neděle 3. ledna 2016

THE HOPE


jsem kořistí strachu
snadnou možná až moc
a do zrníček prachu
křičí bolest, skoč jen skoč

nejhlubší jazyk duše
zpívá v přítomnosti lásky
a prach se sype suše
jak vlna vlnou na oblázky

do zasnění zraněními
potvrzují si svou identitu
bez naděje nijakými
je moře z lásky, bez soucitu


TRUST IN YOUR LOVE


svět, kde já jsem
a niternost je cizí
kde jsem člověkem
prý láska je ryzí
v labyrintu duše
bojuje kompromis
mars bez venuše
a já bez vědomí
ostrůvek pouhý
sůl, o níž nevím
myšlenky a touhy
co neprojevím
má vnitřní poušť
říše tajných přání
kapek mít houšť
pít bez vyzvání
vedou dveře skrz
do vnitřní noci
tam, kde je tvrz
stranou od půlnoci
jediné, co tu svítí
se noci nepoddá
srdce hromobití
láska je svoboda
liška a malý princ
a slza na oblázku
dech z plných plic
věřím ve svou lásku


PEOPLE AMONG US


mezi námi lidmi
zase honím stíny
kdo jsme nevlídní
z červené hlíny

nádoby vypálené
do mnoha podob
a všechny zaslíbené
hrají, kdo z koho

kolikrát stačí ti
narazit na stěnu?
hlínou jsme zabití
krev ospravedlněnu

nacházet, milovat
a slepovat střepy
lásku dát do slova
když už jsem slepý


REVEAL


DUŠE JE POUTNÍK
SMĚREM K NEKONEČNU
OBZORY ZHMOTNÍ
OD ČASU Z ČASU K VĚČNU

VŽDY VSTOUPÍ SAMA
TOHO, CO PŘIJDE, SE NEBOJÍ
ŽIVOT JE DRAMA
DOKUD SE SPOLU NESPOJÍ

CELÝ SVŮJ ŽIVOT
HLEDÁME JÁ, SAMI SEBE
JE PROMĚNLIVO
CHVÍLI PÁLÍ, CHVÍLI ZEBE

CO NENÍ V MOCI
MOHU JEN ZAHLÉDNOUT
JAK DEN PROTI NOCI
VE SMRTI BYTÍ OBEJMOUT

A TAK JE DUŠE
PRŮVODCEM MÝCH REALIT
A SRDCE, CO KLUŠE
STOJÍ, ABY SE MOHLA ODHALIT


sobota 2. ledna 2016

Hřích


křičíme slova
o povaze hříchu
děláme znova
hluk směrem k tichu
poslání sem
tvoříme svět
dosednout na zem
dotknout se hned
odkládám sny
a život nečeká
nestihnul je zlý
smrt se neleká
falešné důvody
iluze tvé mysli
existují neshody
když se svět číslí
strach a hněv
tvoří náš burger
a i když na dně
stačí si říct uber
máme jen život
a hrajeme na čas
kdo z nás je pilot
a kdo visí za vlas?
jsme boží sláva
a na jedné vlně
tohle jsem já?
člověk, co žije plně

středa 16. prosince 2015

Ar intch lav er (Před začátkem)


budící ze sna, pro svou velikost
tlukoucí vesna, přivádí nemilost
vidím znovu a znovu přivádět
tvé rty k slovu, co ze tmy nevidět
spojení beroucí, tvé srdce Bože
my tonoucí, na ostří tvého nože
vášeň pro život, putující světem
a vlnolam nakřivo, píše jen bděte
pohledy očí nepřijdou, učím je být
tou modlitbou, cos chtěl projevit
když ji tak skládáš, srdce tlukou
sám sebe vkládáš, do našich rukou

úterý 15. prosince 2015

OTÁZKY XVIII.


lásko spadla jsi z hříchu do neznáma
když tahali tě za vlasy, a když jsi byla sama
lásko jsi bývalou stálicí na cestě vpřed
když opustil tě v krůpějích, krve slovosled
lásko jsi temnou bohyní, co chtěla dál
když srdce dělíš do síní, v které jsem to stál?
lásko sdílená bez hlasu, jen šepotem slz
když dvě srdce v souhlasu, našli si cestu skrz

pátek 20. listopadu 2015

Hrdina vašeho srdce


splýváš v polibku noci
a čekáš snadné zázraky
světlo světlu nejsou soci
všichni jsou tvými rodáky

a tak prohlížím si sám
tu sbírku vlastních stínů
každý chtěl, k čemu dán
bít, život, srdce pro hrdinu

dál otevřít náruč slz
chutná nasládle trpce
když krev jde krví skrz
a ty, hrdina vašeho srdce

čtvrtek 12. listopadu 2015

pondělí 9. listopadu 2015

JSI


Kdyby tě každé moje slovo
mohlo lásko rozesmát
tak budu mluvit na věky
natřel bych kámen na růžovo
i když je to věc otřesná
jsi ženo, můj problém odvěký.

Kdyby tě každý kousek básně
mohl jen trochu rozehřát
tak budu psát je navždy
a krom ruky, zanítím i dásně
když si to budeš přát
protože tos chtěla ty, ne každý.

Kdyby tě každý pohyb úst
mohl krásou oslovit
tak proměním se v kámen
abych srdci, co dělá srdci půst
řekl, co je pro nás žít
JSI lásko mou láskou, amen.

středa 28. října 2015

Jsme


Jsme oheň a led
Co se láskou rozpouští
A chceme všechno hned
Třeba vodu na poušti

Jsme labuť a drak
Zpíváme si oheň chrlící
Milovat můžeš teď, ne pak
Skutečnost, co je žijící

Jsme nocí i dnem
Spojeni chlebem i vínem
Hmota, žijící si svým snem
Příčina, následek splyne

 Jsme žena a muž 
Uprostřed všeho světa
K tomu, co nedokončil nůž
Nám stačí jedna věta

Jsme slovem, co smí
Vteřinu srdce nad osudem
Říct, můžeš být poslední...
Jaké to tvoje bude ?

čtvrtek 22. října 2015

Malými dotyky


zas mi ubíháš
myšlenko na lásku
co v sobě máš
můj myší ocásku

hledám dospělost
vzdálený jsem život
když říkáš dost
nejsem tvůj lodivod

jak slova spolu
celí a srostlí srdcem
že nejde dolů
inkoust ani škrtem

popsaní křídly
malými dotyky per
staly se zřídly
lásky hry, dávej a ber

čtvrtek 8. října 2015

Zbytky z poesie


do dlaní přidávám
tvou lásku z rozmarýn
a do vzduchu pěnkavám
si kreslím symbol prastarý

co je z duše láska?
tělo vstane, hra svalů
to když ti srdce praská
abys uvolnil bolesti skálu

té poslední milost
jdeš zabít svého vraha
že myšlenky nemají dost
síly, zničit, kam paměť sahá

z dotyků prstoklad
odkud se má krev lije?
že tělo je lásky vodopád
a někdy zas zbytky z poesie

neděle 4. října 2015

Tak jak


tak jak s každým dotykem
usíná má zloba
jsme sami sobě rizikem
každý den znova

tak, jak dýcháš hrudníkem
a v něm srdce bije
jsme posledním mezníkem
uchopit lásku poezie

tak, jak ztrácíme se se zvykem
co někdy pálí a zebe
jsme v naší lásce praktikem
a to mě k tobě vede


středa 30. září 2015

Mramor



po hlavě do hlubin běžící
srdce, co tluče, jak o závod
když kapky krve zvonící
tiše vyťukají životní kód

jsme silou jader z atomů
kam Bůh uložil si tajemství
všichni vším a kdekomu
vyjádřit si svá hájemství

když je srdce hladové
po lásce a touží po dotyku
berme ho, jak je takové
pevnost úderů okamžiku

všechno, co rozpustíš
to napiš vodou, bez amorů
lásku těžko přehlušíš
žít je tesat do mramoru


po hlavě do hlubin běžící
srdce, co tluče, jak o závod
když kapky krve zvonící
tiše vyťukají životní kód

mé sestře Blance

sobota 26. září 2015

Zapalte


zapalte srdce srdcem
ať nikdo nikdy nezhasne
ať to, co chutná trpce
zesládne chuti překrásné
zapalte srdce srdcem

jsi lásko tmou, co svítí
dejme si chleba s vínem
jsme všichni srdcem bytí
a kdo nespí a jen dříme
jsi lásko tmou, co svítí

až když jsme vešli
svit chrámu úplné tmy
spálil i ty, co neodešly
pochopíme, co láska smí
až když jsme vešli


Bruncvík


láska mě bolí za konečky prstů
když řeka přináší ti nové duše
kdy zas s tebou v jedno srostu?
lva srdce den za dnem kluše
láska mě bolí za konečky prstů

a stíny srdcí z hladin opadají
šepot na uvítanou být Bohem
meč drží jen v starých bájích
ti, co mají srdce v mnohém
a stíny srdcí z hladin opadají

holubi hřející na pilíři mostu
v paprscích svá pírka šedivá
a srdce země, čeká, že srostu
mrtvolu lva zvolna zahřívá
holubi hřející na pilíři mostu

už zítra, přijdou hosti na víno
a my netoužíme po přestřelce
a jak tehdy ptám se: družino?
štít ctitelce a meč na vetřelce
už zítra, přijdou hosti na víno

pondělí 21. září 2015

Po lžičkách


pít slávu po lžičkách
když dotýkám se Boha
a když ti něha na víčkách
zhasíná podobenství mnohá

jsi temná jako slunce
co rozzářilo tmou sebe
kdyby tě byl aspoň tucet
zapálíte svým srdcem nebe

jsme předurčeni láskou
a když boříme své vzdory
než obětujem role s maskou
"v láske, že život už nie je skorý"

neděle 20. září 2015

Si Tú No Vuelves


zas rozbila se váza
z andělských vzpomínek
kde zaschla zkáza
a kde shořel plamínek

jsme jenom ze lží
a nebo zrnkem pravdy
když slzy tiše mží
modlíš se, aby navždy

odletěla vzpomínka
která vzdorovala času
a slova zlehýnka
vyskakují z tvých vlasů

nevidíme všechno
tam, co bije pod hrudí
když se to sečtlo
někdy i láska zastudí