čtvrtek 17. dubna 2014

NOVÝ SVĚTOVÝ JAZYK aneb o vizuální komunikaci a o jejím autorovi MUDr. Miroslavu Krejčířovi

O víkendu (ve čtvrt. vydání magazínu DNES + TV - 17.4.2014) mi vyjde článek o šedesátiletém doktoru Krejčířovi z Luhačovic, což je psycholog, odborník na neverbální komunikaci. Z toho, jak působíme navenek, dokáže poznat, jací jsme uvnitř - alespoň to o sobě tvrdí. Takže jsme si povídali o řeči těla, a do Magazínu se nakonec nevešla jedna zajímavost, která se k panu Krejčířovi vztahuje.
On totiž prožil svou smrt, a řekne vám o tom alespoň tady: "Kdysi před třiceti lety jsem byl jako student medicíny na banální operaci krčních mandlí, kterou kolegové nezvládli, takže jsem pak krvácel. Se mnou na pokoji byl druhý pacient, kterému jsem říkal, proč tu trčíš, jdi se dívat na televizi, dávají fotbal, ale on nešel, což mi zachránilo život, protože jsem sebou najednou mignul."

Takzvaně jste lékařům odešel...

Ano. Nebýt toho spolupacienta, tak mě najdou až po fotbale, kdy bych měl všechno za sebou, ale takhle se stalo, že jsem měl zajímavý zážitek - najednou jsem seshora viděl, jak na sále někoho operují, jak dokonce nadávají, "co když nám tady exne?!" Čím dál víc jsem zjišťoval, že mi je ten pacient podobný, a nakonec mi došlo, že to jsem já - nebo spíš jakýsi můj kabát.

Tohle se dá jistě vysvětlit nějakými halucinacemi.

Víte, já jsem pragmaticky uvažující člověk, a tak jsem si to myslel taky. Jenže problém - když jsem tehdy svoji operaci pozoroval z výšky, mimo jiné jsem v té místnosti viděl zástěnu, za níž byla hromada chirurgických bubnů; nádob, ve kterých se sterilizovaly nástroje. A když jsem se ze všeho jakžtakž dostal, tak jsem se na ten sál vetřel. Opravdu tam byla zástěna a za ní naskládané ty bubny, které jsem nikdy do té doby nemohl vidět. Až na základě toho jsem svůj zážitek začal brát opravdu vážně.

Když jste byl v té klinické smrti, setkal jste se s někým?

Právě že jo. Měl jsem zajímavý hovor s jakousi bytostí, kolem které bylo světlo - fantastické, překrásné barvy. Ta bytost mi naznačila, že se ještě musím vrátit; že se nemá předbíhat.

Myslíte, že to byl Bůh?

Nevím. Jsem si jen jistý, že to byl někdo, nikoli něco. Že jsem mu rozuměl. A že v těch chvílích bylo všechno blažené, radostné, uvolněné... Moc se mi to líbilo, a když jsem se vrátil zpátky do toho těla, tak jsem byl, s prominutím, šíleně nasranej.

Je mi jasné, že vy se na smrt přímo těšíte.

Velmi. Samozřejmě se ale bojím, že bude umírání spojené s bolestí, a pak je tady ještě jedna věc - nemůžu vědět, jak to vypadá o kus dál. Možná jsem viděl jenom marketingově upravené předsálí, které je ovšem rozhodně úchvatné.




link: ŠKOLA 3 AXIS VISUAL LANGUAGE

zdroj: Magazín DNES + TV

úterý 15. dubna 2014

SAY SOMETHNIG


ještě mám chvíli
a chci ti něco říct
život chutná, jak čili
když vracíš se do míst

kam nemáme klíč
kde zbývá už bolest
a srdce může jen pryč
ruce mi dáš pro ratolest

oči a jim oheň sluší
a chlad ledu z utrpení
plamen života vlny ruší
jsi dar, co můj život mění

ještě mám chvíli
tak ti chci něco říct
že chci, aby se duše slili
až bude Bůh tvé jméno číst

Tranzistor vyhořelých zpráv


jitřenkou úsvitu probuzená
vdáváš se sama bez spěchu
ráno i večer, jsi prostě žena
zvuky krásných povzdechů

zaklínám do slov tvou lásku
a cítím, že ji zas nemám dost
chybí mi slova pro nadsázku
v kterých umírá povinnost

 a tvořící se na tvářích bděle
paprsek, s kterým pohrávala
si samo srdce ztraceno v těle
úsměv, který jsi nespoutala

kouzelník ví, jak tě proměnit
polibkem očí, v duši probudit
lhostejnost k člověku až v cit
vzpomínkou jdoucí pod hrudí

samota, co teď už věrná je mi
večerem přichází spletí trav
a i když ukrutný, je už němý
tranzistor vyhořelých zpráv

pátek 11. dubna 2014

Ocásky

foto: KAREL ZAKAR

kolikrát jsi po špičkách
šla blíž a najednou
se zvedla vlna lásky
co zametá prach
v myšlenkách, co dosednou
rozumu na ocásky

lásko jsi klíč ke všemu
k myšlenkám srdce jdeš
skrz bránu ticha
když vše dáváš strážnému
andělu a zla zbavuješ
piju tě z kalicha

chtěl bych křídla mít
a život ne jen pro okrasu
tebou pronikat
 prostorem volným být
 v kráse Bůh dal spásu
když pro ní musíme umírat

pondělí 7. dubna 2014

Zvíře

model Josef Rarach - foto Karel Zakar


když touláváš se v dálavách
a klidné kapky rosy
se jen nevěřícně třpytí
vnímám jen ten moment, pach
že rodíme se bosí
když tma už nemá zbytí
a dávám očím stesk, co vidíš
když spoutává mě
láska, co je nejvíce zřejmá
co ústy zaséváš, srdcem sklidíš
rozum za tvé rámě
byla by rána samozřejmá
všechno je tím, co se pomíjí
kde jsem, že mi chybíš
pomalu zvou mě na věčnost
sté odrazy světla na tvé šíji
ono neví, že se stydíš
že láska je naše skutečnost


úterý 1. dubna 2014

Poslední dobou (These days)


modlím se za rána
když rostou stromy
poslední dobou hnána
jsem jak ti bez vědomí?

jdou prý těžké časy
srdce svou obhajobou
nevpouštět až do krásy
splácíme poslední dobou

jsme jedné duše, ty a já
kdo nepřizná si, že drásá
když bolest je náš maják
na konci zachrání nás krása

neděle 30. března 2014

Stanovit (Lay down)


jen srdce milující
bije v klidu s být
té krve pracující
si směr lásky stanovit

hledáš řeč světa
proto chceš brát
ticho do zakleta
s rizikem nálezů a ztrát

hloupý není ten
kdo jde utopit
sen, že tma je den
to láska nejde pochopit

sobota 29. března 2014

ZMRZAČIT (Mutilate)


vnímám dotyky srdce když
kápla jsi slzou lásky kolomaz
neptala jsi se zda smíš
vyběhnout pískem bosa do oáz

z jizev, co ti způsobili
popálené stopy bronz chytající
bez naděje jsme zarputilí
své agonie smrti sví kupující

neexistuje láska, co nese
chuť šípem chvíle, život označit
to, co Bůh dal do koncese
bylo milovat se, ne zmrzačit

úterý 25. března 2014

Vše o mě


řekla jsi mi vše o mě
a možná i víc než jsem chtěl
prý, co nevím, není v domě
pro to, abych zapomněl

nemusíme utíkat k Bohu
když stačí jen srdcem kouzlit
podíváš se a já vím, že mohu
náš příběh je v nás rozlit

jen umět v lásce žít
to slibuješ srdcem duše milá
jsi hořící šíp, co prorazil štít
srdce v srdci cos zapálila

pondělí 17. března 2014

Recovery


když ze tmy
plné světlých teček
padají tvé sny
a nemůžeš ani brečet

zalykáš slzy
když se nadechnout
nejde a to mrzí
ten strach zažehnout

když se vrací
tvá touha vnímat nově
život je senzací
pro ty vracející se z boje

jsem jak úsvit
co se jen tiše šeptá
z poháru jde upít
jen, když se nikdo neptá

neděle 16. března 2014

Drž mě v mém srdci


cestuji životem pro přání
mít lásku na dosah rtů
člověk člověku brání
milováním jsem tvůj

když se tě pořád ptám
kam si ho teď dáváš 
srdce, co dávno znám
role Boha, co hráváš

láska je verš, co čtem
i když slepí, jak krtci
přejeme si vždy jen
drž mě v mém srdci

středa 12. března 2014

Chuť krve


když duše láskou sužovaná
na co myslí, kdo ji má rád?
a Bohem i lidmi milovaná
to je chuť krve snad

srdce jedna jediná je rána
a vedle tebe vidím stát
a zvoní stopám hrana
to i vlci umí naslouchat

zaslíbená jsi temné kráse
když sobě už nepatřím
jsi mým dobrem v čase
mou krví, srdcem, vším

)

úterý 11. března 2014

V tvých očích


mlha šedá
hledající stín
ďábel se zvedá
ze srdce rozpadlin

mou rukou
vstává a klesá
jméno mé tlukou
ohněm se vykřesá

až doba byla
vhodná ne trpící
to, cos mne naučila
do čar vklít duši soužící

měsíc, co zrodila
v zemi nebeská krása
žít jako Fénix, to je ta síla
v tvých očích jen jas a spása

)

pátek 7. března 2014

Duše v peří


vždy, když se dívám na tvou tvář, jak září
vidím jen malé vlnky tančit v odlesku světel
co jdou, jak slzy, co prý duše v peří neutváří
maličký kouzelník, co křičí do světa: "jděte"

házíme s dušemi do peří, jak jdou sousta ústy
ti povrchní nepronikají do hloubi ženské duše
milenci, co jen jí lichotí a v srdci jim srůsty
zůstanou po prokletí, když zazpívají hluše

a tak květy rozvinou se po tváři v zalíbení
jsme maličké kousky peří a duše je peřina
nacpáni rukou Boží tam, kde už nic není
kde všechno končí a zase s láskou začíná

pondělí 3. března 2014

Radost IV.


ještě nemám lístek
a čekám na další spoj
všichni, co sví jste
dáváte jen nepokoj

žádné srdce netrpí
že hledáš, co je zdroj
kdo se pochopí
vyhrává lecjaký boj

život nedává všem
radost, že mám lístek
dar uskutečnit se
že špinavé je to čisté

neděle 2. března 2014

Průzkumníci (Explorers)


když ocitám se hluboko
pod vodou tvých hor
pro všechno, co na oko
vypadá, jak vzdor

to, co jsme objevili uvnitř
psali jsme jazykem
řečí bezchybných mluvnic
lásko jen dotykem

ležíme na strmých svazích
té křišťálové jeskyně
sníš o bezpečných vztazích
jsi na dně svatyně

a když starý svět ti umírá
a pořád bez ustání
víš, můžeme jít kamkoliv
my jsme své létání

plavali jsme ruku v ruce
milovat se po tisící
a srdce je naše evoluce
a my průzkumníci

sobota 1. března 2014

Nesehnutí


objevila se mi veškerá energie
nebe a země a z ní čiré myšlení
zdánlivé nic uvnitř všeho
jako pohár, co nikdo nevypije
v ohni ducha je perla znamení
dobrého, zlého i mého

zárodek spojení muže a ženy
otočením světla směrem sem
k záři, co nás ovládá
jsme jen dva rostoucí kmeny
a láska srdcí je naším křtem
co Boha v nás dokládá

zahodil jsem představy o bytí
vyjdi ze zaběhaných zvyklostí
na jedno vydechnutí
v očích se světlo nerozsvítí
je to styk Boha s naší radostí
my, co jdeme nesehnutí

pátek 28. února 2014

Unbreakable


zázraky chvíle 
vypouštíme pryč
jedno zda jsou milé
prst nemá správný klíč

rozbíjíme se tady
pověstmi o náčrtcích
sobě svými jablky i hady
na kusy rozpadnutých srdcí

když žiju přání
já jsem cestopisem
láska je tou, co nevyhání
je naše touha Bohem naplnit se


úterý 25. února 2014

Sannjásin (Hamsa)


život je hlubší než to, co si myslím
ale nežít z radosti lásky je hřích
a co nám každý čin vyčíslí
v pozadí neulpívá smích

nevěřte, ale láskou jděte sami
kráskou, co zbývá na konci
a ty tvoje tváře k zulíbání
srdce zvoní ve zvoncích

způsob tady a teď je klíčem
do zahrady jednoty bytí
ideály jsou jen bičem
co trhá se zarytím

chci plynout v tom proudu
moudrosti těla milovat
věřit si, ne bloudům
sám sebe smiřovat

z radosti smíchem hořím
sám v sobě dát si dar
že zase něco tvořím
a obsah dává tvar

a pro to srdce existence
jdu svobodou bez boje
modlící bez růžence
vidoucí ze zdroje

neděle 23. února 2014

Red rain

photo by Sandro Ramani

jsi štěstí, co z růže lásky kvete
a z moří krve jsi královna vod
chraň paprsek, co šel světem
tichá záře hvězd má v tobě bod

na prsou tvých chci usínat ať prší
červený déšť si tě chce sám svést
jdu světem po potopě na návrší
zachraň v srdci poklady z hvězd

miluj a věř, žij své lásky v nebi
a neptej se mě, jak se to unese
tím víc lásky máš zapotřebí
čím víc se svět svírá v otřesech

já v očích tvých a v tvém klínu
já usnul rád a zahnal do daleka
na lásku v srdci prší nezahynu
na tyhle chvíle moje duše čeká

sobota 22. února 2014

Střílí


jdeme cestou podle zdí
já teď neřeším už nic
jsme v krví celí sví
a z prostřelených plic

se jen tiše chichotá
a kapky srdce malují
že čeká mě jen nicota
rukou lidí, co milují?

a každý den vyjdu ven
a třeba se jen mýlím
že v noci vidím den
když lidi lidi střílí

pátek 21. února 2014

Démon


pomalu přicházejí chladné dny
vyložily jsme si všechny karty
bojovníci všech království sní
o tom, jak položit jazyk na rty

pomalu chladne srdce i krev
spoutáme pravdu slovy her
kolik nocí jsme si na zádech
říkali, že poslední je, teď ber

stále jsme stvořeni ze slov mít
ale bestie není jenom venku
k démonům nás nevede klid
já zlost mám jejich navštívenku

království přichází a zase mizí
já chtěl sem ti to prostě říct
až ucítíš můj žár, své sklízím
v démonech mých můžeš číst

světla slábnou, všichni se plazí
moc se nepřibližuj, říká znak
maškaráda kope hrob, my nazí
ledaže bys mi ukázala, co a jak

čarodějka jsi ze tří prostřední
z temna mých očí můžeš brát
a řekni jen srdcem poslední
otázku, může i démon milovat?



"V magii - a v životě - je jenom přítomný okamžik, TEĎ. Čas se neměří, jako když se počítá vzdálenost mezi dvěma body. "Čas" neuplývá. Člověku působí obrovskou potíž soustředit se na přítomnost; pořád myslí na to, co udělal, jak to mohl udělat líp, uvažuje o důsledcích svých činů, proč nejednal tak, jak jednat měl."

čtvrtek 20. února 2014

Královny mečů


jsme královny mečů
putujících na západ
jak světlo luny teču
můžeme i nechápat
a tvé změny spánku
neúspěch malá smrt
z věže dám vánku
místo kosy jen srp
porážíme se sebou
když odhalují tvář
ty masky, co zebou
skutečnou tvou zář
přináším světlo
řekl ´s nám ve tmě
snad aby vzlétlo
chtě anebo nechtě?

pátek 14. února 2014

Proud


miluješ, protože miluješ
a bez strachu odmítáš
svou vodu pouštíš dál
když do ní srdce vhazuješ
aniž víš, kam s ním zavítáš
radost proudu je dar
teď jsem navždy uzavřený
v rakvi ze svých činů
je pozdě vrátit řeky tok
chci být v tobě utopený
ať klidně si jen plynu
kapka, co udělala krok
tam, kde je tvé srdce jsi ty
vhozený do řek, co proudí
po kamení bez pohodlí
do oceánu bytí jsou slity
a po kilometrech poutí
odvaha je strach, co se modlí

čtvrtek 6. února 2014

Kořeny


já ticho v tichu jsem
nálada já Bohu milá
tón hříchu, co šel ven
tos Boha rozněžnila

tóny srdcem skládáš
a ne vždy melodické
a v této chvíli vdáváš
to, co je z Boha lidské

zazvonit v uchu pláčem

anebo radosti smíchem
buď zůstává spáčem
a nebo nežije hříchem

pátek 31. ledna 2014

POUSTEVNÍK

foto © Rob Southall

píšu ti silnou touhou po papíru
říkám si pořád, co kdyby
a devět klapek od klavíru
kam jsme dávali ruce nechybí

vytvářím slunce duším pro stíny
a kolikrát nemám dost
pochopit, že já tvé viny
miluji více než jen pro radost

a tak dýchám pro tvé přijetí
aniž za to čekám dík
zlomit všechny pečeti
krví svou umím já, poustevník



S Poustevníkem se čas zastavuje a dochází k naprostému ztišení, často k odloučení. Není náhodou, že Poustevník se nachází zrovna pod číslem devět, neboť desítka je u každé z karet zlomem a postupem, získáním nových informací, které člověka postrčí vpřed. Ovšem před každým stupínkem směrem vzhůru je nutné se ohlédnout a zhodnotit uplynulé, načerpat síly a pochopit a přijmout každý náš dosavadní krok.

Hledání duchovna
Tato karta je vyjádřením archetypu Starce, moudrého a laskavého. Je to mudrc, pomyslný otec času a svou podstatou je velmi podobný Sv. Antonínu. Lidé narození pod vlivem karty Poustevníka bývají samotářští, často se setkávají s nepochopením svého okolí, neboť pro ně nehrají roli klasické hodnoty, ale zakládají si na něčem naprosto jiném. Ve všem hledají duchovní smysl, vše se snaží uchopit z hlediska nějakého vyššího principu. Nicméně ti, kdo Poustevníka přijmou bez výhrad a se všemi jeho vlastnostmi, zvyky a zálibami, budou mít vždy skvělého a ochotného rádce, protože Poustevník pomoc bližnímu neodmítá nikdy. 

Astrologicky se tato karta nejčastěji řadí ke znamení Panny, můžeme se ale i setkat i s výkladem, který ji dává do spojitosti se Lvem. Více v sobě nese však asi Panny, protože je u ní kladen velký důraz na detail, což umožňuje soustředit se na jednotlivé části života, vedoucí k jeho zdokonalení. Poustevník má také jako Panna skvělé organizační schopnosti (vždy vede skupinu svých přívrženců) a je milovníkem umění a vůbec všeho krásného. K této kartě najdeme i léčivé kameny – její síla je skryta například v sardonyxu, citrínu, jaspisu či křišťálu. S Poustevníkem se samozřejmě můžeme setkat i osobně, lidé mající v sobě jeho princip bývají historikové, archiváři, léčitelé nebo třeba průvodci.

Poustevník není misionářem ani soudcem
Svým silným duchovním založením nám může Poustevník připomínat Velekněze, je však mezi nimi zásadní rozdíl. Poustevník sám od sebe nikdy neosloví dav, jeho role nespočívá v řešení náboženských dogmat nebo obracení ateistů na víru. Pouští k sobě jen ty, z nichž cítí skutečnou touhu po pravdě, nikdy se nesnaží vkládat svou energii tam, kde by mohla přijít vniveč. Dá se tedy říci, že lidé vyhledávají spíše Poustevníka, aby se od něj něco naučili, on rozhodně není typem misionáře. 

Tato karta v sobě nese také ohromnou disciplinovanost a přísnost. Je však dobré vědět, že tato přísnost spočívá v tom, že jsme přísní sami k sobě, nikoli k ostatním. Kdo správně přijme Poustevníkovu energii ví, že soudit ostatní je nepříslušné, že je nutné soudit nejdříve sám sebe a tím dojít k poznání, že i ostatní tak musí učinit, že žádný jiný soud či soudce na to nemají právo. Karta vybízí k samostatnosti a nezávislosti, učí nás, že nejlépe si pomůžeme sami, protože ač je nám pomoc okolí nabízena, nemusí přijít včas a proto je dobré spolehnout se na vlastní sily. Dvojnásobně je v tomto ohledu kladen důraz na řešení osobních problémů, které nelze řešit skrze nikoho dalšího.

Umění být sám
Již jsem zde zmínila samotu. Ta je pro Poustevníka velmi důležitá, ale je potřeba správně pochopit její význam. Tato samota není osaměním, je to pouze vyhledávání klidu k meditaci, přemýšlení a rozjímání. V praxi to může znamenat, že se častěji potřebujeme sami procházet, rádi se zavíráme do svého pokoje nebo máme potěšení z kávy, kterou si vypijeme bez společnosti v útulné kavárně. Kdykoli však můžeme z této samoty vystoupit a zapojit se do života kolem, pokaždé se máme kam vrátit a plně si to uvědomujeme. K samotě přistupujeme jako k prostředku, který nám umožní srovnat si myšlenky, dá nám čas a prostor, abychom zvážili svou situaci.

Karta je o vstupování do svého vlastního nitra, neboť právě tam jsou odpovědi na veškeré naše otázky. Buďme si jistí, že kdykoli se s touto kartou setkáme, není řešení naší situace na nikom jiném, než na nás. Právě k tomu Poustevník vyzývá - abychom se obrátili do sebe a hledali své vlastní vnitřní světlo, které nás na naší cestě povede. Samozřejmě, že toto není lehké, neboť každý musí projít všemi stránkami své osobnosti, tedy i těmi stínovými, s nimiž není jednoduché a často ani příjemné se setkat. Ovšem Poustevníkova síla je tak mocná, že s ní je každý schopen své stíny přijmout.

Respekt k času
Poustevník nám také napovídá, že nastala situace, kdy není na místě mladický a energický přístup, ale naopak stařecká rozvážnost a smysl pro to, že vše má svůj čas a uspěchané věci stejně nefungují. S tímto nás učí i respektovat a smířit se s koloběhem času, s tím, že určité věci odcházejí a jsou nahrazovány jinými, stejně tak s tím, že i my jednou odejdeme (a to nejen z tohoto světa, ale učí nás jakýmkoli odchodům). Karta přináší čas rozjímání, nikoli čas činů. Můžeme tím získat velice mnoho - pokud přistoupíme na Poustevníkův klid, pak dojdeme velkého duchovního rozvoje, okolní svět již nebude tak zásadní a hrozivý a naše problémy nahlédneme ze zcela jiného úhlu, takže se pak nebudou zdát tak tristní.

Významy jednotlivých symbolů
Karta je velice jednoduchá a její pojetí je čisté, bez jakýchkoli vysvětlujících prvků, bez zbytečností a příkras. Přesně takový je totiž Poustevník. Na svou cestu potřebuje v podstatě jen oděv, který ochrání tělo a lucernu, aby bylo vidět na cestu. Mnišský oděv symbolizuje odříkání a duchovní cíl cesty. Zem je zasněžená a v pozadí není nic než čistá obloha, což je odkazem na jistý útlum, který vyžaduje každý vhled do vlastního nitra, zároveň se potvrzuje, že Poustevníkova cesta skutečně není lehká a v dosahu není žádná pomocná ruka. Poustevník má navíc zavřené oči, takže je zřejmé, že se oddává meditaci a modlitbám.

Důležitá je lucerna, která sama o sobě symbolizuje světlo, jenž Poustevník hledá sám v sobě. Oheň lucerny je zobrazen šesticípou hvězdou, kterou můžeme chápat jako spojení tří atributů nižšího Já (fyzické, emocionální a duševní) a vyššího Já (vyšší vědomí, intuice, láska). Spojením těchto atributů dochází k ucelení osobnosti a my jsme tak schopni vnímat svět na vyšší duchovní úrovni než dosud. Čím více budeme duchovně růst, tím silnější bude pomyslné světlo Poustevníkovy lucerny.

Kdy Poustevník pomáhá
Meditujte s Poustevníkem tehdy, stojíte-li před důležitým rozhodnutím, které potřebuje skutečnou rozvahu doplněnou moudrostí a objektivitou. Poproste jej o pomoc, potřebujete-li se ztotožnit sami se sebou, najít správný směr, začít důvěřovat vlastní osobě, napojit se na svou Duši, své Já. Myslete na kartu i tehdy, máte-li pocit, že jste nepochopeni, že se nemáte na koho obrátit a potřebujete toho nejlepšího přítele najít sami v sobě. Rozjímejte s Poustevníkem kdykoli, kdy je potřeba zhodnotit situaci, ocenit a pochopit bývalé kroky, slova, činy. Máte-li problém se svými stinnými stránkami, opět je Poustevník tou pravou kartou a také, bojíte-li se možnosti, že jednou můžete zůstat sami.