čtvrtek 13. listopadu 2014

Miluješ mě k smrti (You Love Me To Death)


v hladinách celku pluje
mé srdce vyrvané nočním můrám
v zákoutí Platonovy sluje
záblesky stínů z ohně křičí hurááá

na svět jsme přišly tiše
my lidé jsme začali k smrti šílet touhou
mít Bohy, hřebíky a kříže
a jazyk věků zničit za vteřinu pouhou

jsme mrtvé stíny stínů
ze kterých nezbylo už ani trocha kostí
láska si hledá domovinu
kde? v srdečních síních z lhostejnosti?

středa 12. listopadu 2014

50 odstínu šedi


v šedivé barvě míst tvého srdce
kde už není ani trochu vidět krev
50x by bouchnout mělo prudce
než spadne víko sexu na rakev

uháníme svůj život chtěním
o které možná ani není zájem
a tak bloumající za dne sněním
dáváme srdce na podnájem

tvořící výhně z ohnivé pece
vdali jsme se v srdci z rozumu
v zajetí lásky betonové klece
podlehnem volaní sexu na gumu?

když odcházíme jeden s druhým
po rovnoběžkách křivých cest
to v srdci dělá šeď zas další pruhy
a my vzdáváme se citu, co měl vést

úterý 11. listopadu 2014

CO ZBYLO

foto KAREL ZAKAR

PEKLO MÁ JEN JENDU JISTOTU
ZAKŘIČÍŠ DO TMY SRDCEM MOHU?
AŽ UVNITŘ SEBE HLEDEJ GOLGOTU
V MÍSTĚ, CO PATŘÍ JENOM BOHU

JAK LVOVÉ BIJEM O MŘÍŽE

JMÉNA, CO POSTAVILA DOBA TOBĚ
ZVÍŘECÍ SILOU LAPENI JSME DO KŘÍŽE
ŽÍT JE BOŽÍ OBRAZ NA TENKÉ SKOBĚ

JEN S LÁSKOU DÁ SE JÍT I PEKLEM

K BODU, KDE ZAŠEPTÁŠ SVÉ JMÉNO
TMA HMOTY ZPÍVÁ, AŤ SE NEZALEKNEM
ŽE ČLOVĚK JE BÝT MUŽEM I ŽENOU

TY STOPY ZÁŘÍ TICHÝM SVĚTLEM
CO ZBYLO V TOBĚ Z DOBY POČÁTKU
AŽ DLANĚ K MODLITBĚ SI SEPNEM 
A POLKNEM VÍNO A S NÍ I OPLATKU

neděle 2. listopadu 2014

Nauč mě jak být milován (Teach Me How to Be Loved)


s přesností jedné vteřiny
když jsem byl křižován
bez anděla z lásky odvrácené zločiny
nauč mě, jak být milován

pohledem otevíráš vesmír
všechno je teď dokořán
prosím tě já, který neví, co se nesmí
nauč mě, jak být milován

na dosah ruky utržená hadem
do života i smrti jdu sám
přeju si, ať tvá země neleží ladem
nauč mě, jak být milován

když nechtíc hrudník otevřeš
a chceš abys byl zachován
na chvíli v ruce krvavé srdce sevřeš
nauč mě, jak být milován

srdce bezbranné a bez zátěží

lidská láska už je taková
bez písně, bez veršů, bez úžasu tu leží
nauč mě, jak být milován

pátek 31. října 2014

Milovat sex

https://www.facebook.com/pages/Lisac/189885184438 + http://www.lisa-c.fr/

chodící síly snů
se pokládají za svaté
když v očích zavíráš tmu
tak někdy o půl deváté

jen z lásky svit
vybělí v srdci z noci kus
všichni chceme jenom být
tím klíčem, co zná plus

odemykám šance
aby láska bylo milování
ze sexu nedělalo než psance
když sexujem bez přestání

úterý 28. října 2014

Pád (Trust In Your Love)


v srdci nejsou výztuže!
a jen jednou v nás zastudí!
utrpení mnohá, Bohu-žel...
až v rukou Boha, Bohu-dík...

nic se neděje, špitla!
když oddáváme se mozku!
jen ztrácíme svá křídla...
slepená kapičkami z vosku...

letět dál, chtít nejvyšší!
jak stahy stěn vedou vzruch!
cit srdce je bytí nejbližší...
naposled tu pohneš vzduch...

já v zajetí dětské duše!
v srdci život mi něco křesá!
slzy z vosku padají hluše...
zas jedna hvězda z nebe klesá...
..................................

„Člověk má sklon k destruktivnímu a sadistickému násilí právě proto, že je člověkem, že není věcí, a že se tedy musí pokusit život aspoň zničit, nemůže-li jej vytvářet.“ - Erich Fromm

sobota 25. října 2014

Neuměli


mám rád ten hlučící svět
a všechny jeho směšné věci
člověka, trávu, potok, strom
a nad hlavou slyším hřmět
když láska letí, jak šneci
a do mého srdce bije hrom

život je jak lampa svítící
co dává tvary ránům nocím
chvíle, tak krátké věčnosti
my mraky na čele chodící
milujeme se do bezmoci
ale nikdy ne až do sytosti

jako všichni jsem mnohým
co žili tak, jak museli žít
a vydali všechno, co měli
z bolestí stínem pouhým
ve tmě srdcem lásku chtít
jinak jsme to ani neuměli

čtvrtek 23. října 2014

Objetí srdcem


nikdy jsem nechtěl jen tak letět
ale záviděl všem, co někam letí
asi jen chtěl si dát v srdci vědět
jak já sám taky toužím po objetí

převracíme svět dokud nezkamení
zůstane slovo, to co kámen puká
my všichni můžeme být poražení
my co lpěli a život v srdci ťuká

má milá, jak je ti s mým stínem?
až zeptám se tě jednou s úžasem
na hrudi držím tě srdce v objetí
a už vím, proč tu vlastně jsem

středa 22. října 2014

Mlčení


zase jsem spadl z větve stromu
života, co lákal k sobě šeptajíc
a já na třešně jsem dostal chuť

volným pádem letím zase domů
můj hlad po lásce si had líbajíc
kousnul do všech ochraných lhůt

polibek země postříkaný blátem
a z dlaní místo třešní teče krev
tvá ruka konejší tu bolest, pane

lidi trhaj ovoce zakázané pádem
stoupnou si k tomu třeba na rakev
kdo padl, když nekradl, zas vstane

neděle 19. října 2014

Vítejte (Feel so different)


Bůh mi dal klid a já se snažím jít
i když svět nemohu změnit
jen plamínkem svíčky mohu být
nade mnou hledající zenit

nejsem už to, čím jsem býval
srdce tvrdé jako kámen
odlitý v hlubinách, kam ses díval
až řeknu v pravdě ámen

lásko nenech mě zapomenout
kvůli všem zkušenostem
míhající se ruka na zamračenou
tvář políbenou tělem po sté

co bylo bylo a tím už teď nejsi
zbavuji prokletí tě slovem
hoďte si kamenem ostřejším
a vítejte v království novém
.........................


"Keren hipuch" je korunování protikladů. Je koncem neboli hruškou meče, který hlídal Východ Edenu; slovem míhající se je míněn hipuch = dvě ostří jednoho meče, slovo keren znamená roh - jeho sjednocenou špičku, složenou z obou ostří.  Jeden bod. A jen ten je hoden poznání, kdo v něm vládne svou MOCÍ, plně dobytou mocí, schopnou sebe sama uchopit. Indové jí říkají advaita. A my ji musíme dát ještě svou lásku, abysme naši moc mohli i pochopit. A pak protože jsme dozráli jako ovoce stromu Poznání, uchopíme svůj meč a můžeme jít sklízet plody stromu Života. V ráji byla přeci dva stromy, pamatujete?

S nadějí úsvitu



z kořenů stromů protéká pot, co miloval
milenku zem v noci totiž políbilo nebe
a aby láska nespálila svět, chladný vítr vál
když jsem v tvých očích uviděl sebe

ten pohled mi sedí, jak motýl na rameni
jako když tichým splavem plavu
srdcem k srdci jsme sami sobě naklonění
oči jsou lodě ze ze-mě do přístavu

smutné trochou něhy, rosou vlahých cest
zalité vodou a nejsou všechny z ryb
a dejte se mezi oběma břehy láskou vést
ale nečtěte svou lásku ze starých chyb

možná, že život není jen o slovu medituj
ve sněhu touhy ze zmrzlých závějí
planoucí srdce nespí od úsvitu k úsvitu
nosí ho oči žen, co milují s nadějí


úterý 7. října 2014

Je mi zima



copak chci tak moc?
žít, kde srdce dřímá
plamínek Bůh volá o pomoc
a říká: "je mi zima..."

tak pramení láska?
a kolik ji mohu dát?
když krev tiše zmrzlá praská
a je mráz už napořád?

snad zapálit sirkou?
ale z ledu je i škrtátko
kudy chodí, kterou dirkou?
nespálíš se na krátko?

chodím dál podél vás
v košili měsíce stříbrné
a čekám, kdo podpálí čas
 a popel srdcem rozhrne


středa 1. října 2014

Strenght (Síla)


noční tmou odlétá ranní sen
co strhává mi bolest z ran
po probuzení je zase den
kde do srdcí prý budeš brán?

poháry zvedáme vždy výše
ale kolik jde až proti proudu?
bez srdcí krutí ve své pýše
bez jména, bez hrdosti k rodu

vzpomínky Boha v nekonečnu
jsme lidé posledního soudu
vycházíme vstříc nebezpečnu
domněnky necháváme bloudům

posedlí touhou po přesnosti
každý z nás v hubě onanuje
jsme sytí psi, co nemaj dosti
a je nám jedno, koho si Bůh 
vlastně pamatuje...

úterý 30. září 2014

Ratolest

link na foto ZDE

když všechna slova rozplynou se
v bolesti
a pohyb vzduchu pálí, jak rozžhavená
pec
tak jako kdysi, když jsem se chytal
pelesti
a mým cílem bylo dojít jen na
konec

tak potkávám v sobě všechen ten
strach
co vede hluboko do krve
k nadechnutí
pramínky krve tečou tiše
v peřinách
každému, kdo ho dal, tak dýchají
nesehnutí

oči neslyšně pláčou a ne jen pro
bolest
vzpomínám na tu holubici, co letí
s nadějí
a to, co nese není jen tak malá
ratolest
je to kus světa, kam půjdem, ne však
raději

mé sestře Blance

pondělí 29. září 2014

Chvět

link FOTO

jak voda a oheň spojení jsme
a zapšklí jenom svou touhou
pouští je každý, kdo nemá vše
že život je jen stínu šmouhou?

bolí to, když shazujem křídla
jako když se strom začne chvět
a v srdcích nenacházím zřídla
ale dodnes vím, jak jsi zbledl

jak meč chvěje se sukní ženy
to když si vítr hraje a zmítá
my v církví, kde nejsme členy
hrajem, že láska je sudba vžitá

bolí to, když shazujem křídla
jako když se strom začne chvět
a v srdcích nenacházím zřídla
ale dodnes vím, jak jsi zbledl

v těle, kde slova nejsou hostem
doufáme, že dávno zrezivěly
jsme týmž a jedním ostnem
jsi nebo nejsi lásko na příděly?

bolí to, když shazujem křídla
jako když se strom začne chvět
a v srdcích nenacházím zřídla
ale dodnes vím, jak jsi zbledl

úterý 23. září 2014

Můj vlak


já vracím se zpátky každou vteřinou
co pluje časem do minula
mé ruce klidně spočinou
na srdci, tam, kdes mě slovy ovinula

před lety prý přinesl mě z nebe čáp
já přišel na svět z ničeho
a teď v srdci slova dráp
vyrývá mi ranou věty z Nietzscheho

vtisknutý tak, že nejde ani vylomit
bodá a ráno falšuje smích
a jen tak dá se ochromit
pláču bez příčiny a nevím, co je hřích

a tak šel můj život se smrtí na dohodu
můj vlak já slyšel odjíždět
směju se takhle bez důvodů
na tenhle lidmi času znetvořený svět

pátek 19. září 2014

Kaštany


a tak se znovu modlím
nořím se do toho, co je za námi
jsem slupkou plnou bodlin
když vidím tyhle srdeční kaštany

vzpomínám na ty chvíle
kterých nikdy nebude a není dost
láskou se z černé do bílé
dostala na chvíli boží nevinnost

a tak se znovu modlím
aby ty tóny byly srdcem zpívány
kolikrát jsme slovem bodli
jako teď v dlani pálí tyhle kaštany

neděle 14. září 2014

V bodě nula


jsme v sobě k srdci blíž
když vnímám tvé doteky
a ty ještě k ránu sníš
o tom, že obzor je příliš daleký?

kam až jde, co zaskočí
cos dalo nebi, země se ptá
chci se ti dívat do očí
odkud sem vlastně přichází tma?

láska zvěst srdce stálá
nikdy už neodejdi do minula
jen tečka světla malá
dala jsi se, jak tehdy, v bodě nula
.....................
Naučte se koncentrovat na lásku. Bez ní je vše ostatní zbytečné.

neděle 7. září 2014

Do bran


vždy, když se sami zabíjíme
ve jménu bezpodmínečné lásky
naviják s příchutí zla zastavíme
a na tváří kontrolujem vrásky

to jsou pravdy, které nás zabíjí
někdy se prostě jen vzbudíš
vzruch nad tím, co teď pomíjí
a někdy to plácne a ty studíš

tak dík za všechny ty chvíle
chvíle, kdy se ty sám střetneš
vkročíš zas do bran smrti bílé
a někdy, když padáš, vzlétneš

středa 3. září 2014

Tref


jen smrt je bez otázek
poznání není ani vidět
a pro bolest umíráme
schováváš za obrázek
klíček od nenávidět
až poznáme, co máme

jdou jen trochu spát
až vzbudí i ty poslední
ruch posledního soudu
budem o to vlastně stát?
chvíle, co jsou vzkříšení
zaspíme, jak pár bloudů

odkud se věčně vracíš?
zatím slyším svou krev
je moje duše chromá?
až prý všechny spasíš
tak se duše moje tref
a budeme zase doma