středa 13. února 2019

Vosk


skrýváme v sobě světlo sfér
snad aby z něj nic neuteklo?
nikdo nežebrá o kousek per
když pár andělů se rozuteklo

dáváme na hladinu dnů stíny
zapomínáme se rozpomenout
upevnit pírka z boha do hlíny
jak snadné je tak zapomenout

každý plujeme vzpomínkami
asi aby z nich podle pravidel
zbyla jen ta zář, co chvilkami
hledá vosk z Ikarových křídel

pátek 8. února 2019

Andělské zločiny


umírám a ještě než zemřu
a spolu s tím všechny věci
když anděl odejde k čertu
tma přítomnosti a rozsvěcí

hloubkou noci vyléčí rána
zdrávas to, co se tam stalo
z podstaty bytí slov ptána
nehledá klid, co nezůstalo

stávat se světlem světa
čert je ten realitu kupující
anděl slovem a zbylá věta
že někdo zůstal nevěřící

zůstaly andělské zločiny
z nebe padat ve vývrtce
vím, že já nejsem jediný
kdo ví, kde je tvé srdce

neděle 27. ledna 2019

Poprchává


zas hledám cestu k tvojí duši
a po úspěchu následuje pád
netuším, co teď srdcím sluší
nejsem všech blázen kamarád

pomalu stoupá balonek plynu
kterému říkáváme hlas světa
křičící touhou po rozmarýnu
a z kapek lásky je jedna věta

chtěl jsem být jen tvořící klid
a obnovit v rukách jejich cit
jazykem sváru neumím klít
tak jako tma nedávám ti svit

nejsi mým odrazem očí nebe
každičká bytost je ta pravá
milovat tady a teď jen tebe
slyšíš Bože? už zas poprchává

čtvrtek 27. prosince 2018

Dýchá


jsme z lásky zatracené děti
co pýchou posedli se do němoty
 bez pokory sobě bez paměti
a stvoříme zřídla snů pro despoty

a kdo napije se je v pohádce
ustanou lži, spory, bolesti a hádky
každý je bez srdce a za zrádce
a všichni jdoucí vpřed, jdou zpátky

z údolí slz je náhle skutečnost
domy z hradeb u osamělých tvrzí
krom majestátu je zbytečnost
a chlad není to, co mě lásko mrzí?

že nepromění už nikdo vodu
nejtěžší ze všech o-sudů je pýcha
milovat tě bez všech důvodů
a když nemůžu, tak za mě dýchá

z hrdosti plná duše, co bez těla
si náhle spojila ruce a tiše poklekla
je možná naděje, i když nechtěla
a láska není to, co nás vede do pekla

sobota 22. prosince 2018

No war no more


byla jsi moje tma tmoucí
a já jsem vystupoval z lůna
bod spásy srdce pro tonoucí
okamžik, co praskla struna

výčitka zrozená hříchem
že milovat není povinnost
jsi přenádherným smíchem
toho, že lásky není dost

objevila jsi se jako slzy
tryskající ze známého zdroje
že žít láskou není nikdy brzy
a má duše je stejná jako tvoje

úterý 4. prosince 2018

Tvůj dotyk


když vyjdeš ze světla mlčící vděčností
stejně jak měsíc nemá svůj vlastní svit
odrážíš i ty lásko má, jak slunce věčností
radost, že síla okamžiku jde mne políbit

koho že zajímá světlo mrtvé milionů let
úsvitů galaxií, když se mihne bez stínění
to tvoje srdce bije mi láskou tady a teď
a já jdu za ním po světlu krve rozechvění

malinkou chodbičkou, až slyším se hřmít
dokud každou z těch kapek smrt nevymění
přiběhne pohladit tvou duši a ne ji jen mít
takhle tě miluje úsvit od noci do rozednění

čtvrtek 22. listopadu 2018

משה


když kráčíš k mým horám
co tě možná výškou pokoří
každičké srdce zavrávorá
v představách svých pohoří

úzkost tlačí do země drtící
silou chceme podat ti ruku
stisku silou bolesti a věřící
že ty poznáváš po přízvuku

to z výkřiků prázdných slov
netíží mě nic víc než ozvěna
každý krok je tvé dobro i zlo
stopujíc duši Boha vtištěná

do země skal, elfů a skřítků
v pohádkách žijící sestoupí
jsi chléb ve víně do přípitku
krok za krokem předstoupí

než se stane zázrak a zmizí
možná, že to bude hořící keř
nevím proč, jen, že nejsi cizí
 a srdce mi tluče a říká mi věř

neděle 18. listopadu 2018

Teardop


pokaždé, když vyháníme ze stínu
dupající ježek a okovanou botou
tak ještě víc se ti k srdci přivinu
 a vnímám, co hraje mou hmotou

nikdo neví, jak blízko a jak daleko
kam se vydávají stíny za světlem
odvahu vyměnit dudlík za mléko
když ráj shořel těsně před peklem

vítězové a poražení hrající mnoho
byl jsem tam teď a už budu navždy
všechny pocity vpluli do jednoho
vážně jsem já to, že jsem každý?

pondělí 12. listopadu 2018

Žije


milovat se dá i hezky potichu
když strach nedovolí projevit
tu hravě snivou touhu kalichu
kus srdce dotykem si zvelebit

deštěm jdou kapky jako vojáci
a jak tak dopadají na dno křičí
to v kalichu ze mě víno burácí
střely slz Boha spadnou a zničí

andělskou zář vyřčených přání
i temnotu slz, pro či nevidoucí
a kdo tady vlastně koho chrání
když i Bůh je jen kolemjdoucí?

hrající bez not prší za klavírem
slyšíš, jak každá kapka praská?
zázrak je, co plní srdce smírem
 svoboda, když v tobě žije láska

středa 7. listopadu 2018

Zajíc


píšu, když se v rukách nedá vydržet
do poslední slzy sbíhají se atomy vody
srdce skáče, zajíc soudného dne do strže
potrhaný, potlučený, skáče do svobody

ve svých představách objímám les
každý den přijde poslední krok do ticha
a neskočíš jednou a zemřeš právě dnes
a dřevo všech křížů silně zavzdychá

hra nekonečna věcí ho překračuje
letící naděje, že v každém kroku je cíl
neprchá, před něčím, čemu se nedá ujet
vykročil, aby se nadechl a dál žil

a tak si sčítám své roky pod nebem
a říkám sobě pravdivé lži pro důvody
ukážu svůj vlastní krok, první za sebe
jsem zajíc, co skáče do svobody

pátek 2. listopadu 2018

Splněný sen


splněný sen jsou ústa plná polibků
splněný sen je hrot šípu od amora
splněný sen je vzduch pro rybku
splněný sen je opilec, co štěstím zavrávorá

splněný sen jsou broskve plné medu
splněný sen jsou v pokeru jen áčka
splněný sen je vše, co už nedovedu
splněný sen je ruka, co tu druhou mačká

splněný sen je srdce plné naší lásky
splněný sen jsou dětské oči, co vidí
splněný sen jsou první drobné vrásky
splněný sen jsou radosti, že jsme pořád lidi

splněný sen je život bez pravítka
splněný sen jsou duše v úsměvu
splněný sen je láska bez rovnítka
splněný sen je, má-li Adam srdce pro Evu

pondělí 29. října 2018

Korouhvičky


že sedíme potichu, když srdce křičí?
zuby jdou trhat a skrz oči svítí tma
pyšní na to, že nejsme my nás ničí
ze stínu rytmem tance stoupá prach

je to představa, že o sobě něco víme
a zatímco tančíme smyslnými kroky
stín je, když zálohou platíme přímé
daně z pocitů sobectví hry na otroky

že začínáme nebýt za prahem vědomí?
a že pohrdáme druhými a jejich citem
samotní tvrďáci hysterie srdce lakomí
korouhvičky sympatií vrtících svitem

poskládat kroky, zatančit si společně?
ve stínu tančíme podle sebe, ven hluší
šedavé šmouhy duše tvářící se netečně
tušíce, kdo je si nepřítelem ve své duši


Z čeho Stín vzniká a co zahrnuje? Nevědomé kolektivní obsahy (předsudky a resentimenty vůči jiným pospolitostem, lidským typům, činnostem apod.), které zakrývají naši vlastní „nedostatečnost“, pýchu, nadřazenost atd.; především však vytěsněné stránky osobnosti, které jsou třeba hůře slučitelné s jinými rozvinutějšími stránkami naší duše; potlačené stránky vlastní povahy např. v důsledku rodinné tradice; rubovou stránku našich rozvinutých dispozic či vloh (např. pečující vlohy mohou být nevědomě „tyranské“, skvělé vystupování může být nevědomě sebestředné atd.); neprobuzené vlohy, které „závidíme“ čí „nepřejeme“ druhým (ale svou závist si neuvědomujeme, a tak se druzí stávají objekty naší kritiky); atd. atd.

Zpravidla potlačujeme ty sklony, které v psychické struktuře člověka představují úhrn antisociálních prvků – já je nazývám „statistickým zločincem“ v každém z nás…“ (Jung, 182)

pondělí 22. října 2018

Děkuji


možná mi zbylo pár kapek krve
a tak si je pouštím žilou
od poslední chvěju se až k té prvé
za to, žes byla mou milou

co na tom, že už tě asi neuvidím
a nevím jestli chodíš spát
mají v nebi lásko z hvězd vlnobití?
a z mlhy jiter krásný šat?

tu nejkrásnější chvíli jsi mi dala
a mou krví rozlehl se zpěv
o lásce beze slov cos mi povídala
ano vím, bylo to miluj mně

možná mi zbylo pár kapek krve
a já tu žiju a ty tam taky
v každé jsi zažehla to boží trvej
láska je zázrak nad zázraky

pátek 12. října 2018

Vitráž


utírám prach ze starých fotek
co uvízli mi v síních srdce zpaměti
a zase vnímám ten tvůj dotek
když lásce slzy spouští pusa v objetí

poslepu cestuji si krajinou sebe
každou chvíli do nich hlavou narážím
život a smrt se střídá, že zebe
 když hledám cestu ke svým vitrážím

chci křičet silou veškerého ticha
že život se žije všude a ne jen přežívá
nalámej chléb a kapka do kalicha
spadne vždy, dokud se srdce zachvívá

neděle 30. září 2018

Stojící srdce


s pravdou přicházívá bolest
všech našich prošlých životů
jde o to skrze srdce prolézt
a hledat kroky všech despotů

co ti pošlapali dětská přání
ty křičíš stojící s křídly anděla
možná, že jen před ní sklání
se ta tvá maska, vtisklá do těla

svoboda z lásky dává naději
že stojící se vydá cestou v klus
co s pravdu, co nikde nechtějí
dotknout se srdcem srdce zkus

mé sestře Blance


úterý 11. září 2018

🎹 Odjezd do života


padáme jako noty do piána
co rozezvučela boží ruka
radost a bolest prodýchána
srdce mi ráno jen tiše ťuká

stáváme se tónem klavíru
který se sám od sebe hrál
pýcha je to z nás nadmíru
čeho bych se ještě bože bál

a tak se modlím životem
to aby byla jiná srdce rána
aby nikdo nikdy za plotem
neřekl píseň je odevzdána

zpíváme každé ráno světu
a i když je zle až to praská
stojí to za to, znít do květu
v němž ještě spí tvá láska

sobota 25. srpna 2018

Nebeskej klid


kdy začínáš žít se ptám
a nevím jestli se mi to nezdá
proč jen sám pospíchám
co spadlo z hvězd na cestách

když prší prý hledej duhu
ale potmě je déšť slaný od tmy
a věrný svému zvěrokruhu
neptám se a nemyslím na kdy


když je tma hledám hvězdy
a žádná z nich není perfektní cíl
jdeš tiše pod nohama nezní
ani jedna z lásek cos srdcem ctil

když vidíš balet nebeskej
a odečítám ze rtů rány do hrudí
na konci srdce zatleskej
a možná, že se někdo probudí

neděle 19. srpna 2018

Svatební víno z Galileje

když můžeš mlčet
slova se řinou jako vodopád
to ticho může crčet
jak sázkař, co sází na propad

jdu vyměnit sobectví
krutopřísně vzhlížející k nebi
jen já jsem svědectví
kterého tam bude zapotřebí

tak stojím jako strom
a neříkám nic, co bylo včera
život odehraje v tom
kdo ví, šach mat za partnera

když můžeš mlčet
tak mlč, ale ať ti srdce křičí
oceán snů nezamlčet
co láska beze slov ti zničí


potápím se do ticha
ty hluboké vody zřídka bouří
rozpouštím z kalicha
víru, že láska byla, je a hoří

sobota 28. července 2018

Podle světel


jsem životem v poušti nejistot
a bloudím od člověka k člověku
řekli ať hledám jen správný kód
a došel jsem k srdcím v útěku

hledám si podle second handu
obcházím zdi, co tvoříme si sami
důvěra v lásku s minimem fandů
jdeme od soumraku do svítání

jsem vlastním žákem života
a ne jen toho, co tu nějak zbylo
poušť je skvělá proto prázdnota
že neříká, tys idiot a tys milou

a tak jdu v písku beze stop
protože, co miluji, to si stvořím
místo, kde není sklep ani strop
v pouští stop, co v nich shořím

sobota 14. července 2018

En bon foy (V dobré víře)


někdy si říkám, kdo nás stvořil
že tak dobře dýchám vzduch
kdo ze zákonů stavěl či bořil
byl to ten, co mu říkáme Duch?

každý pohyb dotyků z lásky
co s ní modeloval tisíce věci
vše dokonalé a žádné sázky
kdo může sebe z kůže svléci?

zanechávám otisk v každém
dělit sebe na triliony atomů
nikomu neříkal slovy važte
když dáte své srdce jednomu?

tak si trhám ve zdejším chléb
a do vína znak, že je vyleptán
a i když zbyl z lásky jen střep
věř, já ti to někdy pošeptám