Otázky...

Jak vzniká radost?

Jak jdou sem vlny?

Jak vykoumat a dost?

Jak nebýt ničím plný?

Který den, co značí?

Který z nás je plašší?

Který chce jen k pláči?

Který už jen straší?

Co jsi strachem ohluch?

Co provází nás? Malost?

Co bije zubem o zub?

Co skrývá tvoji zralost?

Proč věřit slovu muže?

Proč vybarvit si skvrny?

Proč ponechat kus kůže?

Proč bílý bez poskvrny?

V čem jedeš vlastně ráda?

V čem vozíš své značky?

V čem zraje marmeláda?

V čem nevidíme hračky?

MZ

...............................
Veronice

Lvicím č.8

když motýl skončil let

a v záři světla vzplál

a zapomněl jsi hned

co bys jim povídal...

máš tolik slov a přesto

kolikrát jsi člověkem?

když bůh hnětl těsto

tak červenal se s povděkem?

dal sebe mezi kosti

šlachy, klouby a lopatky

a řekl nikdy neměj dosti

a lásku nechtěj na splátky...

buď celým a stůj rovně

tak zněla naše přísaha

a že jsi člověk, co ví o mně

tak to je to, co pomáhá...

svůj svět má každý člověk

co dohléd nosu na špičku

co měl víc než jen pár konfet

a velkou slzu na víčku...

kdo umí vidět tvoje slzy

a slovo nezní nezněle

tak boha v nás si najde brzy

a spolu s ním i přátele...

MZ

.....................................

věnováno Andree, Jitce, Lence, Lence a Lucii
za ty krásné dny spolu na kurzu Stylista č.8

Čemu věřím?

Já věřím tomu:

Že jsem a moje duše je les. Že mé poznané já nikdy nebude víc než malá mýtinka v onom lese.

Že bozi - bozi neznámí - vystupují z lesa na onu mýtinu mého poznaného já a pak se zase do toho lesa vracejí.

Že musím mít odvahu, na to je nechat přijít a zase odejít.

Že se lidmi nikdy nenechám nutit k ničemu, avšak vždy se budu pokoušet nalézt a uznávat bohy ve mně i bohy v ostatních mužích i ženách.

To je mé krédo.

MZ + D.H.Lawrence

KILL BILL

Chceš napnout svou ruku,

ale ruka leží dál.

Jsi zbaven všech hluků,

a stojíš opodál...

Jen slova tečou z pusy

a kdo se podíval.

Viděl samičku, co se dusí

tím, co umí král.

Kolikrát už začala show

a kdo byl bezedný?

Stojíš tu nade mnou

jako z rozhledny...

K čemu vzhlížíš pro cit?

Jsou dlaně horké?

Dáváš mi nejen pocit

pohádky o bosorke...

Dnes už jsem králem

a ty moje dáma!

Budem hrát na mompráčem

a nebo budeš sama?

MZ

......................

všem, kdo věří, že boj je jejich způsob, jak přežít

Shadow of the colossus

stín pouliční lampy

vypadá trochu jak my

rozdává tmu čerňi manty

a její obrys kreslí lampami...

díra do tmy zvoní

světlem, co klidně zhasne

když den tiše zavoní

a vyjde slunce jasné...

jsme rozsvícená lampa

co pluje sama tmou

jak v moři černá manta

světlo je jen předehrou...

ostrý meč slov si schovej

ať střeží tvoje činy

a bůh nás uchovej,

když máme furt jen splíny...

MZ

..............

všem, co někdy stojí v parku a najednou se jim rozsvítí

autorem fotografie je opět PETR BOKVAJ

V šeru cesty...

Jsem fantomem světla,

co sejde sem až na zem

a chci, abys neulétla,

říkej: "Jsem já blázen?"

Když slunce přichází

a svítí skrze mlhu,

počítám tě na zápraží

a tiše prosím: "Mohu?

Mlha ti oči zakrývala

a sedí zkřehle v duši,

zvedne se, když ji protiva,

paprsek řekne, že ti sluší.

A znovu ztrácím se,

tam cestou, co bylo

a hřeju se a přeju ti

aby, ti světlo neubylo.

Slovem, co polétává,

když listí, sedne na zem

a tvoje tvář usměvavá

šeptá: "Ty jsi blázen".

MZ

...............................

Petr Bokvaje - autor fotografie

A když ti selžou slova...

a když ti selžou tvoje slova

co říkáš, že nelžou znova

a tvé studené ruce stačí

říct jenom vzbuď se pláči

tak vidíš celou říši pekla

a žílá v čele spíše vzteklá

ti odplaví tvůj úsudek

a říkáš si byl to jaký polibek?

co sevře srdce do klidu?

a je tím co chce jenom tmu?

když je ti všechno na ocet

když bolest marno na bolest

když láska tak lidi zhasíná

a rozum křičí vidíš, příčina

tak nezbavíš se všech bolestí

a když bolest přejde v neštěstí?

poslední okamžik, pohled jde tam

kde hledáš chvíle toho, co mám

chuť zapsat si ještě do paměti

tvář ne plnou vzteku, co sem letí...

láska je dar velmi velký

jsi ten, kdo nechce mít své celky

počítej s tím, že má svá pravidla

peklo své duše si najdi každý sám

MZ

...............................

mé babičce, s kterou jsem nenašel společná slova po smrti táty

Tančit...

Měli jste někdy pocit, že už více nejde udělat, že se už více nedá vyrobit a ani prodat? Chtěli jste skočit z mostu, trpíte pocitem méněcennosti? Mrkněte se na tohle video.

Když totiž uvidíte, že tančí celý svět a dokázal to vše jen jediný člověk, možná pochopíte, že každý z nás sice máme svoje hranice, ale že každý taky můžeme konat svoje vlastní zázraky.

Matt při nich navštívil více než 42 zemí a chtěl takto poděkovat těm tisícům neznámých lidí, kteří tančili s ním.

Až vás zase přepadne cokoliv - tančete. Jde to všude...

Neříkám...

neříkám, že čekáš smutek, tak, že přijde radost

nechápeš svůj zármutek a jen si říkáš a dost...

neříkám, že smrt nebolí a je pro nás i drahá

platíme cokoliv, jen ať už chytnou vraha...

neříkám blázni vidoucí, to kam, se šine světlo,

co žene záři tekoucí, do lampiónu metlou...

neříkám jak, že to vypadá, no jestlipak to víte?

někdo dá záda na záda a někdo má zas výtlem...

neříkám, že cit musí být náhradou vší vědy

ale když rozum kopne do kopyt a kůň už jenom běží?

neříkám nechcem závislost a přitom 1 máme

je lenost říct už dost? kopyta rozumu kopou za mě...

neříkám, že dobře špatně je uhnout vlevo vpravo

říkám, že rozhodnout se, na to má každý právo!

MZ

....................................

věnováno Lucce, Zdeňce a Františkovi

Ďábelská ?

proč žít jen jednou

jak jsme líní rozhodnout

když všechno je náhoda?

stačíš na bezednou?

když tě nic nehlodá?

studně už umřely

život jen vyprchal

sen je už vyčpělý!

ďábel tě nepoddá?

s láskou jsi spálen

ďábelsky vyjící křič 

až zapálíš plamen

co šlehne, jak bič

století z tvého stisku

už dělá klopoty

ty máš jen svou misku

na svoje dobroty

vzpomeň si, že máš

nebe a jak málo stačí

pokud nic nevzdáváš

já jsem ten mrchožrout

toho, co tebe v duši tlačí

MZ

......................................
věnováno MUDr. PhDr. Miroslavu Krejčířovi

Andělská ?

andělé v nás

nevnímáme rádi

nejsou moc bílý

v našem harampádí

možná, že spíše

jsou padlí na hlavu

když čistí spíže

hledajíce si potravu

kterou by utišila

se hladová čela 

jsou jenom milá

láska, co nás chtěla

umožnit andělům

vystoupat temnoty

vzít klíče od spíže

rozdělit dobroty

jsme jenom andělé

co nenašli vchod

zle nebo vesele?

váháš se rozhodnout?

MZ

.......................................
věnováno RNDr. Emilu Pálešovi, CSc.

SWEET HARMONY

dotkni se

utíkej, nič

zapři se

a vem mě pryč

šálení doby

pro koho?

kdo nezazlobí

je v poho?

sdílení srdce

otrokem zisku

kdo určujíc

napíše rysku?

v světě ničeho

kde JSI

i ničevo

a postel s nebesy

hlava, hruď

a sladce mysli

a jenom buď

kočkami či psy?

MZ

............................................

věnováno všem "tvůrcům" reklamy

lethal weapon...

uháněj, když je čas líný

přeháněj, ale buď jiný

nesvlíkej sebe do naha

jedno, kdo ti pomáhá

buď svůj, ale buď dobrý

vstávej po oznámení prohry

svůj svět jsi ty a tak

řídíš si svůj vláček motorák

v obleku nebo i v mikině

víš zda skončit nevinně

zda nemáš  ďábla v těle

když chováš se tak nedospěle

hrej si tu máš kohouta

to když se nikdo nekouká

jinak své společenské role

měníme z nudy v šírá pole

co je ten, kdo je?

kdo vítězí i bez boje?

a proč máš místo žen, jen služky?

když mačkáš ve svých očích pušky?

MZ

______________________

Naděje...

naděje osvíti vody

a kde zbyl ten mrak

jít k sobě do pohody

a nebýt ulejvák

zaber u těch vesel

a vlna co se žene nahoru

a smích život nese

dej pohled svému praporu

dři se a neusínej

noc je ještě mladá

jsi přece lidským synem

a tvá duše je drahá

ať řvou si vlny vysoké

a nebo kolem prázdno

buď nadějí všem v životě

ty jsi ten, kdo má jasno

a tvoje světlo naděje

přesvítí tu tmu tmoucí

dokud máš veslo, dobře je

horoucí srdce slyšíš tlouci

MZ

....................................

věnováno paradigmatu a M&M

Když voda pramení...

Když voda pramení,

mezi skalami

a tvoje duše je tvé znamení

a cestou nad námi.

Ozvěna slovo odrazí až v čas,

jsi vodní hladinou,

co v každém z nás,

splývá kapky z jiné na jinou.

Tak leješ sebe mezi skály,

co na cestě ti leží

a nech pochyby, by vlály

a stoupaly do mraků co běží.

A největší ať zůstává pochybou

a neřekneš než ámen!

Kdy se stát skálou nehybnou

a kdy vodou v níž si plavem?

MZ

................

všem plavcům a malé Amélii