Piktogramy

foto: Julie Zákostelecká    model: Bláža Hlasová

ptám se dost často 

a říkám si, kdo to uvidí?

láska si oře brázdou

jak lodě moře před přídí

počítáme své lásky?

jsou to i letmé doteky těl?

kreslíme si za obrázky

možná víc než by život chtěl

přinášet pochopení?

chránit si bolest sebeklamy?

život hraje představení

a my jsme jeho piktogramy

Piktogram je grafický znak znázorňující pojem nebo sdělení obrazově. Většinou jde o malý a srozumitelný nákres věci. Piktogram je též nezbytnou pomůckou k zachycování prostorových informací do map. Využívají je sporty jako je turistika či orientační běh. Orientační běžci využívají vlastní piktogramy pro bližší popis kontrol. Když se nakreslí srdce, každý hned pozná, že jde o znak „lásky“. Ale když někdo nakreslí propíchnuté srdce šípem, všichni hned poznají, že autor kresby nám sděluje „jsem zamilován“. Je to i určitý druh domluvy mezi lidmi, protože ne všichni lidé mluví stejným jazykem. Tak se stávají mezinárodním jazykem. Piktogramy pro vyjádření sdělení používají i barvy. Např. červená znázorňuje „ZÁKAZ“ nebo „NEBEZPEČÍ“. I ostatní barvy (modrá, bílá, černá) mají svůj specifický význam.

Některé piktogramy jsou stejné pro celý svět, celou oblast, celý stát, město. Například dopravní značky jsou piktogramy, podle nichž se řídí všichni ohleduplní řidiči. Když se nedodržují, snadno dojde k dopravní nehodě. Už prehistorické civilizace kreslily na zdi piktogramy, z kterých se později vyvinula obrázková písma. V roce 1849 žádali pomocí piktogramů Indiáni o navrácení lovišť Kongres USA.

Za zrcadlem

zbyla jsi jak stín za zrcadlem

po tváři, co už v něm není ani vidět

ta malba vzpomínky až najdem

poslední špunty z poztrácených vignet

zbloudilá touhou honíš dál přelud

a ani v zrcadlech ho neuvidíš stát

on totiž prchá jak šampus a vermut

je dobrý pití, dál radši nemíchat

zas hledáš oči a pavučinou šedou

co svedla cesty svatých až na dno

to ani bez nich nikdy nedovedou

nevidět, jaký máš v srdci prázdno

a zbyla jsi jak stín za zrcadlem

po tváři, co už v něm není ani vidět

ta malba vzpomínky až najdem

poslední špunty z poztrácených vignet

1+1

láska už zase došla 

a prý další nebude a není

naše srdce prošlá

teď tančící, narazí na kamení

láska je přežitek snů

koukej, kolikrát převracíš se

zachráníš-li princeznu

a v cizí posteli propotíš se

láska prý zmizela z očí

koukám, kde spadla její křídla

na cestě, kterou vykročí

1+1 je to, cos mi nenabídla

hudba je zde

Trumfy

slunce si chodí mezi mraky

a za chvíli zas půjde spát

touláme se už dlouho taky

a chceme si den brát

po skalách srdečního svalu

sem tam myšlenka skáče
a ticho říká mi: "jen kraluj"

ať nevzbudíme spáče

slunce i já jsme dva únavní
hráči kroužící svým duchem
život je karetní hra a v ní 
srdce není nikdy trumfem

MITA BINEŠÍKÁ (Láskyplně)

výkřiky do tmy rozněžnělé

vkládají do úst sucho

výpadky logiky jsou smělé

vedoucí a jednoduchou

ozvěnou srdcí v hodinkách

okrádají čas o sebe

o tom, kdo kdy kam si plách

otevřu si až do nebe

a na pomezí jen tak stojím

a srdce bije na ukázku

a čeho se Bože vlastně bojím?

až řekneš: "Dej mi Lásku"...

Osamělá (Lonely)

v závoji skrytá posmutnělá tvář

kroutíme představy svých dnů

a křičí jak je bitá její svatozář

to podle svých definic a snů

dostatečně vyspělá už na matku

pohyblivá kůže září časem tvých

a dokončí taneční rej zmatků

o čem, že si sní v pokojích

pýcha, zmražená hrdost a zloba

závojem pro oči snů hluchých

ta tvář se ti vůbec nepodobá

závistivý chudne štěstím druhých

Amen

láska je krásná jako vy

jako to štěstí v lese

a že má oči větrový

a říká kdo ví, co neseš?

je krásná v tvé tváři

kde odrazí tvé sklony

to jen tak v rose září

a srdce bijou jako zvony

stačí si srdcem otevřít

a dech věkû vane ven

bijící tiše s láskou BÝT

přestat bít se s cizincem

koruna králů spočívá

na každé kapce krve

aby tvá touha bláznivá

řekla si v té chvíli trvej

tak zastavujem čas

na věky věkův v kámen

aby si láska našla zas

toho, kdo ji řekne - amen

------------------------

Amen (hebrejsky אמן) je slovo, které se často používá při modlitbách, v náboženských a liturgických textech. Nalezneme je jako součást/závěr modliteb jak v židovství, tak v křesťanství či islámu (ve formě امين ámín). Přes liturgii přešlo i do hovorové mluvy. Slovo amen je jedním ze svědků společné semitské náboženské tradice spojující tři velká světová monoteistická náboženství. Původně hebrejské adjektivum אמן (amen, skutečné, pravdivé, v některých biblických pasážích užíváno i též jako podstatné jméno) se stalo neurčitým výrazem pro stvrzení výše řečeného ve smyslu „tak se staň“, „pravda“, „kéž se tak stane“. Etymologicky vychází z kořene א-מ-ן, ’-m-n, tj. věřit, doufat, ujistit se, být věrný (od stejného kořene je odvozeno i slovo אמונה emuna, „víra“). Podle výzkumů je příbuzné se slovem אמת, emet pravda. Odvozené formy jsou v nif’alu נאמן, ne’eman - „být jistý“, „být pravdivý“, přeneseně „obstát“, v hif’ilu pak האמין he’emin - „věřit“ či „uvěřit“. V judaismu původně nejspíš bylo formulí pronášenou vždy na závěr modlitby a benedikce, pravděpodobně to byl také jediný moment, kdy se společenství svými responzemi aktivně účastnilo liturgie. Slovo amen bývá někdy interpretováno jako akronym pro sousloví אל מלך נאמן El Melech Ne’eman, „Bůh, věrný král“. Ve stejném významu jako v židovství se vyskytuje např. v Novém zákoně, když Ježíš vyslovuje závažné výroky, které uvozuje právě tímto slovem: „Amen, amen, pravím vám“ - znamená to tedy: „V pravdě vám říkám“, „To, co říkám, je jisté“. V islámu se slovo amín říká vždy po recitaci úvodní súry Koránu Al-fátiha.

של אהבה הפרח

ztavena do malinkých dílků

tančíš si Bohu na počest

v sérii nadpozemských snímků

tou rukou pořád svíráš pěst

žijeme často v tom, co bylo

nevnímajíce toho na počátku

každý má jen svou stopu bílou

a tma má radosti všech svátků

v krvi jsou skryty klíče času

já si tak odemyká tvoji lásku

kolikrát člověk najde spásu?

hrou života mě dáváš v sázku

hraje, si dnem i nocí o život

do herny vyplouvá loď CESTA

záleží na tom, kdo je lodivod?

když víš, že nejde přestat?

KARUNÁ (Soucit)

soucit je to, co rozděluje

na ty, co ho mají a ty ostatní

zvuk srdcí, co zabarvuje

když si ty sám sebe uplatníš

ten pocit sahá dál

bolestí jiných, tehdy vzniká

kdo první slovo psal

a můžeš hledat po kronikách

i k úspěchu se kloní

stejně tak jako k smrti bližní

Eva stojí pod jabloní

a Adam neví, co je to hříšní

soucit je síla člověka

milujícího vše bez rozdílu

a láska chodí zdaleka

k tomu mi Bože, dávej víru

Proklínám lásku

proklínám lásku pohlazením

a docela polibků troufalá hrst

vyskočilas, že větru nedocením

až se ti rozvlnila kočičí srst

proklínám lásku lvů do lvic

až do kroku z beznadějí

snad chtít od ní zas o trochu víc

když se tu v tahu ani neohřejí

proklínám lásku každodenní

kterou jsme dali bez optání

vyměníš-li sebe za příjmení

miluj už bez přestání

Do koutků řas...

až do koutků řas neskrýváš svůj stín

co šel naproti snům

když jsi silná dostaneš víc

tak spoutáváš den a říkáš si co říct?

kam jdou myšlenky po řasách?

kudy vyskakují z očí?

jsou maličké až slzy padající
jsou jak obřiska?

a tak jen smutek možná sáhl?

kam jde tam i zas radost vkročí

a dlaní cloníš sluneční ohniska

kam vypravějí víly dětem na spaní

zas pohádek přinesem pár

skončila doba snění, hrrr na hraní

a tak když dva jsou pár...

Waiting

co stoupá z plných plic?

to čekání na lásku bere dech

a co v nás dvou je víc?

když jsou v nás už stopy všech

láska začíná teprve tam

kde už nelze čekat žádný dar

ten, kdo chtěl, řekl dám

láska jsou dva, když čekáš pár

dostávám a bylo i vzato

život je jízda stanicí konečnost

život je čekání srdce na to

kdy se sny změní ve skutečnost

Plodný večer

mám v hlavě tupé prázdno

a ze zvyku uklízím

a jak bít snadno šťastno

žít ze srdce vybízím

po inspiraci klouže slina

a v krku je sucho

je hezké nevědět, že jiná

dálka je poruchou

písek a voda vrže tělem

čas vypnout meče

přístroje v duchu bdělém

přejí plodný večer

A nic víc

s kořeny starých stromů

se teď moje touha objímá

a přítomnosti u sta hromů

lžu se zavázanýma očima

smíš pouze tušit hádat žít

až nakonec, když najdeš

uzel, co držel šátek a svit

odhalující pouhou faleš

jen s touhou po koruně

zašlapáváme si kořeny

a paprsek světla duněl

jak byly vlastně vzdálený

svědectví smyslu bodů

z hmatatelných zřítelnic

a všichni v jednom kódu

láska je život a nic víc

Milujeme (I´am legend)

milujeme dobrou noc

pivo a krtka s kapsičkami

vzýváme lásku jako moc

co tady není s námi

zpíváme s hlasy nízko

hluboce věřící v Boha špásu

zkušenost, co byla blízko

matoucí lidskou krásu

kreslíme prsty do kůží

horko a krev je pulzující dílo

milenci si s láskou do uší

šeptají - a to by bylo

Slzy slunce (Tears of the Sun)

jsou slzy, které nevysušíš

to když slunce pláče

tak ambrozie nezakusíš

že rukou trháš hráče

a rozpouštění nekonečna

v tichu, co hraje dur

slza s vlajkou nebezpečna

plná zaschlých chmur

papírem z masky vzniká
nadpozemská krása
stavidlem spouští mžiká
kdo viděl slovo spása?

a tvým očím říkám stůj

aby tě nenapadlo

když slunce všech dnů

ještě nezapadlo

Den pro mou lásku

hledajíc sám

sen naplnění

a jít už dál

nemám proč

zastávka jsi

jen nevím

na jak dlouho

a po tu dobu

kterou mám

zníš zvukem

jak z katedrál

já hledávám

sám tě sám

když vyznávám tě

lásko má

Soulseeker

krvavě mraky žhnou

když duše žádají

srdcem o azyl

světlo svítící tmou

co láska napájí

kus od zkázy?

milujem své naděje

co nejsou naše

a beze stopy

jedno komu klaněje

chcem vznášet

jen rádoby

pátráme v údajích

že zlé nákazy
sebe sytí

duše srdcem žádají

tě jenom o azyl

tvého bytí

Black Blade

mrtvý nepřítel vždy krásně voní

kdo první vykoval smrtící čepel?

z drsné oceli byla jeho zlá duše?

ruka chlapce křičí: "Jdou oni"!

a kde na lásku nebereme zřetel

ke krvi zpívá černá čepel hluše

války jsou noční můrou matek

krev přináší všem jenom stíny

a málokdo se rodí s odvahou

smrt zasévá vždy jen zmatek

padlé už nezajímá nikdo jiný

každý z nich je naší výstrahou

Ze srdce princezno...

vnímáme očima, co jsou zavázané

předivem lásky k našim představám

do uší šeptám slibem žalované

a s osudem si pohrávám

vnímáme svou podstatou chtění

co přinášívá zmrzlinu a někdy krev

vrháme se na ně zamračení

až si narazíme na rakev

vnímáme živě, chvíli na slepou

a to, co se nám tolik zdálo směšné

já cestu vidím před sebou

to nové, ze srdce věčné

Lonely Mountain

hory osamělé v ledu, který stvoří hráz

vrcholem medu, cos stvořila v pěně vod

za láskou, co nepřekoná oheň ani mráz

že miluje tě, i když to není asi vhod

zas šlapem na vrchol hor, ušlí dnem

tmy spáči v příbězích draků a lesních víl

dolů běžíme si za druhých blízkým snem

tak, tohle jsem nikdy nepochopil

na úbočích lásky padá sluneční svit

a stoupáme klesající a klesáme z výšin

do hloubek sebe, když se odvážíme jít

a zůstáváme s láskou, z výšin a tiší

Graficony

graficony seřízených gest

jezdíme podle semaforu

dokud nás nezastaví pěst

a neuspí nás v blbým fóru

copak jsme jeden automat?

co ze hry nikdy nevypadá?
láska ti schází, že bys krad!
hlavně mi neukazuj záda!

smečka má hlad co nepoznáš
kdo ví, jak praskaj kosti v těle?
vrahem jsi, srdce bezmocná
a tak z nás dělá nepřítele

spiklenci tmy světlem narození
stroj času řídí svět automat
žijem si tam, kde nikdo není
a neřekne ti, mám tě rád

Popel a Sníh (Ashes and Snow)

https://www.facebook.com/gregorycolbert

v pradávných dobách slyšel svět boží smích

když květy vzplály láskou lidí nekonečna

zbývá nám zase jen popel a sníh?

ve chvílích nebezpečna?

takže až umřeš bude tvá duše v nebesích?

a co když ta tvoje jen tiše mlčky spí?

a tvé tělo podléhající koncesi?

a kde tu budeš ty?

přeješ si uvidět Boha a nechceš se dívat

modlíš se, i když nevidíš, čím oko křtí

ten rytmus nutí melodii zpívat

s láskou popel a sníh

V zajetí

v zajetí nesmyslných čar se ukrývá tvá láska

vracím se s tebou k tobě domů, kde sídlí zima

a jen co noha nohu mine a sníh tiše praská
život jak jaro, léto, podzim sní si před očima

smrt je přímá a nic o sobě neříkává předem

vyzvání zvonu ukončívá a všechno změní teď
a víš, tvá smrt skočila do kočáru, říká jedem

a čekáš, že zastřené jsou oči a tobě zbývá šeď

a proti tomu okamžiku už neuplatníš sílu svou
a není žádná překážka, ke střetu v cestě zmýlená
a ty oči, co na cestě k tajemství života ti žhnou
ve smrti plynou proti proudu, jak tvá duše zrozená

Čekání

www.vivart.cz

čekáme popis Božích rukou

dotýkem zmrzlí na kost dobrou

do krve honící se psi naukou

a každý z nás má barvu modrou

rozdílné jazyky zaklínají řeči

nevšímajíc si stop našich lásek

změň slova za muže s meči

spojující jen blok dalších vrásek

I když necháte (Even if you leave)

i když necháte mluvit potok o moři

potok, co myslí, jak bujnou má fantazii

potok s potokem, co moře stvoří

ani všechny potoky si moře neprožijí

i když necháte směrem letu jít duhu

hlubokou a vysokou a ze srdce přímou

co má víc rozměrů, hýbá se v kruhu

ctnost z nejmenších, když jiné dřímou

i když necháte smutkem zaplnit duši
máte v ní aspoň něco víc než prázdno
bolest, radost srdce jsou života uši
žiješ nebo umíráš, pořád je tu šťastno

i když necháte umřít lásku stane se
svatebním obřadem, hostinou andělů
smrt s láskou i bez ní, bližší najde se
život dejte plný z nečekaných předělů

Vzdálenost (Distance)

Coco

toužím po věčnosti setkávání

když k lidem natáhnu ruku

a dotykem už nic nezachrání

srdce najdeš si po zvuku

potkat básně, cos nenapsal

obraz žádný nevynechat

v slzách nejsvětějších připlaval

Boha v srdci zanechat

vzdálenost uvězněných sil

srdcem ze tří křížových

myšlenky, cos ty nevyslovil

z činů všech hotových

všechny si nás vypije Bůh

v slzách až do dna

krví splácíme krůpěje dluh

ty a já, co jsme dva

DŽHÁNA (Soustředění)

zas upadl ti kousek krásy

co se neudržel v trolejích

a pod napětím tvojí spásy

už nezní rozněžnělý smích

a samet se válí v kolejích

na rozchodu kol jezdíme

říkáme, že to vlaky házejí

čekáme, že tím zmoudříme

tak pronásleduješ pražce

a hraješ pronásledovanou

tvrdíš, že vyhneš se srážce

mašiny pískat nepřestanou

je-li tvá mysl srdcem sopka

a vlaky klepou koly své věty

o tom, že čekáš, jak stopka

že v rukou ti pokvetou květy

---------------------------------------

Džhána (jhána, jhana, dhyana, dhjána, čchan, zen) je jedním z klíčových pojmů v buddhismu a hinduismu. Označuje vysokou míru soustředění, někdy se proto překládá jako pohroužení.

Původní pálijský termín džhána označuje stav v němž mysl nehnutě spočívá u jediného předmětu. Dočasně je potlačeno pět překážek (nívarana), tedy smyslná touha (káma-čhanda), nenávist (vjápáda), nepokoj a výčitky (udača a kukuča), strnulost a malátnost (thína-middha) a pochybovačnost (vičikiččhá).

V mahájáně je dhjána (sanskrt) řazena mezi tzv. 6 (případně 10) páramit (dokonalostí).

Po půlnoci (Ave Maria)

píšeš mi často až po půlnoci

v době, kdy jiná srdce i spí

jak nemít lásku ve své moci

ve všech odlescích ušlých dní

já stále kráčím po pobřeží

příliv těch snů zahladí kroky

copak na tom už nezáleží?

a mít teď v dlaních tvoje boky

a ruce plní pobřežní mlhou

otevřít a zavřít a byla jsi tady

a jak se jen vlnou strhnout

vzhlíží tvář smutná za poklady

písek za vlnou tiše praská

v dlani nic víc než jen mlha

a kdo tomuhle říká láska?

ta sladká píseň na moře prchá

Ani za tisíc let (A Thousand Years)

i když života barvy vyblednou

život je pořád jen procesí

tomu, co jde pomalu nejednou

zlomí vaz svou depresí

přidáváš proto do kroku hned

i ten, co utíká jde pomalu

ty se nepoučíš ani za tisíc let
pro čas jste houf loudalů

existuje-li něco jako byl hřích
je jak jednáš vlivem minula
jdeš šlépějí předků prvotních
aby se tvá stopa protnula

a jiní zas vedou dál své hříchy
tím, jak dnes vedou své děti
vpřed ve stopách vlastní pýchy
neopouštějíc cestu z paměti

ani za tisíc let, než by se měli líp
hledáme jen ty, co mají vinu
děti dáme obhajobě svých chyb
než konání správných činů

Gatekeepers

extrémní zima vede zase do zimy

ostatní můžeš soudit podle sebe

jak znáš sám sebe, jak jsi nevinný?

své vlastní myšlenky si ukolébej!

skutečný spravedlivý je, kdo cítí

spoluvinu na našich prohřešcích

kdo ví, že tvoje a moje, naše bytí

a rychlost nezáleží jen na běžcích

jen idiot a génius porušují zákony

a stejně jsou to jen zákony člověčí

srdci Boha jsou nejbližší přípony

lásky a ne krev a upečené jehněčí

už dávno žil člověk ukřižovaný

miloval a nesnášel slovo posvátní

potkáš ho v krvi, kde je milovaný

na bránu klepej, otevřou ti vrátní