O svícení

osvícení přicházívá

obyčejně pozdě k ránu

křesŤaň při tom zívá

a budhista je ještě v pánu...

myslím si, že počátkem

skutečného osvícení a ne krachu

je najít ten malý lem

oddělující nás našemu strachu...

pochopení světla

jako naši bytostnou prosbu

k čemu by duše vzhlédla?

jen utrhnout si tu pár hroznů?

u svícení je důvod zřejmý

každý ví hned, kam se dát!

ale náš život obyčejný

kdo je připravený ochutnat?

Michal Zachar

.....................................................................................

Pochopení svého strachu je počátek skutečného osvícení.

MUDITÁ (Radost)

já se určitě vrátím

řekla jsi a byla radost

mezi námi neztratím

ani jeden schod a dost!

život je v krátkosti

nečekat na jednoho!

a jen na velké radosti?

když jich není mnoho?

umění žít je milovat

a nikdy nemít dosti

dokázat se radovat

i z drobných maličkostí

narodíš se a jsi zde

a umřeš bezpochyby

když mezitím nalezneš

radost, co ti ještě chybí?

Michal Zachar

...........................................................................................

Zármutek sneseš sám, ale radost musí být sdílena.

Brahmavihára v pálí i v sanskrtu znamená „Vznešený příbytek“. V buddhismu se tímto pojmem označují čtyři stavy mysli (přesněji mentální formace), jejichž rozvíjení je velmi doporučováno :

• mettá - nepodmíněná a nesobecká milující laskavost 
• karuná - soucit ke všem bytostem bez rozdílu a úsilí být užitečný sám sobě i ostatním 
• muditá - radost z radosti druhého 
• upekkhá - vyrovnanost, klidná mysl 

Jsou nazývány „vznešené“, protože představují správný způsob chování k druhým bytostem. Jsou nazývány „příbytky“, protože by se měly stát stálým rysem osobnosti, spíše než místem krátkých a řídkých návštěv. Jsou také označovány za „bezmezné“ (appamaňňa) stavy mysli, protože by neměly zůstat ohraničené na jednu skupinu bytostí, ale měly by být rozvíjeny stejnou měrou ke všem živým tvorům. Jsou neslučitelné s nenávistnými stavy mysli (dosa).

Aby byly tyto kvality plně rozvinuty, doporučuje se je mít nejen za principy jednání a náměty k přemýšlení, ale také je používat jako témata systematické meditace. Ta navíc vede k hlubším meditačním pohroužením, neboli vyšším stupňům mentální koncentrace, tzv. džhánám, které dále slouží k rozvíjení vhledu do pravé povahy jevů a tím k dosažení nirvány.

Láskyplný

láska se platí mincemi

které si sama razí

a zmoženými plícemi

vynáší smrt na zápraží

láska je plamen, co zahřívá

vášeň je požár, co ničí

tak na co máme kladiva?

když kolem vítr křičí?

že láska je hra s vášní

jdeš za ní, jak za znamením

být vášeň je zvláštní

bez lásky je totiž utrpením

Michal Zachar

..............................................................................

Život je vlastně celkem jednoduchý a zkomplikuje se jen tím,
že sami na komplikovanosti trváme.

Svítání (daybreak)

úsměv je světlo

a stačí pohled, co má

sílu naznačit, že vzlétlo

tady je srdce doma

světlo je tou první

láskou tvého života

ještě ti oči trochu zrní

před tebou cosi kolotá

spolu s tvým smíchem

vzlétnout nejen do očí

bloudit tmavým tichem

kde ti leccos doskočí

a tak umíráme hříchem

nedůstojní svého tvůrce

pochopit svým smíchem

že láska je světlem srdce

Michal Zachar

.........................................................................

Miluji lásku! Ale prahnout po lásce není ještě milovat.

Pouze hluk (only noise)

zase chodím a zkouším

poslouchat kolemjdoucí

hledám jen lásku, prosím

kde jsou ty srdce skvoucí?

tak chodím a neslyším nic

jen ticho a pravidelný hluk

v lidech brodím, plných pizz

čekám na ten jedinečný zvuk

tak čekám, jako na tramvaj

tam na zastávce u Tesca

neslyším, že lidi srdce MY

možná, ho velká voda odnesla

Michal Zachar

------------------------------------------------------

Nemohu usnout, slyším pulsující srdce polštáře.

Okenice (Crack The Shutters)

ideály potřebují křídla

to, aby mohli vzlétnout

a taky pevná sídla

kde si mohou usednout

a cena ideálů stoupá

říkají ti, co je prodali

úspěšně kývá hloupá

hlava, tvoje zpovzdálí

a když jedni umírají

kvůli ideálům svým

ozývá se rána zbraní

jsi navždy mým

a tak možná, že rána

šla rovnou do palice

znáš? pomohla sama

otevřít i tvoje okenice

Michal Zachar

--------------------------------------------------------------------

Neměníme skutečnost, aby odpovídala ideálu. 

Měníme ideál - to je pohodlnější.


- věnováno RADIMOVI a FRANTIŠKOVI - 

Modré srdce

když vynechává srdce

hravě si možná vzpomeneš

láska tluče mává prudce

protože je z modrého kamene

a když máme své dny

nespoutané naším chtěním mít

říkám mu, bij za sny

tluč odhodlaně, jsi toužící být

hřející tvými doteky

zpráva mi jen letmo podaná

modré srdce bezděky

tluče svými tepy a dozrává

Michal Zachar

...............................................................................................

Láska je jen dar, a proto se jen dává.
Kdo však chce lásku dostat, nikdy nedostane dost.

888

tak se ti zase dívám

 dál až do očí

miluji tě, tobě říkám

křičím, pro co žít

jak říct chci tě vidět

šťastnou spát

líbám tě až sním tě

lásku si dát

pak zhasla náhle, stín

ta svíčka snů

ze tvých rtů bere splín

vstříc andělům

spojením snů navždy

dáváme životu

smysl a nebýt prázdný

hledáme golgotu

všechny iluze jsou zítřka

důvody rozchodů

v srdci o štěstí zpíváš

lásky našich snů

Michal Zachar

...........................................................

Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství
a snad jediný recept na štěstí.

Zakletý anděl

bolest mě nutí brečet

láska zase smát

tak tu teď chci klečet

a něco málo ti dát

a ať už nás spojí cosi

třeba i láska

snadno nalézáme osy

zase vše praská

hledáme kolem sebe

jen ne v sobě

díváš-li se - hledáš nebe

těžko jen v tobě

srdce je zakletý anděl

a ve tvém těle

když hledáš, cos našel

lásku či nepřítele?

Michal Zachar

--------------------------------------------------------

Moudré je milovat anděly a vycházet z čerty.

Každý den (everyday)

začínáme zas 

jako každý den

řekla´s vstáváš

ať se milujem

když se vstává

s pocitem krásy

to, že ti dává

náš kus spásy

až když svítá

z tvých očí jas

srdce mi kmitá

až zruší čas

toho, kdo jsi

stvoříme tím

co dáváme si

svým objetím

každý den máš

za co děkovat

vstáváš, usínáš

zkus milovat

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------------

Co chceš?

a tak ti říkám

vypni

svý srdce si

skřípni

je to jen tak

že nic

je prostě pak

tak víc

očima uvidíš

nadechni

než jen když

den poslední

postavíš se mu

světlem,

chceš dům

či betlém?

Michal Zachar

.........................................................

Fyzikům nezbývá nic lepšího než chodit s ustaranými tvářemi a smutně si stěžovat, že v pondělí, ve středu a v pátek musejí na světlo hledět jako na vlnu, zatímco v úterý, ve čtvrtek a v sobotu ho berou jako částici. A v neděli se prostě modlí...

Plachtění (sky sailing)

dáváme životům směr

když obsah plic

dá se směrem na sever

a my na jih pryč

zkoušíme lítat, jak pták

a doufáme v ráj

ale není to jenom tak

kde ti křídla daj?

máváme rukama a dnes

málem se jeden

dokonce na konci vznes

byl povznesen

a tak to s křídly utíká

a nebo bez nich

milujme se do ticha

ozvěn srdečních

Michal Zachar

..............................................................................

Lidé, milujme, co milujeme, se opírá o základní pravdu.
Ta základní pravda zní: "Jsme lidé a milujeme."

Spojení

jestliže milujeme

svět se promění

jen si užít bene

toho, kdo ocení

tak vzniká tma

zhasínáním celá

jsem proto tvá

ta, co tě chtěla

svítící oči bloudí

hledající změny

smutně se loudí

když nejsi celý

posvítit, pohladit

a pak krájíme

jen tak si žít

k lásce kráčíme

Michal Zachar

..................................................................

Sex je náboženství pro nevěřící.
Pokud je spojení dvou lidí obřadem,
je to náboženství jako každé jiné.


pro Paul Coelho za jeho román Valkýry

Psí počasí

jsem neúplný

jsem bez tebe

jsem zášti plný

jsem bez nebe

otvíráš mi lásko

co sám neumím

odmykáš krásou

ať nejsem zlým

dáváš polena

do krbu život

dýmem hořelá

ty jsi lodivod

jak přiznat si

že dáváš víc

i psí počasí

šiškou z borovic

jak žena snů

žiješ svádivá

rozpouštíš tmu

lásko hřejivá

Michal Zachar

-----------------------------------------------

Vezmi lásce iluzi a vezmeš jí všechnu potravu. Každý obdiv pomáhá lásku pěstovat, ať je to obdiv tělesný nebo duševní. Ostatně ženě se nikdy nemá říkat nic, co nemůže dobře pochopit. Hloubá nad tím, a často nesprávně. A když hloubá nad něčím, co je nejasné a záhadné, skončí to obyčejně špatně. Uklouzne jedno slůvko a jeho postupné odrazy rozloučí to, co k sobě lnulo. Kolikrát se stane, aniž se ví jak, že srdce se nepozorovaně vyprázdní jen proto, že je zasáhlo slovo nazdařbůh pohozené. Milující najednou pozoruje, jak jeho štěstí mizí. Nic není hroznějšího jak puklá nádoba, jejíž obsah pozvolna, ale nezadržitelně uniká.