sobota 13. prosince 2008

Sen - TAROT


všichni říkali to samé
sami přicházíme na svět
a jako poupě nežli plané
rozvine se na květ

myšlenka na to stát sami
proti světu je dost bolavá
tak jako vůně omamného květu
je i samota tvá dost měňavá

svou samotu utopit chcem
ve vztahu, tu k otci či bohu
a nebo oba navzájem
a nikdo neřekl nám mohu

mít rád, ale ne proto
že chci nebýt sám
díváš se do tváří a na to
že v nich svou taky mám

není druhá polovina duše
jak květy a básníci slibují
jen dvě půlky tveho srdce
co ze samoty se milují

nikdo nemá za povinnost
nosit mi moje štěstí pod nos
ani nemůže, i kdyby chtěl
laska není zavislostí na kost

i kdybych do morku ji chtěl
laska je skutečná až tehdy
když nahradí závislost, cos měl
co bude s dnem, když setmí?

láska je rozdávání hodná
když ve mně má své kořeny
laska je pro lidi ta vhodná
když slyšíš ani já či ty, ale MY

Michal Zachar
...................................................
Paulovi a všem, kdo chtějí rozdávat lásku za sebe a své sny

pátek 12. prosince 2008

Dva břehy


netrapte smutkem svoji duši
to ani v čase srocení
vždyť smutek slzám málo sluší
spíš radost slzu ocení

a v tělech, k nimž jsme hluší
je vody jenom 5 litrů a dost
srdce má v sobě ocel kuší
tak stejně tluče pro radost

změníme v sobě slzy smutku
a nebudou už nikdy zvaný host
kdo by chtěl lkát po zármutku
ať vezme z misky psovi kost

MZ
........................................................
všem rybičkám

Vzkazy


vzkazy psané rukou
z kury zalité smůlou
jdou ven, aby řekli
třeba nebuď vzteklý

na stromech je rosa ranní
se slzy z našich přání
co vyrytá jsou námi
a vzdáváme se sami

vzdáváme se však 
a nebo probudí se drak?
co spálí naše slzy
že bylo to moc brzy?

MZ
----------------------------
všem skálám (Petrům), díky kterým rostou takhle krásné borovice


čtvrtek 11. prosince 2008

Gatekeeper


všechny, kdo vešli
do tvých bran
uvítej chlebem a solí
jsou všichni sešlí
a energie z ran
utíká pryč a bolí
všem podej ruku
a usmívej se na ně 
možná jako blázen
važ si i smutku
co odevzdají bráně 
a radost pošli na zem
vstupují bosí pryč
od pořádku davu
co je ještě straší
a našli klíč 
jak odemknout hlavu
a říci si, jste naši
vzdálenost ke štěstí
se silně prolomila
když otevíráš srdce
nedbej nic na zvěsti
že zbyde ti jen nula
na pravé straně sloupce

MZ
-------------
otvírej srdce své
všem, kdo chtějí vejít
protože stát v samotě
dokáže jen prevít

Medůza


bez citu, bez lásky
zbytečné otázky
svíjení našich těl
i měsíc oněměl
soubojem hroznýšů
co ještě popíšu?
kladení bez konce
zbytečná annonce
na lásku hrajeme
o sebe bijeme
těly, co pohyby
život si zařídí
nesnáze s pamětí
dáváme do dětí
říkáš si jenom stát
tohle je milovat?
kontrasty napětí
úleva vzápětí
o tom, jak vyzbrojen
o tom, je láska jen?
jen trochu osobně
zůstáváš při sobě
a třebas bez můzy
pohledem medůzy
chceš si i přát
v kameni hřát

MZ

středa 10. prosince 2008

Mirabile visu


je krásné vidět když
je tvář lehce zasněná
do představ o svém dárku

a ty jsi malá šedá myš
co se dotklo svého břemene
nevyjde dál než do svého parku

kolikrát jsi člověkem či myší
co se kouká přes drát ze zahrady
na svět snící své krásné nové sny

kolikrát nejsme k sobě tišší
a bojíme se dívat přes ohrady
pohlédnout nevěříce, že jsme to my

ta myška malá smutně kouká
a rozmotává ztěžka svoje zlé dny
o dárcích nynějších i budoucích

snad uvidíš, že nemáš v hlavě brouka
snad nejsi slon v porcelánu i 2 dny
snad srdce netrhají buldoci

MZ
---------------------
všem myš-lenkám

Obsidián


Slzy černých kamenů,
co zprůhledněli docela
a jakou barvou plamenů
řve země ztemnělá?

A náhle silná pýcha,
lesk ohně v pádu,
zpívá si píseň tichou,
tuhnoucí do kamenného řádu.

Potěžkat, pohladit a sobě
říkáš, miluji a omlouvám,
odpouštím a díky tobě
ta bolest rozpuštěná odplouvá.

MZ
............................

Ivě

Vlkodlak


ty připomenula jsi mi věci
co v sobě tajně nesu
jsi strunou mé duše
jak půlnoční vítr z lesů

jsi můj tajný dech noci
a i když hádanka ti splývá
vytrhnout ze sna bez pomoci
studánka jsi moje milá

a se stříbrnou něhou valí
se svit měsíce, co mě mění
zas zuby ceníce do dáli
to světlo v nejtišším chvění

znáš tu svou po probuzení?
úplněk, když halí ti tvou tvář
svůj a změněn k nepoznání
víš, co za ní vlastně máš

MZ

úterý 9. prosince 2008

Stožáry II.

kam vedou stopy slunce
co je zlatou skobou
na oblohu přibitý

svět je jeden půlcent
se svou podobou
skoro už zabitý

jak se tvoří děje osudu
co snáší další z nebe
a vyvolává anděly

když být, směj se ze sudu
ať sejdeme se, kde zebe
a nebo už další pondělí

MZ

Pohled do slunce


jak často stojíme
na prahu vzpomínek
co hřejí nás, jak slunce
a tak nějak vidíme
jen malý plamínek
co chytá hlavně sumce
rybáři mlhou pronikající
přivedou na břeh rybu
co splní nám tu ty tři přání
1. vědět na, co mám svou palici
2. už neudělat stejnou chybu
3. ať láska není, jen tak k mání

MZ

Stožáry


stožáry napětí
vedoucí k obzoru
slova vzápětí
přeruší oporu
slova, co jdou
uvnitř drátů
jen tak naleznou
mámu i tátu
říkají jdi
a nevracej se
překračuj zdi
ke kráse
s pomocí kovu
přeneseš vše
zas a znovu
co nezdá se

MZ

pondělí 8. prosince 2008

Sviť na večnost


poutáni pouty doplňků
a večerních rób
jsme lidmi póz a večírků
a zbývá mnoho slov

co dal by jsi za usměv
jen tak s láskou
na tváři, co dal zjev
možnost být ne maskou

víš, že usměv, cos uviděl
neni jen jeden
masku jsem odhodil
a byl jsem veden

kolik je vztaženo tváří
v tom, co jsi
podobni snad až ve snáři
jen nezhasni

hledáš z těch, co září
která je pravá
máš víc než ti lháři
jsi cestou, sláva

cesta je hodně nerovná
a šlapeš dál
díváš komu se vyrovnat
jsi zase sám

s úsměvem zapůjčeným
jdeš si dále
říkaš sviť vzdáleným
sviť mi neustále

jdem kolem svých osudů
a dáváme úsměvy
co budu až nebudu?
snad to jednou objevím...

MZ

neděle 7. prosince 2008

Phantom


probudit draka z jeho spánku
když zdá se, že máš na kahánku
vlnka se hází na klidné hladině
a cestá jeho ani tvá není ve vině
není to rovná dálnice spojující úsvit
s temnou silou noci, být či nebýt?
ty, kdo ses rozhodl vést, následuj
když upadneš, upadneš sám, pamatuj!
a postavíš-li se, kdo povede tě zpátky?
phantóm vede tě jen do pohádky
kdyby má slova zářila, jak sluneční jas
co hudbu sfér by okouzlila zas a zas
slyšela by jsi s té hudby všude v nás
vycházet i můj vlastní hlas?

MZ

Myslel sis... (Think of me)


odkrýváš svou hruď a nabízíš srdce
říkáš jen buď a tluče ti prudce
zkoumáš-li touhy odhalíš i sebe
zlomek pouhý a možná jen vedle
záhyby látek nejsou však upnuté
v hlavě zmatek, slyšíš vše semknuté
ač veden maskou, dostal jsem sebe
život je sázkou, krásné jen nebe
ošklivou tváří veden jsi do hlubin
duše jen září, kdes nechal ty svůj stín?
nikdo z náš netouží sundat si masku
každý se pokouší, vyhrát svou sázku

MZ

všem účastníkům mikulášského kurzu BLL 2008, 
kteří měli odvahu sejmout své masky

pátek 5. prosince 2008

TEXT


omlouváš květy, že opadaly
jsi stále yetti, jen málo zralý
na vztahy vážné jsi totiž krátký
lehkovážně máš srdeční splátky

pustíš se do nich vybaven čidly
nemusíš, no nic, ale jsi klidný
láska se trhá až pozdě zjara
barvíš jak duha, jsi moje stálá

společnice blahých vzpomínek
nečekáš, že hodím kamínek
a taky nevíš, co je to zlost
snad, že ti povím -"na věčnost"

omlouváš ploty, že zadržely
máš své světy, jen jeden je celý
to je tvá ruka, co drží papír
na něm kluka, co láká na mír

o proti tomu, jak jsme to stihly
tudy jdem domů, pramenům s vřídly
co nesou vodu, z pramene na vrch
copak je láska nakonec podvrh?

společnice blahých vzpomínek
nečekáš, že hodím kamínek
a taky nevíš, co je to zlost
snad, že ti povím -"na věčnost"

MZ
.................................................................................................