snažím se jen tak být
ulpívá mi hlava mezi očima
a zase jdeš si sama spát
tam, kde se vše rodí začíná
že z lásky vznikne vodopád?
může muži takhle znít
opilí modrou oblohou
jak nohy řek zkřížené tmou
hladoví za láskou jdeme
měli jsme k sobě blíže hrou
že teď srdce nenajdeme
měli jsme k sobě blíže hrou
že teď srdce nenajdeme
za to srdce nemohou
ty krásné sny života
kterými život tváře udeřil
já už tehdy zvykl brát
strach kočkám, úzkost víl
co jsem si brával napořád
starost, co v krvi kolotá
a hvězdy běží snášeje
sníh vzpomínek závějí času
co lidi žili, já jsem s nimi žil
já každým z nich pro spásu
Boha už tenkrát vlastně byl
do ticha vedoucí koleje