Šance

když bolest uvidíš

a ta vystoupí ven

tak možná závidíš

odvaze naplnit sen

říci těm ostatním

byť jen po svém

že jsi potřebným

pro všechno v něm

slzou mažeme vidění

když oči zavíráme

opakující se znamení

i proto umíráme

svět ticha naplní

bolesti plná slova

a slza, co se uroní

je šancí začít znova?

Michal Zachar

...........................................

Ti, kteří nás milují, nemilují ty, jež my milujeme.
Láska mezi lidmi není tedy nic harmonického.
Krása je jen v představách.
Ve skutečnosti to je jen boj o právo za každou cenu:
na život a na smrt.

Noční infuze

když vzhlédla jsi tmou

tos chtěla jsi na ples jít?

tenkrát ruku natáhls svou

a řekls, co se dál bude dít

setřeseš do náručí plody

který mele proud a vír

tušení až do černý vody

po kapkách vtančí smír

bolest, co nikdo nevysloví

váhání pulzující tancem

ale má krev už to ví

vojny života jsi brancem

Michal Zachar

---------------------
všem, co si někdy dali infuzi

Heart bell

mám pocit, jakoby ze srdce

stal se mi zvon

a tepe čím dál prudce

krásně zní ten jeho chladný tón

zaslechnout zvony může každý

stačí naslouchat
milovat chceš navždy

a možná, že nestačí mít jen rád

tak přidej srdce ke zvonění

aby ses rozhoupal

zpívej všem do rozechvění

 tónů, co ti sám život štědrý daroval

Michal Zachar

........................................................

Žádný člověk není ostrov sám pro sebe. 

Každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny...

Smrtí každého člověka je mne méně,

neboť jsem část lidstva.

A proto se nikdy neptej komu zvoní hrana. Zvoní tobě.

One

čekal jsem, že řekneš dík

pak Bůh zapnul záznamník

jak vlastně víme, co je dál?

touha neví, na co ses ptal

zpíváme silně nebo i tiše

v kostele mě hladí v břiše

zvuky, které, vydáváme

a to, jak sebe vítáváme

láska je jedna, jiná není

přidej kámen ke kameni

za klady našeho těla

aby se duše nestyděla

jedna láska, jeden svět

kolik ho chceme protrpět

po zavolání řekneš dík

někdy tam není záznamník

Michal Zachar

-------------------------------

Opravdová láska je umění najít ve světě někoho,
s kým si rozumíš lépe, než se sebou samým.

Svět je pojem, kterým lidé označují prostor okolo sebe. V moderním pojetí nejčastěji označuje planetu Zemi, kterou lidstvo obývá. V tomto významu např. mapa světa označuje mapu povrchu Země. Pojem svět může také popisovat lidskou populaci všeobecně nebo jako určitou skupinu lidí.

Obecně je svět něčím v nás, "představa"(nikoliv nutně skutečnost) našeho nejširšího okolí.

Svět je též důležitý filosofický pojem. V současném filosofickém myšlení se svět nejčastěji chápe jako to, čehož smyslem je být místem k životu. Často se mluví o bytí ve světě
(např. Martin Heidegger).

V náboženském myšlení je často zastoupena víra v jiné světy. Častá je zde snaha o únik z tohoto světa (míněn v podstatě svět, ke kterému přistupujeme skrz fyzické smysly), považovaného za svět klamu (např. indický pojem mája či řecké doxa) či duchovního úpadku (různé perské kulty např. zoroastrizmus).

Na kordy

rukám schází

silné pnutí

pukám házím

nesehnutí

žít v dobách

řekl jsi: "tas"

jen protáhl

zvrátil se v nás

obrátit víru

smrti vstříc

dát v míru

čas od jepic

dělíme život

na akordy

hudby skřípot

ruší na kordy

Michal Zachar

-------------------------

Kord je chladná bodná zbraň, která se vyvinula z pozdních typů bodných mečů. V českém prostředí poprvé doložen počátkem 15. století.

Se svou štíhlou a dlouhou čepelí postupně vytlačoval mohutnější meče. Když už ruka nebyla chráněna železnou rukavicí (aby mohla snáze stisknout spoušť palné zbraně), chránil ji koš ze železných úponků. Kromě šlechtických kordů, které se postupně vyvíjejí v subtilnější soubojový rapír, probíhá souběžně vývoj kordu jako vojenské zbraně. V 18. století ztrácejí i vojenské kordy své praktické uplatnění a stávají se doplňkem uniformy, odznakem důstojnické, a posléze i úřednické hodnost.

Tesař a kříž

vkládáme život

do nás samých?

jen nevidět za plot

z těch šatů roztrhaných

vnímáním formy

nahrazujem obsah

a mající své uniformy

ten nejmocnější dosah

svíráme v dlani

klíče do vesmíru

jen najít odhodlání

kde nechal tesař díru?

Michal Zachar

.....................................

Pořád je co se učit. Každý den,
každá hodina a minuta přináší poznání.

Jen si ho všimnout...

Poznání znamená jak proces nabývání znalostí (poznávání), tak i jeho výsledek (poznatek, vědění). Na rozdíl od nejasného tušení, neověřeného a tudíž nespolehlivého mínění, případně pouze přijímaného věření, výsledkem poznání je určité, spolehlivé a případně i ověřené vědění.

Něco za něco

když hledám zatracení

těch, co vyprávějí nám

čekám, že k zaplavení

břeh bude o trochu dál

spojenou touhou dojít

cílům, k nímž směřujeme

zmarněnou chvíli spojit

do chvílí, kdy milujeme

jsou dny, co svolávají sny

trápí nás i sebe jenom tím

nevíme proč přijdou a kdy

popel zhas sám prokletím

procházíme sami sebou

sázku, že jsme vědomými

a nacházíme bez břehou

lásku, co nám dává MY

Michal Zachar

.........................................................
Tereze

Vědomí (od věděti) je základní atribut bdělého života člověka a v různé míře patrně i vyšších živočichů. Vědomí integruje rozmanité duševní či mentální činnosti (vnímání, cítění, vyjadřování, paměť, pozornost atd.) a do jisté míry je řídí. Je zdrojem vůle a volních aktů, rozhodování a tudíž i jakýmsi ohniskem či středem lidské osoby.

Blood medu (Satellite Heart)

stropy výšin

sdílející splín

strukturou věcí

pronikat přeci

chtít poznat

drtivý dopad

nemožné hned

korunou vpřed

královsky koulím

dávajíc bowleem

přednost chuti medu

bez lásky nedovedu

Michal Zachar

...................................

Ti, kteří nás milují, nemilují ty, jež my milujeme.

Láska mezi lidmi není tedy nic harmonického.
Krása je jen v představách.
Ve skutečnosti to je jen boj o právo
za každou cenu: na život a na smrt. 

hudba k básni je ZDE

Wanblitanka

zalétám do výšek oblačných

a protože jsem smíšek

hledám, kdy smích ztichl

uléhám do skvělých náručí

a jen ti, co ve mě hřejí

vědí, že srdce doručím

spoléhám na svoje oči

a když svítá a jsi moje

odcházím dolů po úbočí

vynikáš silou mých přání

orel z nadoblačných

výšin teď letím za ní

Michal Zachar

................................

Metafory nám pomáhají pochopit nepochopitelné.

Kacíř

kacíř je ten, co říká

to, co ostatní vidí

jako jed tiše vniká

myslí ostatních lidí

kacířem nazýván

běžím za plotem

než hloupě milován

radši buď svoboden

obrátit svět naruby

pobořit to, co stálo

vedeš do záhuby

mu na čele plálo

když našemu srdci

namlouváme bordó

chceš patřit slunci

chceš uvěřit v dobro

kacířem, co dal slinu

na jazyk zapomnění

na lži už nezahynu

snem ve tvém chvění

Michal Zachar

....................................................

Život

všechny soudy jsou

bohužel proti životu

jako všechny lžou

a stavějí tě ke plotu

všechny rozsudky

jsou jenom k smrti

krokem od slupky

a přitažlivost drtí

postupně jak stárnu

tak dospívám k tomu

že vše nedávám mu

a je to k mému dobru

svědomí božský pud

jenž přikazuje nám

hledat přirozený stud

že lásku v srdci mám

všechen čas je jeden

malý krátký okamžik

minule budoucím sveden

v přítomnosti tady žít

všechno co prožijeme

je dobré a od kosti

bláznit tu nebudeme

hladovíme do sytosti?

Michal Zachar

........................................

carevně...ať se ti v životě splní vše, co si přeješ
a proto si dávej pozor na to, co si přeješ...

World on Fire

když vnímáš

co se děje tady

stejně si říkáš

myslet na záhady?

nebaví mě ne

slyším ho každý den

srdce je smíšené

z obav jak dopadnem

jen tak chvěje

když hoří kolem nás

plní beznaděje

prostor, svět i čas

nestavíš se tak

proti větru se ohni

zblízka se pak

dívej na svět v ohni

Michal Zachar

............................................

Marii

Naší největší chloubou není to,
že nikdy nepadneme, avšak
že se pokaždé znovu zvedneme.

In The Arms Of The Angel

být v armádě

mě ani nenapadlo

tak je na snadě

že to ani nedopadlo

jak složit zbraň?

jsou jimi křídla

pohlédnout naň

bál se, že vzlítla?

co zmůže anděl

když nemá nic?

než koně na dél

a prince z nemanic

chráníš mou duši

svými mávnutími

bojuješ, jak se sluší

z lásky pírky svými

Michal Zachar

......................................

Každý jsme anděl s jedním křídlem. 

Abychom mohli vzlétnout, musíme se obejmout.

Jezulátko

sám v němém úžasu

jsem schopen sklonit

sebe v sobě do pasu

za tvou slzou si dojít

nad ústupností těla

a nedostatky hlavy

teď hraje mi zcela

v té síni boží slávy

jednou mi tady svitlo

a na pozadí sametu

sluncem v duši přišlo

smír na mojí planetu

Michal Zachar

...................................................

Miluji

miluji tě

jak lehce říkám

spytuji tě

když podotýkám

miluji tě

zpívaná touha

a do mrtě

pozemská pouhá

miluji tě

lásko nebe tečná

zřím tě

nejsi nadbytečná

Michal Zachar

Milovat jak hrom...

miluješ mě tak tiše

zvukům nerozumím

a chtěl jsem slyšet

to, co dávno vím?

jsem radostí pln

tvořím pevnou hráz

nárazům těch vln

rtěnku jsem ti smáz

milovat jak hrom

kdy neslyšíš už nic

z lásky roste strom

křič tiše z plných plic

Michal Zachar

--------------------------

Podmíněná láska, to je na prd. 
Na tu se nemůžeš spolehnout.
Pořád musíš být takový,
jakého tě chce ten druhý,
a nemůžeš být sám sebou.