Lvicím č.8

když motýl skončil let

a v záři světla vzplál

a zapomněl jsi hned

co bys jim povídal...

máš tolik slov a přesto

kolikrát jsi člověkem?

když bůh hnětl těsto

tak červenal se s povděkem?

dal sebe mezi kosti

šlachy, klouby a lopatky

a řekl nikdy neměj dosti

a lásku nechtěj na splátky...

buď celým a stůj rovně

tak zněla naše přísaha

a že jsi člověk, co ví o mně

tak to je to, co pomáhá...

svůj svět má každý člověk

co dohléd nosu na špičku

co měl víc než jen pár konfet

a velkou slzu na víčku...

kdo umí vidět tvoje slzy

a slovo nezní nezněle

tak boha v nás si najde brzy

a spolu s ním i přátele...

MZ

.....................................

věnováno Andree, Jitce, Lence, Lence a Lucii
za ty krásné dny spolu na kurzu Stylista č.8