úterý 16. března 2010

Heart bell


mám pocit, jakoby ze srdce
stal se mi zvon
a tepe čím dál prudce
krásně zní ten jeho chladný tón

zaslechnout zvony může každý
stačí naslouchat
milovat chceš navždy
a možná, že nestačí mít jen rád

tak přidej srdce ke zvonění
aby ses rozhoupal
zpívej všem do rozechvění
 tónů, co ti sám život štědrý daroval

Michal Zachar
........................................................

Žádný člověk není ostrov sám pro sebe. 
Každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny...
Smrtí každého člověka je mne méně,
neboť jsem část lidstva.
A proto se nikdy neptej komu zvoní hrana. Zvoní tobě.

pondělí 15. března 2010

One



čekal jsem, že řekneš dík
pak Bůh zapnul záznamník
jak vlastně víme, co je dál?
touha neví, na co ses ptal

zpíváme silně nebo i tiše
v kostele mě hladí v břiše
zvuky, které, vydáváme
a to, jak sebe vítáváme

láska je jedna, jiná není
přidej kámen ke kameni
za klady našeho těla
aby se duše nestyděla

jedna láska, jeden svět
kolik ho chceme protrpět
po zavolání řekneš dík
někdy tam není záznamník

Michal Zachar
-------------------------------
Opravdová láska je umění najít ve světě někoho,
s kým si rozumíš lépe, než se sebou samým.





Svět je pojem, kterým lidé označují prostor okolo sebe. V moderním pojetí nejčastěji označuje planetu Zemi, kterou lidstvo obývá. V tomto významu např. mapa světa označuje mapu povrchu Země. Pojem svět může také popisovat lidskou populaci všeobecně nebo jako určitou skupinu lidí.
Obecně je svět něčím v nás, "představa"(nikoliv nutně skutečnost) našeho nejširšího okolí.
Svět je též důležitý filosofický pojem. V současném filosofickém myšlení se svět nejčastěji chápe jako to, čehož smyslem je být místem k životu. Často se mluví o bytí ve světě
(např. 
Martin Heidegger).
V náboženském myšlení je často zastoupena víra v jiné světy. Častá je zde snaha o únik z tohoto světa (míněn v podstatě svět, ke kterému přistupujeme skrz fyzické smysly), považovaného za svět klamu (např. indický pojem mája či řecké doxa) či duchovního úpadku (různé perské kulty např. zoroastrizmus).

pátek 12. března 2010

Na kordy


rukám schází
silné pnutí
pukám házím
nesehnutí

žít v dobách
řekl jsi: "tas"
jen protáhl
zvrátil se v nás

obrátit víru
smrti vstříc
dát v míru
čas od jepic

dělíme život
na akordy
hudby skřípot
ruší na kordy

Michal Zachar
-------------------------
Kord je chladná bodná zbraň, která se vyvinula z pozdních typů bodných mečů. V českém prostředí poprvé doložen počátkem 15. století.
Se svou štíhlou a dlouhou čepelí postupně vytlačoval mohutnější meče. Když už ruka nebyla chráněna železnou rukavicí (aby mohla snáze stisknout spoušť palné zbraně), chránil ji koš ze železných úponků. Kromě šlechtických kordů, které se postupně vyvíjejí v subtilnější soubojový rapír, probíhá souběžně vývoj kordu jako vojenské zbraně. V 18. století ztrácejí i vojenské kordy své praktické uplatnění a stávají se doplňkem uniformy, odznakem důstojnické, a posléze i úřednické hodnost.

Tesař a kříž


vkládáme život
do nás samých?
jen nevidět za plot
z těch šatů roztrhaných

vnímáním formy
nahrazujem obsah
a mající své uniformy
ten nejmocnější dosah

svíráme v dlani
klíče do vesmíru
jen najít odhodlání
kde nechal tesař díru?

Michal Zachar
.....................................
Pořád je co se učit. Každý den,
každá hodina a minuta přináší poznání.
Jen si ho všimnout...

Poznání znamená jak proces nabývání znalostí (poznávání), tak i jeho výsledek (poznatek, vědění). Na rozdíl od nejasného tušení, neověřeného a tudíž nespolehlivého mínění, případně pouze přijímaného věření, výsledkem poznání je určité, spolehlivé a případně i ověřené vědění.

Něco za něco



když hledám zatracení
těch, co vyprávějí nám
čekám, že k zaplavení
břeh bude o trochu dál

spojenou touhou dojít
cílům, k nímž směřujeme
zmarněnou chvíli spojit
do chvílí, kdy milujeme

jsou dny, co svolávají sny
trápí nás i sebe jenom tím
nevíme proč přijdou a kdy
popel zhas sám prokletím

procházíme sami sebou
sázku, že jsme vědomými
a nacházíme bez břehou
lásku, co nám dává MY

Michal Zachar
.........................................................
Tereze

Vědomí (od věděti) je základní atribut bdělého života člověka a v různé míře patrně i vyšších živočichů. Vědomí integruje rozmanité duševní či mentální činnosti (vnímání, cítění, vyjadřování, paměť, pozornost atd.) a do jisté míry je řídí. Je zdrojem vůle a volních aktů, rozhodování a tudíž i jakýmsi ohniskem či středem lidské osoby.

čtvrtek 11. března 2010

Blood medu (Satellite Heart)


stropy výšin
sdílející splín
strukturou věcí
pronikat přeci
chtít poznat
drtivý dopad
nemožné hned
korunou vpřed
královsky koulím
dávajíc bowleem
přednost chuti medu
bez lásky nedovedu

Michal Zachar
...................................
Ti, kteří nás milují, nemilují ty, jež my milujeme.
Láska mezi lidmi není tedy nic harmonického.
Krása je jen v představách.
Ve skutečnosti to je jen boj o právo
za každou cenu: na život a na smrt. 


pondělí 8. března 2010

Wanblitanka


zalétám do výšek oblačných
a protože jsem smíšek
hledám, kdy smích ztichl

uléhám do skvělých náručí
a jen ti, co ve mě hřejí
vědí, že srdce doručím

spoléhám na svoje oči
a když svítá a jsi moje
odcházím dolů po úbočí

vynikáš silou mých přání
orel z nadoblačných
výšin teď letím za ní

Michal Zachar
................................
Metafory nám pomáhají pochopit nepochopitelné.

neděle 7. března 2010

Kacíř



kacíř je ten, co říká
to, co ostatní vidí
jako jed tiše vniká
myslí ostatních lidí
kacířem nazýván
běžím za plotem
než hloupě milován
radši buď svoboden
obrátit svět naruby
pobořit to, co stálo
vedeš do záhuby
mu na čele plálo
když našemu srdci
namlouváme bordó
chceš patřit slunci
chceš uvěřit v dobro
kacířem, co dal slinu
na jazyk zapomnění
na lži už nezahynu
snem ve tvém chvění

Michal Zachar
....................................................

pátek 5. března 2010

Život


všechny soudy jsou
bohužel proti životu
jako všechny lžou
a stavějí tě ke plotu

všechny rozsudky
jsou jenom k smrti
krokem od slupky
a přitažlivost drtí

postupně jak stárnu
tak dospívám k tomu
že vše nedávám mu
a je to k mému dobru

svědomí božský pud
jenž přikazuje nám
hledat přirozený stud
že lásku v srdci mám

všechen čas je jeden
malý krátký okamžik
minule budoucím sveden
v přítomnosti tady žít

všechno co prožijeme
je dobré a od kosti
bláznit tu nebudeme
hladovíme do sytosti?

Michal Zachar
........................................
carevně...ať se ti v životě splní vše, co si přeješ
a proto si dávej pozor na to, co si přeješ...

čtvrtek 4. března 2010

World on Fire


když vnímáš
co se děje tady
stejně si říkáš
myslet na záhady?

nebaví mě ne
slyším ho každý den
srdce je smíšené
z obav jak dopadnem

jen tak chvěje
když hoří kolem nás
plní beznaděje
prostor, svět i čas

nestavíš se tak
proti větru se ohni
zblízka se pak
dívej na svět v ohni

Michal Zachar
............................................
Marii

Naší největší chloubou není to,
že nikdy nepadneme, avšak
že se pokaždé znovu zvedneme.

středa 3. března 2010

In The Arms Of The Angel


být v armádě
mě ani nenapadlo
tak je na snadě
že to ani nedopadlo

jak složit zbraň?
jsou jimi křídla
pohlédnout naň
bál se, že vzlítla?

co zmůže anděl
když nemá nic?
než koně na dél
a prince z nemanic

chráníš mou duši
svými mávnutími
bojuješ, jak se sluší
z lásky pírky svými

Michal Zachar
......................................
Každý jsme anděl s jedním křídlem. 
Abychom mohli vzlétnout, musíme se obejmout.

Jezulátko


sám v němém úžasu
jsem schopen sklonit
sebe v sobě do pasu
za tvou slzou si dojít

nad ústupností těla
a nedostatky hlavy
teď hraje mi zcela
v té síni boží slávy

jednou mi tady svitlo
a na pozadí sametu
sluncem v duši přišlo
smír na mojí planetu

Michal Zachar
...................................................

pondělí 1. března 2010

Miluji



miluji tě
jak lehce říkám
spytuji tě
když podotýkám
miluji tě
zpívaná touha
a do mrtě
pozemská pouhá
miluji tě
lásko nebe tečná
zřím tě
nejsi nadbytečná

Michal Zachar

Milovat jak hrom...


miluješ mě tak tiše
zvukům nerozumím
a chtěl jsem slyšet
to, co dávno vím?

jsem radostí pln
tvořím pevnou hráz
nárazům těch vln
rtěnku jsem ti smáz

milovat jak hrom
kdy neslyšíš už nic
z lásky roste strom
křič tiše z plných plic

Michal Zachar
--------------------------
Podmíněná láska, to je na prd. 
Na tu se nemůžeš spolehnout.
Pořád musíš být takový,
jakého tě chce ten druhý,
a nemůžeš být sám sebou. 

neděle 28. února 2010

666


já miluji vaše oči
které se shlížejí
div, že se neroztočí
blíž a blíž sblížení
je jen jedna noc
dlouhá a věčná
a to byla by moc
zdá se nebezpečná
ztrácet se v očích
vzrušující a zkažené
ztraťte si ten pocit
máte je dávno zavřené

..................................................................

Láska, jakožto dar nebes, objevuje v každém okamžiku a ve všem zázrak.
Zloba, jakožto záležitost lidských vášní, vynalézá vždy jen peklo na zemi.