pátek 18. června 2010

Modlitba pro tebe


měj krásné sny a oči otevřené
potají šeptáš, kdy dáváš celá v ženě
pohlédnout na den tento překrásný
poskakující sen, říkám si nezhasni

modlím se za zelenou duši stromů
miláček nebesa řekl strunou hromů
modravou dálkou snů nekonečných
co je ano? hračkou lásky vidoucích

z mrtvých vstání a ožívání sluncem
narozenin užívání a chytávám hrncem
medovou polevu života, větru a země
tísící z nálevů, zraješ lásko má ve mně

Michal Zachar
........................................................................................

Nedíváme se očima, ale mozkem.
Neposloucháme ušima, ale pamětí.
Nemilujeme srdcem, ale představou.
Co s tím? Dívat se, naslouchat a milovat.


čtvrtek 17. června 2010

Malí spiklenci - 44 x



člověk se stává stejnosměrným
barbarem skrytým mezi námi
surovost se zdá být hezkým
zločinem, co žehná zpoza brány

je lepší se příliš mnoho nelišit
od svých bližních, ve světě
ošklivců a hlupáků, co ab-rešit
staví se nad zákon na planetě

zevlujíc nad hrou vyznávají city
život jim utíká, jak vlaku pražce
nevidí vítězství, jsi přeci i ty
a neznají nic ani o porážce

mezi lidmi je třeba dělat rozdíly
přátel pár pro jejich dobrý vhled
že známe své známe, co pobyli
nepřátele, zdobí jejich mozek hleď

soulad duše s tělem, vše je skryto
v šílenství zvaném vývoj jsme na dně
oddělujeme-li je od sebe, zní to
realismus = vulgární a ideály = prázdně

my jsme trestem svého odříkání
bojíme se Společnosti, základu mravu
a hrůza z Boha změnila se v zaříkání
tak vítej v dnešním světě davu

dát výraz každému citu i snu
žít si svůj život věrný myšlence
radost z uskutečnění těch dnů
žijem si život malého spiklence

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------

Nauč se slzami v očích smát, 
nauč se pohladit se zavřenou dlaní, 
nauč se rozdat všechno a nemít nic,
pak poznáš, že stojí za to žít.

pondělí 14. června 2010

Zpátky do hlubin (Out of the deep)


jak oceán vytryskl z očí tvých
pohledem přitiskl na konečných
zastávkách času formován dny
sbírám tvou řasu a říkám si: jdi

poslední pohled byl tvé sbohem
mlčící dohled chvil, nepodoben
našemu životu, co nám vzplál
a víme z klokotu, kdo to vzdal?

sejdeme si z očí a do hlavy díra
slza ti nevyskočí, nikdo nevytírá
vracíme času, pohledům přítomnost
hledali spásu, nevěděli, kdy říct dost

Michal Zachar
....................................................

Život je někdy velmi skoupý, uplynou dny, týdny, měsíce a roky, aniž člověk zažije něco nového. Ale pak se otevřou dveře a dovnitř se vřítí lavina. V jednu chvíli nemáte nic, a najednou máte víc, než dokážete přijmout. Možná, že stačí jen otevřít oči.

Umění



skvělá krása jen někdy ční
řeči se do květu seběhnou
vedle slunečnice nejsme sví
mnoho lístku má najednou

stejně roztomilá je i lilie
někdy mi přijde rozkošná
někdo si myslí, že ho zabije
když se v umění nepozná

trávíme své dny hledáním
podstata žití se nedá naučit
ta je skrytá v odhalování
s úctou kráse můžeme žít

odhalená je tvoje povaha
zrcadlíš se na dně hladiny
tak svlékni sebe do naha
a neboj, nejsi ten jediný

Michal Zachar
-----------------------------------------------
Jarce a Věrce

Včera jsem byl chytrý, proto jsem chtěl změnit svět.
Dnes jsem moudrý, proto měním sám sebe.

Dívce v metru


srdce, co ti visí na hrudi
se mělo uvnitř schovat
motýlím křídlem mávnutí
proud vzduchu opanovat

a struna závěsu je hrana
zvoní jako budík na stolku
tvá hra je dávno okoukaná
jak dotyk ruky na zvonku

a tak houpá se tam a zpět
ten náhrdelník krčního bytí
co oznamuje, chtěj uvidět
dokud mi srdce plaše svítí

Michal Zachar
---------------------------------------------------

Úspěch je dostat to, co chceš, a štěstí chtít to, co dostaneš.

neděle 13. června 2010

Otázka


děkuji vám za dopis
i za věci nepostřehnutelné
třeba jen za popis
jak vidět věci samozřejmé

vytrhnout do hlavy
vysvětlit prostými slovy
to je, co tě nebaví
a tak řveš v básníkovi

když chceš světlušku
nejde ji pod zem zasadit
vínem namočit i mušku
a pak se dívat na pohyb

zrát s tichem v míru
co v hlavách nastává
i myška díru v sýru
najde a co ty, postáváš?

Michal Zachar
----------------------------------------
Evě

Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.

Dokazovat



toužíme dokazovat?
dokázat se dá i pravda
chceme provokovat?
i když to není sranda

objevit si v krásnu
zrůdnou hru ošklivosti
a tak zas jen žasnu
jak lze žít v přítomnosti

říkáš si taky dát si
a ne jednoho panáka
v zrcadlení zhasni
je vidět jenom diváka

Michal Zachar
............................................................................

Život je umění kreslit bez možnosti gumovat.

sobota 12. června 2010

Autobiografie


jsme umělecká díla
odpovídající době
estetika se však slila
a probudila v tobě

jak hledáme požitek
obzvláště ty trvalé
kritik právě zbledl
narazil na zoufalé

vyvolené a jsou tací
že v kráse vidí krásu
autobiografie simulací
naděje znamená spásu

Michal Zachar
--------------------------------------------

V životě bez naděje se může srdce roztříštit jako skleněná koule nárazem o kámen.
Naděje - to je obruč, která nedovolí srdci, aby puklo.

Přijímání



to je, že nic nekončí
se asi motá v hlavě
vlastní smrt náhončí
tváře snů popelavé

vybraným způsobům
jen těžko odvykáme
dluhům, co staví dům
křičíme, zamykáme

život je symbolika
konce, co nepřijde
koukej, cvakla klika
a miluj to, co je

Michal Zachar
---------------------------------------------------
Markétě

Mládí není období života, ale stav mysli.
Nikdo nezestárne tím, že prožije řadu let.
Lidé stárnou tím, jak opouštějí své ideály.

Přání III.


nevím a je to zdroj
všeho, co je v nás
vím, že mám zbroj
třpytivý oblak krás

a duše člověka ví
že rosteme pomalu
když den s nocí sní
čtoucí zrak v misálu

dovršit úplný růst
chcem své poznání
ukončit lásky půst
ať to nás pohání

Michal Zachar
......................................................................

Mnoho vzmůže síla duše, mnoho naděje,
ale všechno vzmůže jedině láska.

pátek 11. června 2010

Tisíc a jedna


stáváme se obrazy
čekáním ospalý
než dorazí
svět

stonek než obrazí
vzal si do hlavy
že prorazí
hned

jsme svými rodiči
i v tom, co ne
a, že neničí
realitu

je jako jít po tyči
kdo uklouzne
had zasyčí
a ty jsi tu

Michal Zachar
---------------------------------------------------
Nejlépe vychované děti jsou takové, jež poznaly rodiče, jací jsou.
První povinností rodičů není v žádném případě pokrytectví.

Víra


otázky předpovědí
překonávající strach
tajemno těch, co vědí
jak hledat v temnotách
rodící se z nejistot
splývajících traumat
ke dveřím vstupní kód
do srdce nejde ti nahrát
odpoutávající se cit
je kopií z tvých ran
možná, že stačí chtít
zůstat vzhůru a ne sám

Michal Zachar
..........................................................................

Zeptáš-li se, budeš 5 minut vypadat jako blbec.
Nezeptáš-li se, budeš blbcem po celý život.

Tvořící směr


tvořící zdání
úzkých souvislostí
být bohy bez ustání
když nikdo nemá dosti
pokoušíme osud
vyprávějíce o nás
zákony platící dosud
směřoval špatný kompas
zrcadlení vztahů
dává vytušit směr
vědomí srdce prahů
vedoucí z jihu na sever

Michal Zachar
.......................................................................................

V době všeobecného klamu říkat pravdu znamená revoluční čin.

středa 9. června 2010

Neverbální komunikace


děkuji ti za dnešek
ani nevím, za co stál
možná, že poklesek
dnes úsměv nevyhrál

střídání dnů a tváří
děje se kol kolem
jak se která tváří
stoj či sed za stolem

ve smyslu těch vět
co znějí nám touhou
oznamujem ven hned
tah rtěnkou pouhou

na šachu strategií
vyhráváš spěch života
dostáváš mat do legií
že poslední je samota

a tak se zas šklebím
a ani nevím, jak to číst
a jako jas, zasáhl Děvín
pálím svůj podepsaný list

Michal Zachar
--------------------------------

Černý klouček pozoroval prodavače nafukovacích balónků na vesnickém trhu.Ten člověk musel být dobrý obchodník, protože nechal ulétnout červený balónek, který stoupal vysoko vzhůru a lákal tak zástup možných mladých zákazníků.
Pak vypustil modrý balónek, následoval ho žlutý a bílý. Všechny stoupaly vysoko, vysoko, až zmizely z dohledu. Malý černoušek se dlouho díval na černý a pak se zeptal: "Pane, kdybyste vypustil černý, letěl by tak vysoko jako ty ostatní?"

Prodavač se na chlapce chápavě usmál. Uškubl nit s černým balónkem, a když ten začal stoupat vzhůru, naklonil se k chlapci: „To není barvou, chlapče; to, co je uvnitř, mu dává stoupat výš."



Směr



běž dál, i když
už není kam jít
srdcem, co smíš
na drobné si rozměnit

dohlédnout konce
jak, jdeš-li sám?
znít tónem zvonce
co naplní tvůj chrám?

tak jdeš a jsi z lidí
ochoten polykat prach
tvou cestu ať neuvidí
když směr určuje ti strach

Michal Zachar

-----------------------------------

Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl.
Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu.
Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě.

neděle 6. června 2010

Protego


putujeme za cílem
nevšímajíc si cesty
obohacující omylem
s rukou od nevěsty
nenechat zastrašit
když hledáš, co třeba
je třeba prostě jen jít
stačí ti voda a chleba
výzva ti nepočká
neohlížej se zpátky
kdo se času nedočká
vrátil ses zase vrátky
žádný den nepodobá
se jiným, když jdeš
zaniká tvá dnešní doba
zbude jen to, co chceš

Michal Zachar
.........................................

Stará legenda vypráví, že když Bůh tvořil svět, přišli za Ním čtyři andělé. První se zeptal: "Jak to děláš?" Druhý: "Proč to děláš?" Třetí: "Mohu Ti nějak pomoci?" a ten čtvrtý "Kolik by tak mohl stát?". První byl vědec, druhý byl iluzí, třetí altruista a ten čtvrtý obchodník s nemovitostmi. Pátý anděl se díval v němém úžasu a jen ze samé radosti tleskal. To byl mystik.


Jsi můj Exupery...



pálivou bolest zastírám
nádhernými dotyky
pálí mě oheň z ran
co otevíráš jenom ty

za nehty vězí tvá DNA
s ní trvale spojená
radost roste tajemná
vyvolává smíchu ze jména

jsi spřízněným mi po líci
a i když jsou zájmena...
jdeš laskavě patřící
slza v zrcadle skloněná

uzdravením z hloubky let
dotykem pouhým jsi byl
rány, co nejde přebolet
dík za to, žes s námi žil...

Michal Zachar
............................................

památce Ladislava Smoljaka