sobota 26. listopadu 2011

V stínu (Shadows)


víra nás jednotí
v ty řádky času
stíny kol loukotí
hledajíc spásu
a uvěřit v lásku?
a spolykat si slzy
slovo mi hláskuj
zazníš zas brzy
stíny vyháníme
ze svých pocitů
světlem pálíme
duši ve skrytu
ničícím chrámů
rozvrat je dán
kolik je šrámů?
vidoucím brán
víra je radost
laskavým klid
srdce slavnost
jdeme si být

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------------

Být člověkem znamená, být věřícím. Být věřícím znamená, nebýt lhostejný. Nebýt lhostejný znamená, všímat si. Všímat si znamená, posvětit bytí.

čtvrtek 24. listopadu 2011

Láska je dost na záchranu světa (Is Love Enough To Save The World)


mícháváš z večera silnou polevu
pracující vidoucí, co je povinnost
já v tobě zapomínám na to objevuj
každodenní skvělá srdce účinnost
v radosti z nás se sama proměňuje
tajemná duchovní podstata té moci
jazýček krás na váhách z dračí sluje
nechává nikoho sudbou bez pomoci
myška v drápech kocoura se neosolí
zpěvy mohly měnit stav duše s tělem
pročpak nás až dneska bolest bolí?
když jsme se stali sobě nepřítelem

Michal Zachar
....................................................................................

Strach ze smrti je trýznivější než sama smrt. To, co pak lidé nazývají štěstím, je okamžik, kdy přestanou mít tento strach. Láska totiž zvítězí, ať je strach sebevětší. A proto se nenechme zastrašit dlouhými slovy. Všechny skutečně důležité věci jako život, smrt, hlad, strach, den, noc i láska mají krátké názvy.

neděle 20. listopadu 2011

Slova a slova...


nořím se do hloubek slova
vznášejícího se prostorem
to čerstvá krev vábící znova
lovce soupeřícího se vzdorem
těch slabik, co tvoří náš děj
kořenů vzletných poselství
čárou jsi čmáral, jen čaroděj
vypráví slova o čem si asi sní?
a jsou-li slova částí mojí duše?
říkají vždy pravdu o mých činech!
a i když někdy zní tak zle a suše
v lásce první s posledním si splyne
být jimi pozván k prohloubení
všech skutečností mého vesmíru
každý jsme vybrán ke spojení
všech vod, co slévají se ke smíru

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------
Nic na světě nemá takovou cenu, 
abychom se kvůli tomu museli vzdát toho, co milujeme.


Vzkaz (A message)


uzavíráš se slovem srdci svému
jak satan v bibli zahrazuje cestu
a písmem podobajícímu se znakovému
pláčeš, jak matka pro nevěstu
v chaosu změn jsi rostoucí trní
to sluncem spaluješ naše obaly
a zisk tou je ztrátou až to brní
a budí spolu ty, co teď zaspaly
bolest nás dusí nebo probouzí
tenounká vrstva pokrývající skály
semenem, co zkusí růst či popouzí?
dobří zlí, jsme tím, čím jsme se stali

Michal Zachar
--------------------------------------------------------------------------
Lence Buriánové za to, že jsem nedošel
na tu její dnešní autorskou četbu, ale průjem je průjem...



foto: Radka Szabó

pátek 18. listopadu 2011

Už (Už)


co a jak vidím, určuje jaký jsem
obtíže maj překážky k překonání
a všem nezávidím, že dohořel sen
slyším narážky, krev se neodklání

slunce, co svítí, v každé situaci
do duší jde náš život dokonalost
buňky uvíznouc v síti, co neobrací
to, že máš ze srdce pozůstalost

dávám si slabost uhlazením duše
nastaly potíže, láska je přijímat
tu naši dravost a tvářit se hluše
srdcem bez tíže o klid se zajímat

Michal Zachar
..........................................................................................................................
Bolest je hlubší než myšlenka.
Smích je nad veškerou bolest.

čtvrtek 17. listopadu 2011

Nespi (No sleep)


přinášíš lístek svými dlaněmi
maličký přípitek naší lásky
to z nás mi hlas zase oněmí
a nezbude v něm ani hlásky

jen když jsi tak blízko srdci
a v sobě ukrýváš ten lístek
dolujeme k sobě jako krtci
co si narazili na čtyřlístek

věřím, že ukrýváš mé světlo
svou láskou jsi jako ten list
a já, aby se to pěkně pletlo
zapomněl, že v něm máme číst

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------
Nemůžeme každý den pravdu vidět, ale každý den můžeme být pravdou.

neděle 13. listopadu 2011

SACCA (Pravdivý - na konci sebe)


jen jeden vždycky vyhrává
když však splynu s tebou v objetí
kdo pak si v koutku postává?
soucitný dotyk tvého dojetí

jsme pasažéři ledových ker
co si zas přitahují lásku k sobě
když na nějakou z tvých her
srdcem odpovím - jdu k tobě

jsme ptáci na poušti, co si
stěhujeme duše ze svých hnízd
co jen tak chodíme si bosí
mohu tě lásko láskou sníst?

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------------

Láska sama o sobě může být mnohdy slepá. Proto ji doprovázejte pravdou! Ale pravda naopak může být někdy bezcitná. Proto ji čiňte prostřednictvím lásky přijatelnou. Někdo tvrdí, že Bůh je láska. Někdo že láska je Bůh. A já jen říkám, že láska je posvátná...

sobota 12. listopadu 2011

Jen chci, abys...l (I Just Want You)


otevíráme snaze naplnit
vnímajíce jsoucí v dráze
že paprsky mohou i oslnit

otevíráme všemu plnému
důvěřujíc obvazové gáze
a nepodléhající mýtnému

otevíráme spolu konzervy
ty obalů našich temnot
a život nám jde na nervy

otevíráme se čím dál víc
se smyslem pro tajemno
jen chci, abys...ale nic

Michal Zachar
----------------------------------------------------------
Láska je jediným klíčem, který dokáže otevřít všechny dveře. A ty nejlépe zavřené dveře jsou ty, které můžeme nechat otevřené. Ale my své dveře otvíráme mnohým, svá srdce málokomu.

úterý 8. listopadu 2011

Když jsem pryč II. (When I'm Gone)


my lidé zbožňujeme pohyb
všímáme si i malého zachvění
jak dopadá na břeh vln ohyb
slunce a louky podzim mámení
vše živé se pohybuje rádo
a my ten pohyb nazýváme růst
to srdce řekne jdi plejádo
posvátná touha Boha ukončit půst
a nerušit se při určení směru
plynulá křivka a vychýlení malé
člověk je nomádem záměru
a ten je bez plánu měněn stále
možná chcete taky změnit
cokoliv cítíte, co nechce už bič
co chcete dále směnit?
strach srdce klepe jsem pryč?

Michal Zachar
.................................................................................................................
link na autora fotografie ZDE

Nesmíme podléhat strachu.
Strach je psychická smrt.
Nechte strach projít jako bouři okolo Vás.
Bude pryč, zůstanete jen Vy.

neděle 6. listopadu 2011

Potřebuji tě lásko (Need You Now)


potřebuji tě lásko
zůstat kukuřičným polem
potřebuji tě lásko
se nezačít lámat větrem
potřebuji tě lásko
zůstat prostřeným stolem
potřebuji tě lásko
se nezačít měnit přes den
potřebuji tě lásko
když zafoukáš čelit tvé síle
potřebuji tě lásko
ty mi dáváš spojení života
potřebuji tě lásko
když pavouček tká bez cíle
potřebuji tě lásko
ty mi dáváš víc, jak jistota
potřebuji tě lásko
jak vlákna sítě pružné napětí
potřebuji tě lásko
k tomu vyladit se na působivou
potřebuji tě lásko
jak hudbu tebe slyším vzápětí
potřebuji tě lásko
k tomu nebýt srdci direktivou
potřebuji tě lásko

Michal Zachar
--------------------------------------------------------------------------
Když napneme struny příliš, prasknou. Když je vyladíme tak akorát,
vydrží i silný nápor a vydají ze sebe i něžnou a působivou hudbu.

Duch podzimu (Fall spirit)


tak zase padá listí do Vltavy
kolem se toulají lidé
bolem zkoumají, kdo je pravý
a kdo si tu zbyde
jsem sám na cestě s láskou
za lidmi, listy v městě
a nevidím místy vycházkou
že stojím si v cestě
jen malý kousek popolétni
prosím list srdeční
kdo jsi rukou jist pohlédni
na ten rej taneční
představy listů si dopadají
tvoří svět vzápětí
hoří v nás hned v jinotajích
záleží kam až doletí

Michal Zachar
...............................................................................

autor kresby = GOLDEN WOOD STUDIO - Ruth Sanderson

Za strukturu a vývoj svých představ neseme částečnou odpovědnost;
plně zodpovědní jsme za způsob, jakým je používáme.

sobota 5. listopadu 2011

Konec (The end)


čekáme na konec
co zas nepřichází
každý je lakomec
když láska schází
provádíme činy
lidsky dobré i zlé 
a sníme bez viny
co žalem schne
vědomí je tělem
tělem mojí duše
ďábel s andělem
v ní dvojmo kluše
za okny své mysli
vidím dny míjející
z kříže stojí svislí
pohledy stavějící
čas je jenom síla
to ta je pomíjející
a vždycky jsi byla
věčnost kupující
vlna za vlnou plyne
času jde děsný let
a minuty stále jiné
věčně se řítí vpřed

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------
autorem fotky je Zdena Debelková - Fotokrystal

Jsme kvintesencí toho, co je ve zvířatech dobré a zlé.
A proto osel, naložený relikviemi,
se domnívá, že se lidé klanějí jemu.

pátek 4. listopadu 2011

Bůh vykouzlí úsměv na vaší tvář (God Put A Smile Upon Your Face)



tělo je zrozeno v mžiku
srdce je pořád na vahách
děláš ze zkušeností kliku
až tvá podstata jde do naha
křtíme se modlitbou
očekávajíce tvou ochranu
stvořením tváře ikonou
až čekám, že lásku dostanu
cílem života je srdce
se svojí tváří usměvavou
že odevzdáš se smrtce
až když Styx nepřeplavou
a možná že, ne luxusně
strhneš si svou svatozář
až Bůh vykouzlí úsměv
až tou tmou na tvou tvář

Michal Zachar
---------------------------------------------------
Kdož ví, zda není život umíráním a smrt životem?

úterý 1. listopadu 2011

Jsem tu (Here for you)


chvěješ se tak, že rozletím se
a kdyby jen na tisíc střípků
stojící na úzké římse
za zády skřítků


díváš se na můj svět teď tady
a možná se jen usmíváš
přemýšlej nad obřady
to tys pohádkář


miluješ život svobodnými dary
a jsi nevinný zázraky krásy
požehnáním pro lazary
jsme jedné rasy

Michal Zachar
--------------------------------------------------------

Je jenom jedna cesta za štěstím 

a to přestat se trápit nad tím, co je mimo naši moc.


Duch podzimu (Spirit Fall)


když jsem připraven přijímat
ty dary svého podzimu
láskou být a ne se jen bát
co dám tomu prvnímu
nesem si náš svět v dlaních
tajemstvím spadlých listů
slet mnoha křídel vraních
šeptá mi ránem při mě stůj
překonat strach vedlejším
účinkem té ranní rosy
tak tvou duši v mé konejším
zas na svět přijdem bosí

Michal Zachar
........................................................................
Připrav se na to, abys mohl přijímat. Dělej to, co ti říká intuice, abys dovolil sám sobě přijmout dary, po kterých toužíš. Pokud víme, že si dar zasloužíme a žádáme o milost překonat vlastní strach můžeme se otevřít a přijímat vše, co přijímat chceme.

sobota 29. října 2011

Lady in the Water (Lady in the Water)


Když klopíš oči
skromná, mlčící,
i slunce skončí,
cesty všech trpících.
Přinášíš jaro,
do světa tmy,
vzácný to nárok,
dnů bezesných.
Po noci dlouhé,
otevřeš skály,
mrknutí pouhé,
plamenem vzplály.
Lásky, co neseš,
si sama v sobě,
smrt přepereš,
navzdory době.
Jsi sama skálou,
i srdcem a plamenem,
co tvoří hru stálou,
tu, co nezapomenem.

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------
Pověz mi a zapomenu; ukaž mi a já si vzpomenu; 
ale nech mne se zúčastnit a já pochopím. 
A proto kamkoli se vydáte, jděte s celým srdcem.

pátek 28. října 2011

Láska je (Black is the colour)


láska je srdce zpívání
láska je rukou podanou
láska je tvé skrývání
láska je za bezbrannou
láska je úsměv tmy
láska je krásné pohlazení
láska je den bezedný
láska je bytí každodenní
láska je krůpěj rosy
láska je smrt i život sám
láska je chodit bosý
láskou je život dokonán

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------
Všichni hledáme.
Všichni ulpíváme.
Všichni spojujeme.
Všichni očekáváme.
A kdo z nás miluje?

Slzy v zrcadle (Tears In the Mirror)


tak se zas dívám do zrcadla
ty slzy tvořící most do tranzitu
a noc stmívám, jak propadla
srdcem bořící zlostí použitu
uchopit si sám svou vnitřní sílu
stávat se vlastní autoritou
autorem mých činů bez rozdílů
soucitu s bytostí jednolitou
než nasadím si masku moci
jak a co s ní vlastně smíme?
že láska spočívá v pravomoci
naděje způsobit, že uvěříme

Michal Zachar
--------------------------------------------------------------------------------------------
Jenom pár lidí nic nedluží své reputaci, když se k nim dostanete blíž.

středa 26. října 2011

Důkaz (Proof)


obrazy dne jsou důkazy snů
rozkazy tvé hrou oázy, lžu
vidíme slunce letící rychlostí
střežíme unce věřící oprostí
blýskavá světla sálají do očí
houpavá smetla prodají ji kočí
jen jízdenku srdečních cest
čten sázenku tanečních gest
opatřen razítky poskytnou třpyt
nespatřen skřítky, výhybkou být

Michal Zachar
.............................................................................

Velká láska může trvat celý život, ale přitom celý život nevyplní. Doživotní spojení dvou lidí se nesmí stát vzájemnými okovy, jež se ani čas od času neuvolní. Je třeba, aby každý, místo aby žárlil na svobodu svého druha, byl šťasten, může-li mu k ní pomoci.

pondělí 24. října 2011

Chemie (Rolling In The Deep)


hledáš klíč ke štěstí
životem plným existence
spousty čar sevřených do pěstí
na tváři výraz zasvěcence
možná se ho zeptám
smyslem je to, co udělá?
a že už dokonalí jsme, šeptám
odkrývaná chemie dospělá
odkrývám se rozvoji
toho, co si sami chceme
štěstí nachází ten, co se nebojí
výbuchu po extrémech
dávám do celého nitra
možnost výbuchů a difúzí
aby tvá duše láskou procitla
naplněna štěstím infuzí

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------
Jak má člověk vědět co očekává od budoucnosti,
když ani neví to, co chce od přítomnosti.


sobota 22. října 2011

Kráčíme (Walk)


kráčíme světem oblečení
a při tom vlastně nazí
nápisy čtené z přesvědčení
v hloubce, co až mrazí

kráčíme ničíc mlčení snů
nápisy z obrazů dostav
píšící o nás vše světlo i tmu
na každou z našich postav

kráčíme spolu i sami hrát
hru, co tvoří lež světa
chce se mi brečet i smát
princezno, čím jsi zakletá

Michal Zachar
...................................................................................

Jaký má náš vzhled vlastně význam? Proč se každý den s takovou péčí oblékáme? Odkrývání tajemství výrazů obličeje, líčení, tvarů účesů a také toho, jak se oblékáme - prozrazuje make-up něco o ženách? Když se podíváme na oblíbené oblečení toho či onoho člověka, co o něm můžeme říct? Co na sebe vlastně všechno prozrazujeme svým oděvem? Co znamená, když náš postoj, gesta, způsob sezení, chůze a make-up či oblečení říká něco jiného než se snažíme vyjádřit slovy?



Modelka: Lucie Hrubá
Foto: Martin Večeřa
Vizáž: Tom Yanny Polívka

čtvrtek 20. října 2011

Lidské hry (The Human Game)


dotknout se tak těch míst
co jsou nám tolik svatá
a že v srdcích nejde číst?
říkává mysl zaujatá
křičící radost pronikavá
zas hledá místo v nás
a že se láska nerozdává
a teď tu babu máš!
krásu těch míst si najdeš
dotyky, co uděláš si sám
a miluj ať nepokradeš
i chuť k lidským hrám

Michal Zachar
..................................................................................

Nejobyčejnější pozemské věci jsou protkány společnými nitkami, které nás vážou k sobě. A proto žádný vztah nezačíná v nebi. Ale měl by k němu směřovat...

středa 19. října 2011

Letadla (Airplanes)


vkládáš své srdce lásko
do rukou mých
krájím tě prudce krásnou
dnů vezdejších
vkládáš mi ústa úsměvů
do srdce svalu
poháníš láskou ke zpěvu
dny do Heimdalu
vkládáš jen jednu otázku
do očí svých
mám taky právo na lásku?
dnů nekonečných
vkládáš mi taky odpověď
do mě dopadla
samota má, má výpověď
dny letí jako letadla

Michal Zachar
------------------------------------------------------------------------
Láska, jakožto dar nebes, objevuje v každém okamžiku a ve všem zázrak.
Zloba, jakožto záležitost lidských vášní, vynalézá vždy jen na zemi peklo.


modelka: Lucie Hrubá
fotograf: Martin Večeřa
vizáž: Tom Yanny Polívka




Heimdall je jedním z nejpodivuhodnějších severských bohů. Je synem Ódina a pravděpodobně všech devíti dcer boha moře Aegira. Je nazýván bílým Ásem a též jmény Hallinskidi („ohlý roh“), Gullintanni („zlaté zuby“), Vindhlér („větrný ochránce“), Ríg a Mardall. Vlastní koně Gulltoppa.
Jeho hlavním úkolem je strážit sídlo bohů v Ásgardu. Sídlí v pevnosti Himinbjörg („nebeský hrad“) u duhového mostu do Ásgardu Bifröstu. Je statný, silný a vytrvalý, téměř nepotřebuje spát. V noci vidí úplně stejně dobře jako ve dne a to na celé míle daleko. Má sluch tak dobrý, že slyší růst trávu, a dokonce i vlnu na hřbetech ovcí. Jeho zuby jsou z ryzího zlata. Je věčně na stráži a sám zaduje na roh Gjallarhorn („zvučící roh“) v den poslední bitvy. Jeho zvuk bude tak výrazný, že zaletí do všech koutů země. Sám potom zůstane při Ragnaröku jako poslední z bohů a bude bojovat s odvěkým nepřítelem, lstivým Lokim, kde Loki ztělesňuje oheň a Heimdall déšť. V bitvě se navzájem zabijí.

Večerní modlitba (Vespers)


jsme lodi, co se potápí
na moři plném změn
jako smrt vyhlíží zpod kápí
život námi není ctěn

noříme se do hloubek
a co je nám to platné?
že snad poletí holoubek?
to je víc přání vratné

nevoláme své anděly?
a čekáme až zmizí?
snad aby trouby zazněly?
je srdce ještě ryzím?

jsi-li černá nebo světlá
teď nezáleží na vině
saraf sviť světlem vzlétla
vstříc k duše hladině

Michal Zachar
...................................................................
Do člunu lásky vždycky teče.

hudba k básni zde = http://youtu.be/JgvKMnrig74