čtvrtek 1. dubna 2010

Změna


otevřít srdce tvému nápěvu
to halasí vysoké C v korunách stromů
když líbám tak nějak dospěju
k letu divokých husí ve tvarů hromů

a táhnem spolu na jih
tam, kde jsou lidé sluneční a milí
a chci jen, abych nezpychl
možná to cítíš po obroučky brýlí

a v slunci hřejícího oslnění
touhou vykvetou v srdcích lásky květy
do koberců srovnává je naplnění
to když dva lidi změní pusa na poety

Michal Zachar
.................................................
Nic netrvá věčně, ani příroda ani lidský život,
jedině trvalá je změna.


středa 31. března 2010

Jsi

jak chtít letět dál
jak svítání smést
čeho jsem se bál?
nechtěl se plést?

pořád jsi mojí tůní
ve které nacházím
tisícovku těch vůní
rozvinou se na přání

hořícími prameny
hluboká pole těžná
nad mými rameny
moje sova sněžná

tak leť si dál a výš
jen svoboda je cíl
co jsem si vzal, víš
a proto jsem tu žil

Michal Zachar
.....................................
Každý je takovým, jakým ho Pánbůh stvořil,
a mnohdy ještě horší.

Spadla zeď



před očima ubíhá mi vůle žít
a jen tak zprohýbat tvá plátna
a ukrojit trochu pohledu na krajinu

hrají ty trubky, že máme chtít
malovat dál dokud je ruka zdatná
protože v barvách nezahynu ?

jen tiše čekám, jak by se zasnil
každý básník, když překročí zeď
a propast pevná vítá ho domů

tak, jak bych tě rád vlastnil
nastává navždy sbohem nyní a teď
jen slyším zvuk svatebních zvonů

snad přijde ta chvíle jednou
chtíc rozsvítit tmu před boží tváří
chci mu tebe celou odevzdat

ač nevím zda-li jdeš se mnou
povím mu, že ta tvoje tvář září
já už nemám Bohu víc, co dát

Michal Zachar
...............................................................



Bůh nestvořil ženu z mužovi hlavy, 

aby mu poroučela, ani z jeho nohou,
aby byla jeho otrokyní a plazila se mu u nohou.
Stvořil ji z jeho žebra, aby byla blízká jeho srdci.

Comfortably Numb - Pohodlně necitlivý


trápení, bolest a vzdor
skomírající svým osudem
chuť slepce vidět za obzor
pach z toho až tu nebudem

to všechno je na chodbách
vítr z plic oknem nafoukal
a zceluje to slovo strach
nezmůžeš nic, taky sis vzal

zloba promarněný touhy
života, co si teď říká dost
jedeme závodem dlouhým
chyběla mi vaše pozornost

Michal Zachar
------------------------------
všem zdravotním sestrám
(zvláště pak oddělení Interny A - pavilon S,
Vinohradské nemocnice)




Šance


když bolest uvidíš
a ta vystoupí ven
tak možná závidíš
odvaze naplnit sen

říci těm ostatním
byť jen po svém
že jsi potřebným
pro všechno v něm

slzou mažeme vidění
když oči zavíráme
opakující se znamení
i proto umíráme


svět ticha naplní
bolesti plná slova
a slza, co se uroní
je šancí začít znova?

Michal Zachar
...........................................

Ti, kteří nás milují, nemilují ty, jež my milujeme.
Láska mezi lidmi není tedy nic harmonického.

Krása je jen v představách.
Ve skutečnosti to je jen boj o právo za každou cenu:
na život a na smrt.




Noční infuze


když vzhlédla jsi tmou
tos chtěla jsi na ples jít?
tenkrát ruku natáhls svou
a řekls, co se dál bude dít

setřeseš do náručí plody
který mele proud a vír
tušení až do černý vody
po kapkách vtančí smír

bolest, co nikdo nevysloví
váhání pulzující tancem
ale má krev už to ví
vojny života jsi brancem

Michal Zachar
---------------------
všem, co si někdy dali infuzi


úterý 16. března 2010

Heart bell


mám pocit, jakoby ze srdce
stal se mi zvon
a tepe čím dál prudce
krásně zní ten jeho chladný tón

zaslechnout zvony může každý
stačí naslouchat
milovat chceš navždy
a možná, že nestačí mít jen rád

tak přidej srdce ke zvonění
aby ses rozhoupal
zpívej všem do rozechvění
 tónů, co ti sám život štědrý daroval

Michal Zachar
........................................................

Žádný člověk není ostrov sám pro sebe. 
Každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny...
Smrtí každého člověka je mne méně,
neboť jsem část lidstva.
A proto se nikdy neptej komu zvoní hrana. Zvoní tobě.

pondělí 15. března 2010

One



čekal jsem, že řekneš dík
pak Bůh zapnul záznamník
jak vlastně víme, co je dál?
touha neví, na co ses ptal

zpíváme silně nebo i tiše
v kostele mě hladí v břiše
zvuky, které, vydáváme
a to, jak sebe vítáváme

láska je jedna, jiná není
přidej kámen ke kameni
za klady našeho těla
aby se duše nestyděla

jedna láska, jeden svět
kolik ho chceme protrpět
po zavolání řekneš dík
někdy tam není záznamník

Michal Zachar
-------------------------------
Opravdová láska je umění najít ve světě někoho,
s kým si rozumíš lépe, než se sebou samým.





Svět je pojem, kterým lidé označují prostor okolo sebe. V moderním pojetí nejčastěji označuje planetu Zemi, kterou lidstvo obývá. V tomto významu např. mapa světa označuje mapu povrchu Země. Pojem svět může také popisovat lidskou populaci všeobecně nebo jako určitou skupinu lidí.
Obecně je svět něčím v nás, "představa"(nikoliv nutně skutečnost) našeho nejširšího okolí.
Svět je též důležitý filosofický pojem. V současném filosofickém myšlení se svět nejčastěji chápe jako to, čehož smyslem je být místem k životu. Často se mluví o bytí ve světě
(např. 
Martin Heidegger).
V náboženském myšlení je často zastoupena víra v jiné světy. Častá je zde snaha o únik z tohoto světa (míněn v podstatě svět, ke kterému přistupujeme skrz fyzické smysly), považovaného za svět klamu (např. indický pojem mája či řecké doxa) či duchovního úpadku (různé perské kulty např. zoroastrizmus).

pátek 12. března 2010

Na kordy


rukám schází
silné pnutí
pukám házím
nesehnutí

žít v dobách
řekl jsi: "tas"
jen protáhl
zvrátil se v nás

obrátit víru
smrti vstříc
dát v míru
čas od jepic

dělíme život
na akordy
hudby skřípot
ruší na kordy

Michal Zachar
-------------------------
Kord je chladná bodná zbraň, která se vyvinula z pozdních typů bodných mečů. V českém prostředí poprvé doložen počátkem 15. století.
Se svou štíhlou a dlouhou čepelí postupně vytlačoval mohutnější meče. Když už ruka nebyla chráněna železnou rukavicí (aby mohla snáze stisknout spoušť palné zbraně), chránil ji koš ze železných úponků. Kromě šlechtických kordů, které se postupně vyvíjejí v subtilnější soubojový rapír, probíhá souběžně vývoj kordu jako vojenské zbraně. V 18. století ztrácejí i vojenské kordy své praktické uplatnění a stávají se doplňkem uniformy, odznakem důstojnické, a posléze i úřednické hodnost.

Tesař a kříž


vkládáme život
do nás samých?
jen nevidět za plot
z těch šatů roztrhaných

vnímáním formy
nahrazujem obsah
a mající své uniformy
ten nejmocnější dosah

svíráme v dlani
klíče do vesmíru
jen najít odhodlání
kde nechal tesař díru?

Michal Zachar
.....................................
Pořád je co se učit. Každý den,
každá hodina a minuta přináší poznání.
Jen si ho všimnout...

Poznání znamená jak proces nabývání znalostí (poznávání), tak i jeho výsledek (poznatek, vědění). Na rozdíl od nejasného tušení, neověřeného a tudíž nespolehlivého mínění, případně pouze přijímaného věření, výsledkem poznání je určité, spolehlivé a případně i ověřené vědění.

Něco za něco



když hledám zatracení
těch, co vyprávějí nám
čekám, že k zaplavení
břeh bude o trochu dál

spojenou touhou dojít
cílům, k nímž směřujeme
zmarněnou chvíli spojit
do chvílí, kdy milujeme

jsou dny, co svolávají sny
trápí nás i sebe jenom tím
nevíme proč přijdou a kdy
popel zhas sám prokletím

procházíme sami sebou
sázku, že jsme vědomými
a nacházíme bez břehou
lásku, co nám dává MY

Michal Zachar
.........................................................
Tereze

Vědomí (od věděti) je základní atribut bdělého života člověka a v různé míře patrně i vyšších živočichů. Vědomí integruje rozmanité duševní či mentální činnosti (vnímání, cítění, vyjadřování, paměť, pozornost atd.) a do jisté míry je řídí. Je zdrojem vůle a volních aktů, rozhodování a tudíž i jakýmsi ohniskem či středem lidské osoby.

čtvrtek 11. března 2010

Blood medu (Satellite Heart)


stropy výšin
sdílející splín
strukturou věcí
pronikat přeci
chtít poznat
drtivý dopad
nemožné hned
korunou vpřed
královsky koulím
dávajíc bowleem
přednost chuti medu
bez lásky nedovedu

Michal Zachar
...................................
Ti, kteří nás milují, nemilují ty, jež my milujeme.
Láska mezi lidmi není tedy nic harmonického.
Krása je jen v představách.
Ve skutečnosti to je jen boj o právo
za každou cenu: na život a na smrt. 


pondělí 8. března 2010

Wanblitanka


zalétám do výšek oblačných
a protože jsem smíšek
hledám, kdy smích ztichl

uléhám do skvělých náručí
a jen ti, co ve mě hřejí
vědí, že srdce doručím

spoléhám na svoje oči
a když svítá a jsi moje
odcházím dolů po úbočí

vynikáš silou mých přání
orel z nadoblačných
výšin teď letím za ní

Michal Zachar
................................
Metafory nám pomáhají pochopit nepochopitelné.

neděle 7. března 2010

Kacíř



kacíř je ten, co říká
to, co ostatní vidí
jako jed tiše vniká
myslí ostatních lidí
kacířem nazýván
běžím za plotem
než hloupě milován
radši buď svoboden
obrátit svět naruby
pobořit to, co stálo
vedeš do záhuby
mu na čele plálo
když našemu srdci
namlouváme bordó
chceš patřit slunci
chceš uvěřit v dobro
kacířem, co dal slinu
na jazyk zapomnění
na lži už nezahynu
snem ve tvém chvění

Michal Zachar
....................................................

pátek 5. března 2010

Život


všechny soudy jsou
bohužel proti životu
jako všechny lžou
a stavějí tě ke plotu

všechny rozsudky
jsou jenom k smrti
krokem od slupky
a přitažlivost drtí

postupně jak stárnu
tak dospívám k tomu
že vše nedávám mu
a je to k mému dobru

svědomí božský pud
jenž přikazuje nám
hledat přirozený stud
že lásku v srdci mám

všechen čas je jeden
malý krátký okamžik
minule budoucím sveden
v přítomnosti tady žít

všechno co prožijeme
je dobré a od kosti
bláznit tu nebudeme
hladovíme do sytosti?

Michal Zachar
........................................
carevně...ať se ti v životě splní vše, co si přeješ
a proto si dávej pozor na to, co si přeješ...