středa 16. července 2008

Lovestory...

když díváš se plaše přes rameno...
a tvé oči řeknou zabolí?
jak smést krev znamenanou...
jizvou co někdy dovolí...
hrůza co přibyla tě k zemi...
a zbylo dost kopí pro kohorty?
kdo slzy tvé teď vzchopí?
a kdo je tu teď portýr?
jak chutná bolest, když zamrazí?
kdo vchází, když jen narážíš?
jsi cesta k peklu, které zabolí...
a klidně suše sklidit mezi topoly...
kdo nařídil své touhy do hlubin
odevzdané síly co je smělá?
jak znát své tělo barvy jeřabin...
když modrá je dost osamělá???

MZ
..............................................
autorem obrazu je Radka Kuželová

úterý 15. července 2008

Náš dům...

Máš vlasy rozepjaté,
když tělo s duší plyne,
na chvíle s tebou spjaté,
vzpomínám víc nežli jiné...

V podlaží domu známém,
se z krovů ozve rána
a stopa po neznámém,
ve střeše díra díru hárá...

Kdy vazby povolily,
a co znamená sklep?
A proč je krov tak bílý?
A střecha letí do nebes?

Stavět dům je síla,
co spojí dva až v hrobě,
a taky postavila,
ten svůj už neseš v sobě...


MZ

pondělí 14. července 2008

Modlitba dveřníkova...




Ó, pane
chci, aby tvá něha ...
 
když dojde, kdo nespěchá ...
jen chránila i mě ...
že veřeje vrat, co na ně ...
klepou pojď a vejdi ...
a já ty dveře sám ...
pouštím potichu a mám ...
pocit, že i já se otvírám ...
když ve výkřiku chraň ...
jsou všechny lidské zloby ...
kdo otře zkrvavené klouby ...
když jdu a tlačím múzy ...
ta vrata naděje a hrůzy ...
když to vše a práce veliká ...
je poutníkům dělat dveřníka ...
a všichni se mne ptají ...
co udělat teď mají ....
aby nezbyla jen síra ...
zda pomůže tvá víra ...
sejmi, Ó pane, jejich otázky ...
cožpak lze vejít bez lásky ?


MZ

-----------------------------------------------------------------------------------

Láska jsou křídla, která dal Bůh člověku, aby mohl vystoupat až k němu.



Má žena...

...chtěl jsem ti napsat básen o času...
...co zasadil bych do vlasů...
...a jak by z vlasů padala...
...tak maloval bych Chagala...
...a to vše na tvé nahé tělo...
...co by se mi líbit smělo...
...jak určit, kdy jsi vlastně moje...
...kdy jdou zas napřed tvoje voje...
...a díky za tvé ráno rdící...
...a slunce už se dere oknem po zadnici...
...jdou napřed tvoje krásné vlasy...
...tvuj vhled je pro mě místem spásy...
...a kdo je ta co stojí obnažena?...
...že by má žena, žena, žena...

MZ

neděle 13. července 2008

V tomto životě...

V tomto životě nepobral jsem mnoho nudy.
Nechyběla provolání slávy a taky trochu pudy.
Jsou chvíle, kdy jsi skvělý a jdeš zpříma do kopce.
Pak zase zasviští ti rychlé střely kolem poklopce.
Jsou všechny písně smutné jako srpen na Lipně?
Jsou dny, kdy nebojím se, že zas ztratím tě?
Jak popsat život? Jako vlnu co se v klubko skláda?
Tak on měl z vlny život, kolik se ještě z klubka spřádá?
Kolem nás jdou vlny a všechny v tenké niti.
Zpívají svou píseň o tom co život a že je hlavně k žití...

MZ

Myšlenka dne...

V kapičkách...

Když v kapičkách svého života,
hledáme svou krev,
tu lásku co nám kolotá,
v žilách až do naposled...
Jsme tolik zděšení, že chybí,
hledáme v životě jen zlo
a neslýcháme odpovědi na pochyby,
tlak, že nám trochu krve pokleslo.
Zdáme se sami sobě a vidíme se,
že zdraví už je dávno v hrobě,
místo nápravy mažeme se,
krémem s příměsí dávej jen zlobě.
Řveme si v reklamách na život věčný,
dáváme charitu, bereme drogy,
nikdo z nás není nekonečný
ale koho z nás život vlastně doopravdy zlobí?

MZ

Medvídek...


Tvé objetí,

je jako plyš.

Medvěda cos

dostal, nevidíš?


Pohladit touhu,

je touha sama.

Vidiš tu šmouhu,

tlamička malá...


Uši, jak placky,

nosem je knoflík.

Máš rada facky?

Nebo jen rohlík?


Zkusil jsi tlapky?

Měkké, jak samet.

Mají i drápky?

Ty někdo zamet.


Medvídek pouhý,

látka a plyš.

Volání touhy,

to ty neslyšíš.


Medvídků dostal

jsi pořádnou fůrů.

Chvilku jsi postál

a za láskou vzhůru?


MZ

...................................

">

Jak zjevují se andělé?


Jak zjevují se andělé?
Je to jen v noci?
A nebo sedíš v kostele?
A žádáš? Ku pomoci?
Píšu ty řádky modrým perem
a myslím na to jaký jsi.
Já v životě byl jenom tělem.
Tak prosím sviť a nezhasni...
Jak vlastně vypadají ti,
co střeží naše kroky?
Co jdou v sametu duše - jin.
A kolem běží hodiny a roky.
Možná, že jednou uvidět
tak toho svého anděla,
Bys nechtěl ani pro ten svět
a jeho křídla nesmělá...
Pro lásku, pro světlo a pro cokoliv
vrhne se chránit tvojí duši.
Podíval jsi se někdy na to,
jak mu tvoje duše sluší?




MZ
-----------------------------------------------------------------------------
Kdo opustí smutného přítele, není hoden,
aby se někdy dělil s jeho radostí.


sobota 12. července 2008

Když vidíš sedět v kavárně...


Když vidíš sedět v kavárně,
dva co vypadali mile.
Vzpomínáš, kdy jsi naposled a marně,
uviděl tváře láskyplné chvíle.

Ona ho slyšela - jak muže
a on byl k ní tak znělý.
Když ve dvou láska může,
vyrazit ze srdeční cely.

Láska to není jenom květen.
Byl přeci tolik jiný.
A ona byla víc něž světem,
co na to kouká z pod peřiny.

Harmonie jasu? Souznění duší?
Proč jsou si lidé cizí?
A máme k naslouchání uši?
Láska je přeci vždycky jenom ryzí.

MZ
....................................

čtvrtek 10. července 2008

Hlídání...

Hlídáme svědomí,
hlídáme snáře,
hlídáme mocné MY,
hlídáme u oltáře.

Hlídáme babičky,
hlídáme děti,
hlídáme přesmyčky,
hlídáme do deseti.

Hlídáme dobře,
hlídáme skvěle,
hlídáme moudře,
hlídáme u postele.

Hlídáme všechno,
hlídáme svatozáře,
hlídáme světlo,
hlídáme i naše tváře?


MZ
-----------------------
autorem kresby je p. Vladimír Valenta
www.vivart.cz

úterý 8. července 2008

Závidím...


Závidím omyly dnům a nocím.
Pro chvíle, kdy jsme bez pomoci.

Otázkou pomáhat z pohody, z nudy?
Jak postavit most, co v duši budí?

Máš člověče, dost výrazná slova!
Chceš být slavík anebo sova?

Jak vniknout do duší tvorů?
Umíš-li milovat, jdeš na vysokou horu!

Jak bude nahoře, to nikdo nevidí.
A to je lásko má, to co ti závidím...

MZ


V bolestech...


V bolestech křičíme,
když vcházíme na zem.
Branou, v níž visíme
než řeknou - a ven...

V bolestech vcházíme
k radostem dětí,
vnímáme podání,
od jedné k pěti....

V bolestech vidíme
tvář co čeká,
když se dva spojíme
a zbyde i na člověka...

Je jedno místo,
kde bolest není,
přes práh a jisto,
místo tmy rozednění...

Tam si nic nevezmeš,
ani konektor k síti,
bolest tam zaženeš,
ale není to k žití...

Co bolí to žije,
i tvá duše rozervaná.
Spolu s tělem pije,
studené noci - horká rána...

MZ

neděle 6. července 2008

Jen když spíš...



Když si leháš do své kůže.
Myslím na to, jak se líbat může.
Je to chvíle probíhajíc k ránu.
Jde s tebou duše tvého džbánu.
Náš okamžik je pouhé prozatím.
A modlívám se, ať ho neztratím.
A čas i svět ocitnul se v časové tísni.
Má ruka pohladí tě, jen když ty spíš.



sobota 5. července 2008

Nevinnost...


Nevinná pohledem sbíráš doteky svých snů.

Jak jediná paleta malíře snových pokojů.

Šmouhy a obrazce vítání nového světla.

Vlétla jsi do malby bílá a celá jsi zbledla.

Záchvěvy vzpomínek leží teď na stěně pokoje.

Dnes byla dobrá zeď, vzala to bez boje.

Umíme přijímat šmouhy ve světle příštím?

A světlo po stěnách duše nám príští.

Kam steče ? Aspoň, že na zdi kousek z nás zůstane.

Mnozí jsou bytosti sezdané, za námi seslané...

MZ


10 obrazů na cestě životem...


1.
Uslyšíš tón srdce
a nevšimneš si toho,
bezděky spatříš ruce
a takhle koukáš na jednoho.

2.
Čtu o sobě v knihách
a objevuji svoje stopy
a ryzí kov co vytáh
pocit jednoty a sloty.

3.
Když zaslechnem zvuky
co z života lesa přichází,
brána těsná pro ty shluky
sdílení nás tu nachází.

4.
Hned tu a hned tady,
byl jsem a jsem zas pryč,
na svoje vnitřní klady
si najít správný klíč.

5.
Jdou slova za slovem,
znova a znova pochyby zmást,
nesprávné čím osloven
není ze světa, ale z nás.

6.
Zápasy už dokončily,
ztráta i zisk je kvalita,
životem co je tak milý,
hraju si a pábím sem a tam.

7.
Nad vším jen jeden,
zákon co dává symboly,
světla co jsem byl sveden
na cestě do školy.

8.
Nehledám ani učitele,
nechodím však za ní.
A jděte třebas do postele
za květy slov o povídání.

9.
Obklopen vznik a zánik
křičíte, že je reforma.
Kdo vázán není, zanik
a jsme jedna platforma.

10.
Za hranicí sebe sama,
vykládám opilý jen slova.
Bezcílně toulám se a ráda,
řekla mi duše, jdeme znova!!!

MZ
............................................................

na motivy čínského budhistického textu10 obrazů krocení býka - vydalo nakladatelství DOKOŘÁN
a na motivy písně To já se vracím - Progress 2.

Šípková...


Růže co rozkvétá jde spát až brzo k ránu,

kdy hrom nad obzorem tak třísknul do tympánů

svých mraků, co udělají měkkou peřinku

a já se vzbudím a jdu oknu snít si chvilinku...


To se schválně dětem říká, že se jednou probudí

a všechno už bude jiné, dnes ještě zloba nestudí

a jdou k nám ty ruce babiččiny hladivé a milé,

když malou chvíli si stála jinde a chvíle jsou tak jiné...


Zakletá jsi do svých podob a trápení, když odpovíš

mi na otázku, proč zrcadla svá si jenom rozbíjíš?

Nemusí snad zahřmít, aby s důvěrou jsi šla už spát

do peřin snů, co v pohádkách dech úží, můžeš hrát...


Jak vyjít ze svých zrcadlových síní, kde už dávno

všechna zrcadla znají jedinou barvu a to tmavo?

Usni zase, hladím ruce, které třesou si sílu svých

nezhojených ran a srdce do očí a dlaní nevinných...


MZ

__________________________________
na motivy písně Jiřího Schelingra

pátek 4. července 2008

Do očí koní...


Jsi vzácná bytost příteli
a rozdělí mě s tebou ani smrt.
A když jsem doma v neděli,
budeš tím druhem i v pondělí a prd...

Jsou dny, kdy schíza našich představ
donutí nás sáhnout si až na krk
a dny, kdy barák snů si přestav,
bez bolesti a snů co vlají - mrk...

Oko se mihlo za oknem a čeká
až řasa pomalu padající chytí
vítr srdce do tmy foukající řeka
čekání co zachytí se do tvých sítí...

Modrá je barva noci, když oko,
mihne se bez pomoci a já zjihnu,
zjistím, že životem na divoko
šel jsem a málem jsem tě mihnul...

MZ
...................................
Vladimírovi

http://www.youtube.com/watch?v=Pk7yqlTMvp8

Láska co spadla z nebe...


Když spadla láska z nebe

a uviděla ježatého kluka,

spojila ruce, zaklela, že zebe

a vytáhla svůj řidičský průkaz...


Na fotce nic moc, ale umí,

když uvidíš ty dva spolu,

kdo neměl lásku neporozumí,

že láska není nahorů a dolů...


Když láska spadla z nebe,

tak za to mohla právě ona.

Že nemá ráda jenom sebe

a dávala najevo, že oba...


Jsou dny, kdy máte pocit,

že láska zase přišla na zem.

Směkněte a nechte srdce prosit,

každý, kdo miluje je blázen...


MZ
................................
VLADIMÍROVI a SIMONĚ


čtvrtek 3. července 2008

SI MONA LISA...

Si Mona Lisa pro každého,
kdo na tebe se podívá.
Jsi skvělá matka nevinného,
pohledu co tě odívá.

To jméno umí cestu dláždit,
může to znamenat i jediná?
Kdo tě zná chce občas vraždit,
ta malá pokroucená písmena.

Zvuk neumí vyjádřit co znají,
ti co jsou jinak pouze hluší.
Ty "slyšíš" i to co mají
slyšet ti, co nemají tvé uši.

Jsi Mona Lisa pro život,
co utkal dávné obrazy
a můžeš jít i pro pivo,
tak vznešená až zarazíš...

Simoně - MZ