ENNEAGRAM 2. - POSÍLÁM - (Roads)

posílám oblakům

co odcházívá večer

proti všem náznakům

den u mě sám klečel

když se oddávám

na cestě svatební

bezpečí si dodávám

a svobodu klidu dní

vztahy v oddanosti

k našim hlubinám

otvíráme osobnosti

k vyšším rovinám

zachraňme vyrůstající

nový zákon v srdci

k sobě si cestující

slepě, jako dva krtci

Michal Zachar

----------------------------------------------------------------------------------------

Vlastní sexuální energie v nás možná vzbuzuje rozpaky, protože se cítíme provinile za to jak jsme ji používali v minulosti a nebo čistě proto, že jsme tolik sexuálně založeni. Máme pocit jako bychom neuměli zvládnout svou pozornost nebo neuměli říct ne. Však by to byl pěkný zmatek, kdyby za námi šel každý tvor opačného pohlaví, včetně koček a psů. Až pokročíme na své cestě dál, můžeme cítit svou energii jako cosi co nám dává dar pro nás i našeho partnera. Nárůst této energie je nezbytná součást našeho posunu k vyšším oblastem vědomí. A je obsažen v každičké, i když malé radosti.


Dvojka (pomocníci, dárci, ošetřovatelé) - Dvojky se neustále snaží pomáhat ostatním, chtějí být nepostradatelní pro druhé, neustále se snaží všem vyhovět. Dokáží však býti v této potřebě až egoistické a dokonce jsou schopné i okolní svět vydírat pokud si nechce nechat od nich pomoct.

CESTA 10. - ZTRÁCÍM - (The Last of the Mohicans)

ztrácím svou cestu

pod nánosem špíny

hledím zas k městu

vracející dál jsem jiný

blátem uschlých stop

komu z nás zvoní hrana

jdeš párem malých bot

písnička dálkou obehraná

vracející se do slova má

bojíš se smrti a víc štěstí

slova jsou platba nirvána

toho, co vám cestu klestil

odcházím s učitelem sobě

neplatícím žádný podnájem

strach z lásky nechám době

štěstí být si v životě navzájem

Michal 

---------------------------------------------

Jako svůj vlastní učitel dávám výpověď.

Zkusím požádat Boha, aby mi ukázal, co by mě učinilo šťastným.

A aby mi dal sílu se z toho i radovat...

Najít Boha znamená, že budeme zcela poslušní, budeme mít všechny odpovědi, 

jež v životě potřebujeme, a budeme zcela šťastní.

Strach ze štěstí je vlastně strach z toho, že bychom se museli vzdát všeho...

FALLEN V. - SLZY ANDĚLA (Tears Of An Angel)

Pokaždé, když kroutím svůj vlas.

Hořím tvou tmou a jdu touhou.

Hvězdou buď každý z nás.

I kdyby na vteřinu pouhou.

A v srdcích slz andělů údolí míst.

Kam odložil jsem chuť dobrá?

A zapomněl člověka číst?

Snad i má duše neokorá.

Modlím se pane za spásu slzou.

Když slova nejdou mi z úst.

A v hlavě myšlenku drzou.

Jak skončit ten srdeční půst?

A že naděje neumírá a ty sám.

Jak kráčíš dál s tou láskou?

V hrudi mi svíráš klíč bran.

Zas stojíme před otázkou.

Má každý vztah svůj smysl?

Déšť slz tváří andělskou?

Zase jsi do mne řízl.

Náš dar je láska nás dvou.

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------------------------------

Ať už nás ve vztahu postihne cokoliv, a ať tkví jádro problému kdekoliv, odpověď dostaneme, když se přiblížíme více k partnerovi. Spojení dvou podstatných životních sil mnohdy odhalí pravdu a vyléčí i nemožné. Chlad, nudu, pochyby, strach, prázdnotu i pocit vlastní bezcennosti. Vykročíme-li, neznamená to vzdát se pozic či hodnot. Jdeme totiž s láskou...

At Elafonisi (Na Elafonisi)

sem tam se zadívám

a zrychleně utíkám

kam se noha posune

kde tráva ještě leží

dává srdce lásku i mně?

nebo na tom už vůbec nezáleží?

vdechuji slunce a mrak

letící ne cestou je drak

vyhořím do základu celý

mě tvoje láska spaluje

tlučou srdeční decibely

do stěn až kam má krev propluje

už mám dost povinností

srdce ničím si nepohostí

typická role muže a ženy

pomsta bez dávání a přijetí

plusy mínusy jsou přečteny

stačí mi jen tvé láskyplné objetí

Michal Zachar

-------------------------------------------

Elafonisi je překrásná pláž na ostrově Kréta v Řecku.
Pláž je místo, na kterém mladé dámy hledají manžela a manželé – mladé dámy.

CESTA 12. - KOLIKRÁT?

život nečeká

na signál z pistole

cesta daleká

nevadí, že jsi dole

z ničeho vstáváš

do ničeho jdeš spát

nic nerozeznáváš

snad už tisíckrát

kolikrát utíká

ty stojíš jen tak

brána se zamyká

srdce je znak

k signálu start

co dáváš drsněji

kolik as kolikrát?

zastavíš svou naději?

Michal Zachar

--------------------------------------

Naděje vždycky způsobí, že uvěříme.

DEJ MI NĚCO (GIVE ME TO SOMETHING)

bez vědomí moci

žijeme častokrát

normální jsme cvoci

co dávají se na 100x

vnímáme pohlazení

jak výkřik světa

co mají probuzení?

a třebas právo veta?

vytváříme si činy

svět, co v nás ulpívá

co na tom, že jsi jiný

i takhle člověk dospívá

Michal Zachar

-------------------------------------------

Největší moc má ten, kdo má sám sebe ve své moci.

PADLÝ ANDĚL (FALLEN ANGEL)

být jen kapkou v moři, co vzlíná

padlým andělem, co dobrotám

ochutnává lásku z tvého klína

když zdrhnul božským hodinám

svádivá otázka kroutící rozkoší

montuješ na city své horké tělo

má křídla tvé nohy jen pustoší

když se vzpínáš láskou celou

pronikám do tebe silou trojspřeží

zahájím ty obrovské přesuny dat

tvé ruce drží se všech mých otěží

na nebe už nevěřím, tajfuny sťat

a tak utočím v dotyku nevlídnou

dlaň přikládám k tvému že jádru

hmotu znám, nejsem blondýnou

uměl jsem lítat, rozkoš snad zvládnu

Michal Zachar

--------------------------------------------

Láska bez vznešených úmyslů - to je jen řada probdělých nocí
v milostném objetí s cílem být uspokojen, nikoliv šťasten.

JIZVY (Nothing Else Matters)

jizvy nás někdy bolí

a zcela bezdůvodně

život nás někdy skolí

neuvažující slovem vhodně

jizva je připomínkou řádu

vzpomínkou rozdělující kůži

a ta trpící pocitem hladu

říká pozor dej si na tu růži

jizvou ozdoben vnímám čas

a nejsou to vždy jen splíny

chovajíc drsně lásku v nás

než ostrý bod zastaví tvé činy

Michal Zachar

----------------------------------------------------------

Leošovi na památku jeho maminky

Na fotce Saturnův měsíc Mimas  - Hvězda smrti. Ty, které milujeme neopouštíme ani když nejsou mezi námi. Jsou s námi stále. V našem srdci, v našich činech.

Zde přichází slunce (Here comes the sun)

Nemůžeme přimět člověka k ničemu jinému než v něm už je. 

Svoboda člověka není v tom, že si dělá "co chce",

ale vždy jen v tom, že "zušlechtí" (od toho pochází slovo
šlechtic, šlechetný) to, co je mu dáno.

Pokud nenachází v sobě sílu k vnitřnímu zušlechtění

ve skutečnosti není svobodný, ale je otrokem astrálních sil

- tzv. egregorů (ať žije výuka magie - :) )

a je iluzí si namlouvat, že zrovna my jsme zcela svobodní,

když jsme otroky vášní a celé dějiny nás o tom přesvědčují.

Člověk se rodí na určitém místě a do určité doby

neboť potřebuje pracovat s určitými silami, aby učinil 

sám sebe celistvějším. I já sám. Bez vyjimky.

Když se pozorně dívám na sebe do zrcadla a učím to ostatní lidi,

ptají se mně mnohdy ostatní, proč by se měl člověk dívat pozorně?

Odpovídám jim, aby se naučil vidět sám sebe 

a ne jen svůj obraz, který si o sobě předem utvořil...

Tisící básničku píšu jako prózu a tímto se omlouvám všem, kdo si k ranní kávě dali ještě i mou básničku. Nebudu teď nějakou dobu psát. Pokud budete mít chuť a bude vám nějaké téma chybět či přebývat,

napište mi, zkusím vám něco stvořit a poslat. 
A jestli se k psaní vrátím, ukáže čas.

Teď je třeba žít. Mějte pěkné dny. A Bůh vám žehnej.

Váš Michal Zachar

Nesmrtelná (Je suis malade) - 999

možná, že láskou

stárneme předčasně

a že se na ní umírá

přechylujem souhláskou

máme jen své vášně

a mládí to nic nesvírá

a možná, že mládneme

i když jen na pár dní

nadělí nám spravedlivě

a než si zase lehneme

poslední loď opouští

podlehnouc direktivě

láska je divoká síla

zkuste ji zkusit zkrotit

tak nás prostě zničí

zajmout jí, aby nám zbyla

a můžeš i krev potit

tak s námi jen cvičí

k pochopení nám nahrává

ale bezradně stojící

a nevydává ani hlásku

je to jen srdce potrava

nejdůležitější jsi ty: volící

nikdy nedám to, co mám: lásku

Michal Zachar

------------------------------------------------------------

Skutečnou hodnotu našemu životu dává vědomí ne toho,
co děláme a umíme, za co nás považují rodiče, partner, přátelé,
ale toho, kým jsme. My sami.
S láskou v sobě, nikoliv našich představ o druhých, 
mylně vydávaných za lásku máme ještě naději...

Odkazy dcer (Don't Blame Your Daughter)

kam dáváme oči?
když se máme podívat?
a kdo do nich vkročí?
a začne si zpívat?


když jsme šli dál
kousek cest svých dcer
zkusit si, jak bych stál
a nabrat si směr


vyšší rovinu lásky
vnímáme svými smysly
a že k uchopení krásy
není třeba mysli


šachová dílna prahů
kde v sobě lepíme lekce
polámaných kousků vztahů
šach dostáváš i pěšcem

Michal Zachar
-------------------------------------------------------

Pokaždé, když jsem byli zdrceni nebo prožili trauma, byly to situace, kdy se nám nepodařilo naučit se předložené lekci. Místo toho, jsme rozlámali svou mysl na kousky. Byly to situace, kdy jsme měli možnost vystoupit na daleko vyšší rovinu lásky a porozumění. Nic není ztraceno, protože tyto zkoušky k nám přicházejí stále znovu prostřednictvím našich vztahů. Naše vztahy jsou dílna, kde se můžeme naučit své polámané kousky zase znovu pospojovat. Protože až přijde další zkouška, bude ten novej sekáč jinej - ten se už nezakecá...

Vše (Everything)

Photo by © Marino Parisotto

čemu se podobá láska?

malému listu z topolů?

žirafě když si mlaská?

kolotoči dolů nahoru?

životu na ploše šikmé?

a žije příčetností dam?

světlo, že ve tmě blikne?

kolik dám času hodinám?

jaká jsou její pravidla?
nadšená je cesta k ráji?
řeka, co zvedla stavidla?
spláchne vše, co jí dají?
podobá se všemu na světě?
rozeznáš její obraz od skic?
pokud jo, jsi na jiné planetě
jí se přeci nepodobá nic...

Michal Zachar
..................................................................................................................
Když hledáš opravdovou lásku, musíš se nejdřív unavit
průměrnými láskami, které tě potkávají.
Ta opravdová je jediná, co vydrží.

Vzpomínám si (I remember)

sněte sny nahlas

proudem stým

životem za čas

dojdeme k svým

kolikrát nemohl

jsem se uchopit

a rád se přemohl

a s ní šel chvíli si být

sny o malé velké

lásce na inzerát

sečtěte si celkem

i se slovy mám tě rád

cit nevyměříš cestou

ani jako tu silnici

doslechneš se stou

zkazkou čekáním vonící

co čekáš? zázrak?

a s obnošenou vestou?

poslouchat vždy budeš, avšak

místo abys šel svou vlastní cestou

Michal Zachar

----------------------------------------

Muž může být šťastný s jakoukoli ženou, pokud ji nemiluje.

Kruh (Hříšná těla, křídla motýlí)

shazujeme kůže ctné

smrt už tu stojí zas

kdo to zažil, ví své

prodáváme sebe z krás

těla hřeší a jejich duše

se pokoušejí být čisté

pod okolnostmi kluše

srdce, co nebilo si jisté

přežil jsi zápas o tělo

se šrámy na celý život

tam, kam jdeš nechtělo

ať duše dělá deštivo

hlupáci, co přehlížejí

co umíš, než spadne

Damoklův meč na naději

a než zbydeš sám jen

vzpomeň si na kruh

vystav své tělo sluncím

do vlasů zapletených stuh

pálíš v koších hrudních

dáš dohromady obraz

vezmi si nalezenou sílu

vymanit jen svůj odraz

z křídel světa, jdi a miluj

Michal Zachar

------------------------------------------------------

Pokud chceme, aby byl náš vztah stále živý, musíme do něj pořád vnášet život.

Čím víc se poznáváme, tím víc se doopravdy milujeme.

hudba k básni je v linku zde...

kontakt na modelku na fotografii je zde... a zde...

Staré fotky (Naval)

zase nemůžu spát
a budí mě staré fotky
jde z nich chlad
a jsou trochu i krotký


tváříc se černobíle
vyprávíc mi příběhy své
dnes je všechno milé
o tom, že bylo dobře a i zle


odkrývám z nich
koruny stromů a plachetnic
láska je srdce zdvih

zas trochu domů a co je víc?

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------------------

Každá oblast vztahů, kde nepanuje úplná hojnost, ať se jedná o komunikaci, peníze, sex, volný čas, štěstí či cokoliv jiného - je oblastí, kde se nám zdá, že máme pravdu anebo jsme o trochu lepší než náš partner: jde o oblast, kde bojujeme, aby partner či situace uspokojili naše potřeby, ještě než to skutečně udělají. Míra nedostatku určuje, jak dalece ještě nejsme ve vztahu vpravdě partnerském.

Poslední píseň, kterou na tebe vyplýtvám (The Last Song I'm Wasting On You)

proč si máme

naslouchat?

srdci dát sen

a ne si lhát

tam, kde je

je i tvůj poklad

když dospěješ

k bodu milovat?

každý den je

jiný a s ránem

si zpíváš sen

o přestálém

štěstí zrodu

nových světů

a k nim vchodů

na jednu větu

když hledáš

lásku dál a zas

i když nic nemáš

láska zachrání nás

Michal Zachar

......................................................................................

Očekávání a požadavky se rodí z pocitu nedostatku, kterým se v skryté rovině bráníme budoucnosti. Do budoucnosti se ženeme plni očekávání, ale přijímat jsme schopni jen málo, sice něco žádáme, ale neumíme ani přijímat, ani se z daru radovat. Každé očekávání je strachem z budoucnosti.

Dovedu žít (Dreaming With A Broken Heart)

tak se láme zas

postavit odpověď

možná hůl a čas?

jen tady a teď

a můžeme zítra

vyrazit zas dál

zda chvějí se jitra?

když jsem se bál

maličcí z lásky

hledáme napětí

adresář sázky?

počítej do pěti

daleko kam vím

i když je chtěno

tam za údolím

dojdem tam někdo?

když touha žene

opít se za vinu

nikdo krom tebe

neznáš tu krajinu

jen blázni změní

výzvu žít i smrtce

dovedu žít bez snění

i s tímhle srdcem

Michal Zachar

--------------------------------------------------------------------

Význam jde s citem ruku v ruce. Dává nám směr a smysl. Když naplňujeme smysl své existence, když žijeme v souladu se svým pravým významem, žijeme pro lidi a ne pro ty zbytečné drobnosti, kterými myslíme jen a jen na sebe. Je důležité cítit co nejvíce, abychom mohli rozšiřovat vlastní osobnost, protože pokud nic necítíme, umíráme.

Jak je daleko?

Jak je daleko?

Tvá víra?

Jak je daleko?

Když svírá?

Jak je daleko?

Pohyb řas?

Jak je daleko?

Když ne v nás?

Jak je daleko?

Všechno tajné?

Jak je daleko?

Jen už ráj ne?

Jak je daleko?

Drama krás?

Jak je daleko?

Plamen zhas?

Jak je daleko?

Boj o moc?

Jak je daleko?

A za den či noc?

Jak je daleko?

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------------

Existují dva důvody, proč v nás vzniká drama vztahů. Buď s partnerem vedeme boj o moc, v němž jeden z nás či oba hledáme stále dramatičtější způsoby, jak vyjádřit svůj názor, anebo nám pak vztah přijde nudný, takže stvoříme drama, abysme unikli chladu. Ale každý zápas a chlad v nás bohužel znamená jen to, že se vyhýbáme vlastní kreativitě. Ta by v nás našla řešení. Ale chceme ho najít v sobě? My skutečně milující?

Navždy (Forever)

jsou dva pár?

a jak se učí láska?

v čem je největší žár?

v nenasytnosti, když praskáš...

a tvé vize očí?

bič sleduješ příští?

zločiny a do nich kočí?

testuješ srdce z nenávisti...

co je to smutek?

nejhlubší než snění?
i večer bez pohnutek?

ti normují své odloučení...

vážnější nemoc?

možná, že zmrzneš?
a než ti přijde pomoc

je to jen prázdnota srdce...

ptáme se dokola...

jsem už jak každý...
stačíš než nás předvolá...

pochopit a to už navždy ?


Michal Zachar
-------------------------------------

Vize znamená, že přeskočíme přes propast k lásce a necháme stát most, po němž nás budou následovat ostatní. Když sami sebe dáváme tak intenzivně, beze zbytku, že se obrátíme naruby, dovolíme, aby se na zemi znovu zrodila láska. Umožňuje nám přeskočit bezednou propast nevědomé mysli a překonat nicotu. Vize nám umožnuje dostat se na nové území lásky, kde nacházíme i nové odpovědi. Potom jsme schopni vybudovat most, po němž mohou následovat ostatní i objevit jazyk, kterým lze vyjádřit nevýslovné. Máme-li vizi, žijeme pro smysl své existence. Dáváme dar sebe sama tak opravdu tvořivým způsobem, že cesta je bezpečná i pro ty, kteří jdou za námi.

Rozhovor (Your house)

"Pojď dál", řekl Bůh. "Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview?"
"Jestli máš čas," řekl jsem.
Bůh se usmál a odpověděl: "můj čas je věčnost, a proto je ho dost a na všechno. A co se mne vlastně chceš zeptat?"

"Co tě na lidech nejvíce překvapuje?"

Bůh odpověděl:
"Překvapuje mě, že žijí, jakoby neměli nikdy umřít, a že umírají, jakoby nikdy nežili..."

Bůh mě vzal za ruce a chvíli jsme mlčeli. 

Pak jsem se zeptal:
"Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?"

Bůh se usmál a odpověděl:
"Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen dovolit, aby je druzí milovali.
Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají.
Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne v nějaké skupině lidí.
Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo potřebuje nejméně.
Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme, hluboká zranění, ale trvá mnoho let, než se taková zranění uzdraví.
Chci, aby se naučili odpouštět, avšak odpouštět skutkem.
Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit.
Chci, aby věděli, že za peníze si mohou koupit mnoho kromě lásky a štěstí.
Chci, aby poznali, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto je má rád.
Chci, aby poznali, že vždycky nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musejí odpouštět."

Chvíli jsem tam seděl a těšil se z Boží přítomnosti. Pak jsem Bohu poděkoval, že si na mě udělal čas. Poděkoval jsem mu za všechno, co pro mě dělá. A Bůh odpověděl: "Kdykoli. Jsem tu 24 hodin denně. Jen se zeptej a já Ti odpovím."

Lidé zapomenou, co jste řekli. 

Lidé zapomenou, co jste udělali.

Ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.