Rozštěpená

zkratkami z cigaret

popelem posypaná tvář

sen je tvůj kabaret

Valkýrám prý jde z očí zář

existuje tvá porážka

minulost uvěří v utrpení

stále jsi nová urážka

prodaná síla do zatracení

probuď pochybnost

mrtvolou snů je tvá jistota

smířená jsi, zuří zlost

láska je potom smrtí robota

jedna bytost slyší

ta druhá zas jen hartusila

42 všech myší

vůle k životu, co se rozštěpila

svoboda je bez hranic

dělá z všeho nic bez odpovědi

pincezna, král nemá nic

oslepnout a dojít bez paměti

ten, kdo nevěří své cestě

musí hýkat hlasitý pln hněvu

jsi omyl a vykleštěn!

potemní sbírka na tvou slevu!

když totiž hledáme

a je to prý to důležité, otázka

a Eva řekne: "Adame!"

"Čím mi teď život asi napráská?"

This Is Not The End

zdroj obrázku

až umřu vrátím se, jak vlk

abych zkusil běhat

tiše a přitom si, sem tam frk

ať dotkne se mě něha

až umřu vrátím se, jak pták

co si mávne křídly

od země stoupá až do oblak

aby mne neodmítli

až umřu vrátím se, jak strom

a s hlubokými kořeny

to, aby duše zněla jako hrom

a našla všechny prameny

až umřu vrátím se, jak kámen

co leží, jen tak, pod zemí

a v pravdě tíhu světa, ámen

proniká chvílemi

Vengeance

koho jsem miloval a kdo mne pokřtil vínem

to, co jsem zachoval se nedá nazvat splínem

a tak si tu žiji sám o vodě a o chlebové kůrce

zapomínám, že v tom závodě, jsem já tvůrce

a tak bloudím a vidím, jak lidí spolu žijí nežijí

někdy i trochu svítím, když slyším číst poesii

srdce mám, jak přijímač, není jen krátkovlnný

chytávám lidské bolesti a pláč, ten láskyplný

chtít, aby nám život aspoň znovu zachutnal

aby, jak čerstvý chléb a pivo a zima ukrutná

na nebi plném hvězd a v zemi vlála pšenice

a roztál ten srdeční led, ta chvíle, roky, tisíce

slepýma očima, co máš, říkáš si, teď se stref

že tančila jsi až, když v řekách stoupla krev

když láska přestala počítat od jedné do pěti

chtít žít s jizvami v očích, v srdci, v paměti

Poslední kapka

až umřou poslední básně

to, když ideály vzplály na hranici

ze smrti zbyly jen dásně

kostička ke kosti, už statisící

až láska ztratí chuť psát

a moje srdce bude jen kus masa

vlej si mě do kolonky ztrát

nezbyla pro mě ani tvá spása

až poslední kapka vsákne

cos nosil po špičkách své krvi?

křičící po všech, blázne

nebyla´s poslední, jen první

Ranní modlitba (Morning prayer)

vždy, když procitám

vzpomínám na tebe v sobě

neboť mě vede tvá síla

a tak své srdce rozkmitám

vím, že mne vede až k tobě

jsem součástka tvého díla

vždy když procitám

vím, že mě podpírá tvá moc

neboť mě řídí tvá moudrost

a ve všem, v čem se ocitám

nečekám, že řekneš skoč

tvá láska není podlost

vždy když procitám

a nad mou cestou bdí tvé oči

neboť slyšíš svým sluchem

každičký krok a že je spletitá

myšlenka, co na ní vkročí

ať netrápí mne suchem

vždy když procitám

a ke mně mluví tvé slovo

neboť mne tvá láska chrání

a, i když třeba ještě nesvítá

říkáš mi, lásku jsi dovol

ve všem, bez vyzvání

SORROW

kolik je světla v oblacích

šeptala mi chvíli ano i ne

a stíny v listech oddacích

milovat z lásky neumíme

po přílivu jde odliv bytí

srdce, když tone, utone

lampy tvých snů si svítí

vane, odvane, nahonem

i vítr jde cestou k jezeru

šla odejít do tmy stínem

za obrazy všech večerů

kdo pijou, ať platí vínem

uprostřed své smečky psů

výkřiky srdce lásku vábil

náměstí chrámové ze rtů

tvůj výkřik, co lásku zabil

Bůh zavřel sebe na věčnost

cestičkou k vodě uslyšíš

bolest má životní velikost

nechci mít na sobě tvůj kříž

Running To The Sea

šlápoty, co ubíhají k moři
vyplavují tucty vzpomínek
na to, co uvnitř hoří
 na to, co byl jen plamínek

vidíme stopy v písku
a taky, co v nich stálo
dáváme přednosti k zisku
a to je sakra málo

můžem být plni krás
otisky srdce, které plane
stopy jsou na nás
co v druhých zanecháme

Kde je láska? (Where Is The Love?)

a rej letících vloček, viděly jste padat?

stoupáním na horu mu jdete na proti

jak dlouho je asi Bůh musel střádat

že se při tom ani nezpotil?

najednou jsi tady, svět stojí v pozoru

ta chvíle, vidíš, co zbylo ze zahrady

vítr se chvěje, choulíce se v praporu

zůstala touha a láska tady?

psi v noci vyjí povodeň beznaděje

muškáty v oknech jsou jen psanci

a dívám se, kdo mne tu rozesměje

každý komu dáš šanci?

našlapuj pomalu, v prach rozemleté

nahoru dolů jdeš a srdce suše zní

láska je, když uvěříš, co rozkvete

tam kde je popel a sníh

911

stojící příkrovem světla vzplál

zrcadlila smutek, jak papírový otčenáš

kdo vyhraje v lásce není král

barva bílá, kam utek pro proslovy 911

když zvedneš hlas, ale ne ruce

je konec srdce z dětinských obrátek

jak mimčo být a  palec cucej

tam, kde končí láska, je jen začátek

držící mě táhly aniž musely

vědět, kdy zvednout ruku k pozdravu

pěsti zvedat chtěly nechtěly

dokázat srdce pozvednout nad hlavu

zdvednout k prosbě, k modlitbě

z nás ve večnosti hodiny bije červená

prach se v mě víří důvěřivě

hlas co nepohostí, jediný uslyší je 911

Sedmá tvář

jít cestou tmavých koutů

co dávají to, co nehledáš

dostáváš tváře od mrzoutů

že strach srdcem vymetáš

a zbytky smetí od kejklíře

otevřít je, skočit do dna pít

životem žít v dobré víře

milovat znamená uchopit

hledáme cesty, kde nejsou

vypráví z nás bolest a strach

 všechny čekajíc tvář sedmou

láska je tvůj dech na řasách

SEDM TVÁŘÍ TEMNOTY

Na křídlech snů

fotolink

na křídlech snů nejsou k probuzení vrátka

když vyvoláš si ze sna sen a postavíš ho

že každá chvíle života je bez něj krátká

opřít se o nic je výsada srdce věřícího

každá chvíle je dlouhá jako věčnost denní

do smrti nás zatahuje noc svou chutí krve

uskutečnit život je jak brzské probuzení

a málokdo to zvládne rovnou napoprvé

udělat radost třeba jen jedinému člověku

tou druhou možností probuzení je smrt

že lásku dáváš klidně srdcem bez vděku

veškerou bolest těla, duše tu teď strp

to, že každý den je jako jeden malý život

tak pravda tvoří vše a láska byla snění

na křídlech snů usnul bych a jaktěživo

bych nikdy nechtěl dojít k probuzení

VĚNOVÁNO JOGAMATKÁM EVY MAŠÍNOVÉ

OPEN

hledáme bezpečí ve veletoku

kde se každou chvíli někdo utopí

stálost, když krom kroků

tvou loďku vždy někdo překlopí

láska prý nechce zájmena

chtěl jsi být někdy rozkmitán?

jste chuť slova vyřčená

pro toho, co říkáš mu kapitán

vyhovět druhému střípky

zas hudba těl zahraje tři sloky

co ztrácíte pro polibky?

očekáváním se řídí vaše kroky

jsi důležitá sama v sobě

nejsi stín slunce, co dělá krásku

chceš platit své době?

to radši svobodu než tvou lásku

House Stark

Svit oslepující zavřela tma.
Slova mají hodnotu brusky.
Uříznout větev, co nespadla.
Jsem tvůj soumrak i úsvit.
Přijímat a dávat to určené.
Učil mě soudruh kněz i kat.
Milovat strachem sevřené.
Srdce já neuměl vyplakat.
Srážet lásku až na kolena.
Nezvyklé odháněj stranou.
Se jménem i bezejmenná.
Dobrý den a na shledanou.
💚

fotoimage

Počátek

spálené mosty, po sítnicích vzory

na svět dopadá klidný třpyt

život je pro bolest a pro netvory

snažím se tohle pochopit

vyzývám klidnou realitu, aby šla

zas o kousek dál jen pryč

to luxusní služka zase nepřišla

aby si vzala i tvůj klíč

k čemu je potlačovat sebe sama

když stačí bolest z minula

a znamení blíženců dělá drama

dva z jednoho vyjmula

prostorem těla možnost ujasnit

železná vrata vrzly panty

ze zlem nelze najít v duši klid

dobro jsou tvé varianty

přijal jsem výzvy k neúspěchu

lásku životem dávat a brát

všechny slzy nejsou pro útěchu

a ani popisem tvých ztrát

znamením hudby vyšli k sobě

to, co už nikdy nezažije

srdce z lásky odevzdané zlobě

její rytmus a melodie

a v tichu teď jen slzy hovoří

jak loďka s loďkou pluje

když lásku spolu ze-mě vytvoří 

dostanou, co je přesahuje

SPIRITUAL IMAGE - 6 TVÁŘÍ ČLOVĚKA: RADOST ♥

SPIRITUAL IMAGE - 6 TVÁŘÍ ČLOVĚKA: RADOST ♥: Odsoudit pocit znamená odsoudit život. Často nám rodiče ukládali na srdce, aby jsme se v případě určitého pocitu nechovali špatně. Platí...

Rainbow

láska je cesta dovnitř kruhu

k tomu, aby se narodilo nic

a že nejsme všichni z druhu

v hloubce sebe najdeme víc

kdy laskavost dáváš darem

vycházejíc ze své brutality

v kuráži srdce je teď harém

jen plný vzteku a zneužitý

nestrpět ticho a klidně křič

nenasytnost dělá lakomce

plného zisku a je nyní pryč

skromnost zbývá dokonce

beze cti poběží jenom lež

na sobě trikot prolhanosti

chytrou chtěla jsi být, leč

nejde se cpát jen dosytosti

pijan, co sahá po sklence

aby si zkrášlil iluzí svět

moc měkký pro milence

když realitu chce nevidět

darem skleniček je touha

po jemnosti, bezpečí krytu

splynout se vším se rouhá

zpěněná lehce do blankytu

láska není posedlost činem

ani struktura hodnot dobra

když na svatbě křtil vínem

vodou, co přišla mu shora

zázrak bytosti světla a tmy

není v tom, že láska je Bůh

zázrak je v tom, že srdce ví

která jsi barva, v duze duh

Death Is The Road To Awe

milovat bez času to, co není zjevné

je jako v spánku života tvá chůze

co bylo drahé srdci je mi nyní levné

vědomím najít smrt je cesta k hrůze

kapkami života, když pramen kolotá

nebojím se být sám, žít bez tvé krásy

provázky z nití časů mi smrt rozmotá

naber si omylu, třebas na věčné časy

lidé prohrávají a nebo se i zblázní

v hodině opojení ztratit pro pohodlí

umíráš v tichu údolí jen srdce zazní

tam nikoho neslyšel jsem se modlit

v křiku od řevu nelze rozeznat pláč

a z lhostejnosti obětí děsu z lásky

alfou i omegou je zůstat jenom hráč

ze zbytků nechat klíčit trochu spásy

SVATOZÁŘ

i když vás srdce bolí

a sem tam spolkne trochu pláče

psi bijeme ze stran holí

to, aby opustil nás pocit spáče

i když vás srdce bolí

a do hromů guláše vmíchal se i med

se šetříme dokud nezasolí

když chceme všechno mít teď hned

i když vás srdce bolí

a po tom, co upadla do prachu tvář

svázaní v kolotoči rolí

a hledáte dál svou masku svatozář

ALGIZ

k tomu uvidět pravdu

stačí podívat se na sebe

než oslepneš tě zmatu

zahraješ si sama na nebe

obarvi si oči stínem

dívám se a nic nevidím

rozplynu se s vínem

ani nevím, zda závidím

když úsměv navždy

překryje tvé srdce z ledu

nadechnout doopravdy

za ruku tě držet nedovedu

vtrhneš do temnoty

uvidíš srdce bez domova

co to bylo za životy?

kde byla krev Adamova?

Sacrifice

zeptal jsem se z lásky

dostal jsem bolesti hrst

když Hádes nese sázky

v ruletě, kde ztratíš srst

kůže, jak znovu zrozená

po srázu cest ke hvězdám

srdce je bouře slyšená

v tichu, kam nespěchám

zde vidíš všechny jizvy

uvnitř sténající pohybem

dech doby, kdy vznikly

vítr zla končící poryvem

a teď, když už nezbývá

než modlit se za lásku

do duší, jak se nazývá

pár mořských oblázků

Jsem tvůj stín (I Am Your Shadow)

jdeš časem na místo smrti

tam, kde jsou stíny zrušeny

a čas zadrží dech, jak chrti

co po závodě leží sečteny

a v tom běhu být životem

jak chudý herec na jevišti

smrt nezaženeš bonmotem

ani tmu světlo neroztříští

když dojdeš k bodu lásky

ne každý, kdo bloudí je sám

pro ty odpovědi na otázky

kdo stoupá srdcem neklesá

dech smrti je tvým grálem

z popela oheň znovu vzplane

nekorunovaný bude králem

obnoví to, co bylo polámané

Mé stěny

uši dávno neslyší pláč

rty necítí chuť malin

kůže jsou mé stěny, nač?

když jsme srdcem lhali

prsty nemající trochu citu

oči, vidící svou pýchu

duše s nálepkou k použitu

směřující lásku k tichu

jsi malý krok své krve

co září plnou barvou

nestačí říct lásce setrvej

někdy se i srdce zatnou

kolikrát přehraješ si zlo
hrot srdce je vyměněný
zaklínáš se do svých slov
tvou bolest drží mé stěny

Komár

v hranici planoucí vrchem

láska podobá se slámě

hrající si se srdcem

odpověz mi, znáš mě?

jak komár toužící po krvi

způsobíš bolest všem

a kdo bodnutí nestrpí

neumře sám spokojen?

mít křídla ne pro okrasu

jen navždy zmizet

oči nedávají spásu

stačí se podívat cize?

umět létat, až do vesmíru

okny chceme unikat

Bůh dává draze víru

kolikrát musíme umírat?

Oči nočních sov

průsvitné steskem jsou oči sov

svítící uhlíky, tmou žhnoucí

vítr, co zbyl z tvých slov

stébla pro tonoucí

o svět, co vznikl z plamene

láska znamená se rozdělit

když řekneš tušené

neboj, bude líp

led pokryl vše, co v tobě žilo

zamrzl život, dech i les

možná se zachytilo

co jde do nebes

zpívají oči nočních dravců

třpyt hvězd tu sílu nemá

jako křik mořeplavců

srdce, co jsou němá

„Dříve či později se však svých konfliktů přestaneme bát – 

také proto, že duchovní cesta je cestou lásky jako každodenní zkušenost.“

– Paulo Coelho