FENG-SHUI MAKE-UP - básně vyprávějící příběhy o lásce, o životě a o naší proměně v člověka...
pátek 13. listopadu 2009
čtvrtek 12. listopadu 2009
Zrání
trápím se rozeznáváním
zrání našich probuzení
kdy končím začínáním
nad tím, co je a už není
jsme tím dnem, co bude
prvním a mnoha dalšími
nebo řadou, co zbude
tvářemi trochu skleslými
stojíš na prahu setkání
s tím, cos nikdy neviděl
možná to i trochu zavání
a není, kdo by záviděl
dveře, co vedou nahoru
dveří samotného pekla
či nebe, to podle oboru
aby se duše naše lekla
a tiše naslouchala sebe
když hledáš to své místo
nevidíš pro mraky nebe
spíž je to, kde je jisto
z rána se zrání probudí
a nevíme, jaký bude let
je den z mnoha v osudí
toho, co existuje teď
Michal Zachar
.......................................
těm, co jsou svatí za to, jak jimi nejsou...
I can fly
OTEVÍRAJÍCÍ RUKA
SEVŘELA BRÁNY
PUSTILA KLUKA
TAM MEZI VRÁNY
VYPRAHLÁ POUŠT
HLEDAJÍCÍ DÉŠŤ
ŘÍKÁŠ MI HLOUBŠ
TEĎ DEJ SE VÉST
JDOUCÍMÍ ZVÁN
ZASTAVIL ČAS
DO VÍNKU DÁN
NEZASÁHL NÁS
JEDNOU POMINE
VŠE A S NÍM I ČAS
CO NÁS NEMINE
ŽE VŠE JE V NÁS
Michal Zachar
................................
všechno bude jednou vyneseno na povrch
vše bude jednou zváženo a shledáno
asi proto, že nic neutajíme
když hledáme sami v sobě
kamenům Zdeny Debelkové
středa 11. listopadu 2009
Bolest
bolest je hřích?
kolikrát zabolí
tlak srdce ztich
jsou v předpolí
kolikrát zapne
a jak najde si
cestu za mne
obvyklé počasí
jsou plné oči
těch nehraných
proměny skončí
zbude snad smích
moje a tvé jsou
hledáš sílu dáš
zasviť mi tmou
a teď dostáváš
Michal Zachar
....................................
Ekatěrině
během nejhorší z mých krizí se objevili přátelé,
od té doby je vždycky ze všeho nejdříve požádám o pomoc...
Stěhování chvíle
jak vlastně vypadáš má milá?
tajíš se někde mezi výdechy
jsi se svou láskou tak zarputilá
že srdce skočí na dva nádechy
jsou chvíle skoro samozřejmé
když odpovídáš slovu polibkem
nevidíme pravdy očím zjevné
jen ať nehneme s tím nábytkem
to, co nyní je, už za chvíli se mění
běžící chvíle proměnit se v minulost
a všem teď zbývá jen vteřina snění
pochopit, že lží už navždy bylo dost
Michal Zachar
...................................................
...kamarádce, co nevěří, že může být ženou
i přes to všechno, kam ji ženou...
...to, co jsme včera znali jsou dnes
jen záznamy postupů užívaných v minulosti...
pondělí 9. listopadu 2009
Dotek
dotek je k milování třeba
a někdy není po chuti
je jako k jídlu chleba
srdce srdcem dotknutí
dotýkáme se nejen kůží
dotykem jsou i pohledy
a píchají jako trn z růží
krásou, když máš ohledy
a dotyk hlasu, vzpomínáš?
ještě ti tóny syčí do uší
nebo jim lásku odevzdáš
taky to, co slova netuší
dotkneš se i vůní košile
ozvěna tepu letí nahoru
prostě jsou milé, nemilé
dotknout se dá i mramoru
co sami sebe pohladit?
žijem nebo jsme kámen?
srdcem potřebujem mít
chuť zlobě říct jdi, ámen
Michal Zachar
----------------------
Čekání bolí. Zapomínání bolí.
Ale není větší utrpení než nevědět,
k čemu se rozhodnout.
Zas začal den
Začal den a bez rodiny.
Co odešlo? Sen? Jediný?
Probuzení k ránu jsou tvrdá.
Podlehnout klamu, buď hrdá.
Přísahat na život, podlehnout.
Odškrtni 8 bod, prominout.
Jsme tím, čím jsme, vším!
Říkáme jinému, ti náležím.
A nenajde-li se už chuť milovat.
Chci pokusit se, mít tě rád.
Michal Zachar
..........................................
Komu jinému...
středa 4. listopadu 2009
Podání srdce
Spolehnout se na sebe.
Když máme podlomené zprávy.
Tak tady hledím na tebe.
A lží mám skoro přes půl hlavy.
Kde hledáme své anděly?
Ty, co nemaj nalomená křídla?
Spásu nám prý nadělí.
Ten, co dostal sám sebe z nitra.
Hledáme meshiase venku.
Kde jsou všichni ti dávno cizí?
A v kapse navštívenku.
S adresou, co nám právě zmizí.
Doma je uvnitř srdce.
Když nevěříš, tak si ho stiskni.
Tlač na něj, ne prudce.
Hrát životem s dlaní si riskni.
Kdo je já a kdo zas ty?
To, když držíš srdce v dlani.
Jsi ten, co bourá mýty.
Já, člověk rozhoduji podání.
Michal Zachar
.................................................
úterý 3. listopadu 2009
Psi na řetězech
nejde už takhle dál žít napořád
stejně, jak čeká společnost
kdo z nás je hodný a kdo neřád
skáču z myšlenek pro radost
chutnáme s drogou přijetí
úspěch je dotáhnout to daleko
nebo být v novinách vzápětí
být šéfem nejen nad Seinou
když toužíme po své droze
a nikdo nepřizná si závislost
psi připoutaní řetězem k noze
podupává do taktu, že nemá dost
pravdivé peklo jsou ostatní lidé
a lež ztratila kabát s převlečníkem
chovejte se líp, nejlépe neubyde
chovají se ti, co zbláznily se smíchem
závidím zvířatům, co nemají rozum
co nehodnotí sami sebe metrem
etikety, která teď hraje pozérům
co neběhají s děravým svetrem
když nevím, kam už s tím jít
tančete na hudbu, které máte dost
vždyť nemusíme sami sebe bít
a tvrdit, že přeci nám jde o radost
Michal Zachar
..............................................
Davidovi
Strach z utrpení je horší než utrpení samo.
A žádné srdce nikdy netrpělo,
když se vydalo hledat své sny.
Plamínky svíček
mihotání svíček
v našem pokoji
nestačí zahnat tmu
mačkám ten míček
co dalas mi předloni
dotyk dávám snům
plamínky letmé
hřejí až do běla
když dostanou sen
poslepu ve tmě
říkám, cos nechtěla
a míček letí ven
když podzim sedá
do krajních poloh
vzpomínky zhasnou
tvář tvá je šedá
kdo vlastně pomohl
teď letí tu tmou
Michal Zachar
------------------
Někdy může naprosto nepodstatná událost
změnit všechno krásné v okamžik úzkosti.
Lpíme na hledání smítka v oku a zapomínáme
se dívat na hory, pole a olivové háje.
Daidalos
když se dívám
teďka na syna
sen zas mívám
že vše začíná
pohled do očí
co neuhnou
srdce roztočí
tlakem nás obou
jak vidíme se
a máme to své
moc snažíme se
nezranit perutě
slovo je tělem
koukám na syna
ve tmě světlem
pírkem dobýván
přidat teď vosku
jemu do křídel
hlavně ne do mozku
podle pravidel
Michal Zachar
..............................
Janovi - mému synovi
pondělí 2. listopadu 2009
Žába
Čistící listí
podzimní listí
s větrem v zádech
tváře nám čistí
na jeden nádech
a tvrdou dlažbu
posype hbitě
máme tu ražbu
slovem chci tě
copak jsou
němí jak listy
tváře se dmou
třepotají ti TY
hledáš v listí
co srdce tvé
pomalu čistíš
lásky zvrácené
klouzavě jdem
a mlhavé ticho
list za listem
je z lásky východ
Michal Zachar
...............................
Arnoštovi a Lence za to, že jsou...
pátek 30. října 2009
Live with me
když jsem tě viděl poprvé
přešla´s mi prostě do krve
i když tvá křídla ze sněhu
odvála mou chuť na něhu
jsem stále svíčkou tvojí
zářezy ze sítníc podobojí
jak skládáš ze slov pušku
co vzala sis na lov, služku
slov pár, ke kterým přidáš
za 30 stříbrných jsi jidáš
a kdes nechala svou svíci
cos měla ve mně růžolící
a nárok na srdce, na něhu
rozpustila jedy do sněhu
jen zatoulaná stojíš venku
a bojíš se sem do přístěnku
jdi sebou dál, máš moji svíčku
jsem tvůj magnet na ledničku
co viděl možná vůbec poprvé
jak přešla láska k tobě do krve
Michal Zachar
-------------------------
Life for rent
smrt nám prý dělá
v srdcích prázdná místa
čekáme asi na anděla
co všechno odpíská?
a tak než, abyste se báli
skočte do sebe a začněte
v srdci svém taneční sály
neseďte a sami tančete
život jen na pronájem
je odměňován smrtí
tančící srdce šetří nájem
ať nechytí vás ani chrti
smrt je další možnost žití
je to jediné, co stále trvá
leasing kroků, jak krupobití
ať láska tančí jako prvá
za svítání či za soumraku
ať bosou nohou vběhne
tančit smrti až do zázraku
mrtev je ten, kdo se nehne
Michal Zachar
...........................................................................................
Možná že je smrt životem, a na onom světě považují život za smrt. Kdo ví?
čtvrtek 29. října 2009
Řeka lásky
jsme tady lidi pro lidi?
jsem člověkem pro člověka?
co možná nikdo nevidí
že lež nám stoupá jako řeka
máme svá srdce otevřená?
a plná dobrot pro hladové?
mysl je ujídá jak nezavřená
a kdo myslí vše opravdově?
ze mě je stvořená moje země?
a já jsem tím, kdo miluje vše?
nebo chci držet se jen pevně
představ svých, jak veteše?
když voda stoupá a zaplavuje
myslíme taky často na zázrak
řeka lží není to, co ohrožuje
třeba pořádně si protřít zrak
milovat sebe i lidi ne jako touhy
ale to, co je přeci samo sebou
pak bude i okamžik pouhý
řekou lásky nedohlednou
Michal Zachar
..........................................
středa 28. října 2009
Žít za ty, co už to nemohou slyšet...
zas vylila se jednou
ta lidská zloba na člověka
a teď duší neposednou
neteče z krve žádná řeka
stane-li se tělo stínem
v tom roztoužení času
jen láska není splínem
je všechno po čem pasu
teď zmizela mi země
už nevidím své obzory
jen vím, že láska ze mě
viděla život navzdory
a tak tu teď zas žíjte
svět se jen klidně točí
vemte si pohár a pijte
do dna, mimo dosah očí
až tam na dně naleznete
víru, že život trvá věčný
a to je všechno, odejdete
pijte na život nekonečný
Michal Zachar
.........................................
Poděkování všem lidem, co nás naučili, že láska je a existuje.
A prosba za jejich duši, kterou jim někdo bez lásky vzal.
A vzkaz, že budeme žít i za ně.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)