pondělí 21. dubna 2014

Tati

link na foto

se školou lži jsem do světa šel
a nakonec ztratil svůj rozum a cit
marnil jsem čas a to bohužel
asi nikdo z nás nebyl na tom líp

květy učil jsem trhat před jarem
a v té touze po krvi už není utišení
co všechno je v štěstí vrtkavém
to které dává jen nálepku poražení

a tak chci prostorem dál unikat
chtěl bych křídla mít, ne pro okrasu
Bůh prodává draze mám tě rád
před šípy dvou očí najít chci spásu

za letu, když vítr mírný si vane
a tys řekla jen má dala jsem, dáti
že láska ve slámě, co vzplane
že teď shoří na popel jako ty, tati

neděle 20. dubna 2014

Jsi mé žebro


když v slovech bolest prší
a tělo jich už má prostě dost
a já jsem nepřemýšlel nad výdrží
to jen tobě k nebi jsem stavěl most

žít je stejné jako tě milovat
všechen rozum je proti tomu
i když má chuť si tě známkovat
láskou být je nemoc bez symptomů

v životě věřím, že mohu létat
milovat ho víc než jeho smysl
není jen, co chceme myslí splétat
jsou pouště, co jsem na nich neuvízl

i vlk má tlapu a tlamu z krve
hlodáš, jak hlodáš, najdeš kost
svým srdcem říkám to lásko trvej
to jen tobě k nebi jsem stavěl most

sobota 19. dubna 2014

Chuť krve (Taste of blood)

foto by Devianart

člověk je stvořen pro lásku
kterou však sám uhlídá stěží
na tolik malých provázků
jedou koně v lonži bez otěží

a šedé nebe v zachmuření
a my žijeme sami v odloučení
pak láska v pravdě není
když s větrem naše dráhy mění

až paprsky nás postříbřily
když kletby vlčí nejdou spát
a s nocí jejich světlo sílí
když dotýkáš se, jdu se bát

zahalen v měsíčním jasu
stojím a vím, přihlížet je nech
srdce vstanou po zápasu
když navzájem pili si svůj dech

čtvrtek 17. dubna 2014

NOVÝ SVĚTOVÝ JAZYK aneb o vizuální komunikaci a o jejím autorovi MUDr. Miroslavu Krejčířovi

O víkendu (ve čtvrt. vydání magazínu DNES + TV - 17.4.2014) mi vyjde článek o šedesátiletém doktoru Krejčířovi z Luhačovic, což je psycholog, odborník na neverbální komunikaci. Z toho, jak působíme navenek, dokáže poznat, jací jsme uvnitř - alespoň to o sobě tvrdí. Takže jsme si povídali o řeči těla, a do Magazínu se nakonec nevešla jedna zajímavost, která se k panu Krejčířovi vztahuje.
On totiž prožil svou smrt, a řekne vám o tom alespoň tady: "Kdysi před třiceti lety jsem byl jako student medicíny na banální operaci krčních mandlí, kterou kolegové nezvládli, takže jsem pak krvácel. Se mnou na pokoji byl druhý pacient, kterému jsem říkal, proč tu trčíš, jdi se dívat na televizi, dávají fotbal, ale on nešel, což mi zachránilo život, protože jsem sebou najednou mignul."

Takzvaně jste lékařům odešel...

Ano. Nebýt toho spolupacienta, tak mě najdou až po fotbale, kdy bych měl všechno za sebou, ale takhle se stalo, že jsem měl zajímavý zážitek - najednou jsem seshora viděl, jak na sále někoho operují, jak dokonce nadávají, "co když nám tady exne?!" Čím dál víc jsem zjišťoval, že mi je ten pacient podobný, a nakonec mi došlo, že to jsem já - nebo spíš jakýsi můj kabát.

Tohle se dá jistě vysvětlit nějakými halucinacemi.

Víte, já jsem pragmaticky uvažující člověk, a tak jsem si to myslel taky. Jenže problém - když jsem tehdy svoji operaci pozoroval z výšky, mimo jiné jsem v té místnosti viděl zástěnu, za níž byla hromada chirurgických bubnů; nádob, ve kterých se sterilizovaly nástroje. A když jsem se ze všeho jakžtakž dostal, tak jsem se na ten sál vetřel. Opravdu tam byla zástěna a za ní naskládané ty bubny, které jsem nikdy do té doby nemohl vidět. Až na základě toho jsem svůj zážitek začal brát opravdu vážně.

Když jste byl v té klinické smrti, setkal jste se s někým?

Právě že jo. Měl jsem zajímavý hovor s jakousi bytostí, kolem které bylo světlo - fantastické, překrásné barvy. Ta bytost mi naznačila, že se ještě musím vrátit; že se nemá předbíhat.

Myslíte, že to byl Bůh?

Nevím. Jsem si jen jistý, že to byl někdo, nikoli něco. Že jsem mu rozuměl. A že v těch chvílích bylo všechno blažené, radostné, uvolněné... Moc se mi to líbilo, a když jsem se vrátil zpátky do toho těla, tak jsem byl, s prominutím, šíleně nasranej.

Je mi jasné, že vy se na smrt přímo těšíte.

Velmi. Samozřejmě se ale bojím, že bude umírání spojené s bolestí, a pak je tady ještě jedna věc - nemůžu vědět, jak to vypadá o kus dál. Možná jsem viděl jenom marketingově upravené předsálí, které je ovšem rozhodně úchvatné.




link: ŠKOLA 3 AXIS VISUAL LANGUAGE

zdroj: Magazín DNES + TV

úterý 15. dubna 2014

SAY SOMETHNIG


ještě mám chvíli
a chci ti něco říct
život chutná, jak čili
když vracíš se do míst

kam nemáme klíč
kde zbývá už bolest
a srdce může jen pryč
ruce mi dáš pro ratolest

oči a jim oheň sluší
a chlad ledu z utrpení
plamen života vlny ruší
jsi dar, co můj život mění

ještě mám chvíli
tak ti chci něco říct
že chci, aby se duše slili
až bude Bůh tvé jméno číst

Tranzistor vyhořelých zpráv


jitřenkou úsvitu probuzená
vdáváš se sama bez spěchu
ráno i večer, jsi prostě žena
zvuky krásných povzdechů

zaklínám do slov tvou lásku
a cítím, že ji zas nemám dost
chybí mi slova pro nadsázku
v kterých umírá povinnost

 a tvořící se na tvářích bděle
paprsek, s kterým pohrávala
si samo srdce ztraceno v těle
úsměv, který jsi nespoutala

kouzelník ví, jak tě proměnit
polibkem očí, v duši probudit
lhostejnost k člověku až v cit
vzpomínkou jdoucí pod hrudí

samota, co teď už věrná je mi
večerem přichází spletí trav
a i když ukrutný, je už němý
tranzistor vyhořelých zpráv

pátek 11. dubna 2014

Ocásky

foto: KAREL ZAKAR

kolikrát jsi po špičkách
šla blíž a najednou
se zvedla vlna lásky
co zametá prach
v myšlenkách, co dosednou
rozumu na ocásky

lásko jsi klíč ke všemu
k myšlenkám srdce jdeš
skrz bránu ticha
když vše dáváš strážnému
andělu a zla zbavuješ
piju tě z kalicha

chtěl bych křídla mít
a život ne jen pro okrasu
tebou pronikat
 prostorem volným být
 v kráse Bůh dal spásu
když pro ní musíme umírat

pondělí 7. dubna 2014

Zvíře

model Josef Rarach - foto Karel Zakar


když touláváš se v dálavách
a klidné kapky rosy
se jen nevěřícně třpytí
vnímám jen ten moment, pach
že rodíme se bosí
když tma už nemá zbytí
a dávám očím stesk, co vidíš
když spoutává mě
láska, co je nejvíce zřejmá
co ústy zaséváš, srdcem sklidíš
rozum za tvé rámě
byla by rána samozřejmá
všechno je tím, co se pomíjí
kde jsem, že mi chybíš
pomalu zvou mě na věčnost
sté odrazy světla na tvé šíji
ono neví, že se stydíš
že láska je naše skutečnost


úterý 1. dubna 2014

Poslední dobou (These days)


modlím se za rána
když rostou stromy
poslední dobou hnána
jsem jak ti bez vědomí?

jdou prý těžké časy
srdce svou obhajobou
nevpouštět až do krásy
splácíme poslední dobou

jsme jedné duše, ty a já
kdo nepřizná si, že drásá
když bolest je náš maják
na konci zachrání nás krása

neděle 30. března 2014

Stanovit (Lay down)


jen srdce milující
bije v klidu s být
té krve pracující
si směr lásky stanovit

hledáš řeč světa
proto chceš brát
ticho do zakleta
s rizikem nálezů a ztrát

hloupý není ten
kdo jde utopit
sen, že tma je den
to láska nejde pochopit

sobota 29. března 2014

ZMRZAČIT (Mutilate)


vnímám dotyky srdce když
kápla jsi slzou lásky kolomaz
neptala jsi se zda smíš
vyběhnout pískem bosa do oáz

z jizev, co ti způsobili
popálené stopy bronz chytající
bez naděje jsme zarputilí
své agonie smrti sví kupující

neexistuje láska, co nese
chuť šípem chvíle, život označit
to, co Bůh dal do koncese
bylo milovat se, ne zmrzačit

úterý 25. března 2014

Vše o mě


řekla jsi mi vše o mě
a možná i víc než jsem chtěl
prý, co nevím, není v domě
pro to, abych zapomněl

nemusíme utíkat k Bohu
když stačí jen srdcem kouzlit
podíváš se a já vím, že mohu
náš příběh je v nás rozlit

jen umět v lásce žít
to slibuješ srdcem duše milá
jsi hořící šíp, co prorazil štít
srdce v srdci cos zapálila

pondělí 17. března 2014

Recovery


když ze tmy
plné světlých teček
padají tvé sny
a nemůžeš ani brečet

zalykáš slzy
když se nadechnout
nejde a to mrzí
ten strach zažehnout

když se vrací
tvá touha vnímat nově
život je senzací
pro ty vracející se z boje

jsem jak úsvit
co se jen tiše šeptá
z poháru jde upít
jen, když se nikdo neptá

neděle 16. března 2014

Drž mě v mém srdci


cestuji životem pro přání
mít lásku na dosah rtů
člověk člověku brání
milováním jsem tvůj

když se tě pořád ptám
kam si ho teď dáváš 
srdce, co dávno znám
role Boha, co hráváš

láska je verš, co čtem
i když slepí, jak krtci
přejeme si vždy jen
drž mě v mém srdci

středa 12. března 2014

Chuť krve


když duše láskou sužovaná
na co myslí, kdo ji má rád?
a Bohem i lidmi milovaná
to je chuť krve snad

srdce jedna jediná je rána
a vedle tebe vidím stát
a zvoní stopám hrana
to i vlci umí naslouchat

zaslíbená jsi temné kráse
když sobě už nepatřím
jsi mým dobrem v čase
mou krví, srdcem, vším

)

úterý 11. března 2014

V tvých očích


mlha šedá
hledající stín
ďábel se zvedá
ze srdce rozpadlin

mou rukou
vstává a klesá
jméno mé tlukou
ohněm se vykřesá

až doba byla
vhodná ne trpící
to, cos mne naučila
do čar vklít duši soužící

měsíc, co zrodila
v zemi nebeská krása
žít jako Fénix, to je ta síla
v tvých očích jen jas a spása

)

pátek 7. března 2014

Duše v peří


vždy, když se dívám na tvou tvář, jak září
vidím jen malé vlnky tančit v odlesku světel
co jdou, jak slzy, co prý duše v peří neutváří
maličký kouzelník, co křičí do světa: "jděte"

házíme s dušemi do peří, jak jdou sousta ústy
ti povrchní nepronikají do hloubi ženské duše
milenci, co jen jí lichotí a v srdci jim srůsty
zůstanou po prokletí, když zazpívají hluše

a tak květy rozvinou se po tváři v zalíbení
jsme maličké kousky peří a duše je peřina
nacpáni rukou Boží tam, kde už nic není
kde všechno končí a zase s láskou začíná

pondělí 3. března 2014

Radost IV.


ještě nemám lístek
a čekám na další spoj
všichni, co sví jste
dáváte jen nepokoj

žádné srdce netrpí
že hledáš, co je zdroj
kdo se pochopí
vyhrává lecjaký boj

život nedává všem
radost, že mám lístek
dar uskutečnit se
že špinavé je to čisté

neděle 2. března 2014

Průzkumníci (Explorers)


když ocitám se hluboko
pod vodou tvých hor
pro všechno, co na oko
vypadá, jak vzdor

to, co jsme objevili uvnitř
psali jsme jazykem
řečí bezchybných mluvnic
lásko jen dotykem

ležíme na strmých svazích
té křišťálové jeskyně
sníš o bezpečných vztazích
jsi na dně svatyně

a když starý svět ti umírá
a pořád bez ustání
víš, můžeme jít kamkoliv
my jsme své létání

plavali jsme ruku v ruce
milovat se po tisící
a srdce je naše evoluce
a my průzkumníci

sobota 1. března 2014

Nesehnutí


objevila se mi veškerá energie
nebe a země a z ní čiré myšlení
zdánlivé nic uvnitř všeho
jako pohár, co nikdo nevypije
v ohni ducha je perla znamení
dobrého, zlého i mého

zárodek spojení muže a ženy
otočením světla směrem sem
k záři, co nás ovládá
jsme jen dva rostoucí kmeny
a láska srdcí je naším křtem
co Boha v nás dokládá

zahodil jsem představy o bytí
vyjdi ze zaběhaných zvyklostí
na jedno vydechnutí
v očích se světlo nerozsvítí
je to styk Boha s naší radostí
my, co jdeme nesehnutí