středa 22. října 2014

Mlčení


zase jsem spadl z větve stromu
života, co lákal k sobě šeptajíc
a já na třešně jsem dostal chuť

volným pádem letím zase domů
můj hlad po lásce si had líbajíc
kousnul do všech ochraných lhůt

polibek země postříkaný blátem
a z dlaní místo třešní teče krev
tvá ruka konejší tu bolest, pane

lidi trhaj ovoce zakázané pádem
stoupnou si k tomu třeba na rakev
kdo padl, když nekradl, zas vstane

neděle 19. října 2014

Vítejte (Feel so different)


Bůh mi dal klid a já se snažím jít
i když svět nemohu změnit
jen plamínkem svíčky mohu být
nade mnou hledající zenit

nejsem už to, čím jsem býval
srdce tvrdé jako kámen
odlitý v hlubinách, kam ses díval
až řeknu v pravdě ámen

lásko nenech mě zapomenout
kvůli všem zkušenostem
míhající se ruka na zamračenou
tvář políbenou tělem po sté

co bylo bylo a tím už teď nejsi
zbavuji prokletí tě slovem
hoďte si kamenem ostřejším
a vítejte v království novém
.........................


"Keren hipuch" je korunování protikladů. Je koncem neboli hruškou meče, který hlídal Východ Edenu; slovem míhající se je míněn hipuch = dvě ostří jednoho meče, slovo keren znamená roh - jeho sjednocenou špičku, složenou z obou ostří.  Jeden bod. A jen ten je hoden poznání, kdo v něm vládne svou MOCÍ, plně dobytou mocí, schopnou sebe sama uchopit. Indové jí říkají advaita. A my ji musíme dát ještě svou lásku, abysme naši moc mohli i pochopit. A pak protože jsme dozráli jako ovoce stromu Poznání, uchopíme svůj meč a můžeme jít sklízet plody stromu Života. V ráji byla přeci dva stromy, pamatujete?

S nadějí úsvitu



z kořenů stromů protéká pot, co miloval
milenku zem v noci totiž políbilo nebe
a aby láska nespálila svět, chladný vítr vál
když jsem v tvých očích uviděl sebe

ten pohled mi sedí, jak motýl na rameni
jako když tichým splavem plavu
srdcem k srdci jsme sami sobě naklonění
oči jsou lodě ze ze-mě do přístavu

smutné trochou něhy, rosou vlahých cest
zalité vodou a nejsou všechny z ryb
a dejte se mezi oběma břehy láskou vést
ale nečtěte svou lásku ze starých chyb

možná, že život není jen o slovu medituj
ve sněhu touhy ze zmrzlých závějí
planoucí srdce nespí od úsvitu k úsvitu
nosí ho oči žen, co milují s nadějí


úterý 7. října 2014

Je mi zima



copak chci tak moc?
žít, kde srdce dřímá
plamínek Bůh volá o pomoc
a říká: "je mi zima..."

tak pramení láska?
a kolik ji mohu dát?
když krev tiše zmrzlá praská
a je mráz už napořád?

snad zapálit sirkou?
ale z ledu je i škrtátko
kudy chodí, kterou dirkou?
nespálíš se na krátko?

chodím dál podél vás
v košili měsíce stříbrné
a čekám, kdo podpálí čas
 a popel srdcem rozhrne


středa 1. října 2014

Strenght (Síla)


noční tmou odlétá ranní sen
co strhává mi bolest z ran
po probuzení je zase den
kde do srdcí prý budeš brán?

poháry zvedáme vždy výše
ale kolik jde až proti proudu?
bez srdcí krutí ve své pýše
bez jména, bez hrdosti k rodu

vzpomínky Boha v nekonečnu
jsme lidé posledního soudu
vycházíme vstříc nebezpečnu
domněnky necháváme bloudům

posedlí touhou po přesnosti
každý z nás v hubě onanuje
jsme sytí psi, co nemaj dosti
a je nám jedno, koho si Bůh 
vlastně pamatuje...

úterý 30. září 2014

Ratolest

link na foto ZDE

když všechna slova rozplynou se
v bolesti
a pohyb vzduchu pálí, jak rozžhavená
pec
tak jako kdysi, když jsem se chytal
pelesti
a mým cílem bylo dojít jen na
konec

tak potkávám v sobě všechen ten
strach
co vede hluboko do krve
k nadechnutí
pramínky krve tečou tiše
v peřinách
každému, kdo ho dal, tak dýchají
nesehnutí

oči neslyšně pláčou a ne jen pro
bolest
vzpomínám na tu holubici, co letí
s nadějí
a to, co nese není jen tak malá
ratolest
je to kus světa, kam půjdem, ne však
raději

mé sestře Blance

pondělí 29. září 2014

Chvět

link FOTO

jak voda a oheň spojení jsme
a zapšklí jenom svou touhou
pouští je každý, kdo nemá vše
že život je jen stínu šmouhou?

bolí to, když shazujem křídla
jako když se strom začne chvět
a v srdcích nenacházím zřídla
ale dodnes vím, jak jsi zbledl

jak meč chvěje se sukní ženy
to když si vítr hraje a zmítá
my v církví, kde nejsme členy
hrajem, že láska je sudba vžitá

bolí to, když shazujem křídla
jako když se strom začne chvět
a v srdcích nenacházím zřídla
ale dodnes vím, jak jsi zbledl

v těle, kde slova nejsou hostem
doufáme, že dávno zrezivěly
jsme týmž a jedním ostnem
jsi nebo nejsi lásko na příděly?

bolí to, když shazujem křídla
jako když se strom začne chvět
a v srdcích nenacházím zřídla
ale dodnes vím, jak jsi zbledl

úterý 23. září 2014

Můj vlak


já vracím se zpátky každou vteřinou
co pluje časem do minula
mé ruce klidně spočinou
na srdci, tam, kdes mě slovy ovinula

před lety prý přinesl mě z nebe čáp
já přišel na svět z ničeho
a teď v srdci slova dráp
vyrývá mi ranou věty z Nietzscheho

vtisknutý tak, že nejde ani vylomit
bodá a ráno falšuje smích
a jen tak dá se ochromit
pláču bez příčiny a nevím, co je hřích

a tak šel můj život se smrtí na dohodu
můj vlak já slyšel odjíždět
směju se takhle bez důvodů
na tenhle lidmi času znetvořený svět

pátek 19. září 2014

Kaštany


a tak se znovu modlím
nořím se do toho, co je za námi
jsem slupkou plnou bodlin
když vidím tyhle srdeční kaštany

vzpomínám na ty chvíle
kterých nikdy nebude a není dost
láskou se z černé do bílé
dostala na chvíli boží nevinnost

a tak se znovu modlím
aby ty tóny byly srdcem zpívány
kolikrát jsme slovem bodli
jako teď v dlani pálí tyhle kaštany

neděle 14. září 2014

V bodě nula


jsme v sobě k srdci blíž
když vnímám tvé doteky
a ty ještě k ránu sníš
o tom, že obzor je příliš daleký?

kam až jde, co zaskočí
cos dalo nebi, země se ptá
chci se ti dívat do očí
odkud sem vlastně přichází tma?

láska zvěst srdce stálá
nikdy už neodejdi do minula
jen tečka světla malá
dala jsi se, jak tehdy, v bodě nula
.....................
Naučte se koncentrovat na lásku. Bez ní je vše ostatní zbytečné.

neděle 7. září 2014

Do bran


vždy, když se sami zabíjíme
ve jménu bezpodmínečné lásky
naviják s příchutí zla zastavíme
a na tváří kontrolujem vrásky

to jsou pravdy, které nás zabíjí
někdy se prostě jen vzbudíš
vzruch nad tím, co teď pomíjí
a někdy to plácne a ty studíš

tak dík za všechny ty chvíle
chvíle, kdy se ty sám střetneš
vkročíš zas do bran smrti bílé
a někdy, když padáš, vzlétneš

středa 3. září 2014

Tref


jen smrt je bez otázek
poznání není ani vidět
a pro bolest umíráme
schováváš za obrázek
klíček od nenávidět
až poznáme, co máme

jdou jen trochu spát
až vzbudí i ty poslední
ruch posledního soudu
budem o to vlastně stát?
chvíle, co jsou vzkříšení
zaspíme, jak pár bloudů

odkud se věčně vracíš?
zatím slyším svou krev
je moje duše chromá?
až prý všechny spasíš
tak se duše moje tref
a budeme zase doma

sobota 30. srpna 2014

Dává


šeptáš mi o tom, že jsi
branou k branám ráje
já jdu sloužit pane mši
co vyvolává staré báje

ti, co přemohli touhu
chtějí hluší být a slepí
pahýl po rampouchu
lížou, závislí na šedích

dávám klíč lásky času
co ukolíbá dětí nářek
když ne v sobě spásu
najdu tě v hloubi tváře

když zkouším hledět
vstříc tomu, co už bylo
můžeš chtít vše vědět
když nejsi srdce silou

tou silou, která vyvolává
růžový květ z poupěte
láska je ta, co život dává
i když ten život odkvete

středa 27. srpna 2014

Desire Of Freedom


modlím se touhou po spojení
v nitru rozdělených částí
ten, kdo tu byl, tu zase není
chycený v jedné ze svých pastí

modlím se láskou nebývalou
co stoupá z řeky v oparu
kapka s kapkou za spirálou
kde my skládáme se do páru

modlím se za to ráno času
když úsměvem jdeš dál
otevírat se srdcem pro krásu
to je všechno, co jsem si přál
................................
Nenechte si v životě převládnout sklon k vážnosti.
Vážnost a zamračenost navozují napětí.
To dobrý pocit z lásky se projevuje úsměvem.

úterý 26. srpna 2014

Neuměli


láska je krátká písnička
ani se nenaděješ a už tu končí
chvíle, co byla kratičká
když zhasínáš a s dnem se loučíš

co bylo se ti už nevrací
i slunce, co pomalu jde už spát
blíženec dvojče s rotací
z východu dojdeš jenom na západ

když jdeš nemůžeš spát
jsou chvíle, co tě všechno bolí
přemýšlíš, jsem tady rád?
jakou jsem hrál a komu tuhle roli?

jeden z těch mnoha lidí
co vydali v sobě všechno, co měli
srdce, co nikdo neutřídí
protože jinak lásko jsme žít neuměli

sobota 23. srpna 2014

Oblivion II. (Nevědomí)


zas budíš mě ze sna
že, když jen tak spím
hořká jsi, jako láska
sladká, když vyprávím
teď jsi v téhle chvíli
někde ještě žijí nežijí
a my, co jsme zbyly
ve válce bez spermií
svět pozoruji vleže
za slovy plynoucí jedy
bez nože srdce řeže
kdo a dnes naposledy?
 a v klidu čelní pelesti
stvořil jsem přijímač
že krom lidské bolesti
chytával jsem i pláč
někdy dýchnu do dlaní
a vypouštím ptáčka
aby zpíval, že vyhání
strach, že jsi jen hračka
oči, co nedovedou
rozlišit zda jsem vinen
když jen svou siluetou
zaslechneš hlas sirén
a pak už jen burácí
nad světem bez ní hněv
vyšlehne v nás s vibrací
podřimující oheň a krev

pátek 22. srpna 2014

Koleje


snažím se jen tak být
ulpívá mi hlava mezi očima 
a zase jdeš si sama spát
tam, kde se vše rodí začíná
že z lásky vznikne vodopád?
může muži takhle znít

opilí modrou oblohou
jak nohy řek zkřížené tmou
hladoví za láskou jdeme
měli jsme k sobě blíže hrou
že teď srdce nenajdeme
za to srdce nemohou

ty krásné sny života

kterými život tváře udeřil
já už tehdy zvykl brát
strach kočkám, úzkost víl
co jsem si brával napořád
starost, co v krvi kolotá

a hvězdy běží snášeje

sníh vzpomínek závějí času
co lidi žili, já jsem s nimi žil
já každým z nich pro spásu
Boha už tenkrát vlastně byl
do ticha vedoucí koleje

úterý 19. srpna 2014

Když dýchám na vás


foto - link

to máchnutí tvých křídel
i ve snu víří prach
že pravidlem tvých sídel
je nosit můj strach

a tak si odnášíme mnoho
kolikrát i nevinnost
světlem kreslíš, kdo z koho?
jsi hladový a dost

s láskou, ale i v bolestech
nocí jdou stíny krást
usedají se i v mých snech
když dýchám na vás

úterý 12. srpna 2014

Vinegar & Salt (Ocet a sůl)



já, ztracený v hlubinách
času hledám tě dál 
smála jsi se jak laciná 
pro krásu bych se i pral

já, sbohem jdou krůpěje
potu, co valí se dál
v mnohém se i zasmějem
notu hraješ, co jsem ti vzal

já, pěšák vod jsem vplul
a hlava klesá mi dál
k jídlu zbyl jen ocet a sůl
sláva hvězd říká mi pal


Seven Seas

...a bylo ticho nad těmi vodami, jak nahoře, tak i dole, až slovo trhlo a na zem s kapkami dopadla i písečná pole...jen třpytícími kapkami jdou vlny vstříc i tomu písku, tak tehdy na počátku mezi vlnami Bůh řekl, vezmi mé srdce a jdi a riskuj...jsme malá zrnka písku utopená na počátku bytí, tak to všechno už je za námi a my jsme ti, kdo na slunci se touhou po jednotě třpytí...a v krocích letu svitu hvězd jsme v hrách tanečních, a život zde nalézá jen ten, kdo dá se svést svou písní srdeční....