Dva břehy

netrapte smutkem svoji duši

to ani v čase srocení

vždyť smutek slzám málo sluší

spíš radost slzu ocení

a v tělech, k nimž jsme hluší

je vody jenom 5 litrů a dost

srdce má v sobě ocel kuší

tak stejně tluče pro radost

změníme v sobě slzy smutku

a nebudou už nikdy zvaný host

kdo by chtěl lkát po zármutku

ať vezme z misky psovi kost

MZ

........................................................

všem rybičkám

Vzkazy

vzkazy psané rukou

z kury zalité smůlou

jdou ven, aby řekli

třeba nebuď vzteklý

na stromech je rosa ranní

se slzy z našich přání

co vyrytá jsou námi

a vzdáváme se sami

vzdáváme se však 

a nebo probudí se drak?

co spálí naše slzy

že bylo to moc brzy?

MZ

----------------------------

všem skálám (Petrům), díky kterým rostou takhle krásné borovice

Gatekeeper

všechny, kdo vešli

do tvých bran

uvítej chlebem a solí

jsou všichni sešlí

a energie z ran

utíká pryč a bolí

všem podej ruku

a usmívej se na ně 

možná jako blázen

važ si i smutku

co odevzdají bráně 

a radost pošli na zem

vstupují bosí pryč

od pořádku davu

co je ještě straší

a našli klíč 

jak odemknout hlavu

a říci si, jste naši

vzdálenost ke štěstí

se silně prolomila

když otevíráš srdce

nedbej nic na zvěsti

že zbyde ti jen nula

na pravé straně sloupce

MZ

-------------

otvírej srdce své

všem, kdo chtějí vejít

protože stát v samotě

dokáže jen prevít

Medůza

bez citu, bez lásky

zbytečné otázky

svíjení našich těl

i měsíc oněměl

soubojem hroznýšů

co ještě popíšu?

kladení bez konce

zbytečná annonce

na lásku hrajeme

o sebe bijeme

těly, co pohyby

život si zařídí

nesnáze s pamětí

dáváme do dětí

říkáš si jenom stát

tohle je milovat?

kontrasty napětí

úleva vzápětí

o tom, jak vyzbrojen

o tom, je láska jen?

jen trochu osobně

zůstáváš při sobě

a třebas bez můzy

pohledem medůzy

chceš si i přát

v kameni hřát

MZ

Mirabile visu

je krásné vidět když

je tvář lehce zasněná

do představ o svém dárku

a ty jsi malá šedá myš

co se dotklo svého břemene

nevyjde dál než do svého parku

kolikrát jsi člověkem či myší

co se kouká přes drát ze zahrady

na svět snící své krásné nové sny

kolikrát nejsme k sobě tišší

a bojíme se dívat přes ohrady

pohlédnout nevěříce, že jsme to my

ta myška malá smutně kouká

a rozmotává ztěžka svoje zlé dny

o dárcích nynějších i budoucích

snad uvidíš, že nemáš v hlavě brouka

snad nejsi slon v porcelánu i 2 dny

snad srdce netrhají buldoci

MZ

---------------------

všem myš-lenkám

Obsidián

Slzy černých kamenů,

co zprůhledněli docela

a jakou barvou plamenů

řve země ztemnělá?

A náhle silná pýcha,

lesk ohně v pádu,

zpívá si píseň tichou,

tuhnoucí do kamenného řádu.

Potěžkat, pohladit a sobě

říkáš, miluji a omlouvám,

odpouštím a díky tobě

ta bolest rozpuštěná odplouvá.

MZ

............................

Ivě

Vlkodlak

ty připomenula jsi mi věci

co v sobě tajně nesu

jsi strunou mé duše

jak půlnoční vítr z lesů

jsi můj tajný dech noci

a i když hádanka ti splývá

vytrhnout ze sna bez pomoci

studánka jsi moje milá

a se stříbrnou něhou valí

se svit měsíce, co mě mění

zas zuby ceníce do dáli

to světlo v nejtišším chvění

znáš tu svou po probuzení?
úplněk, když halí ti tvou tvář
svůj a změněn k nepoznání
víš, co za ní vlastně máš

MZ

Stožáry II.

kam vedou stopy slunce

co je zlatou skobou

na oblohu přibitý

svět je jeden půlcent

se svou podobou

skoro už zabitý

jak se tvoří děje osudu

co snáší další z nebe

a vyvolává anděly

když být, směj se ze sudu

ať sejdeme se, kde zebe

a nebo už další pondělí

MZ

Pohled do slunce

jak často stojíme

na prahu vzpomínek

co hřejí nás, jak slunce

a tak nějak vidíme

jen malý plamínek

co chytá hlavně sumce

rybáři mlhou pronikající

přivedou na břeh rybu

co splní nám tu ty tři přání

1. vědět na, co mám svou palici

2. už neudělat stejnou chybu

3. ať láska není, jen tak k mání

MZ

Stožáry

stožáry napětí

vedoucí k obzoru

slova vzápětí

přeruší oporu

slova, co jdou

uvnitř drátů

jen tak naleznou

mámu i tátu

říkají jdi

a nevracej se

překračuj zdi

ke kráse

s pomocí kovu

přeneseš vše

zas a znovu

co nezdá se

MZ

Sviť na večnost

poutáni pouty doplňků

a večerních rób

jsme lidmi póz a večírků

a zbývá mnoho slov

co dal by jsi za usměv

jen tak s láskou

na tváři, co dal zjev

možnost být ne maskou

víš, že usměv, cos uviděl

neni jen jeden

masku jsem odhodil

a byl jsem veden

kolik je vztaženo tváří

v tom, co jsi

podobni snad až ve snáři

jen nezhasni

hledáš z těch, co září

která je pravá

máš víc než ti lháři

jsi cestou, sláva

cesta je hodně nerovná

a šlapeš dál

díváš komu se vyrovnat

jsi zase sám

s úsměvem zapůjčeným

jdeš si dále

říkaš sviť vzdáleným

sviť mi neustále

jdem kolem svých osudů

a dáváme úsměvy

co budu až nebudu?

snad to jednou objevím...

MZ

Phantom

probudit draka z jeho spánku

když zdá se, že máš na kahánku

vlnka se hází na klidné hladině

a cestá jeho ani tvá není ve vině

není to rovná dálnice spojující úsvit

s temnou silou noci, být či nebýt?

ty, kdo ses rozhodl vést, následuj

když upadneš, upadneš sám, pamatuj!

a postavíš-li se, kdo povede tě zpátky?

phantóm vede tě jen do pohádky

kdyby má slova zářila, jak sluneční jas

co hudbu sfér by okouzlila zas a zas

slyšela by jsi s té hudby všude v nás

vycházet i můj vlastní hlas?

MZ

Myslel sis... (Think of me)

odkrýváš svou hruď a nabízíš srdce

říkáš jen buď a tluče ti prudce

zkoumáš-li touhy odhalíš i sebe

zlomek pouhý a možná jen vedle

záhyby látek nejsou však upnuté

v hlavě zmatek, slyšíš vše semknuté

ač veden maskou, dostal jsem sebe

život je sázkou, krásné jen nebe

ošklivou tváří veden jsi do hlubin

duše jen září, kdes nechal ty svůj stín?

nikdo z náš netouží sundat si masku

každý se pokouší, vyhrát svou sázku

MZ

všem účastníkům mikulášského kurzu BLL 2008, 

kteří měli odvahu sejmout své masky

TEXT

omlouváš květy, že opadaly

jsi stále yetti, jen málo zralý

na vztahy vážné jsi totiž krátký

lehkovážně máš srdeční splátky

pustíš se do nich vybaven čidly

nemusíš, no nic, ale jsi klidný

láska se trhá až pozdě zjara

barvíš jak duha, jsi moje stálá

společnice blahých vzpomínek

nečekáš, že hodím kamínek

a taky nevíš, co je to zlost

snad, že ti povím -"na věčnost"

omlouváš ploty, že zadržely

máš své světy, jen jeden je celý

to je tvá ruka, co drží papír

na něm kluka, co láká na mír

o proti tomu, jak jsme to stihly

tudy jdem domů, pramenům s vřídly

co nesou vodu, z pramene na vrch

copak je láska nakonec podvrh?

společnice blahých vzpomínek

nečekáš, že hodím kamínek

a taky nevíš, co je to zlost

snad, že ti povím -"na věčnost"

MZ
.................................................................................................

Silou

Silou lásky rosteš

nad břehem řeky,

kde leží otěž,

koňů, co vzlétli.

Teprv až oblaka

zastaví tělo,

svítíš, jak alpaka

i světlo uletělo.

Do moci vesmíru,

letí ta pravá

bez formy omphyru

láska je zpráva!

MZ

Bílá vrána

Odešla před svítáním,

noc jedna malá,

nevěděls jestli ptaním

a nebo byla hravá.

Jen pár mžiků

a koukáš zas na ráno,

celtu máš v nadhlavníku

a den má rozestláno.

Když ses přikryl nocí

s tebou hvězdy a tma,

teď už zas bez pomoci,

zas rosou táhneš sám...

MZ

Úsměv

Jak málo stačí k úsměvu,

někdy i výkřik ptačí,

když slyšíš dáš se do zpěvu

a někdy mrknout stačí.

Jak málo jdeme pro radost

i když ji všude máme,

Jak snadno řekneme si dost

a myslíme, že známe.

Ten recept na dny úsměvů

je bezesporu dřina,

chce to jen mrknout ke zpěvu,

lepší než kovadlina.

MZ

.......................................