pondělí 14. července 2008

Má žena...

...chtěl jsem ti napsat básen o času...
...co zasadil bych do vlasů...
...a jak by z vlasů padala...
...tak maloval bych Chagala...
...a to vše na tvé nahé tělo...
...co by se mi líbit smělo...
...jak určit, kdy jsi vlastně moje...
...kdy jdou zas napřed tvoje voje...
...a díky za tvé ráno rdící...
...a slunce už se dere oknem po zadnici...
...jdou napřed tvoje krásné vlasy...
...tvuj vhled je pro mě místem spásy...
...a kdo je ta co stojí obnažena?...
...že by má žena, žena, žena...

MZ

neděle 13. července 2008

V tomto životě...

V tomto životě nepobral jsem mnoho nudy.
Nechyběla provolání slávy a taky trochu pudy.
Jsou chvíle, kdy jsi skvělý a jdeš zpříma do kopce.
Pak zase zasviští ti rychlé střely kolem poklopce.
Jsou všechny písně smutné jako srpen na Lipně?
Jsou dny, kdy nebojím se, že zas ztratím tě?
Jak popsat život? Jako vlnu co se v klubko skláda?
Tak on měl z vlny život, kolik se ještě z klubka spřádá?
Kolem nás jdou vlny a všechny v tenké niti.
Zpívají svou píseň o tom co život a že je hlavně k žití...

MZ

Myšlenka dne...

V kapičkách...

Když v kapičkách svého života,
hledáme svou krev,
tu lásku co nám kolotá,
v žilách až do naposled...
Jsme tolik zděšení, že chybí,
hledáme v životě jen zlo
a neslýcháme odpovědi na pochyby,
tlak, že nám trochu krve pokleslo.
Zdáme se sami sobě a vidíme se,
že zdraví už je dávno v hrobě,
místo nápravy mažeme se,
krémem s příměsí dávej jen zlobě.
Řveme si v reklamách na život věčný,
dáváme charitu, bereme drogy,
nikdo z nás není nekonečný
ale koho z nás život vlastně doopravdy zlobí?

MZ

Medvídek...


Tvé objetí,

je jako plyš.

Medvěda cos

dostal, nevidíš?


Pohladit touhu,

je touha sama.

Vidiš tu šmouhu,

tlamička malá...


Uši, jak placky,

nosem je knoflík.

Máš rada facky?

Nebo jen rohlík?


Zkusil jsi tlapky?

Měkké, jak samet.

Mají i drápky?

Ty někdo zamet.


Medvídek pouhý,

látka a plyš.

Volání touhy,

to ty neslyšíš.


Medvídků dostal

jsi pořádnou fůrů.

Chvilku jsi postál

a za láskou vzhůru?


MZ

...................................

">

Jak zjevují se andělé?


Jak zjevují se andělé?
Je to jen v noci?
A nebo sedíš v kostele?
A žádáš? Ku pomoci?
Píšu ty řádky modrým perem
a myslím na to jaký jsi.
Já v životě byl jenom tělem.
Tak prosím sviť a nezhasni...
Jak vlastně vypadají ti,
co střeží naše kroky?
Co jdou v sametu duše - jin.
A kolem běží hodiny a roky.
Možná, že jednou uvidět
tak toho svého anděla,
Bys nechtěl ani pro ten svět
a jeho křídla nesmělá...
Pro lásku, pro světlo a pro cokoliv
vrhne se chránit tvojí duši.
Podíval jsi se někdy na to,
jak mu tvoje duše sluší?




MZ
-----------------------------------------------------------------------------
Kdo opustí smutného přítele, není hoden,
aby se někdy dělil s jeho radostí.


sobota 12. července 2008

Když vidíš sedět v kavárně...


Když vidíš sedět v kavárně,
dva co vypadali mile.
Vzpomínáš, kdy jsi naposled a marně,
uviděl tváře láskyplné chvíle.

Ona ho slyšela - jak muže
a on byl k ní tak znělý.
Když ve dvou láska může,
vyrazit ze srdeční cely.

Láska to není jenom květen.
Byl přeci tolik jiný.
A ona byla víc něž světem,
co na to kouká z pod peřiny.

Harmonie jasu? Souznění duší?
Proč jsou si lidé cizí?
A máme k naslouchání uši?
Láska je přeci vždycky jenom ryzí.

MZ
....................................

čtvrtek 10. července 2008

Hlídání...

Hlídáme svědomí,
hlídáme snáře,
hlídáme mocné MY,
hlídáme u oltáře.

Hlídáme babičky,
hlídáme děti,
hlídáme přesmyčky,
hlídáme do deseti.

Hlídáme dobře,
hlídáme skvěle,
hlídáme moudře,
hlídáme u postele.

Hlídáme všechno,
hlídáme svatozáře,
hlídáme světlo,
hlídáme i naše tváře?


MZ
-----------------------
autorem kresby je p. Vladimír Valenta
www.vivart.cz

úterý 8. července 2008

Závidím...


Závidím omyly dnům a nocím.
Pro chvíle, kdy jsme bez pomoci.

Otázkou pomáhat z pohody, z nudy?
Jak postavit most, co v duši budí?

Máš člověče, dost výrazná slova!
Chceš být slavík anebo sova?

Jak vniknout do duší tvorů?
Umíš-li milovat, jdeš na vysokou horu!

Jak bude nahoře, to nikdo nevidí.
A to je lásko má, to co ti závidím...

MZ


V bolestech...


V bolestech křičíme,
když vcházíme na zem.
Branou, v níž visíme
než řeknou - a ven...

V bolestech vcházíme
k radostem dětí,
vnímáme podání,
od jedné k pěti....

V bolestech vidíme
tvář co čeká,
když se dva spojíme
a zbyde i na člověka...

Je jedno místo,
kde bolest není,
přes práh a jisto,
místo tmy rozednění...

Tam si nic nevezmeš,
ani konektor k síti,
bolest tam zaženeš,
ale není to k žití...

Co bolí to žije,
i tvá duše rozervaná.
Spolu s tělem pije,
studené noci - horká rána...

MZ

neděle 6. července 2008

Jen když spíš...



Když si leháš do své kůže.
Myslím na to, jak se líbat může.
Je to chvíle probíhajíc k ránu.
Jde s tebou duše tvého džbánu.
Náš okamžik je pouhé prozatím.
A modlívám se, ať ho neztratím.
A čas i svět ocitnul se v časové tísni.
Má ruka pohladí tě, jen když ty spíš.



sobota 5. července 2008

Nevinnost...


Nevinná pohledem sbíráš doteky svých snů.

Jak jediná paleta malíře snových pokojů.

Šmouhy a obrazce vítání nového světla.

Vlétla jsi do malby bílá a celá jsi zbledla.

Záchvěvy vzpomínek leží teď na stěně pokoje.

Dnes byla dobrá zeď, vzala to bez boje.

Umíme přijímat šmouhy ve světle příštím?

A světlo po stěnách duše nám príští.

Kam steče ? Aspoň, že na zdi kousek z nás zůstane.

Mnozí jsou bytosti sezdané, za námi seslané...

MZ


10 obrazů na cestě životem...


1.
Uslyšíš tón srdce
a nevšimneš si toho,
bezděky spatříš ruce
a takhle koukáš na jednoho.

2.
Čtu o sobě v knihách
a objevuji svoje stopy
a ryzí kov co vytáh
pocit jednoty a sloty.

3.
Když zaslechnem zvuky
co z života lesa přichází,
brána těsná pro ty shluky
sdílení nás tu nachází.

4.
Hned tu a hned tady,
byl jsem a jsem zas pryč,
na svoje vnitřní klady
si najít správný klíč.

5.
Jdou slova za slovem,
znova a znova pochyby zmást,
nesprávné čím osloven
není ze světa, ale z nás.

6.
Zápasy už dokončily,
ztráta i zisk je kvalita,
životem co je tak milý,
hraju si a pábím sem a tam.

7.
Nad vším jen jeden,
zákon co dává symboly,
světla co jsem byl sveden
na cestě do školy.

8.
Nehledám ani učitele,
nechodím však za ní.
A jděte třebas do postele
za květy slov o povídání.

9.
Obklopen vznik a zánik
křičíte, že je reforma.
Kdo vázán není, zanik
a jsme jedna platforma.

10.
Za hranicí sebe sama,
vykládám opilý jen slova.
Bezcílně toulám se a ráda,
řekla mi duše, jdeme znova!!!

MZ
............................................................

na motivy čínského budhistického textu10 obrazů krocení býka - vydalo nakladatelství DOKOŘÁN
a na motivy písně To já se vracím - Progress 2.

Šípková...


Růže co rozkvétá jde spát až brzo k ránu,

kdy hrom nad obzorem tak třísknul do tympánů

svých mraků, co udělají měkkou peřinku

a já se vzbudím a jdu oknu snít si chvilinku...


To se schválně dětem říká, že se jednou probudí

a všechno už bude jiné, dnes ještě zloba nestudí

a jdou k nám ty ruce babiččiny hladivé a milé,

když malou chvíli si stála jinde a chvíle jsou tak jiné...


Zakletá jsi do svých podob a trápení, když odpovíš

mi na otázku, proč zrcadla svá si jenom rozbíjíš?

Nemusí snad zahřmít, aby s důvěrou jsi šla už spát

do peřin snů, co v pohádkách dech úží, můžeš hrát...


Jak vyjít ze svých zrcadlových síní, kde už dávno

všechna zrcadla znají jedinou barvu a to tmavo?

Usni zase, hladím ruce, které třesou si sílu svých

nezhojených ran a srdce do očí a dlaní nevinných...


MZ

__________________________________
na motivy písně Jiřího Schelingra

pátek 4. července 2008

Do očí koní...


Jsi vzácná bytost příteli
a rozdělí mě s tebou ani smrt.
A když jsem doma v neděli,
budeš tím druhem i v pondělí a prd...

Jsou dny, kdy schíza našich představ
donutí nás sáhnout si až na krk
a dny, kdy barák snů si přestav,
bez bolesti a snů co vlají - mrk...

Oko se mihlo za oknem a čeká
až řasa pomalu padající chytí
vítr srdce do tmy foukající řeka
čekání co zachytí se do tvých sítí...

Modrá je barva noci, když oko,
mihne se bez pomoci a já zjihnu,
zjistím, že životem na divoko
šel jsem a málem jsem tě mihnul...

MZ
...................................
Vladimírovi

http://www.youtube.com/watch?v=Pk7yqlTMvp8

Láska co spadla z nebe...


Když spadla láska z nebe

a uviděla ježatého kluka,

spojila ruce, zaklela, že zebe

a vytáhla svůj řidičský průkaz...


Na fotce nic moc, ale umí,

když uvidíš ty dva spolu,

kdo neměl lásku neporozumí,

že láska není nahorů a dolů...


Když láska spadla z nebe,

tak za to mohla právě ona.

Že nemá ráda jenom sebe

a dávala najevo, že oba...


Jsou dny, kdy máte pocit,

že láska zase přišla na zem.

Směkněte a nechte srdce prosit,

každý, kdo miluje je blázen...


MZ
................................
VLADIMÍROVI a SIMONĚ


čtvrtek 3. července 2008

SI MONA LISA...

Si Mona Lisa pro každého,
kdo na tebe se podívá.
Jsi skvělá matka nevinného,
pohledu co tě odívá.

To jméno umí cestu dláždit,
může to znamenat i jediná?
Kdo tě zná chce občas vraždit,
ta malá pokroucená písmena.

Zvuk neumí vyjádřit co znají,
ti co jsou jinak pouze hluší.
Ty "slyšíš" i to co mají
slyšet ti, co nemají tvé uši.

Jsi Mona Lisa pro život,
co utkal dávné obrazy
a můžeš jít i pro pivo,
tak vznešená až zarazíš...

Simoně - MZ

neděle 29. června 2008

Kniha...

Když dostal jsem tu knihu
a vzal ji do rukou svých,
měl jsem blízko k hříchu
a pocit, že je z posledních.

Jak zvykáme si na lehkost,
tak přibyla mě k ní tvá ruka.
Co vepsala v tváře upřímnost,
příběhu dívenky a kluka.

Slova co znáš tak zblízka,
oprýsknou bez lásky a snění.
Velká touha po malých vískách,
kde najdem všichni naplnění?

Stačilo málo a dětský kabaret,
zmizel tou pravdou vět až lavina,
hrdina nebyl z města Nazaret
a dojímá mě jenom květina...

Jsou dny, kdy uléháš si
a jako plamen ohřívá tvou misku,
tak říkám si, jak málo stačí,
aby tvá duše neskončila v písku?

Možná je jen jedna jediná,
věc co protřepe a naplní tě,
že kniha knih není nevinná,
teď poznáním, že můžeš být i dítě...

Jsou různé dny a šlápoty v písku,
jdou vpřed, jak kola traktoru,
473 stránek životního zisku,
co dostalo mě zase nahoru.

Poznání bolí a tvoje lekce
plná fantazie, barevná a hustá
že to co se rodí, nejde lehce,
k tomu dojde i má duše pustá.

Jsou slova spoutaná a volná
co třeba jedno - čokoláda?
Štastný, že sedím v laguně života
a plyne kol jen věta, mám tě ráda...

------------------------------------

věnováno Vladimírovi V.

sobota 28. června 2008

Dovolená...


Příboj a rozpálená těla,
tos přece vždycky chtěla,
důvody utopiti v písku,
to byl náš prvotní přístup.

Slunce co pere bílé kůže,
vítr co chladil nepomůže,
příboj co zkrápí svou tříští
a my jsme naše slza příští.

Jsou dny, kdy vězíš po kolena,
v písku svých starostí a vlny
jdou k tobě, šeptají dovolená,
jak dovolit si plynout život plný?

MZ

Probuzení...


Hrubá a maličká dlaň plná mozolů,
to bylo babička, když zvala mě na horu...

Sluníčko vyšlo a ty ještě spíš,
vstávej ať zvíš to a ruka jde blíž...

Dotkla se, letěla myšlenkou posedlá,
zvala mě docela, v životě do sedla...

Chvěla se starostí, lákalo, voněla,
zářila radostí, byla tak dospěla...

Jenom tak pohladit a tvými dotyky,
ožil jsem já svůj den, babičko má, díky...


MZ