pátek 25. června 2010

Manifest ADAMA za jeho EVU


Už dlouho se mi honí hlavou něco, co chci napsat. Dlouho pracuji se ženami a pořád narážím u žen i u mužů na to samé. Na popření své ženské stránky sebe sama v naší civilizaci. Náš svět západní civilizace se formoval dlouho, a tak jak jej známe dnes je ve stejné podobě skoro přes tisíc let. Po těch mnoha letech se však ocitáme ve smutně zdeformovaném světě, který je zbaven skoro všech stop ženství.


Vnitřní ženská duše, ženské hodnoty, které v naší kultuře žily, zemřely cca právě před tisícem let. Naše "mužnost" a patriarchální mentalita vyhnala ženství z naší kultury a našich životů. Celá ženská stránka života jako je láska, procítění vztahu, pozorování vlastního nitra, intuice a lyrika životní zkušenosti - to vše téměř zmizelo.

C.G.Jung označil duši za hermafroditní, skládající se z mužských a ženských složek. A tak každý muž a každá žena spojují jakožto jeden celek v sobě bohatství obou stran, obojí přirozenosti a dvojích schopností. Psyché považuje schopnost navazovat vztahy a milovat za "ženské" schopnosti, které vyvěrají z ženské stránky duše. Do "mužského" oddělení duše se naproti tomu dává vládnutí silou, kontrola nad situací a obrana území. Chceme-li se stát úplnými muži i ženami, můžeme v sobě každý z nás rozvinout obě stránky duše. Můžeme být schopni obojího: vlády i lásky, zvládnout výkon moci i spontánně splynout s osudem, a to vše v pravý čas.

Když zde mluvím o "ženském" nemyslím tím jenom "hodící se k ženám". Mluvím o vnitřních psychologických kvalitách, společných všem. Když muž rozvine sílu své vnitřní ženskosti, dotváří tak své mužství. Stane se úplnějším mužem a úplnějším člověkem.
Jeho JÁ je pak souhrnem všech protikladných sil, energií a kvalit, které v člověku žijí a dělají z něj toho, kým je - JEDINEČNOU OSOBNOST.

Vědomou myslí však sami sebe - své já - málokdy prožíváme. Zřídkakdy máme onen pocit souladu a úplnosti. Obvykle se sami cítíme jako chaotická změť konfliktních tužeb, hodnot, ideálů a taky možností, z nichž některé jsou vědomé a jiné nevědomé a obojí nás táhnou mnoha různými směry zároveň.

Jsou to právě ženské hodnoty, které dávají životu smysl: VZTAH K LIDEM; SCHOPNOST ZJEMNIT SÍLU LÁSKOU; VĚDOMÍ VNITŘNÍCH POCITŮ A HODNOT; RESPEKT K PROSTŘEDÍ V NĚMŽ ŽIJEME; POTĚŠENÍ Z POZEMSKÝCH KRÁS a HLEDÁNÍ VNITŘNÍ MOUDROSTI. Pokud jsme o tyto kvality ošizeni, nenacházíme v životě valného smyslu. Svými meči a kopími budujeme říše, ale nechápeme jejich smysl a účel.

Vidíme dnes mnoho lidí, co se pokouší přivést ženskost zpátky z nevědomí. Lidé se chtějí vyjadřovat o svých citech, projevovat emoce, probudit zpátky intuici do svého života. Někdy se podobná snaha mine cílem, někdy jde o "pomíjivou módu", která se zredukuje na vědomá objetí a násilnou "spontánnost".

Proč jsme my, západní lidé ztratili tolik ze své schopnosti milovat, procítit a navazovat vztahy? Jsme vojáky na válečném poli nelidských vztahů, které zná jen neustálé další války, zabíjení, spojenecké smlouvy a smrt. A naše niterné ženství je v naší kultuře ve stejné pozici - stále jen následuje vojska vlečeno zaprášeným vlakem maskulinní hnací síly, dusí se válkou a je zapomínáno ve věčném a ohlušující rachotu zbraní...

Kdysi se prý podle starých legend naše ženská část duše Západu vydala na mýtický ostrov v moři poblíž Irska. Odešla, aby žila v nevědomí a čekala na lepší dobu, kdy se vrátí a bude žít lidským životem. Ptám se sám sebe každý den: "Cos pro to, aby se vrátila udělal?"

A tak se ptám i Vás. Co děláte dnes pro svou EVU ?


na motivy knihy Roberta A. Johnsona - Věčný příběh romantické lásky - nakl. Portál

čtvrtek 24. června 2010

V přítmí řas


je v pohledech
jen z očí do očí
to, co nesvedem
když tebou zatočí

tvé srdce a tak
co hledáme z nás
dostávat na frak 
jen v přítmí řas

hledáme, co je bůh
když visí před očima
a já jen dobrodruh
vidím, že jsi jiná

Michal Zachar
------------------------------------------------------

Toho, kdo se povznesl nad dobro i zlo, kdo je stejný k příteli jako k nepříteli,
kdo Boha zří ve všech věcech, toho Bůh neopouští a ani on nikdy neopouští jeho.

středa 23. června 2010

Spirit


když jsem stál
a držel se toho stromu
život kolem hrál
lidé spěchající domů

někdy přichází
ty naše duše nazpátek
stojíc na zápraží
v rozpuku poupátek

čím víc se zaříkám
strom a nebo krásná květina?
otázka je odnikam
a tam to všechno začíná...

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------------
Radimovi

Bůh ti dává obličej. Smát se musíš sám.

pondělí 21. června 2010

I´m just shadow now


požehnání květin z louky
a dolet ptáků na střechách
to mě k tobě ze mně snoubí
v těch snových dálavách

a tak mě napadá při snění
že ti, co se nejvíc bojí zemřít
a bojuji až do denního bdění
s pocitem, že se taky bojí zřít

když utíkáme před smrtí
a že je to běh na dlouhou trať
utíkáme před životem, jak chrti
na konci stojí cedule - teď plať

ptákem být nevím, co si myslí
ale vím, že je si třeba odpustit
a nepatří to do styku s čísly
zítřek se sám stará, o to být

Michal Zachar
............................................................................................

Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.

neděle 20. června 2010

Noční motýl



ten strach v mé duši
trávící z všech jedem
a nevím, co mi sluší
když se nocí sejdem
do ulic duší našich
podivná ta stvoření
vytvářející si kaši
jako JÁ páv dvoření
z pochopení rozumu
nesoucím se ulic tmou
bliká neon konzumu
ty strachy nezmoknou
a z bludiček světýlek
od lampiček krásy
přilétá snů motýlek
říká, bál ses asi?

Michal Zachar
-----------------------------------------

věnováno hedvábným obrazům Dagmar Bergrové

sobota 19. června 2010

Srdečnou


procházím vším
a dotyky jsou
prachobyčejným
pocitem ve dvou
srdce zkoušená
posmutněle slzí
že neobyčejná
chvíle odejde brzy
zas tě vnímám
tlučeš mi do hrudi
srdečnou mám
rytmus k zalknutí
pomáháš uchopit
svět můj do sebe
takhle vám přeju žít
jít za dne do nebe

Michal Zachar
...........................................................................

Člověk nemusí vlastnit to, co miluje.
Skromnému člověku stačí vědomí, že to milované žije.

I v jeho srdci.

Otázky XI. - neomezený život?



země neustále rozechvívá srdce
a to jsi ty, co se jím řídíš tady
někdy ti jde všechno prudce
jako míček spadne do zahrady

jelikož nevíme, kdy zemřeme
vidíme život jako studnu bez dna
jen tak si svou paměť zavřeme
jako když noční hlasy chladí tma

všeho je jenom určitý počet
na to odpoledne vzpomínáš
když ti v dětství letopočet
křičel:  jdi z dortu na guláš

kolikrát ještě v životě uvidíš
vycházet měsíc, tak v úplňku?
křičící mysl, dělej, že neslyšíš
nepatřils přeci k doplňkům

a tak mě rozechvívá slovo
a tvůj dotyk, mezi větami
možná vzpomenout ne mnoho
a pamatovat si jen to MY

Michal Zachar
------------------------------------------------

Hledat lásku? Nesmysl - říká rozum.
Směšné - tvrdí hrdost.
Riskantní - brání se zkušenost.
Ale samota mě zabíjí - šeptá srdce.

Forever neklidná srdce


mezi námi je svět
jak pár pruhů látky
a chceme všechno hned
a nic nedáváme zpátky

měníme vše v cáry
chtíc urvat si nejvíc
a tak rány hloubějí a pálí
milující a váhaví z kostnic

vykopávajíc pohřbené
z děr a rozpadlé zbytky
těl sobě jako živé nabízíme
toto je svět bez víry a kytky

ať zakokrhá tady rap
smetem mrtvé prudce
výjevy pohrobků budou hned
křičet, to je mít neklidná srdce

Michal Zachar
.....................................................................

Je lepší zemřít pro něco, než pro nic.

Milujte život jako ženskou


skončil jsem se společností všech 
a vybírám si mezi neskutečnými
teď popadám do plic tvůj dech
a říkám si, že byly možná i mými

pyramidy všechny, co jsem stavěl
dopadají zase na zem - na špičku
s úspěchem jsem si teď po přestavěl
život v jeden pokoj a malou opičku

teď sedím u pc a horuji pro bajty
trilióny malých mravních molekul
škvírečkami světa, co nemá sajtny
kapilárou lásky snů jsem tam vplul

atak vody svítá do prázdných žil
zbývá-li čas možná, že rozervání
tvrdosti nezabrání, ty tam jsou z víl
monumenty mé hrdosti k rozebrání

Michal Zachar
.......................................................................

Milujte život jako ženskou - nic lepšího k milování stejně nenajdete.

Podvečer



říkám si, že mrak, co letí
oblohou sedl si jako smetí
na řasách

koukám oblohou vážně
podvečerní tmou padá vlažně
jistý strach

a tak si zpívám, že jsou
uložená v nás jen rukou tvou
srdce jistá

plašíme podvečer a hluk
provádí s tebou to, co jistý kluk
jsem optimista

Michal Zachar
-------------------------------------------------

Každé skutečné dobrodružství vzniká nárazem fantazie na skutečnost.

7 podob muže


kým jsem vlastně byl
možná, že jsem si přál
aspoň na pár chvil
být mocný jako král

válečníka udělala chvíle
která upravila svět
kdy růže nejsou bílé
a nechceš mi nic závidět

milovat se rozhodnout
nacházet souznění
změnit tok času, plout
milenec k zbláznění

výstřední pádem už
něžnější běsu ohně
že jsem divoký muž
stínem od pochodně

šašek, co šprýmuje
filuta, šibal a hráč
jak se to rýmuje?
vím dobře, co a zač

s odvahou snášet tmu
tu černobílou paní
loudá se muž smutku
a nevěřím vám na ní

a tak si dál vařím
co jiní sotva ochutnají
zlé v dobré spařím
čaroděj mě nazývají

Michal Zachar

.............................................................................

I nejhloupější žena dokáže ovládnout chytrého muže,
ale jen velmi chytrá žena dokáže ovládnout blázna.

pátek 18. června 2010

Co bude stát za to?


krása je jediná
v rámci tvého světa
možná, že nevinná
jako zbytek léta

pouze v prostoru
nabýváš na významu
přes strom na oblohu
díváš se na divanu

jednotlivé notě
dává smysl ticho
hrající si jak kotě
když ho bolí břicho

v noci si svíčka
doslova rozkvétá
z maličkostí hříčka
vyšlehne si do světa

syceni poklady
kterých je mnoho
zbyteční ze záhady
vybrat si do jednoho

říkáš si obtížen
přeci mám na to
strhán až přetížen
víš, co bude stát za to?

Michal Zachar
----------------------------------------

Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je,
kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá,
na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl.

Cestou...


sám jdu po cestě
a síla stvoření taky
v prachu na vestě
prchavá, jak mraky

můžem si nevšímat
nebo prozřít prachem
v životě něco dát
bez obav strachem

tak kráčet si a jíst
co se jíst musí
a růst, kde se dá
ať to každý zkusí

schovávat si žhavý 
uhlík, co tě nehřeje
nehoří, jasně pravý
důkaz, že nekonečno je

Michal Zachar
............................................................................
Leošovi

Přátelství je láska bez křídel.




Modlitba pro tebe


měj krásné sny a oči otevřené
potají šeptáš, kdy dáváš celá v ženě
pohlédnout na den tento překrásný
poskakující sen, říkám si nezhasni

modlím se za zelenou duši stromů
miláček nebesa řekl strunou hromů
modravou dálkou snů nekonečných
co je ano? hračkou lásky vidoucích

z mrtvých vstání a ožívání sluncem
narozenin užívání a chytávám hrncem
medovou polevu života, větru a země
tísící z nálevů, zraješ lásko má ve mně

Michal Zachar
........................................................................................

Nedíváme se očima, ale mozkem.
Neposloucháme ušima, ale pamětí.
Nemilujeme srdcem, ale představou.
Co s tím? Dívat se, naslouchat a milovat.


čtvrtek 17. června 2010

Malí spiklenci - 44 x



člověk se stává stejnosměrným
barbarem skrytým mezi námi
surovost se zdá být hezkým
zločinem, co žehná zpoza brány

je lepší se příliš mnoho nelišit
od svých bližních, ve světě
ošklivců a hlupáků, co ab-rešit
staví se nad zákon na planetě

zevlujíc nad hrou vyznávají city
život jim utíká, jak vlaku pražce
nevidí vítězství, jsi přeci i ty
a neznají nic ani o porážce

mezi lidmi je třeba dělat rozdíly
přátel pár pro jejich dobrý vhled
že známe své známe, co pobyli
nepřátele, zdobí jejich mozek hleď

soulad duše s tělem, vše je skryto
v šílenství zvaném vývoj jsme na dně
oddělujeme-li je od sebe, zní to
realismus = vulgární a ideály = prázdně

my jsme trestem svého odříkání
bojíme se Společnosti, základu mravu
a hrůza z Boha změnila se v zaříkání
tak vítej v dnešním světě davu

dát výraz každému citu i snu
žít si svůj život věrný myšlence
radost z uskutečnění těch dnů
žijem si život malého spiklence

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------

Nauč se slzami v očích smát, 
nauč se pohladit se zavřenou dlaní, 
nauč se rozdat všechno a nemít nic,
pak poznáš, že stojí za to žít.