Den pro mou lásku

hledajíc sám

sen naplnění

a jít už dál

nemám proč

zastávka jsi

jen nevím

na jak dlouho

a po tu dobu

kterou mám

zníš zvukem

jak z katedrál

já hledávám

sám tě sám

když vyznávám tě

lásko má

Soulseeker

krvavě mraky žhnou

když duše žádají

srdcem o azyl

světlo svítící tmou

co láska napájí

kus od zkázy?

milujem své naděje

co nejsou naše

a beze stopy

jedno komu klaněje

chcem vznášet

jen rádoby

pátráme v údajích

že zlé nákazy
sebe sytí

duše srdcem žádají

tě jenom o azyl

tvého bytí

Black Blade

mrtvý nepřítel vždy krásně voní

kdo první vykoval smrtící čepel?

z drsné oceli byla jeho zlá duše?

ruka chlapce křičí: "Jdou oni"!

a kde na lásku nebereme zřetel

ke krvi zpívá černá čepel hluše

války jsou noční můrou matek

krev přináší všem jenom stíny

a málokdo se rodí s odvahou

smrt zasévá vždy jen zmatek

padlé už nezajímá nikdo jiný

každý z nich je naší výstrahou

Ze srdce princezno...

vnímáme očima, co jsou zavázané

předivem lásky k našim představám

do uší šeptám slibem žalované

a s osudem si pohrávám

vnímáme svou podstatou chtění

co přinášívá zmrzlinu a někdy krev

vrháme se na ně zamračení

až si narazíme na rakev

vnímáme živě, chvíli na slepou

a to, co se nám tolik zdálo směšné

já cestu vidím před sebou

to nové, ze srdce věčné

Lonely Mountain

hory osamělé v ledu, který stvoří hráz

vrcholem medu, cos stvořila v pěně vod

za láskou, co nepřekoná oheň ani mráz

že miluje tě, i když to není asi vhod

zas šlapem na vrchol hor, ušlí dnem

tmy spáči v příbězích draků a lesních víl

dolů běžíme si za druhých blízkým snem

tak, tohle jsem nikdy nepochopil

na úbočích lásky padá sluneční svit

a stoupáme klesající a klesáme z výšin

do hloubek sebe, když se odvážíme jít

a zůstáváme s láskou, z výšin a tiší

Graficony

graficony seřízených gest

jezdíme podle semaforu

dokud nás nezastaví pěst

a neuspí nás v blbým fóru

copak jsme jeden automat?

co ze hry nikdy nevypadá?
láska ti schází, že bys krad!
hlavně mi neukazuj záda!

smečka má hlad co nepoznáš
kdo ví, jak praskaj kosti v těle?
vrahem jsi, srdce bezmocná
a tak z nás dělá nepřítele

spiklenci tmy světlem narození
stroj času řídí svět automat
žijem si tam, kde nikdo není
a neřekne ti, mám tě rád

Popel a Sníh (Ashes and Snow)

https://www.facebook.com/gregorycolbert

v pradávných dobách slyšel svět boží smích

když květy vzplály láskou lidí nekonečna

zbývá nám zase jen popel a sníh?

ve chvílích nebezpečna?

takže až umřeš bude tvá duše v nebesích?

a co když ta tvoje jen tiše mlčky spí?

a tvé tělo podléhající koncesi?

a kde tu budeš ty?

přeješ si uvidět Boha a nechceš se dívat

modlíš se, i když nevidíš, čím oko křtí

ten rytmus nutí melodii zpívat

s láskou popel a sníh

V zajetí

v zajetí nesmyslných čar se ukrývá tvá láska

vracím se s tebou k tobě domů, kde sídlí zima

a jen co noha nohu mine a sníh tiše praská
život jak jaro, léto, podzim sní si před očima

smrt je přímá a nic o sobě neříkává předem

vyzvání zvonu ukončívá a všechno změní teď
a víš, tvá smrt skočila do kočáru, říká jedem

a čekáš, že zastřené jsou oči a tobě zbývá šeď

a proti tomu okamžiku už neuplatníš sílu svou
a není žádná překážka, ke střetu v cestě zmýlená
a ty oči, co na cestě k tajemství života ti žhnou
ve smrti plynou proti proudu, jak tvá duše zrozená

Čekání

www.vivart.cz

čekáme popis Božích rukou

dotýkem zmrzlí na kost dobrou

do krve honící se psi naukou

a každý z nás má barvu modrou

rozdílné jazyky zaklínají řeči

nevšímajíc si stop našich lásek

změň slova za muže s meči

spojující jen blok dalších vrásek

I když necháte (Even if you leave)

i když necháte mluvit potok o moři

potok, co myslí, jak bujnou má fantazii

potok s potokem, co moře stvoří

ani všechny potoky si moře neprožijí

i když necháte směrem letu jít duhu

hlubokou a vysokou a ze srdce přímou

co má víc rozměrů, hýbá se v kruhu

ctnost z nejmenších, když jiné dřímou

i když necháte smutkem zaplnit duši
máte v ní aspoň něco víc než prázdno
bolest, radost srdce jsou života uši
žiješ nebo umíráš, pořád je tu šťastno

i když necháte umřít lásku stane se
svatebním obřadem, hostinou andělů
smrt s láskou i bez ní, bližší najde se
život dejte plný z nečekaných předělů

Vzdálenost (Distance)

Coco

toužím po věčnosti setkávání

když k lidem natáhnu ruku

a dotykem už nic nezachrání

srdce najdeš si po zvuku

potkat básně, cos nenapsal

obraz žádný nevynechat

v slzách nejsvětějších připlaval

Boha v srdci zanechat

vzdálenost uvězněných sil

srdcem ze tří křížových

myšlenky, cos ty nevyslovil

z činů všech hotových

všechny si nás vypije Bůh

v slzách až do dna

krví splácíme krůpěje dluh

ty a já, co jsme dva

DŽHÁNA (Soustředění)

zas upadl ti kousek krásy

co se neudržel v trolejích

a pod napětím tvojí spásy

už nezní rozněžnělý smích

a samet se válí v kolejích

na rozchodu kol jezdíme

říkáme, že to vlaky házejí

čekáme, že tím zmoudříme

tak pronásleduješ pražce

a hraješ pronásledovanou

tvrdíš, že vyhneš se srážce

mašiny pískat nepřestanou

je-li tvá mysl srdcem sopka

a vlaky klepou koly své věty

o tom, že čekáš, jak stopka

že v rukou ti pokvetou květy

---------------------------------------

Džhána (jhána, jhana, dhyana, dhjána, čchan, zen) je jedním z klíčových pojmů v buddhismu a hinduismu. Označuje vysokou míru soustředění, někdy se proto překládá jako pohroužení.

Původní pálijský termín džhána označuje stav v němž mysl nehnutě spočívá u jediného předmětu. Dočasně je potlačeno pět překážek (nívarana), tedy smyslná touha (káma-čhanda), nenávist (vjápáda), nepokoj a výčitky (udača a kukuča), strnulost a malátnost (thína-middha) a pochybovačnost (vičikiččhá).

V mahájáně je dhjána (sanskrt) řazena mezi tzv. 6 (případně 10) páramit (dokonalostí).

Po půlnoci (Ave Maria)

píšeš mi často až po půlnoci

v době, kdy jiná srdce i spí

jak nemít lásku ve své moci

ve všech odlescích ušlých dní

já stále kráčím po pobřeží

příliv těch snů zahladí kroky

copak na tom už nezáleží?

a mít teď v dlaních tvoje boky

a ruce plní pobřežní mlhou

otevřít a zavřít a byla jsi tady

a jak se jen vlnou strhnout

vzhlíží tvář smutná za poklady

písek za vlnou tiše praská

v dlani nic víc než jen mlha

a kdo tomuhle říká láska?

ta sladká píseň na moře prchá

Ani za tisíc let (A Thousand Years)

i když života barvy vyblednou

život je pořád jen procesí

tomu, co jde pomalu nejednou

zlomí vaz svou depresí

přidáváš proto do kroku hned

i ten, co utíká jde pomalu

ty se nepoučíš ani za tisíc let
pro čas jste houf loudalů

existuje-li něco jako byl hřích
je jak jednáš vlivem minula
jdeš šlépějí předků prvotních
aby se tvá stopa protnula

a jiní zas vedou dál své hříchy
tím, jak dnes vedou své děti
vpřed ve stopách vlastní pýchy
neopouštějíc cestu z paměti

ani za tisíc let, než by se měli líp
hledáme jen ty, co mají vinu
děti dáme obhajobě svých chyb
než konání správných činů

Gatekeepers

extrémní zima vede zase do zimy

ostatní můžeš soudit podle sebe

jak znáš sám sebe, jak jsi nevinný?

své vlastní myšlenky si ukolébej!

skutečný spravedlivý je, kdo cítí

spoluvinu na našich prohřešcích

kdo ví, že tvoje a moje, naše bytí

a rychlost nezáleží jen na běžcích

jen idiot a génius porušují zákony

a stejně jsou to jen zákony člověčí

srdci Boha jsou nejbližší přípony

lásky a ne krev a upečené jehněčí

už dávno žil člověk ukřižovaný

miloval a nesnášel slovo posvátní

potkáš ho v krvi, kde je milovaný

na bránu klepej, otevřou ti vrátní

Nejen o štěstí (Carmina Burana ~ O Fortuna)

vyhlaste mír své duši
otevřít svůj vnitřní svět
jsme bílí vlci, co jen tuší
co znamená v životě bďět

lžeme bezděky pravdu
utíkáme nevědomým lesem
čím jsem já, tím se i já stanu
pravda je poslední, co snesem

nikdy si nepřiznávám plně
že člověk žije ve svém klamu
stačí jen uvidět, jak nesmyslně
mám z tvého srdce plnou tlamu

LÁSKA JE

LÁSKA JE VŠECHNO VE VESMÍRU

LÁSKA JE KDE TESAŘ NECHAL DÍRU

LÁSKA JE OKEM BOHA NA ČLOVĚKA

LÁSKA JE TO, CO SE HNED NEPOLEKÁ

LÁSKA JE TVÁ DUŠE V DUŠI

LÁSKA JE TO, CO SE JEN TUŠÍ

LÁSKA JE VYJÁDŘENÍ SMÍRU

LÁSKA JE MILOVAT BEZ ROZDÍLU

LÁSKA JE NĚKDY I KONĚM

LÁSKA JE I VĚČNÝM OHNĚM

LÁSKA JE ZNAMENÍ OKAMŽIKU

LÁSKA JE TVÁ RADOST VE VÝKŘIKU

Hurt II.

já volám jen volám beze slov

ve skutečnosti voláme se k sobě
hlasitě křičí náš z lásky hrob
že zubem času podlehneme době

každá láska dospívá ke konci
na konci toho, co bysme měli vědět

jsou všichni jenom lakomci?
na počátku tě uchopit a odpovědět?

stál jsem před tebou, jak zrcadlo
dívala ses a spatřila jsi, svou podobu
řekla jsi, miluji tě, tak mě napadlo
že teď hledáš svou vlastní svobodu

a s bolestí vstáváš a večer umíráš
ve mně jsi totiž milovala sama nebe
teď už se radši na mně nedíváš
v bolesti z lásky, co ve smrti zebe

May it be

otázky tvoří odpovědi

na místech dávných bran

kdo z nás jsou ti, co vědí?

když list zůstane nepopsán

vnímáme sebe jako Boha?

kolikrát odpověď z neznáma

zasáhla láska jeden z mnoha

bodů, co říkávají sláva nám

tvoříme svoje okamžiky dne

stejnou silou jako ty v noci

od Boha k Bohu si jdem

svit slunce ví o pomoci
----------------
věnováno Alici Vegrové

One Man´s Dream

stál jsem tam sám dlouhé roky
bez sebe strachem z neznáma
pravdivý naslouchající kroky
Evy vedoucí směrem z Adama

ve středu sebe sama probouzím
jsem všechen neklid lidí kolem
žijeme svou pravdu a to popouzí
v pohodlíčku, sám sobě si molem

to pravda zneklidňuje naše bytí
z nás kolem moře a my ostrovy
na nich se jen pravda láskou sytí
kde jsou, ti ale nikdy nikdo nepoví