Cestou...

sám jdu po cestě

a síla stvoření taky

v prachu na vestě

prchavá, jak mraky

můžem si nevšímat

nebo prozřít prachem

v životě něco dát

bez obav strachem

tak kráčet si a jíst

co se jíst musí

a růst, kde se dá

ať to každý zkusí

schovávat si žhavý 

uhlík, co tě nehřeje

nehoří, jasně pravý

důkaz, že nekonečno je

Michal Zachar

............................................................................

Leošovi

Přátelství je láska bez křídel.

Modlitba pro tebe

měj krásné sny a oči otevřené

potají šeptáš, kdy dáváš celá v ženě

pohlédnout na den tento překrásný

poskakující sen, říkám si nezhasni

modlím se za zelenou duši stromů

miláček nebesa řekl strunou hromů

modravou dálkou snů nekonečných

co je ano? hračkou lásky vidoucích

z mrtvých vstání a ožívání sluncem

narozenin užívání a chytávám hrncem

medovou polevu života, větru a země

tísící z nálevů, zraješ lásko má ve mně

Michal Zachar

........................................................................................

Nedíváme se očima, ale mozkem.

Neposloucháme ušima, ale pamětí.

Nemilujeme srdcem, ale představou.

Co s tím? Dívat se, naslouchat a milovat.

Malí spiklenci - 44 x

člověk se stává stejnosměrným

barbarem skrytým mezi námi

surovost se zdá být hezkým

zločinem, co žehná zpoza brány

je lepší se příliš mnoho nelišit

od svých bližních, ve světě

ošklivců a hlupáků, co ab-rešit

staví se nad zákon na planetě

zevlujíc nad hrou vyznávají city

život jim utíká, jak vlaku pražce

nevidí vítězství, jsi přeci i ty

a neznají nic ani o porážce

mezi lidmi je třeba dělat rozdíly

přátel pár pro jejich dobrý vhled

že známe své známe, co pobyli

nepřátele, zdobí jejich mozek hleď

soulad duše s tělem, vše je skryto

v šílenství zvaném vývoj jsme na dně

oddělujeme-li je od sebe, zní to

realismus = vulgární a ideály = prázdně

my jsme trestem svého odříkání

bojíme se Společnosti, základu mravu

a hrůza z Boha změnila se v zaříkání

tak vítej v dnešním světě davu

dát výraz každému citu i snu

žít si svůj život věrný myšlence

radost z uskutečnění těch dnů

žijem si život malého spiklence

Michal Zachar

-----------------------------------------------------------------

Nauč se slzami v očích smát, 
nauč se pohladit se zavřenou dlaní, 
nauč se rozdat všechno a nemít nic,
pak poznáš, že stojí za to žít.

Zpátky do hlubin (Out of the deep)

jak oceán vytryskl z očí tvých

pohledem přitiskl na konečných

zastávkách času formován dny

sbírám tvou řasu a říkám si: jdi

poslední pohled byl tvé sbohem

mlčící dohled chvil, nepodoben

našemu životu, co nám vzplál

a víme z klokotu, kdo to vzdal?

sejdeme si z očí a do hlavy díra

slza ti nevyskočí, nikdo nevytírá

vracíme času, pohledům přítomnost

hledali spásu, nevěděli, kdy říct dost

Michal Zachar

....................................................

Život je někdy velmi skoupý, uplynou dny, týdny, měsíce a roky, aniž člověk zažije něco nového. Ale pak se otevřou dveře a dovnitř se vřítí lavina. V jednu chvíli nemáte nic, a najednou máte víc, než dokážete přijmout. Možná, že stačí jen otevřít oči.

Umění

skvělá krása jen někdy ční

řeči se do květu seběhnou

vedle slunečnice nejsme sví

mnoho lístku má najednou

stejně roztomilá je i lilie

někdy mi přijde rozkošná

někdo si myslí, že ho zabije

když se v umění nepozná

trávíme své dny hledáním

podstata žití se nedá naučit

ta je skrytá v odhalování

s úctou kráse můžeme žít

odhalená je tvoje povaha

zrcadlíš se na dně hladiny

tak svlékni sebe do naha

a neboj, nejsi ten jediný

Michal Zachar

-----------------------------------------------

Jarce a Věrce

Včera jsem byl chytrý, proto jsem chtěl změnit svět.
Dnes jsem moudrý, proto měním sám sebe.

Dívce v metru

srdce, co ti visí na hrudi

se mělo uvnitř schovat

motýlím křídlem mávnutí

proud vzduchu opanovat

a struna závěsu je hrana

zvoní jako budík na stolku

tvá hra je dávno okoukaná

jak dotyk ruky na zvonku

a tak houpá se tam a zpět

ten náhrdelník krčního bytí

co oznamuje, chtěj uvidět

dokud mi srdce plaše svítí

Michal Zachar

---------------------------------------------------

Úspěch je dostat to, co chceš, a štěstí chtít to, co dostaneš.

Otázka

děkuji vám za dopis

i za věci nepostřehnutelné

třeba jen za popis

jak vidět věci samozřejmé

vytrhnout do hlavy

vysvětlit prostými slovy

to je, co tě nebaví

a tak řveš v básníkovi

když chceš světlušku

nejde ji pod zem zasadit

vínem namočit i mušku

a pak se dívat na pohyb

zrát s tichem v míru

co v hlavách nastává

i myška díru v sýru

najde a co ty, postáváš?

Michal Zachar

----------------------------------------

Evě

Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.

Dokazovat

toužíme dokazovat?

dokázat se dá i pravda

chceme provokovat?

i když to není sranda

objevit si v krásnu

zrůdnou hru ošklivosti

a tak zas jen žasnu

jak lze žít v přítomnosti

říkáš si taky dát si

a ne jednoho panáka

v zrcadlení zhasni

je vidět jenom diváka

Michal Zachar

............................................................................

Život je umění kreslit bez možnosti gumovat.

Autobiografie

jsme umělecká díla

odpovídající době

estetika se však slila

a probudila v tobě

jak hledáme požitek

obzvláště ty trvalé

kritik právě zbledl

narazil na zoufalé

vyvolené a jsou tací

že v kráse vidí krásu

autobiografie simulací

naděje znamená spásu

Michal Zachar

--------------------------------------------

V životě bez naděje se může srdce roztříštit jako skleněná koule nárazem o kámen.
Naděje - to je obruč, která nedovolí srdci, aby puklo.

Přijímání

to je, že nic nekončí

se asi motá v hlavě

vlastní smrt náhončí

tváře snů popelavé

vybraným způsobům

jen těžko odvykáme

dluhům, co staví dům

křičíme, zamykáme

život je symbolika

konce, co nepřijde

koukej, cvakla klika

a miluj to, co je

Michal Zachar

---------------------------------------------------

Markétě

Mládí není období života, ale stav mysli.
Nikdo nezestárne tím, že prožije řadu let.
Lidé stárnou tím, jak opouštějí své ideály.

Přání III.

nevím a je to zdroj

všeho, co je v nás

vím, že mám zbroj

třpytivý oblak krás

a duše člověka ví

že rosteme pomalu

když den s nocí sní

čtoucí zrak v misálu

dovršit úplný růst

chcem své poznání

ukončit lásky půst

ať to nás pohání

Michal Zachar

......................................................................

Mnoho vzmůže síla duše, mnoho naděje,
ale všechno vzmůže jedině láska.

Tisíc a jedna

stáváme se obrazy

čekáním ospalý

než dorazí

svět

stonek než obrazí

vzal si do hlavy

že prorazí

hned

jsme svými rodiči

i v tom, co ne

a, že neničí

realitu

je jako jít po tyči

kdo uklouzne

had zasyčí

a ty jsi tu

Michal Zachar

---------------------------------------------------

Nejlépe vychované děti jsou takové, jež poznaly rodiče, jací jsou.
První povinností rodičů není v žádném případě pokrytectví.

Víra

otázky předpovědí

překonávající strach
tajemno těch, co vědí
jak hledat v temnotách
rodící se z nejistot
splývajících traumat
ke dveřím vstupní kód
do srdce nejde ti nahrát
odpoutávající se cit
je kopií z tvých ran
možná, že stačí chtít
zůstat vzhůru a ne sám

Michal Zachar
..........................................................................

Zeptáš-li se, budeš 5 minut vypadat jako blbec.
Nezeptáš-li se, budeš blbcem po celý život.

Tvořící směr

tvořící zdání

úzkých souvislostí

být bohy bez ustání

když nikdo nemá dosti

pokoušíme osud

vyprávějíce o nás

zákony platící dosud

směřoval špatný kompas

zrcadlení vztahů

dává vytušit směr

vědomí srdce prahů

vedoucí z jihu na sever

Michal Zachar

.......................................................................................

V době všeobecného klamu říkat pravdu znamená revoluční čin.

Neverbální komunikace

děkuji ti za dnešek

ani nevím, za co stál

možná, že poklesek

dnes úsměv nevyhrál

střídání dnů a tváří

děje se kol kolem

jak se která tváří

stoj či sed za stolem

ve smyslu těch vět

co znějí nám touhou

oznamujem ven hned

tah rtěnkou pouhou

na šachu strategií

vyhráváš spěch života

dostáváš mat do legií

že poslední je samota

a tak se zas šklebím

a ani nevím, jak to číst

a jako jas, zasáhl Děvín

pálím svůj podepsaný list

Michal Zachar

--------------------------------

Černý klouček pozoroval prodavače nafukovacích balónků na vesnickém trhu.Ten člověk musel být dobrý obchodník, protože nechal ulétnout červený balónek, který stoupal vysoko vzhůru a lákal tak zástup možných mladých zákazníků.
Pak vypustil modrý balónek, následoval ho žlutý a bílý. Všechny stoupaly vysoko, vysoko, až zmizely z dohledu. Malý černoušek se dlouho díval na černý a pak se zeptal: "Pane, kdybyste vypustil černý, letěl by tak vysoko jako ty ostatní?"

Prodavač se na chlapce chápavě usmál. Uškubl nit s černým balónkem, a když ten začal stoupat vzhůru, naklonil se k chlapci: „To není barvou, chlapče; to, co je uvnitř, mu dává stoupat výš."

Směr

běž dál, i když

už není kam jít

srdcem, co smíš

na drobné si rozměnit

dohlédnout konce

jak, jdeš-li sám?

znít tónem zvonce

co naplní tvůj chrám?

tak jdeš a jsi z lidí

ochoten polykat prach

tvou cestu ať neuvidí

když směr určuje ti strach

Michal Zachar

-----------------------------------

Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl.
Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu.
Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě.