Umím vykouzlit smích na tváři ženy
A nejen té, kterou teď miluji
Jsem zaklínač, těch, co probuzeny
Říkají srdcem lásce, slibuji
Jsme všichni z jedné generace lidí
Co slyší tlukot přes kabát
A když se podívá skrz to, co vidí
Tak se všichni začínáme bát
Žijeme v myšlenkách a nebloudíme
A naším průvodcem je strach
Že ztratíme se v slepé pantomimě
Že ze srdce je popel na řasách
A ten pak oplachují hromy a blesky
Pritom stačili by jemné dotyky
Co by ty, řvoucí popeleční stesky
Setřeli, výměnou srdcem za dýky
A na konci, tam v pekle na radosti
Až tam to všechno býti začíná
Uvidět dna slz, kapkami ukrutnosti
Láska vidí, nejen svýma očima
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ