené. Milující najednou pozoruje, jak jeho štěstí mizí. Nic není hroznějšího jak puklá nádoba, jejíž obsah pozvolna, ale nezadržitelně uniká.

ENNEAGRAM 1. - VÍRA (Roads)


dávám se teď na cestu tam
kde jsou i odloučení možná
a šlapu si teď sám a sám
zkamenělá odloučení pozná

víra v odloučenost, ego, strach
vina a nejistota v přítomnosti
tak tě zas hledám v peřinách
a úspěch ega srdce nepohostí

nač se teď nafukovat v mysli
nebo zas choulit do klubíčka
pro lásku jsme na zemi přišli
na cestách jsme jí za poslíčka

láska umožňuje uhnout si z cesty
překonat zkamenělé odezvy snů
svobodně přijímat jsem pocestný
dej lásku každému a do všech dnů

Michal Zachar
--------------------------------------------------------------------

Jednička (perfekcionista, reformátor, kritik) - Jedničky jsou idealisté, snažící se udělat svět lepším místem pro život. Jsou tvrdé jak na sebe, tak i na ostatní, a těžko nesou jak nedokonalost sebe tak i ostatních. Dá se na ně spolehnout, díky jejich smyslu pro povinnost.



Srdce kamenná (Agadio)



jaká je něžná noc?
ulehám ti v náruč
a tvá laskavá moc
hasí tu tmu po požáru

svým hlasem letím
vstříc tónům klína
věříš-li všem pečetím
ať láska k lidem vzlíná

přicházívám k ránu
když noc pozvedá zář
ulehla jsi bez plánu
máš rozechvělou tvář

podívej, jak zpívám
shledání v nás znamená
už jenom láska zbývá
to ožívaj i srdce kamenná

Michal Zachar
-----------------------------------------------------

Šel jsem světem jen tak a nic jsem nehledal. A našel všechno.

Vyšla kniha CESTA...


Tak dneska vyšla moje CESTA.
Má první kniha básniček. Formát A6 - 130 stran.
Jde o výběr z mých básní za posledních 5 let.
Pro zájemce - je ji k mání pouze 100 ks.
Takže platí, kdo dříve přijde, ten dříve mele.
První výtisk je i s mým podpisem.
Všem vám díky za inspiraci na mé cestě....
Objednat ji lze u mě na wizard.michal@gmail.com

úterý 3. května 2011

Pokud si myslíte, že víte, jak milovat...(If You Think You Know How To Love Me)


pokud si myslíte, že víte, jak milovat
jsem ten, co vyslechne vás hned
možná jen stačilo by mi mít tě rád
tak ty bys chtěla vonět, šťastný květ

kdysi vídával jsem ve snách tvé paže
a hladivý dotek mě budil i v životě
srdce se vrátilo z tvé láskyplné stáže
a teď tu stojí samo v tmavé samotě

pokud si myslíte, že víte, jak milovat
a často vzplaneme tím bojem o moc?
nenávist neláska, umí srdce spalovat
ještě než stačíš říct nahlas slovo pomoc

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------
Když s partnerem rozpoutáme boj o moc, pak v případě, že on prohraje, zaplatíme účet my, protože jsme druhou částí teamu. Je čas přestat se soutěžemi mezi námi, a to právě v oblastech, kde je třeba tvé podpory a spolupráce. Buď budeme mít prospěch z každého úspěchu, který náš partner zaznamená, anebo skončíme tak, že zaplatíme účet. Prostě zkus mu dávat víc. A život se ti změní během vteřiny. S láskou. Ale jen blbec se bude buď celý život pokoušet jako dávat a ten stejný blbec, to nakonec všechno zaplatí. Dávej! S láskou! Podívej se však velmi dobře zda-li místo partnera nemáš bezednou díru...černou díru...gravitační...

pondělí 2. května 2011

Nesmrtelný (Immortelle)


získáváš moc nad sebou
když honíš se jak chrt?
co dostaneš, když ruce zazebou
a najdeš v nich svou smrt?


nehledám pravdu ani úlevu
přestat mít ušlechtilé názory
a taky mít chuť říci vyjevuj
pro lásku k tobě a jí navzdory


neříkám, jsem ten úspěšný
stačí mi být jen lidská bytost
bez obav čím budu prospěšný
když mám své srdce, soucit, lítost

Michal Zachar
--------------------------------------------------------

Ctnosti, které nás mohou šťastně převést z dočasnosti do věčnosti,
jsou pokora a láska.

Jsem kdo jsem (I Am Who I Am)

polož mi ruku na srdce
a říkej tiše tluč
zas lítá v prudké vývrtce
a obzor už je fuč

tak jsem, kdo jsem, i já
muži, co myslel, že se zná
rozdílný svět v jednom dva
prachbídný pohled do bezedna

zase jdeš dál i přes propast
a třeba i po visuté lávce
třešně k sousedům si krást
to abys dal je svojí lásce

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------

Protože to, čeho jsme si vědomi, můžeme mít pod kontrolou, ale to, čeho si nejsme vědomi, má pod kontrolou nás. A my jsme vždycky jen otrokem toho, co si neuvědomujeme.

A možná je to, co je nejdůležitější a ještě důležitější nežli naše víra, je prostá pochybnost. Lidé od pradávna hledají co nebo koho by mohli uctívat, ale ve svých postojích nejsou jistí a přesvědčení. A pochybnost naše rozhodnutí a svobodnou vůli k němu tříbí jako brusič brousí nůžky.

Vím, že pravá bdělost života je prožívat každý okamžik tak jak je. Pravá bdělost znamená, že už není kam jít a není čeho dosahovat. Smrt není hrozná. Umírat je užasné. Protože umírat znamená žít náš život, naplno bez jakékoliv vzpomínky na minulost a tím se vystavovat jeho úplnosti.

Smrti se můžeme bát jen když se bojíme života. Jen mrtví lidé se bojí smrti.

neděle 1. května 2011

FALLEN III. - Prožívám (Gravity of love)


Modlívám se každý den
za lásku, co přináší radost.
A možná, že je to jen sen,
kterým jsem si neřekl a dost.

Nemůžu psát a nedávat.
Jsem na dně srdce svého.
Až po uši mám tě rád.
Tak ber mě prostě takového.

Ukaž mi nebe, říkám dál.
Všem přináším s láskou žít.
To jenom smutný vítr vál.
Tak chci jen tiše v srdci být.

Michal Zachar
---------------------------------------------
Až teprve naše společná láska mi ukázala co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována...

FALLEN IV. - Je t`aime


když duše bloudí
a cesta neví kudy kam
jsem ten, co jen stojí
a zvolna umírám
kolikrát se vzdát?
pro přesvědčení
že život nejde hrát
jak zaslíbenou zemi
jak ukázat duši
že trendy světům
neměním, co ti sluší
jazykem sotva pletu
ještě než vydechnu
a hra skončí, kdo je král?
víš, žes byla všechno
o co jsem kdy stál?

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------

První koncert zpěvačky Lara Fabian po smrti milovaného člověka, Gregory Lemorshalya.  Přišla na pódium, ale nemohla dojetím zpívat, 
a tak jen všichni vstali a začali zpívat a celý sál nahradil slova  
"Je t'aime" (Miluji tě) slovy "On t'aime" (Máme tě rádi)...

FALLEN II. - Chcete-li někoho milovat (To love somebody)


milovat někoho, kdo vzlíná
k dotykům mým nejen hlasu
nehledám lásku, co je jiná
pro boha najděte jinou spásu

jen pomalá jízdenka do pekla
nechytáš dech ani svou barvu
ležící drobná písmenka co řekla
vem si mě prosím tě, za potravu

plameny šlehající hlasem bolu
když sténání přešlo si v pláč
stiskly jsme lásku v bocích spolu
touhu svou jen do mně vtlač

dávajíc oheň polykáš své slzy
trhaná hruď dech proklíná
a žes došel na okraj tak brzy
tak další, nejsi tu jen ta jediná

Michal Zachar
------------------------------------------------------------------

Odmítne-li žena tvoji lásku a nabídne ti přátelství, nepovažuj to za rozchod.
Znamená to, že chce postupovat podle pořadí.