vzpomínám na ticho
když zvuk vrcholí
každý je sám Jericho
a to spíš hluk nevolí
občas si říkám, kdo
je tam, kam letí
ohlas, toho, co šlo
že své dám objetí
a tak stoupá zas
zpěv, co ladí nás
mrak odsouvá hlas
a krev mládí máš
mír duši, co hledá
neóny během dne
hřmí hluší, co nedá
ty tóny sněhem žhne
Michal Zachar
....................................................................................
Láska je schodiště, po němž se blížíme k Boží podobě. A zpěv je jeho zábradlí.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ