pátek 8. února 2013

Plodný večer


mám v hlavě tupé prázdno
a ze zvyku uklízím
a jak bít snadno šťastno
žít ze srdce vybízím

po inspiraci klouže slina
a v krku je sucho
je hezké nevědět, že jiná
dálka je poruchou

písek a voda vrže tělem
čas vypnout meče
přístroje v duchu bdělém
přejí plodný večer

středa 6. února 2013

A nic víc


s kořeny starých stromů
se teď moje touha objímá
a přítomnosti u sta hromů
lžu se zavázanýma očima

smíš pouze tušit hádat žít
až nakonec, když najdeš
uzel, co držel šátek a svit
odhalující pouhou faleš

jen s touhou po koruně
zašlapáváme si kořeny
a paprsek světla duněl
jak byly vlastně vzdálený

svědectví smyslu bodů
z hmatatelných zřítelnic
a všichni v jednom kódu
láska je život a nic víc

úterý 5. února 2013

Milujeme (I´am legend)


milujeme dobrou noc
pivo a krtka s kapsičkami
vzýváme lásku jako moc
co tady není s námi

zpíváme s hlasy nízko
hluboce věřící v Boha špásu
zkušenost, co byla blízko
matoucí lidskou krásu

kreslíme prsty do kůží
horko a krev je pulzující dílo
milenci si s láskou do uší
šeptají - a to by bylo

Slzy slunce (Tears of the Sun)


jsou slzy, které nevysušíš
to když slunce pláče
tak ambrozie nezakusíš
že rukou trháš hráče

a rozpouštění nekonečna
v tichu, co hraje dur
slza s vlajkou nebezpečna
plná zaschlých chmur

papírem z masky vzniká
nadpozemská krása
stavidlem spouští mžiká
kdo viděl slovo spása?

a tvým očím říkám stůj
aby tě nenapadlo
když slunce všech dnů
ještě nezapadlo

pondělí 4. února 2013

Den pro mou lásku


hledajíc sám
sen naplnění
a jít už dál
nemám proč
zastávka jsi
jen nevím
na jak dlouho
a po tu dobu
kterou mám
zníš zvukem
jak z katedrál
já hledávám
sám tě sám
když vyznávám tě
lásko má

čtvrtek 31. ledna 2013

Soulseeker


krvavě mraky žhnou
když duše žádají
srdcem o azyl

světlo svítící tmou
co láska napájí
kus od zkázy?

milujem své naděje
co nejsou naše
a beze stopy

jedno komu klaněje
chcem vznášet
jen rádoby

pátráme v údajích
že zlé nákazy
sebe sytí

duše srdcem žádají
tě jenom o azyl
tvého bytí

Black Blade


mrtvý nepřítel vždy krásně voní
kdo první vykoval smrtící čepel?
z drsné oceli byla jeho zlá duše?

ruka chlapce křičí: "Jdou oni"!
a kde na lásku nebereme zřetel
ke krvi zpívá černá čepel hluše

války jsou noční můrou matek
krev přináší všem jenom stíny
a málokdo se rodí s odvahou

smrt zasévá vždy jen zmatek
padlé už nezajímá nikdo jiný
každý z nich je naší výstrahou

neděle 27. ledna 2013

Ze srdce princezno...


vnímáme očima, co jsou zavázané
předivem lásky k našim představám
do uší šeptám slibem žalované
a s osudem si pohrávám

vnímáme svou podstatou chtění
co přinášívá zmrzlinu a někdy krev
vrháme se na ně zamračení
až si narazíme na rakev

vnímáme živě, chvíli na slepou
a to, co se nám tolik zdálo směšné
já cestu vidím před sebou
to nové, ze srdce věčné


sobota 26. ledna 2013

Lonely Mountain


hory osamělé v ledu, který stvoří hráz
vrcholem medu, cos stvořila v pěně vod
za láskou, co nepřekoná oheň ani mráz
že miluje tě, i když to není asi vhod

zas šlapem na vrchol hor, ušlí dnem
tmy spáči v příbězích draků a lesních víl
dolů běžíme si za druhých blízkým snem
tak, tohle jsem nikdy nepochopil

na úbočích lásky padá sluneční svit
a stoupáme klesající a klesáme z výšin
do hloubek sebe, když se odvážíme jít
a zůstáváme s láskou, z výšin a tiší

středa 23. ledna 2013

Graficony


graficony seřízených gest
jezdíme podle semaforu
dokud nás nezastaví pěst
a neuspí nás v blbým fóru

copak jsme jeden automat?
co ze hry nikdy nevypadá?
láska ti schází, že bys krad!
hlavně mi neukazuj záda!

smečka má hlad co nepoznáš
kdo ví, jak praskaj kosti v těle?
vrahem jsi, srdce bezmocná
a tak z nás dělá nepřítele

spiklenci tmy světlem narození
stroj času řídí svět automat
žijem si tam, kde nikdo není
a neřekne ti, mám tě rád

sobota 12. ledna 2013

Popel a Sníh (Ashes and Snow)

https://www.facebook.com/gregorycolbert

v pradávných dobách slyšel svět boží smích
když květy vzplály láskou lidí nekonečna
zbývá nám zase jen popel a sníh?
ve chvílích nebezpečna?

takže až umřeš bude tvá duše v nebesích?
a co když ta tvoje jen tiše mlčky spí?
a tvé tělo podléhající koncesi?
a kde tu budeš ty?

přeješ si uvidět Boha a nechceš se dívat
modlíš se, i když nevidíš, čím oko křtí
ten rytmus nutí melodii zpívat
s láskou popel a sníh

pátek 11. ledna 2013

V zajetí


v zajetí nesmyslných čar se ukrývá tvá láska
vracím se s tebou k tobě domů, kde sídlí zima
a jen co noha nohu mine a sníh tiše praská
život jak jaro, léto, podzim sní si před očima

smrt je přímá a nic o sobě neříkává předem
vyzvání zvonu ukončívá a všechno změní teď
a víš, tvá smrt skočila do kočáru, říká jedem
a čekáš, že zastřené jsou oči a tobě zbývá šeď

a proti tomu okamžiku už neuplatníš sílu svou
a není žádná překážka, ke střetu v cestě zmýlená
a ty oči, co na cestě k tajemství života ti žhnou
ve smrti plynou proti proudu, jak tvá duše zrozená

neděle 6. ledna 2013

Čekání

www.vivart.cz

čekáme popis Božích rukou
dotýkem zmrzlí na kost dobrou
do krve honící se psi naukou
a každý z nás má barvu modrou

rozdílné jazyky zaklínají řeči
nevšímajíc si stop našich lásek
změň slova za muže s meči
spojující jen blok dalších vrásek

čtvrtek 3. ledna 2013

I když necháte (Even if you leave)


i když necháte mluvit potok o moři
potok, co myslí, jak bujnou má fantazii
potok s potokem, co moře stvoří
ani všechny potoky si moře neprožijí

i když necháte směrem letu jít duhu
hlubokou a vysokou a ze srdce přímou
co má víc rozměrů, hýbá se v kruhu
ctnost z nejmenších, když jiné dřímou

i když necháte smutkem zaplnit duši
máte v ní aspoň něco víc než prázdno
bolest, radost srdce jsou života uši
žiješ nebo umíráš, pořád je tu šťastno

i když necháte umřít lásku stane se
svatebním obřadem, hostinou andělů
smrt s láskou i bez ní, bližší najde se
život dejte plný z nečekaných předělů

sobota 29. prosince 2012

Vzdálenost (Distance)

Coco

toužím po věčnosti setkávání
když k lidem natáhnu ruku
a dotykem už nic nezachrání
srdce najdeš si po zvuku

potkat básně, cos nenapsal
obraz žádný nevynechat
v slzách nejsvětějších připlaval
Boha v srdci zanechat

vzdálenost uvězněných sil
srdcem ze tří křížových
myšlenky, cos ty nevyslovil
z činů všech hotových

všechny si nás vypije Bůh
v slzách až do dna
krví splácíme krůpěje dluh
ty a já, co jsme dva

DŽHÁNA (Soustředění)


zas upadl ti kousek krásy
co se neudržel v trolejích
a pod napětím tvojí spásy
už nezní rozněžnělý smích

a samet se válí v kolejích
na rozchodu kol jezdíme
říkáme, že to vlaky házejí
čekáme, že tím zmoudříme

tak pronásleduješ pražce
a hraješ pronásledovanou
tvrdíš, že vyhneš se srážce
mašiny pískat nepřestanou

je-li tvá mysl srdcem sopka
a vlaky klepou koly své věty
o tom, že čekáš, jak stopka
že v rukou ti pokvetou květy

---------------------------------------



Džhána (jhána, jhana, dhyana, dhjána, čchan, zen) je jedním z klíčových pojmů v buddhismu a hinduismu. Označuje vysokou míru soustředění, někdy se proto překládá jako pohroužení.

Původní pálijský termín džhána označuje stav v němž mysl nehnutě spočívá u jediného předmětu. Dočasně je potlačeno pět překážek (nívarana), tedy smyslná touha (káma-čhanda), nenávist (vjápáda), nepokoj a výčitky (udača a kukuča), strnulost a malátnost (thína-middha) a pochybovačnost (vičikiččhá).

V mahájáně je dhjána (sanskrt) řazena mezi tzv. 6 (případně 10) páramit (dokonalostí).

středa 26. prosince 2012

Po půlnoci (Ave Maria)


píšeš mi často až po půlnoci
v době, kdy jiná srdce i spí
jak nemít lásku ve své moci
ve všech odlescích ušlých dní

já stále kráčím po pobřeží
příliv těch snů zahladí kroky
copak na tom už nezáleží?
a mít teď v dlaních tvoje boky

a ruce plní pobřežní mlhou
otevřít a zavřít a byla jsi tady
a jak se jen vlnou strhnout
vzhlíží tvář smutná za poklady

písek za vlnou tiše praská
v dlani nic víc než jen mlha
a kdo tomuhle říká láska?
ta sladká píseň na moře prchá

úterý 25. prosince 2012

Ani za tisíc let (A Thousand Years)


i když života barvy vyblednou
život je pořád jen procesí
tomu, co jde pomalu nejednou
zlomí vaz svou depresí

přidáváš proto do kroku hned
i ten, co utíká jde pomalu
ty se nepoučíš ani za tisíc let
pro čas jste houf loudalů

existuje-li něco jako byl hřích
je jak jednáš vlivem minula
jdeš šlépějí předků prvotních
aby se tvá stopa protnula

a jiní zas vedou dál své hříchy
tím, jak dnes vedou své děti
vpřed ve stopách vlastní pýchy
neopouštějíc cestu z paměti

ani za tisíc let, než by se měli líp
hledáme jen ty, co mají vinu
děti dáme obhajobě svých chyb
než konání správných činů

Gatekeepers


extrémní zima vede zase do zimy
ostatní můžeš soudit podle sebe
jak znáš sám sebe, jak jsi nevinný?
své vlastní myšlenky si ukolébej!

skutečný spravedlivý je, kdo cítí
spoluvinu na našich prohřešcích
kdo ví, že tvoje a moje, naše bytí
a rychlost nezáleží jen na běžcích

jen idiot a génius porušují zákony
a stejně jsou to jen zákony člověčí
srdci Boha jsou nejbližší přípony
lásky a ne krev a upečené jehněčí

už dávno žil člověk ukřižovaný
miloval a nesnášel slovo posvátní
potkáš ho v krvi, kde je milovaný
na bránu klepej, otevřou ti vrátní

sobota 22. prosince 2012

Nejen o štěstí (Carmina Burana ~ O Fortuna)


vyhlaste mír své duši
otevřít svůj vnitřní svět
jsme bílí vlci, co jen tuší
co znamená v životě bďět

lžeme bezděky pravdu
utíkáme nevědomým lesem
čím jsem já, tím se i já stanu
pravda je poslední, co snesem

nikdy si nepřiznávám plně
že člověk žije ve svém klamu
stačí jen uvidět, jak nesmyslně
mám z tvého srdce plnou tlamu