pondělí 31. srpna 2009

Několik vět 2009 – Jiřina Šiklová

Před 20 lety se schylovalo ke konci vlády komunistů nad naší zemí a

o tuto změnu jsme aktivně usilovali.

Za 20 let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních úspěchů a blahobytu o kterém se nám za komunismu ani nesnilo.


Budování soukromého úspěchu jsme vykoupili tím, že jsme až příliš ochotně odevzdali osud věci veřejných do chtivých a chamtivých rukou. Skandály dnešních politiků sledujeme se stejným znechucením jako někdejší tupost těch komunistických.


Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systém korupce na komunální,krajské i centrální úrovni. Vstupenkou na lukrativní posty polostátních podniků a organizací s

miliardovými rozpočty je legitimace nebo spřízněnost s velkou politickou stranou.


Nepozastavujeme se nad tím,

- že v zemi, kde je pracovní síla 3x levnější než v západní Evropě, je kilometr dálnice 2x dražší

- že narozeniny primátora či státního úředníka rozhodujícího o miliardách, stojí jeho "oficiální" roční plat

- že miliardové veřejné zakázky získá ministrova firma s momentálně neznámým vlastníkem - akciemi na doručitele

- že bývalý premiér vydělal desítky milionů na obchodech s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil miliardovou dotaci

- že výroba tramvajenky s čipem stojí v Praze 10x více než v Londýně nebo v Paříži.


Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se neprokázala. Pokud magistrátní úředníci uvíznou v síti policie, tak jedině švýcarské, nikoli české. V naší zemi lze dnes ustát jakýkoli skandál, za několik dní ho totiž překryje další.


Hlavě státu, zaměstnané vlastní ješitností a bojem proti nebezpečí evropské integrace, nestojí korupce za půl slova. I když je to dnes méně okaté, média vědí o čem psát víc, o čem méně, o čem nic. Zatímco v dobách komunismu jsme museli překonávat strach, nyní je překážkou lenost.


Nadáváme na ceny, ale jsme líní změnit banku nebo telefonního operátora. Necháme se stříhat jak ovce. Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat a bránit svůj názor.


Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme mozky stupidními seriály. Místo zpráv a názorů čteme v bulváru o celebritách, kdo komu zahýbá a s kým. Náš národní cynismus se masochisticky vyžívá v tom, jak hrozné panují poměry a sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic. Ti přihlouplí se ještě rozčilují nad stotisícovými platy, ale miliardové causy jim unikají.


Svou lenost pak omlouváme filozofií, že "jsou stejně všichni stejní" případně "tihle budou ještě horší". Za nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných zaplatíme vysokou cenu. Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z obrovského deficitu. Ukrajuje šance našich dětí, na nichž v soukromí tak usilovně pracujeme.


Zadlužuje zemi, která bude jednou jejich. Dvě největší strany si rozparcelovaly tuto zemi s tím, že stejně budeme muset volit jednu z nich bez ohledu na to, jak přezíravě se k nám budou chovat. Myslí si, že stačí provětrat strašáky, zahrát na strunu sociálních jistot pro jedny a strunu nízkých daní pro druhé. Technika jejich vládnutí

přitom dlouhodobě vylučuje jedno i druhé.


Monopol jedné strany v naší zemi nahradila střídavá a na komunální úrovni i společná vláda dvou stran, které se vždycky nějak dohodnou. Je přitom zřejmé, že i ostatní strany využívají své zaslepeně loajální "fanoušky", ochotné jim odpustit úplně cokoli. Vedení velkých stran sází na to, že se budeme bát zahodit náš hlas podporou stran malých, nových či exotických a že nám nezbude než zvolit jejich oranžovou či modrou košili bližší než toho druhého kabát.


Kolikrát jsme už slyšeli, že "není koho volit", mnozí volit nechtějí a nepůjdou. Kolikrát jsme svou volbu s pocitem studu nikoli hrdosti, zdůvodňovali menším zlem. Není snad právě takovýto vynucený hlas z rozumu ten "vyhozený"? Jakou cenu má vůbec náš hlas, když ho dáváme se skřípěním zubů? Nikdo z nás si nedělá iluze, že by malé politické strany byly lepší a čestnější než ty velké. Moc korumpuje vždy. Ale absolutní moc korumpuje absolutně.


Šance podzimu 2009 nespočívá v konkrétní straně či programu, spočívá ve změně, v tom, že promícháme již zdánlivě rozdané karty a dáme průchod naší nespokojenosti alespoň ve volbách, když už to neumíme na náměstích. Nemylme se, dvě největší strany budou určovat osud země i v budoucnosti, ale pokud dnes jejich arogantní chování odměníme, odepřeme jim tím důvod ke změně a k obrodě. Přejeme-li si změnu jejich vedení, případně v nich chceme později najít místo pro vlastní pravé či levé ambice, cesta

paradoxně vede přes jejich podzimní volební neúspěch.


Možná jsme se někdy ptali našich rodičů a prarodičů: "A proč jste s tím tehdy něco neudělali?" Připravujme si dnes odpověď pro naše děti. Nemusíte to podepisovat.


Jen to pošlete dál.

sobota 29. srpna 2009

Horizont


láska je čára spojující
přes rozpočty snah
nedělit muže s ženou
až dojdou na ten práh

a tak stojí ruku v ruce
a prožijí chvíli jen tak
záruční listy už prošlé
zmačkají a hodí za uhlák

kde končí jeden a teď
a oba s čárou napjatou
hledají konec, co není
to spojujeme lásku svou

radši se dívej za obzory
kde mlha ještě líně sedí
kraj kolem mlčí ránem
na to se srdcem krásně hledí

dva najdou při hledání víc
a k lásce jsou při tom třeba
mají své víno dohromady
a mohou posolit si chleba

Michal Zachar

pátek 28. srpna 2009

Plavba


když vidíš naši lásku
a víš, že se to nezdá
odpověď na otázku
nedá žádný seznam

když slyšíš kroky
srdce, co kráčí směle
přestaneš vidět roky
cos hledal nepřítele

toho, co platil za to
žes neuměl jsi vlídně
říct, ahoj tady, zlato
už vím, co je to klidně

a tak tu ležím s tebou
a vnímám pevné boky
jak láska dělá skvělou
tu plavbu mezi roky

a přístav není třeba
kotvíš tím, že pluješ
láska je med na chleba
a ty jen klidně přikusuješ

Michal Zachar
-------------------
je těžké vytáhnout z básní nějaké zprávy,
přesto však lidé každodenně bídně umírají
z nedostatku toho, co by v básních našli.....

středa 26. srpna 2009

Maestro svět


na všechny strany
svět prostě vyčnívá
obrousit z něj hrany
čas někdy nezbývá
nad světem okraj
obloha, koncese
říkáš si, je to ráj?
výš, než se povznese?
a tak svět a bůh
jsou podstatná jména
plácnutá nazdařbůh
bez srdce přečtená
milovat svět není
abstrakce lásky
je to jen neumění
zeptat se bez otázky
a ze všech chaosů
tvá nejmilejší zůstává
kde dáme si do nosu?
milovaná představa

Michal Zachar
-------------------------
Lidé vědí, co dělají.
Často dokonce vědí, proč dělají to; co dělají,
ale nevědí, co to dělá, 
když to dělají...

úterý 25. srpna 2009

Emancipace


Žila, byla v jedné zemi krásná, chytrá a emancipovaná princezna.

Když jednou seděla ve své nádherné zahradě na břehu potoka, vyskočila z potoka žába a řekla jí: "Jsem princ zakletý zlým čarodějem. Stačil by jediný tvůj polibek, abych se znovu proměnil v pohledného, urostlého a elegantního muže. Pak se můžeme vzít a žít šťastně na tvém zámku s mou matkou. Budeš mě moci milovat, připravovat mně jídlo, prát moje košile a rodit moje děti. Budeme velmi šťastní."

Tentýž večer si princezna při vychutnávání lehce osmahnutých žabích stehýnek ve vinné omáčce pomyslela: "Tos uhod, blbečku..."

pondělí 24. srpna 2009

Voníš deštěm


pětsetkrát a stále stejná
jsou slova, co dávám dál
a stejně je neochvějná
touha, kterou vítr vál
dál dávej svit očím lun
a zpívej si dál ve dveřích
razancí tvých kilotun pum
výbuchů v tobě vedoucích
jsou zbytečná slova otázek
chvějící rukou upoutaných
žádná odpověď není, hleď
a nebude, je v nás samých

Michal Zachar
-------------------------
Konečná hra o život je věc velice vážná;
nekonečná hra života je radostná.
Radost a smích provázející nekonečné hry vyplývají z pochopení,
že začínáme cosi neukončitelného.
Sám si hrát nikdo nemůže.
Nikdo nemůže být člověkem sám o sobě...



Laskavost do duší


laskavým dotekem
pohladit na duši
láskou je dovětek
co neříkej do uší
co nikdo netuší
když pohladí tě
laskavost do duší
slovem miluji tě

Michal Zachar
----------------------------------------------------------------------------------
Doopravdy laskaví jsou pouze lidé vnitřně silní a pevní. 
Ti, kteří se laskavými jeví, jsou obyčejně jen slaboši, 
a jejich laskavost se snadno změní v bezohlednost.

Život je kvůli snům


život je kvůli snům
někdy i sametově bílý
jsme tu jen kvůli dnům
kdy z lesa vycházejí víly

na palouky snům vstříc
jdou si pro to kouzlo
někdy je zlobí půlměsíc
co kdyby něco sklouzlo?

a tak jsme tu ve křoví
díváme se na divadlo noci
a třebas ve dne, kdo ví?
odvážíme se i něco zmoci?

Michal Zachar
..............................................

neděle 23. srpna 2009

Televize


vyleštit obrazovky
to asi nezlepší příjem
když spadnem do pohovky
televize nezní smírem

jak jdou dny světa
jsme ti, co píšem básně
někdy nevyjde věta
hlavně, že znějí krásně

jak svítá nad ránem
sdělení, co na nás bliká
bojíme se před prázdnem
obrazovka prý nepolyká

Michal Zachar
......................................

pondělí 17. srpna 2009

Socha


tvá pleť má vůni alabastru
co Rodin tesal do výše
vlasy strun zní z kapodastru
jen štěstí zpívá o pýše

pyšná je na dvě tři slova
a nejsou pranic jemné
údery dláta letí jako sova
tiše tesají tě pevně

jsi sochou vzpomínek na to
co do vínku má kámen
než najdeš to svoje zlato
je někdy lásce ámen

spouštíš si šaty a jsi nahá
stojí tu socha tvého těla
dál ať se nikdo nenamáhá
tesat, není to, cos chtěla

Michal Zachar
....................................

středa 12. srpna 2009

Miluji tě


světem jdeš a s depresí
a máš v hlavě jen zmatek
je skoro větší to procesí
než počet tvých křižovatek
nedokážeš se soustředit
všechno je moc daleko
a ty chceš, jen trochu chtít
abys žil, na krev a mléko
když nemáš svět takový
jaký ho chceš mít, jen miluj
buchty chutnaj taky makový
nic než to, co je - nevyšiluj
stiskni tu ruku, co s ní usínáš
když máš chvíli vzruchu
nezapomeň na klid, co dáš
životem jedem na záruku
podepiš se stiskem do dlaně
okem do oka vstoupí tvoje zář
dotykem mi řekni odhodlaně
miluji tě a s tebou, to, co mi dáš

Michal Zachar
......................................

The day that never comes


neopakovatelná vůně
jen jeden okamžik
zase mi srdce stůně
a jdu se projít, dík

jsou splývání hmoty
říkalas, žes chtěla
a teď křičíš, to ty?
a křičíš, cos nevěděla?

jsou splývání duší
za dne padne rosa
ty, co nám tak sluší
jak trávou sviští kosa

hrabání čerstvě sečené
co se dělávalo je fuč
a z dálky voní pečeně
najíst nebo lásky náruč?

Michal Zachar
...............................
Aguntur, ut agant, non ut ipsi nihil agant!
Bůh předurčuje lidi toliko, aby sami jednali,
sami se přičiňovali, ale nerozhoduje o tom,
k jakému jednání se rozhodnou...

Císař Augustus - 400 l.n.l.

neděle 9. srpna 2009

Dvakrát


Dvakrát se srdce zeptej.
A nezapomeň, že nahlas.
Bůh křičel a ty šeptej.
Komu svou lásku dáváš.

Touhy a víra obrací se.
Když sedm hříchů dáš.
To, co už nevrátí se.
Už v sobě dávno znáš.

Dvakrát se srdcem zeptej.
A měj místo pro soucit.
Někde, někdo, jen chtěj.
Žít láskou a ne živořit.

Michal Zachar
...................................
To, že láska je všechno, je všechno, co o lásce víme.

Kolikrát

Kolikrát říkat mám.
Jak sluší ti láska.
Kolikrát požehnán.
Je prst, co laská.

Kolikrát líbat mám.
Jen ústa nestačí.
Kolikrát pozdě sám.
Zpívám jsi nejsladší.

Kolikrát touha živá.
Jak rybka s udicí.
Kolikrát popudlivá.
Jsi krásně vonící.

Kolikrát ženou byla.
Jen málo z románu.
Kolikrát pochopila.
Jak světlo zvládá tmu.

Michal Zachar
......................................
Lepší je být chvíli s někým, koho miluješ,
než celý život s někým, koho nemiluješ.

sobota 8. srpna 2009

Co říkají tvá ústa?


Co říkají tvá ústa?
Mlčíš a tma hustá.
Jde dál tím pokojem.
Jsou i dny bez boje?

Velikou šanci úsvitu.
Dáváš i když nejsi tu.
Jinak se dívám do očí.
Když hlavou proskočíš.

Chvíle, že obraz zrodu.
Vidíš dál obzory chodu.
Světa a žij všechny dny.
Srdcem, co plní tvé sny.

Michal Zachar
.......................................

Alfréd


někdy je třeba dolít vodu
aby se naplnilo tvé moře
když vesluješ bez důvodu
dlouhé vlasy líčí na úhoře

jdou s pěnou příbojů ti hadi
jak slova, co z nás kapou
zlatí úhoří, ty máme rádi
čekáme na nashledanou

příliš pro trochu pohody
co by jen špouchala si
někdy jen skoč do vody
nemusíš mít dlouhé vlasy

jsou slova, co nás pohání
a zvou k nám naše moře
zlatí úhoří, naše vyznání
ze slov o lásce a o pokoře?

Michal Zachar
........................................

Otázky IX. - k západu slunce...


jak jsem žil se ptám
slunce, co právě zapadá
když se sám usmívám
divím se, co mě napadá

západ nad monumenty
slunce osvítí rámy věcí
dnem točíme dokumenty
měsíc hřeje po půlnocích

změna v zapadání věků
nastolí jedinou otázku
zapálí tvůj paprsek řeku?
a je tvůj život pro lásku?

Michal Zachar
.................................
Nevím, jestli můžu mít rád západ slunce.
Ale možná právě západ slunce skrývá můj poklad.

neděle 2. srpna 2009

Doteky přírody


jen tenké proužky oparu
po ránu hladí vodní vlny
jsme všichni dáni do páru?
i voda po polibku srny?

je omamná, jak opojení
co dostaví se hned zrána
a cítíš touhu po spojení
životem zacelená rána

dotykem mordy tmavé
a s láskou líbá srna
přivítáš den i s ránem
a na hladině běží vlna

a do všech koutů říše
vodní rozběhla se zpráva
stydíme se ve své pýše
že políbení život dává?

Michal Zachar

pátek 31. července 2009

Křižovatky tratí

křižovatky tratí
co do paměti vryli
křižujem jako svatí
železné trasy a žíly

jak daleko vede?
a kolik stojí lístek?
co pohání tebe?
třeba malý skřítek?

pohádkově obří
zdají se na nebi
odlesky, že jsme dobří
jeď tam, už nasedni...

Michal Zachar
..................................
Absolutní svoboda neexistuje.
Existuje jen svoboda vybrat si, cokoliv chceme
a pak se tím rozhodnutím řídit.

Prorůstání


prorůstání dětí do svých rodičů
kořeny slov a činů, když nejsi tu...
sám a vidíš jen nespavosti stav
v řece jet a vidět neviditelný splav...
spláchnout jím a opustit dětství
když loďka opouští své štěstí...
návrací řeka vodu svou a nestudí
když vracíš se k sobě jako do studní...
máš jen příslib vlny své naděje
že spatří, každý jenom to, co zaseje...

Michal Zachar
............................................
ukažte všemu, kolem sebe, jak je to
pro vás vzácné a krásné být s ním

věnováno malíři Roy Gonzales Tabora