středa 21. prosince 2011

Horník (Moon river)


měsíc jde klást
svou hlavu níž
tvůj dotyk krást
to když jsi blíž
už vnímám tělo
seté světlem
co by se smělo
a ty hned vedle
hebkou má srst
to měsíční svit
podaný ruky prst
vlkem ti chci být
krásná sebrání
odnesou už pryč
překážky a přání
života jsi můj klíč

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------------------
Jednu polovinu života jsem kolem sebe nastavěl samé zdi a navalil na ně tuny hlušiny ze skal doporučení těch druhých. Tu druhou mám na to, abych, i když postupuji za rok o milimetry, se zkrvavenými nehty, odřenými lokty a tupými zuby prorazil cestu skálou tam na druhou stranu, kde je slunce, voda a čerstvý vzduch. Stále jen budu odklízet překážky, které jsem si v první polovině života postavil mezi sebe a život.

pondělí 19. prosince 2011

Třpytivé hvězdy (Shimmering Star)


po milování říkáš
trvej věčně, jsi tak krásný
životu čas odříkáš
stárnutí je ztráta navždy
nejsi jen zánik
tvá duše se vzpírá smrti
kruh kam zváni
jsou ti, co časem tělo drtí
sklizeň tvé duše
podzimní sklizeň posvátna
tichá radost kluše
pochopení ruka bezvládná
a okamžik je místo
kam dveřmi duše putují
nic není nanečisto
v čase se tajemství nulují

Michal Zachar
.......................................................................................
Paul Murray = Sedím za oknem své mysli a bedlivě pozoruji, míjející dny, ty cizince, kteří nemají žádný důvod, aby se u mne zastavili...

Věž (Trust unspoken)


neříkám ti nic
zas jsem trochu zhas
jdu k dalšímu oknu, abych víc
uviděl světa krás


věž mého života
tiše stojící si zůstává
okny běžící si moje temnota
pohledem šedavá


dlouho jsem chodil
k tomu oknu s obrazy
kam jsem to své srdce vodil
pro svoje důkazy


a zatím jiná čekají
až prohlédneme ven
neznámé krajiny, co nám dají
se uvidět mým oknem

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------
Samolibá spokojenost, ustálené zvyky, pohodlnost a netečnost nám brání v tom, abychom svůj život žili opravdu citlivě. Protože vždy záleží na úhlu našeho pohledu, na okně, kterým se na svůj život díváme. A na tom, abysme nestrávili celý život jen u toho jednoho výhledu.


Oddávám se (Surrender)


samota zažehnává klid
já vzdávám se svých těl
a tam, kam vchází svit
myšlenku nezapomněl

že vzdávám žal kráse
to, aby netrpělo bytí mé
i smrt je třeba ke spáse
už nedělím dobré či zlé

posvítit v duši lucernou
do pohádek se navracíš
tys nám dal sílu niternou
už každý ví, že teď spíš

nejsme jen schránkou
tělo, srdce a ostrý meč
to tys byl tou stránkou
když smích chytala křeč

četli jsme tě neznabozi
pro příští bránu k síle
tak zase jsme tu bosi
a pokračujeme v díle

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------
památce Václava Havla

sobota 17. prosince 2011

Zastavení (Flight song)


když letíš svou myšlenkou
nad polem nesebraných zrn
nebe jde blíž a za tenkou
ozvěnou větru slyšíš mé, strň


co hladoví po okamžiku
zůstávej tu aspoň ještě chvíli
i vítr má smysl heraldiků
když kreslí ty kruhy po obilí


hledáme v našem srdci
lásku ze mě k chlebu a o víně
a než řeknem oku mrkni
tak postůj v tvé srdce krajině

Michal Zachar
..................................................................................
Život a naše city zanechávají stopu. Láska nám nezůstává jen v srdci, ale proudí z něj ven do krajiny, kde budujeme své tajné svatyně.

pátek 16. prosince 2011

Love song


z pohledů tvých poznávám
jak mužnou silou je žena
proti tobě stojící dostávám
zprávy, jak jsi lásko čtena

a když se v tobě roztávám
blíže než vločka sněhu
tu tvář života si získávám
i pro tvoji sněžnou něhu

buď svou vnitřní touhou
srdcím všem zasázíš
myšlenku lásky pouhou
to ať nikdy nescházíš

Michal Zachar
..........................................................................
Člověk není nic jiného než je jeho život.

čtvrtek 15. prosince 2011

Soupeři (Duelist)


každý z nás touží se projevit
vyjádřit sebe svojí myšlenkou
a já ti říkám, že chci jen být
i ďáblem, když ne Jitřenkou
úžasně hbitá, jak letící klid
ke komu chceš, se rozlétne
to, co je neviditelné je svit
té naší duše v pravé poledne
tak abyste neztratili odvahu
k práci na něčem, co nevidíte
soupeře dál k sobě přitahuj
dýky a meče s ostrým břitem

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------
Pravé tajemství života je hledání krásna.

Dnes (Today)


dopřát té duši světlo
když už je zhasnutou
srdce buší, aby střetlo
svítání lampy s tmou

duše je měkká peřina
oblaků nachových rán
a to, že zvolna zhasíná
když den je odevzdán

v tom času shledání
to smrt už není spása
nás na konci zachrání
že v duši zbude krása

Michal Zachar
.......................................................................................
To, co máte v sobě, vás zachrání, když to vytvoříte sami ze sebe.
Jestliže to v sobě nemáte, pak vás to, co v sobě nemáte, zahubí.

středa 14. prosince 2011

Osamělý (Lonely)


sevřený úzkou cestou
už k dálce nespěcháš
půlhodinu máš šestou
když jednu vynecháš?
krajina mlčíc dává cíl
a střed nakreslený je
tvým hodinkám chvil
já jsem přidaný vjem
nevměšování ducha
bez rovin do zatáček
a i když není suchá
silnice jménem svět
jako správcové jsme
přišli do chrámů ran
tak zas jemně dát vše
tichem snů nespěchám

Michal Zachar
----------------------------------------------------------------------
Součástí duchovního života a jeho moudrosti je, abyste některé aspekty svého života dokázali nechat být. To je umění. A to, co tak moc volá po naší pozornosti, prožijme znovu, ale tak, aby jsme nejitřili staré rány. Protože to bysme za chvíli byly poseti ranami jako JOB. Prožijme je v hlubokém soucitu se sebou samým, jemně a něžně. S láskou...

Necháváš mě čekat (You Keep Me Hangin' On)


když chceme milovat
nenecháváme čekat
běž si sním jinam driblovat
míč vesmír, co chceš svlékat

potřebujeme se k sexu
potřebujeme se k lásce
reaguješ mým tělem po reflexu
jak tiket, co propad v tvojí sázce

přes to, že jsme jiní
a každý z nás se bál
přetáhnout vesmír do jeskyní
aby zas oheň prudce vzplál

Michal Zachar
...................................................................................
Večer života přináší sebou i svoji lampu. To abysme viděli sebe a své názory. Protože kdo nikdy nemění názory, miluje sebe víc než pravdu. A to nejlepší v člověku, je uvidět jeho mladistvé city a zralé myšlenky.


úterý 13. prosince 2011

První den mého života (First Day Of My Life)


nečekám zázraky, ale naplnění
pozvat sám sebe k nevinnosti
mé dny za mne jiný nepromění
a srdce se nejí bez zbožnosti
pamatuji se na život, který křížil
a bral cesty těm zúčastněným
tak těm, kterým nikdo neublížil
vzkazuji, že budu jen uviděným
život je životem z lásky plodné
já žil až dosud ze své nenávisti
prázdné slovo nevidíš, že bodne
pro víru v Boha se už nekořistí
a tak se těžce budíme ze sna
životem starým si sám listuješ
žil jsem podle svých představ!
řekni: žije tvé srdce, když miluješ?

Michal Zachar
--------------------------------------------------
Pravdivě, pravdivě ti říkám, žena spasí svět, ne muž, ani proroci.

Oslepující prach (Dust)


chodíme spolu mokrou alejí
pod nohama splývají si listy
jako se do nich kapky vpíjejí
modlíme se za ně, za sboristy

akordy srdcí dvou a teplem
dlaně, co se jen tak povedou
když jsi to ty, to co já nejsem
někdy mi pláčou vodu stoletou

prach už je dávno spláchnut
modlitby znějí rytmem kroků
možná, že zas deštník stáhnu
ten sbor lásky z kapek v skoku

Michal Zachar
..............................................................................................................
Ví Bůh, že se nikdy nemusíme stydět za slzy, neboť to je déšť na oslepující prach země, který pokrývá naše tvrdá srdce. - Charles Dickens


pondělí 12. prosince 2011

Vybíráme cesty (Love in Spain)


vybíráme si své cesty
podle sebe a bezcitně
že až, když láska nespí
vybíráme si i soucitně
to k nohám, co jí šlapou
a k rukám dávajícím cit
kde hlava, je tvou mapou
k místům, kde chceš být

Michal Zachar
----------------------------------------------------------------
Michaelovi

Láska je výběrem z množství našich vlastních představ. A čím si je vybíráme? Ty, které nakonec zvítězí? Rozumem? Je to, co potom cítíme opravdu láska? Nebo jen rozumný pokus o ní?

neděle 11. prosince 2011

Sametová (Stardust Soundtrack)


miluji tu jemnou ruku
co mi s ní pomáháš
když jdu k tomu zvuku
otevírá tě, mě přijímáš
do našich těl dát touhy
po stém dechu kolotá
nevíme, jak jsi dlouhý
poslední zbytku života
umíráme slastí hmoty
těl, co prošla prahem
a zároveň do jednoty
vstoupila tím blahem
a uvolnit prostor času
a dotýkám se znova
ten tlukot srdce hlasu
to když jsi sametová
a nacházím tě v sobě
a spatřím, jak se tváříš
že nepodléháš době
když v duchu tiše záříš

Michal Zachar
................................................................................
Když myslím na lásku, myslím na to, co jsem v ní zanechal. Před chvílí slastný okamžik, nyní už je za vzpomínku. Těm, co přijdou po nás. A jestliže je láska věčná, jsme tak věční i my.


věnováno všem, kdo byli posypáni prachem z vlastních hvězd na kurzu LES 2.

sobota 10. prosince 2011

Smrti (Flow Like Water)


někdy je k umírání chvíle
a ještě do polibku smrti
tvořící skutečné a milé
beroucí v čem jsme hrdí
vypouštím strach mžiků
ze srdce, co nebude žít
bez těch lásek rétoriků
že pero je ten meč i štít
umírám obklopen lékaři
život je hluk, tak hláskou
ticho polož pero písaři
a dotkni se mě s láskou

Michal Zachar
...............................................................................................
Každý čin, který nevychází z lásky, nese v sobě zárodek smrti. A pokud ten čin produkuje bytost zbavená svého já, své vlastní lidské lásky k sobě, přináší tím všem ostatním jen smrt. V domnění, že jim nese lásku a život a taky radost. Když tak vehementně zabíjíme ego, bylo by možná dobré si povšimnout, že při tom zápase, kdy vraždíme sami sebe, rozdělujíce se na to, co je dobré a zlé, stojí ego stranou a jen se nám všem hlasitě směje.

čtvrtek 8. prosince 2011

Čím jsme? (Любимый)


každý je samostatný svět
a mostem k němu je láska
k čemu vede cesta zpět
každý si říká snadná sázka

všichni jdoucí po koberci
osudy naplňující své chování
jsem sám jednom v herci
co vpřed ustavičně pohání?

myslíme stejně jak stroje
i smrt je všední a snadnou
každý můžeme žít bojem
ale láska? tak růže vadnou

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------

Kdo nemůže nebo nechce myslet srdcem, musí věřit. Jinak nemůže žít. Bůh: to je pro něho jen východisko, hromadný pojem pro tolik různých druhů představ, kolik je různých druhů lidí bez rozumu srdce - a pochopitelně i zvířat. Například sloni mají jistě svého sloního boha a kdyby trojúhelníky mohly myslet, představovaly by si boha jako trojúhelník. - J. M. Simmel


neděle 4. prosince 2011

Shalom (Don't You Remember)


zdravím tě do hloubky dnů
které prožíváš mimo mě
loví tě mnoho tvých psů
kdy skončím lovecké žně?

zdravím tě slovy hledající
míru všech skutků znám
když tu dýchám za oslici
i já ti můj Bože požehnám

zdravím tě z počátků krás
bytostí všech s tajemstvím
rozpomeň, když jsi byl čas
a vosk božským početím

zdravím tě, jak dítě změny
vážící si každé tvé akce
když vnímám hluboký mír
co byl než došlo na ovace

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------
Zatímco pro někoho znamená slovo shalom pozdrav a vymezení slov pokoj a mír znamenající nepřítomnost války, tak pro dalšího znamená být naplněn a odevzdat se.

sobota 3. prosince 2011

Uvnitř s nepřítelem (Adagio)


milujeme ty, co nás odmítají
a odmítáme ty, co nás milují
za třicet stříbrných zaprodají
lásku tomu, co se více slibují

a srdce potemnělá strachem
otevírají se zvolna protivám
nejsi nic víc nežli prachem
i když se už dávno nedívám

a prý, kdo miluje opravdově
nepozná, že milování přestává
své srdce nedal jsem ti snově
to jen, že touha je tak prchavá

už nikdy nebudu tak milovat
jak v tuhle chvíli, co teď mizí
a co chtěl si Jidáš kupovat
za cenu života teď sklízím

Michal Zachar
.................................................................................

Láska je jako slza. Rodí se v očích a padá k srdci.

Představy (18 and Life)


tak jsem se chvíle dobral
počítám, čím jsou zvláštní
čísla proher, říkal´s dobrá
a pořád je čas být šťastný
svět je celý pravdivě jiný
s životem v pravdě existuje
a láska lže s bolestí dřiny
tvým snům tě jen zabavuje
nedostávám víc než mám
od rána úplňku kolemjdoucí
jsem jediný, když se vzdám
záchranný kruh pro tonoucí?
jediný měnící drobné mince
vdávám za poklad sebeklam
když hledáš svého prince
cestou jdem každý zas sám
a to, že svět může být i jiný 
jen se nebát roztáhnout křídla
po stopách ozvěn pro hrdiny
když chuť vzduchu ti zřídla
a někdo se jak anděl narodí
jiný se jím stane ve smrti křehčí
a i když svá křídla odhodíš
život nebudeš mít o nic lehčí

Michal Zachar
..................................................................................

Nikdo jiný mi nedá lásku, přátelství, vroucnost i něhu, kterou nemám sám v sobě. I vzdělanost lze přejímat od jiných - moudří můžeme být jedině moudrostí vlastní.

středa 30. listopadu 2011

Samota shledání (Jardim Prometido)


bojíme se jen, že ztratíme, co máme
 strach přejde, když příběh, jak srdce puká, 
zmenšíme o svět a domov pro neznámé
a že nás a příběh psala tatáž ruka
nejlepšího člověka nehledej mezi těmi, 
co máš rád, ale mezi těmi, které odsuzuješ
a jak ten blázen obcházíš slunce zasněný
když jak to slunce si svět orámuješ
a není místa, kam bys nesvítil, tys osud
zavoláš myslí neposkvrněný si věčný svit
jak je si jistá, že jsi byl tak, jako dosud
modlitbou přání vyslyšených slit
vzdávám se přání spatřit svět v zrnku
tohoto písku a tebe nebe v divoké květině
zachytit nekonečno v dlani po úplňku
a věčnosti lásky v jedné hodině

Michal Zachar
...............................................................................................................

Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. 
Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš. 
A jen vůl mu v tom brání.