Co to má společnýho s láskou?

kolikrát napadnul sníh

vydal se život pápěří

kolikrát se závoj zdvih

než se zas vnoří do peří

chvění v nás svolává

chuť dotýkat se srdce

když tulák nemrava

polechtá nás prudce

a bránicí polapen syčí

vzduch do našich plic

ozvěnou šelestu křičí

chtěl jsem tě mít víc

láska je silou spoutání

když sebe milujeme

nikdo se ti neubrání

s kým taky pobudeme?

těšení vloček tančících

je vhání do očí s páskou

možná nechtěls plačící

co to má společnýho s láskou?

Michal Zachar

.........................................

Skutečnost, že nás někdo miluje, 

nás málo uspokojuje. 

To, co nás činí vskutku šťastnými je, 

že my můžeme někoho milovat.

Wearing the inside out (Nosím naruby)

je možné ti ukrást

plachý pohled tvůj

když odešla jsi spát

srdce zabrzdilo, stůj!

v tom konci konců

vlezeš lehkým snem

s dotykem si lomcuj

co cloumáš zátylkem

tajemná, mocná, jiná

pořídíš noci baterku

spřádá se pavučina

příběhů z paběrků

chcem slyšet svit

jak vniká do pokoje

tak zhasnu tuhle nit

dobrou noc, lásko moje

Michal Zachar

......................................

Smysl života spočívá v jednom slově,
které má však v sobě všechno. 
Tím slovem je láska. 
Láska je jediný smysl života. 
Zdá se že je to pouhé slovo, 
které označuje jen jednu věc. 
Pokud je však láska ve všem,
je to skutečný smysl života.

Půlnoční představa

když vešla na jeviště

a šátek přes rameno

se snesl na to hřiště

tak bylo domluveno

slova jsou znějící nic

když slyším ty tóny

a kdo z nás má víc ?

dotek je tím novým

kam určená k hříchu

ukládáš svoje ústa

tak v půlnočním tichu

říkám jen - zůstaň

Michal Zachar

..................................

Každý vyprávíme ostatním své příběhy.
Příběhy nás utvářejí.
Znát někoho znamená znát jeho příběh.
Milovat znamená pochopit, že druhý milovat nemusí.

Slepý námořník

jsou hloubky našich dnů

kdy noříme se do vln

a v šedi tónů krasavců

jdou plevy snáze od zrn

kráčíš po břehu sama

bílá v dýchajícím nic

s představou jako dáma

mým mořím vše dávajíc

a na dohled od břehů

zastavíš loď, co veze

vysadíš vlnu na něhu

ať se taky jednou sveze

ohraná melodie letí

rychlostí tvé hladiny

je dobře nebýt slepý

když jsi možná jediný

Michal Zachar

------------------------

Moudří vynikají, protože vidí sami sebe součástí celku.
Září, protože nechtějí oslnit.
Dosahují skvělých věcí, protože nevyhledávají uznání.
Jejich moudrost je obsažena v tom, jací jsou, ne v jejich názorech.
Odmítají se přít, a proto se nikdo nepře s nimi.

Hodinář moci

jsem hodinář noci

a skládám náš čas

a není v mé moci

posunout jej zas

místa, která jsou

pod soukolím dne

spravuji najednou

až do chvíle té

kdy rozeberu stroj

a čas vyběhne dál

každý máme zdroj

a o to jsem stál

Michal Zachar

........................................................................

Proč mi všichni říkají mlč, když si chci promluvit?
Proč mi všichni říkají nebreč, když se mi chce plakat?
Proč mi všichni říkají miluj, když není kdo by mě měl rád?
Budou mi také všichni říkat dýchej, až budu umírat?!

Bolest

bolest prožitá uvnitř

co nikdy nevychází

říkám si jen tak křič

nikdo tě nenachází

napiš mi, co tě bolí

říkával jsem potají

až když jsme svoji

vidím, co mi šeptají

tvé dotyky, že jsi tím

co neviděl jsem sám

a nelži sobě dojetím

před tebou poklekám

Michal Zachar

.............................................

Poznej sám sebe, abys mohl poznat nové lidi.
Možná, že zjistíš, že jsi jedním z nich.

Komory

tak jsem zase jednou byl

a stojím v koutě své duše

a přehrabuji, jak jsem žil

snad až příliš často suše

stojící při sobě a taky sám

dívám se kolem do komor

časem je prostor vyhlodán

možná vyměnit jen motor?

chceme svá zažraná místa

vyčistit hustou kyselinou

jen tahle věc je teď jistá

že šrámy srdce neodplynou

Michal Zachar

.........................................

Zvykni si na to, že máš jenom sebe.
Pod sebou peklo a nahoře nebe.

Clubbed the death

zas jednou nedáváme pozor

kvůli čemu jsou tu závory

světla, jak na táboře dozor

náraz a najednou nic nebolí

kde jsem a hrát budu příště

promysli si vše, než se položíš

jaký budu nosit dres a čí hřiště

říkáš si v pádu, že tohle neumíš

a pak najednou jdeš k sobě

tam dovnitř a bubny rachotí

máš pocit, že jsi už v hrobě

hele naši leží támhle naproti

proč myslíme jen na to svoje

běžíme životem na konec pláně

život je jak půjčky za hotové

když nikdo z nás nejezdí za ně

chceme vyrůst v první velikosti

a nikdo vlastně nemá dost

pak úsměv zbavíš minulosti

než zbude jenom lhostejnost

Michal Zachar

....................................

Mnoho lidí se dostalo dál, než mohli,
protože si o nich někdo jiný myslel, že mohou.

Avatar

je barva záblesk

našeho nitra?

kovový odlesk

z hrotu jitra?

tvar složí nás

z nano atomů

modrá kůže krás

přilne ke stromům

jen dotyk pouhý

barva a tvar

tančící šmouhy

kdo je avatar?

pro moc a sílů

zarážíme čest

mezi sady dílů

my chceme kvést

zahrady našich

srdcí a v nich stroj

jsme jenom clasic

žádný nepokoj?

kolik nás čeká

na to, až přijde

vyjící až běda

až hvězda vyjde

jsme lidé snící

nebo i bdělí?

možná, že říci

zřím tě, jsme smělí?

Michal Zachar

......................................

Dej nám, Bože, tři dary: smělost, vyrovnanost a srdce.
Smělost na to, abychom změnili věci, které se změnit dají.
Vyrovnanost na to, abychom se dokázali smířit s tím,
co změnit nelze.
A srdce na to, abychom mezi těmito dary dokázali rozlišovat.

Výdech, nádech

když srdce zastavujem

mezi dvěma výdechy

duši prostě oznamujem

a žijem mezi nádechy

kdo ví, kde my žijem?

jsme tělo nebo dech?

v tom, co teď zažijeme?

nebo v rakvi na zádech?

dýcháme rychle a sem?

nebo užíváme klidu?

možná, že být dítětem

je lék na lidskou bídu

Michal Zachar

.......................................

Všimněte si, kolik dospělí vyplýtvají slov
na to,  někoho pochválit.

Možná se stačilo jen zhluboka nadechnout
a křičet bravo...

Světlo luceren

paprsky Slunce budí zemi

a světlo luceren šlo už spát

tak prostě dobře je mi

a chci, aby to bylo napořád

tma, kdo oslepuje vidění

a nevíme, co ji vlastně tvoří

je třeba trochu bláznění

vidět tmu v světle, co hoří

když vstoupíš do světla

aniž vidíš, jak tě oslepuje

aby se duše nespletla

tma není to, co si pamatujem

Michal Zachar

.................................................

Světýlko duše bez hřejivosti srdce
je často jen bludičkou v tmách života.

Potěšení

těším se na tvou přízeň

co by odehnala muka

něco, jako když žízeň

přepadne tě jako kluka

a osvěží kůži, co dráždí

oči k letmým dotykům

a oholená do podpaždí

až z toho nejsem svůj
olíznutím od podbřišku
až na hlavu modrou
uděláš si sobě myšku
vnímajíc se za tu dobrou

když přijdeš do světa

kde krása je jen sex

nikdo prý nic nečeká

máš sebe za semtex

proč tělo je jen job

pro mužská potěšení

kdy nastavíme strop?

i tomu, co krása není?

Michal Zachar

-------------------------

BAR REFAELI

Utrhl jsem květinu, zvadla mi. Chytil jsem motýla, zemřel.
Až pak jsem pochopil, že krásy je třeba dotýkat se v srdci ... s láskou.

Vstávání v Benátkách

vstáváme do nového dne

a hledáme svá tajemství

co všechno vlastně lze

a to je naše poselství

tajemství života je umění

vidět svět kolem sebe

na zemi je čas k svádění

očima dotýkám se nebe

milovat umění je velký dar

a milovat jen pro něj samé

zbožnost krásy není zmar

životem v kráse odhodlané

umění jenom odhaluje

a není to vždy námaha

snímá z nás, co zahaluje

ta naše lidská povaha

vstávání je taky uměním

připravit srdce na lásku

vypal se svým znamením

cejch svého JÁ na masku

Michal Zachar

.......................................................

Krása, opravdová krása, ta přestává tam, kde začíná intelektuální výraz.
Intelekt je už sám o sobě jistý druh přehnanosti a ruší harmonii každé tváře.
V okamžiku, kdy si člověk sedne a začne přemýšlet,
je hned samý nos nebo samé čelo nebo prostě něco děsného.

Answer VI. - Bohatství

bohatství je nesplněná touha

mít vždy ode všeho více

když myšlenka jen pouhá

spaluje nás jako svíce

když hoříš zapálen chtěním

stravuješ pomalu sám sebe

jak rytíř s uzavřeným hledím

bojuješ se svojí vírou v tebe

a že srovnáváš se s ostatním

ne tím, co jsem lidem vzal

ptát se zda jsem bohatým?

ano, ale tím, co jsem jim dal

Michal Zachar

........................................

hudba k básni ZDE

O lásce

ani blízkost těl nepřiblíží

srdce, co jsou vzdálená

přibíjíme nebesa ke kříži

hlavu, ruce, srdce, ramena

můžeš být i jenom nikdo

takhle se hloupě zahledět

do očí, co znají východ

který ti stvoří nový svět

navždy dovnitř do srdce

bojíš se, že zase zalezou

zpíváš chlopněmi prudce

milovaní, co v něm už jsou

rodí se prostě, až z mála

nicoty, kterou si vztáhneš

bojíš se zas hodně dávat

umíráš tím, že nezasáhneš

čas neotírá nic než nátěr

z růží, které jsem ti dal

vrat se ke své alma mater

a pochopíš, co jsem ti vzal

i touhy lásky nemáme své

dáváš a slyšíš, že je to nic

jsou slova dobře vylhané

vsaď všechno na to dát víc

Michal Zachar

--------------------------

Dovedete si představit život,
ve kterém odmítnete mít radost byť
z jediného slova uznání či pochvaly,
nebo se opřít o něčí paži; ve kterém
 nejste na nikom citově závislí;
takže vás nikdo nemůže udělat šťastné
 či nešťastné; ve kterém odmítnete kohokoliv
 potřebovat, být pro někoho jedineční či
nazvat někoho svým?

Dostanete-li se tak daleko, uvidíte
 zrakem nezkaleným strachem a chtěním.
A poznáte, co to znamená milovat.

inspirativní obrázek patří do galerie Markéty Kotkové, 
jejímuž obrázku je básnička věnována

No comment

Česání srdce

pro obrazy noci nechodím spát

jsem v tvojí moci, známý desperát

zapleten do vlasů, podivně vpleten

vlasy až do pasu, jsem z toho jelen

denně se vpravují, tvé ruce do vlasů

pro nás vypravují, sesláni do hlasů

denně pohladit, co to pro člověka je?

každý den chtít, učesat si i srdce své

Michal Zachar

..............................................................................................

Hledali jsme štěstí a našli jsme sebe...

Indian horse

chvílemi zastavím koně

dívám se nazpět časem

dobíhá onen čas pro mě?

chytím ho raději lasem

lidé i koně vstoupí sem

do života nám a zase jdou

někteří jdou na chvíli jen

ale navždy změní tvář mou

a my pořád čekáme až

najdeme krásného hřebce

místo toho být jiný v nás

obyčejné měnit za vyjímečné

neměřím nic trváním času

láska je vždy nejkrásnější

říkám si když koně pasu

a pohlédnu na ty nejmilejší

jediný pohled je plný lásky

prohráváš vítězíš, den i noc

a můžeš chtít na to sázky

to oka mžik má takovou moc

Michal Zachar

.........................................................

Jediný pohled může mít pro lásku 

větší cenu než celý váš předchozí život. 

Jak se kolem sebe díváte?

Rodičům

srdce je svět ukrytých přání

je to vlastně člověk sám

každé z nich se nezachrání

když držíš stráž tady i tam

svět objevuj a žít ať je proč

krásno lásky v nás objevuj

když nevíš, klidně povyskoč

a říkej všem, jen se opatruj

když chvíle vzácné pro hlas

zpíváme-li s tebou do nebe

v člověku má žít mnoho krás

aby ses stal zase dítětem

Michal Zachar

..................................................
věnováno Radimovi Věntusovi

Svět by byl hned veselejší,
kdyby špenát museli jíst rodiče.

Kapky jsoucí

kapky jsoucí

tváří se líně

a kolemjdoucí

lákají smírně

odleskem perel

svítící očima

lekáš se světel

že disko začíná

nevnímáš čas

a protiproud

co teče v nás

tančit a plout

čím bych byl

stojící líný

dívat se, že žil

někdo jiný

Michal Zachar

-----------------------

Prvních čtyřicet let života nám dalo text
a dalších třicet to opatřujeme komentářem.