sobota 20. září 2008

Kdo vlastně jsou bohové s modrou kůží? Aneb zase trochu o barvách...


V mytologiích nejvyspělejších kultur starověku mají nenahraditelnou úlohu velice podivná božstva, která jako by ani nepatřila mezi klasické mytologické postavy. Tito bohové mají shodné vlastnosti, postavení, podobné úlohy a také jednu zvláštnost. Je to jejich modrá barva kůže!

Představme si náhlou velkou katastrofu, ničící centrum vyspělé civilizace. Její příslušníci nemají čas na evakuaci, ale několik se jich přece jen zachrání. Jejich cesta pak směřuje k nejbližší pevnině, kde nalézají sobě podobné, avšak na mnohem nižší úrovni žijící lidi, kterým předají své vědění. Ti je pak se vším všudy přijmou za své bohy. Mohlo to tak být?

Učitelé z hlubin věků?

Je pozoruhodné, že u dávných kultur Egypta, Indie a Mexika se nejvyšší úctě a oblibě těší bohové, kteří byli původně vždy zobrazováni s modrou barvou pokožky. Tito bohové jsou nanejvýš ctěni za skutky, které vykonali v dobách, kdy ještě nebyli skutečnými bohy, nýbrž normálními bytostmi. V rolích tajemných učitelů předávají lidem moudrost, znalosti a dovednosti do té doby neznámé. A učí své žáky, jak nově získanými dovednostmi vládnout. Není tedy divu, že došlo k jejich zbožnému uctívání. To, co už bylo naznačeno, se týká také jedněch z nejvyšších bohů egyptského panteonu (soubor bohů jednoho náboženství – pozn. red.), Atuma a Usira, indických božstev Višnua a Kršny nebo aztéckého boha číslo jedna, Huitzilopochtliho (čti „vicilopočtliho“). Kým byla tato božstva a co o nich vyprávějí mýty?. 

Ti, co přežili kosmickou katastrofu

Největší z velkých říší starověku je mystický Egypt, ve kterém byli milováni dva modří bohové, Atum a Usir. Je zvláštní, že právě tito dva bohové bývají zpodobňováni jako lidé, nikoliv jako zvířata, jak je tomu u většiny ostatních egyptských bohů. Patří k vůbec nejstarším v egyptském panteonu a svým způsobem se vymykají ze společnosti ostatních. Bůh Atum, často ztotožňovaný se slunečním bohem Re, je ve starém Egyptě, v období zhruba od 3. tisíciletí př. n. l., považován za stvořitele všeho živého a první bytost, jež byla na počátku světa. Podle egyptských mýtů dává život lidem a věnuje jim území pro život i základní dovednosti. Je prý také dárcem Nilu, který je životodárnou tepnou Egypta. Tomuto bohovi je zasvěcen býk a lev, ale nejvýznamnějším tvorem je had, jenž je symbolem a připomínkou jakési mýtické kosmické katastrofy, kterou mají údajně přežít pouze Atum a Usir. Zajímavá shoda náhod, že ti, kteří uniknou, jsou právě „modrokožci“. 

Kdo byl první faraón?

Druhým z egyptských modrých bohů je Usir, který dříve než je povýšen mezi bohy, je vůbec prvním vládcem Egypta – mnohem, mnohem dřív než legendární faraón sjednotitel, Meni. Usir vyniká nad ostatními svou moudrostí a dobrotivostí, pro které ho Egypťané milují. Svůj lid učí zemědělským dovednostem, řemeslům a hudbě. Stanovuje zákony a po celém Egyptě rozšiřuje civilizaci. Jak už to však bývá, jeho bratr Sutech, zosobněné zlo, začíná žárlit, lstí Usira zabíjí a nastupuje na jeho místo. Usir je ale probuzen k životu a začíná věčný život boha podsvětí, zatímco Sutech je svržen Usirovým synem Horem. Usir je zřejmě nejmilovanějším a nejuctívanějším ze všech egyptských bohů. 

Modrá je dobrá i v Indii

Druhou zemí, v jejíž mytologii figurují tajemní modří bohové, je zhruba ve stejné době také Indie, další z kolébek novověké civilizace. Zde se objevují dva bohové s modrou kůží, a to Višnu a Kršna. Prvně jmenovaný je považován za nejvyššího boha hinduismu, představuje vtělení dobroty, milosrdenství a mravnost – jako takový je nepřítelem boha smrti. Višnu je většinou ztvárňován jako božstvo, ale má i mnoho lidských a zvířecích podob. Pokud je zobrazován jako božstvo, potom je obvykle znázorňován s korunou a čtyřmi pažemi, jeho ruce drží lasturu (darovanou démony), disky (používané jako zbraň), hůl (symbolizující sílu přírody a času) a lotosový květ (symbol radosti, rozkvětu a obrození). 

Bohové na létajících strojích

Bůh Kršna proslul jako velký milovník a někdy bývá považován za vtělení Višnua. Má vlastnosti dobré i špatné a celý svůj život bojuje se zlem, ať už v podobě démonů či obřího hada, který sužuje lid. Sám je zabit omylem, když si ho lovec Jaras plete s jelenem a zasáhne ho šípem do pravé paty, jediného zranitelného místa na těle. Také Kršna disponuje záhadnou zbraní, kterými se indická mytologie ostatně jen hemží, totiž ohnivým metacím diskem nazývaným sudaršana, jehož ostří nic neodolá a po zásahu cíle se vždy vrací zpět. V eposu Mahábhárata jsou účinky této zbraně popisovány velice působivě, podobně jako létající stroje vimany, používané bohy k cestování i válčení. 

Proslavil Aztéky nebešťan?


Dostáváme se k poslednímu ze jmenovaných modrých bohů, Huitzilopochtlimu, nejvyššímu božstvu zhruba v 15. století opravdu mocných Aztéků. Tento bůh a vůdce bývá také označován jako Modrý nebešťan (Ilhuicatl Xoxouhqui), což je již samo o sobě velice zajímavé. Huitzilopochtli, který vládne slunci a válce, má být napůl historickou postavou, jež sehrála důležitou roli při vzestupu aztécké moci v Mezoamerice (nejčastější geografická definice tohoto pojmu zahrnuje střední a jižní Mexiko – především poloostrov Yucatán a mexické státy Chiapas a Oaxaca, Belize, Guatemalu, severní část Salvadoru a západ Hondurasu – pozn. red.). Aztékové jsou původně nevýznamným kmenem bez jakéhokoliv vlivu, a to údajně až do doby, kdy jsou vyvedeni Hutzilopochtlim z ostrovního domova Aztlanu, jenž je zničen velkou katastrofou. Svůj národ vede a učí ho vládnout nad velkou říší. 

Ohnivý had připomíná plamenomet


Huitzilopochtli je vždy zobrazován s modrou barvou těla, ve slavnostním šatu s velice zajímavými atributy, totiž mocnou a obávanou zbraní zvanou ohnivý had. Tuto zbraň prý Aztékové dlouho uchovávají a údajně se ji pokusí použít ještě roku 1523 při posledním odporu proti Španělům. S Huitzilopochtlim také bývá spojováno tzv. dýmající zrcadlo, o jehož podstatě zatím není mnoho známo. Pokud však jde o ohnivého hada, neubráníme se možné asociaci s tím, co dnes známe jako plamenomet. Ostatně připomeňme, že severoameričtí indiáni říkali pušce hromová hůl…

Jde o neznámou rasu?

Je opravdu zarážející, kolik společného toho zmínění bohové mají! Již samotná modrá barva kůže by mohla naznačovat příslušnost ke stejné rase. Navíc se shodují i tvarem lebky. Všichni bohové bez rozdílu totiž mají na vyobrazeních protáhlou lebku s jakousi pokrývkou hlavy kónického (kuželovitého) tvaru. V případě egyptských bohů je to tzv. koruna, u aztéckého boha čelenka z peří a cosi jako korunu-čepec mají i hinduistická božstva. Také to, že všichni výše jmenovaní oblíbení bohové mají být stvořiteli národů, které učí znalostem a dovednostem dosud neznámým, je shoda značně zajímavá. A pak ještě jedna záležitost –země, ve kterých prý působí, leží ve stejném podnebném pásu! Je možné se domnívat, že to má reálné a docela prosté vysvětlení: Všechny tři země mají stejné životní podmínky, jaké byly ve ztracené domovině mocných bohů-učitelů. Otázkou však je, kde ona domovina ležela. V úvahu prakticky připadají pouze dvě alternativy. Modří bohové přišli z hvězd, anebo byli obyvateli zmizelého kontinentu, obývaného vyspělou neznámou civilizací. 

1. varianta: Kosmičtí uprchlíci

Těžko říci, která ze dvou alternativ je pravděpodobnější. Podívejme se nejprve na možnost první, dnes velice oblíbenou, totiž že modří bohové byli příslušníky jiné, mimozemské civilizace. Jistou nápovědou by mohla být již zmíněná legenda o kosmické katastrofě, kterou měli přežít jen egyptští modrokožci. Nedá se zcela vyloučit, že právě nějaká velká katastrofa v kosmu donutila příslušníky vyspělé civilizace k útěku na jinou planetu, možná i do jiné galaxie, s podobnými životními podmínkami ztracené domoviny. A proč ne právě třeba na Zemi?

2. varianta: Z Atlantidy všemi směry

Alternativa druhá nabízí možnost, že modří bohové pocházeli z jednoho z legendárních ostrovů, jež byly zničeny obrovskou přírodní katastrofou. Můžeme uvažovat o bájných ostrovech Atlantis nebo Mu. U Aztéků, ve starověké Indii i v Egyptě patřila k nejstarším legenda o vzkvétajícím ostrově, jenž zmizel po strašné katastrofě v hlubinách oceánu. Aztékové této pravlasti říkají Aztlan, Egypťané mluví o zemi Ta Nátru, jen indický eposMahábhárata jméno nezmiňuje. Připustíme-li, že ztracenou domovinou byla proslulá bájná Atlantida, ovšem za předpokladu, že ležela v Atlantiku, je její poloha více než příhodná. Před blížící se katastrofou by se nepochybně obyvatelé snažili uprchnout k nejbližší pevnině, tedy na východ do Egypta a odtud do Indie a na západ, tj. do Mexika. V nových domovinách se mohli stát vůdci a učiteli mnohem méně vyspělých národů, které je po smrti povýšily na svá mocná vševědoucí božstva. 

ENIGMA uzavírá

Jak to tedy bylo doopravdy? Jednoznačně odpovědět nelze. Faktem však je, že kultury všech tří zmiňovaných civilizací – egyptské, indické i aztécké – a jejich úroveň jsou si ve svých základech velice podobné. Vyspělá věda, monumentální stavby se shodnými rysy, podobné legendy a záhadná modrá božstva. Kdo tedy byli tajemní bohové s modrou kůží? Snad příslušníci neznámé rasy a civilizace a nedobrovolní uprchlíci? Nebo musíme hledat ještě dál?

Jan R. Hrdina  

čtvrtek 18. září 2008

Srdce


...když už jednou vezmeš někoho do svého srdce
pak se podívej, jak půjdou zavřít jeho chlopně
když biješ svým srdcem příliš prudce
nemužeš se tvářit pořád jenom schopně...

...jsme malí v tom, co máme rádi a myslíme, že ne
jsme ztraceni v tom, co nám nikdo nenahradí
a proto jsou v srdci cévky místy jemně vložené
a proto trháme kopretinám hlavy, vadí - nevadí...

...jak velké je tvé srdce a může být i nezbedou
to pak navždy zvažuj a nejen o mezníku
jsi-li silný v chodbičkách vzácných, co krev přivedou
k zdroji toho, co jsi v tomto i jiném okamžiku...

MZ
-------------------------
věnováno  lavmi - blance

sobota 13. září 2008

Kletba bojovníka



strach číhá za nocí,
na duše, co jim chutná
z života dar je nemocí
po boji je láska smutná

bojuješ být si pánem,
v nitru a své bezmoci?
nebo nenasytným džbánem
co rozdrtí ho buldoci?

vyvoláš-li strach sobě
buď proklet na věky
ať sám sejdeš v zlobě
i bez boje jsi někým

MZ
...................................................................................................
všem warriors, co se museli probít na své území

Pěsti



Svíráme ruce v pěsti,
až zčervenají dlaně.
Myslíme, že tak štěstí
přeskočí i na ně.

Podáváme ruce s pěti
prsty a jsou tím znamením,
že se srdcem spjati,
postačí nám k pábením.

Když ruka v ruku,
vletí jako vlaštovky,
od latinky až po azbuku,
brnkáme štěstí na krovky.

Svíráme ruce v pěstích
a zaříme odhodláním,
každý z nás je duše zvěstí,
když svíráš srdce v dlaních.

MZ
.............................
na památku všech rukou co nosí srdce v dlaních

U 4 stromů...


Sedíš vprostřed 4 stromů
a navracíš se domů
do kořenů země žil,
s mízou, cos kdy pil...

A klid je nyní v tobě,
byl to sen, cos sobě,
 zazpíval ať ti poví,
jazykem, co býval nový...

Člověk jím přišel na zem
a nemyslel jin na zen,
tak zpívat slovy jazyka,
co spolkla ústa básníka...

A slovo vzplálo tělem,
myšlenku štkajíc nad popelem,
co říct to správně?
Dřív nebylo než mravně...

Ale to slovo bez jazyka,
už se tě nyní nedotýká,
je navždy pryč a ty víš,
co u 4 stromů uslyšíš...

MZ
.................................
Edině a Pavlovi a jejich 4 stromům

úterý 9. září 2008

Co takhle oslavit konec světa...


Koho by nebavilo počíst si čas od času v nějakém apokalyptickém příběhu. Ten nejdivočejší a nejbeznadějnější popisuje Nový zákon a nikdo ho v tom zatím nepřekonal. Ale to už je hrozně dávno i když zároveň najednou hrozně blízko. 

Aktuálním hitem je evropský cyklotron - zítra, nejpozději do konce týdne by měl zrušit náš vesmír. Nesmysl? Ne tak zcela.V největším centru experimentální fyziky na světě, v ženevském CERN se má zítra po četných odkladech spustit nejvýkonnější urychlovač elementárních částic. 

Nepoetické jméno monstra (Large Hadron Collider) nenechává na pochybách, jakým způsobem se tak má stát. Není to poprvé, kdy se lidstvo pokusí zjistit jak vznikl vesmír, tentokrát se však spojily síly nejchytřejších hlav světa a po desítkách let příprav zahájí představení, jehož konec nedokáží ani odhadnout.

Srážky částic, kterým urychlovač dodá zatím nevídanou energii, mohou vytvořit zcela nové, neznámé částice, čti nový vesmír.

Abyste něco podobného mohli vyzkoušet předem někde hodně daleko od svého domu, potřebujete mít k dispozici nějakou šikovnou hvězdu - nebo právě LHC. Co takový experiment způsobí v našem právě existujícím vesmíru nám vědci neprozradí - sami neví.

Může vzniknout zcela nová struktura částic, neslučitelná s tou naší a buď ji zničí, nebo trochu pozmění, což v konečném důsledku vyjde nastejno.

Skalní skeptikové vedli bezvýsledné soudní spory ve snaze tento experiment zastavit. CERN předkládal rozsáhlé rozbory byť ani v jednom nedokázal elementární rizika vyloučit. Obavy jsou prý naprosto zbytečné. Uvidíme, snad...

Jsme zvláštní specie - na jedné straně sralbotkové, kterým se už podlamují kolena hrůzou při pohledu na kolonu robotů na plně automatizované lince montovny aut a na druhé straně nebojácní a mocní co je dokázali sestrojit, aniž by si uvědomili, jak snadno a neodvratně tím mohou ublížit i sami sobě....

Kdo chce vidět možný konec světa v přímém přenosu klikni ZDE.

Petr Marinov  www.kampe.cz

K čemu


K čemu je dobré, když v hrudi nezní hudba
a píšeme sobě, slyš slova, co jsou až u dna...

K čemu je dobré, že má roucho šarlat zdobný,
když nejsi k sobě ani trochu neoblomný?

K čemu je zvuk lžiček, cinkajících lehce na poháry,
když srdce jako míček, skáče v hřišti plném škváry?

MZ

--------------------

neděle 7. září 2008

Máš hvězdy nad hlavou...


jen když máš hvězdy
nad hlavou
a uvnitř praská oheň...
zkus duši věřit
máš ji zkoumavou
jsi nebi nápodoben...
a svíráš tiše srdce svý
tam v hrudi
a síla tepla spustí sen...
jen když jsi srdečný
tak led, co studí
roztaje a může ven...

MZ
...............................................................................................

sobota 6. září 2008

BENÁTČANKA



Zrzavě vlasy rozvitá,
na růžích až se mi úží dech
já kůň jen mlčky, mlčky klopýtám,
co v nůši naložil jsem jemu na zádech.

Benátčanka, vydechneš,
paní jsi skutečnou a nebo vílou?
A na zádech nůše zapraskala, nemůžeš
unést, cos prohlédl a spatřil krev s kůži bílou.

A vhlédl kuň do stavení,
kdes chvěla se v ránu chladem.
Uchopit do dlaní srdce, co nezkamení,
vzít nic, co zbylo z koně, když se stal hadem.

Jsou ženy okamžiku,
a vráží se nám krutě do slabin.
Jak nůše koňům, zbělí kuži od mezníku,
kde snažíš se, kvůli pohledu, překročit svůj stín.

MZ
..................................
věnováno obrazu malíře Pavla Bergra

pátek 5. září 2008

Radostný úsměv


Radostný úsměv a kulatá malá obroučka
tvá ruka co je heboučká
a v hlavě zpěv...

Stuhy a věnce, šerpujíc myrtu na ženicha
a nezní ticho, ty šeptáš lásko,
co svedlo ty milence?

Říkej jí lásko a nejen šeptem ta slova
a zas a znova nejsou zbytečná,
když máš tak krásno...

Umývej těžkosti, po tom cos našel prach
a strach, aby nezůstal jen kašel,
co rovná kůtsku ke kosti...

ber všechno s povděkem a krásný slib
kdo je bez chyb a možná není jasný,
dík, že jsme se stali člověkem...

MZ
...............................
Edině a Pavlovi

čtvrtek 4. září 2008

a když umíš


a když umíš vzít do rukou tužku
a narodí se tvoje slova
mužeš pak vzít i třeba pušku
a nezastavíš, co jde znova

a když umíš dávat slovům význam
a tvůj hlas i emoci
spouštíš si v hlavě malý seznam
toho, čemu chceš pomoci

a když umíš říct slova plnící se
smíchem a něčí radostí
jsi teď kouzelníkem vlnícím se
že sdílels život bez zlostí

a když umíš jít po mostě slov
co běží jako vzdor
tak síla vln, co zvou: jen pojď
tě dovede až za obzor

a když umíš dávat krásu chvíle
a svrbět budou tě tvé rty
tak nezapomeň, že i když mile
jsou slova někdy zbytečný

MT

neděle 31. srpna 2008

Stuart Little II.


když malá myška nadnáší
myšlenky skryté v trupu
letadla a ty jsi závaží
nečekej, kdy dojde k vstupu

když skáčeš jako myška
a chceš létat jako pták
musíš umět snít o výškách
když letět chceš až do oblak

tvoje síla je tvoje víra
v sebe a tvůj skvělý stroj
myška jen tak neumíra
když dojde na souboj

když chceš letět vpřed
a jde s tebou tvé srdce
tak nevzdávej to hned
jen zahni teď a prudce

síla co vynesla tě k nebi
počká si v malé kabině
a když už letíš, nebuď debil
a looping dávej ve víně


MZ
.........................


sobota 30. srpna 2008

Slova...


Upřímná slova nejsou krásná,

protože nemají šat.

Oděná do barvy hlasu jasná,

říkají i víc než mat!


A krásná slova nejsou upřímná,

protože nevidíš tu duši.

Tak si dej pozor, lásko vesmírna

až budeš říkat, co ti sluší!


Cesta moudrých slov je působit.

A nebýt semenem sváru.

Tak zaklej do slov srdce třpyt,

ať nežereš tu škváru!


MZ
---------------------

Láska - lásky podoba I.

Jsme dva uzavřené světy,
co spolu tiše zápasí.
A doušek vody do konfety,
jsi rozmarná, jak počasí.

Měl Bivoj radši Kazi?
A nebo taky Libuši?

Prstem si utři tu svou sazi
a říkej, co ti nesluší!

Já jsem tvá pevnina
a ty jsi moje moře.
Kde končíš, tak já začínám,
zelená a napůl svítíš modře...


MZ

Tvořivost


když odkazuješ do nikam...
a ruce se ti chvěli...
tos pustil kámen do tvých bran...
a abychom se měli...

ta naše hloupá jistota...
je zcela bez zármutku...
když skončí jedna prostota..
a den je plný smutku...

tak otevři se chvění...
co dělá v lidech zmatky...
a zkus do rozednění...
číst i mezi řádky...

je jedna naše vlastnost...
je předučená k dílu...
a je to naše tvořivost...
tak dávej s ní svou sílu...

když odkazuješ do nikam...
a tvá jistota tu není...
a nikdy nevíš, kterou z bran...
ať je tma či rozednění...

MZ...

čtvrtek 28. srpna 2008

Když nevíš...


Když nevíš, jak hoří
srdce propadlin
a zkoumáš hodně moří,
kde jsi benjamin...

Peklo je sranda pro anděly,
skrývána za rozum,
kde nikdo nic nerozdělí,
Římany jdoucí na fórum...

Klopýtnout na cestě,
stojíš-li rozechvělý,
klidně i za dvěstě,
a vstoupíš 2x do stejné cely...

Úsměvy kreslit na tváře
a zpívat přitom ódy?
A nebýt při tom za lháře
a nevybočit z módy...


MZ
-----------------
Zdeně

úterý 26. srpna 2008

Bittersweet..


Vždycky, když pláčeš, že nejsi jediná.
Slza, jak skáčeš, kapka z hroznu od vína.

Kolem jsou tisíce, možná i stovky žen.
Nezná třpyt měsíce, kdo sluncem okouzlen.

Jak ukázat svou duši? Co plná i prázdná je.
Co dělat, aby uši došli v klidu pokoje?

Všem ženám, říkám rád, že krásné jsou a hravé.
A to je pravda napořád! Co, ale určí ty pravé?

A tak vzhlížím, až oči sladce uplakané slzou,
na víčku řeknou smaž! Ty stíny oční, co ti lžou!


MZ

................


sobota 23. srpna 2008

ODPOUŠTÍM a MILUJI TĚ...

...jsou chvíle, co jdou pomalu
jsou chvíle, co ubíhají roky
jdou s námi, ale pomálu
jdou s námi potůčky i veletoky...

...jsou vzpomínky, co žijí krásou
jsou ty, co chvějí naší duší
jdou krok za krokem spásou
jdou proto, že nám sluší ?

...jsou možnosti, jak lásku žít
jsou s námi stále dodaleka
jdou vzpomínky pryč snít
jdou tiše, ať se život nepoleká...

...jsou slova, co dodávají sílu
jsou proto, že jsou skvělá
jdou rychle k svému dílu
jdou krásně nedospělá...

...jsou malá, protože je neumíme
jsou sama a neříkám už chci tě
jdou k nám, jen když sníme
jdou: ODPOUŠTÍM a MILUJI TĚ !


MZ
.....................................

středa 20. srpna 2008

Afroditina slova



V chrámu, do ticha zazněla hudba zvonku, co se rozezněl.
K ránu svítá, nemělas sílu gongu, slov toho, co tě chtěl.

Já, Perseus, muž mnoha tváří a ona bohyně?
Čím zaujmu boha, který září, už snad tím, že je?
Co vnáším do snů a do života? Máš vše, co je potřeba!
Když kolem dokolotá, co nemáš lásko, že je mě třeba?
 
Co chceš? Sílu, pravdu, čest? Nedávám víc než mám!
A rozdrtit mě u Dia velká pěst, uroníš slzu do mých ran?
Tak pravil Perseus, když modlitbou slunce vítá.
Tys mojí pravdou, ostatní lžou, řekla Afrodita.

MZ
......................................

Lesní studánka


Jde den a síla přímo prýští,
z houští do slabin lesních svalů.

Zákoutí vodou umývaná získá příští,
jen pár jeřabin pro paměť králů.

Dýcháš a dýcháš mechem a větvovím,
žiješ i v podhoubí, buňkou i listem.

Vždy skvostně vzdycháš a i když to nepovím,
lesu byl zasnoubil srdcem i místem.

Les lásky patriot, splývání duší vítá,
kdo včera zasadil, dnes sklízí plody.

Musíš být polyglot, jazyky lesa skrytá,
pravdu teď pochopil, že stačí i trochu vody.

Vodou cos pokropil, svař svoje city,
vyrostla z kapradí, studánka života nová.

I kdybys 100 x pil, pijem nejenom já i ty,
už nejsi v pozadí, ochutnávám tě zas a znova...

MZ
...........................................
pro mého přítele PETRA

sobota 16. srpna 2008

Přátelství


...když voláš smlouvu s nebesy
a ani lístek není vidět...

...jsou koláž padlí v partesy
co snílek nechtěl slyšet...

...opilé hvězdy jsoucí napřeskáčku
a kolem víří chaos všech věků...

...jsi celý bez ní? a tobě do hledáčku
klesli a zvou tě k pouti na mekku...

...když vzýváš anděli a ďábli
a vpřed říká ruka zemdlená...

...modlíš se, abysme se smáli
dojde benzín a klesnou ramena...

...bůh možná nechce všechny veselé
stojí však o to, být si přátelé...

MZ
..............................................

Lampičko dechu...


...když delfín skáče
skrze vlny
a ty jak ptáče
zpíváš plným...

...hlasem co dává
sílu tichu
a jdeš levá pravá
proti smíchu...

...hymnu co potemnělá
oka rozjasní
tvá krása osamělá
říká nezhasni...

...lampičko dechu živá
milá s úsměvem
a tvoje ruka podmanivá
čert mě vem...

...tam co zbraně jsou
lásky vnady
a řinčet dovedou
a hrozit vodopády...

...a nyní připraven
jsme důležití
i ti s úsměvem
tak to je naše žití...

MZ
...................................

Ekatěrině - upomínka na kávu...

středa 13. srpna 2008

Srdce v písku


Jsi občas zrnkem z písku.
Jsi občas rukou a kreslíš.
Jsi stopou, co má rysku.
Jsi v poušti, ani nevíš.
Jsi poctivou malířkou.
Jsi dlaň co stírá.
Jsi prostě básnířkou.
Jsi víra, co neumírá.
Jsi hotel, co nezavírá.
Jsi tělo a co nastane?
Jsi místo, které se tu svírá.
Jsi pryč, láska zůstane!
Jsi prst, co v písku maloval.
Jsi laskavá ruka, co nemá nic.
Jsi symbol, co mě miloval.
Jsi zrození, smrt a co je víc?


MZ

............................................

neděle 10. srpna 2008

Jsem z měsíce?


JSOU CHVÍLE A DNY.
BĚŽÍŠ SI V ŽIVOTĚ.
VYPADÁŠ BEZEDNÝ?
JAK SLUNCE CHVĚJE.

PAPRSEK V TEMNOTĚ.
KDO Z NÁS DOSPĚJE?
KDO POTŘEBUJE MNOHO?

LÁSKY DOSTANOU TĚ!
KDYŽ NEJSI ZA JEDNOHO.
CHCEŠ DEJ A DEJ VÍCE.

JSEM MUŽ ČI DÍTĚ?
JSEM SLUNCEM Z MĚSÍCE?

Michal Zachar
..................................................

TRN

Trn zabodnul a bolí,
tam kapka krve padá,
když dáš cokoliv,
bolest platit žádá.

Jsi hrstka beznaděje
co propadla teď hořce,
tomu čemu se směje,
kdo viděl líbat blbce.

Jen trny v hlavě
jsou to co bolí,
a to mi nejde právě,
že hádáš se tu o cokoli.

Je trn to co bolí
a nebo moje představa?
Vyhnat ze skříně moly
a bolesti platit přestávám!


MZ

Když...



když jdou tvé vzdechy
jak voda stříkne po vážce
a v louce skáčou blechy
a říkáš, že nemáš se...

tak zapomeň už na prokletí
co lidem slíbí jen rozum
a chtěj se líbat naposledy
když narazil jsi na posun

vnímáme lidi jako celek
a nebo jde jen o to
co přitáhne tě? předek?
i zadek stojí o to !

je všechno v nás jen síla
co kolem uvnitř plyne
a nebo stačí víra
že jednou poznáš jiné?




MZ
..................................

hudba k básni zde...