čtvrtek 22. října 2009

Breathe - Dýcháme



cítíme, jak si dýcháme
společné zvuky zvonce
a náš svět si míváme ?
od počátku až do konce

srdce se nám spletou tóny
ozvěnou z chlopní a komor
dýcháš ty do mé zóny ?
jdu na hloubkový ponor

dáváme svému dechu život
on z mého a tvého tvoří náš
když myšlenka je srdcevod ?
to nic, vzpomínám, jak se máš

Michal Zachar
.......................................

dejme láskám našim i svůj dech...

Deja vu

smích z perutí
slétl potají
aby snad z leknutí
vzal deja vu
už jsi sám silou
co dává
tvář skrýváš milou
a to tě zmáhá
jak říct všem, že
schovávaná
neplatí a že mříže
staví sama
tvá mysl hledající
svůj rozum
bereš? jsi dávající?
sílu pilníkům
Michal Zachar
...............................
Když budeme čekat na ideální okamžiky,
nikdy se nepohneme z místa.
K dalšímu kroku musíš
být blázen.

neděle 18. října 2009

Děkuji



pohladíš
větou
hezkou
nezakletou
v předpisy
co honí
dopisy
s ruletou
života
utíkajícího
do světa
který
spadne
občas
z hip-hopu
i do opery

Michal Zachar
............................

Simoně

Přátelé


vždycky povídáš si sama
ve spánku milým hlasem
v noci pod peřinou i zrána
člověk, aby spal s pasem

cestuješ při tom asi všude
neuznáváš hranice bytí
něco na tom snění asi bude
fyzika je ve snu k nepřežití

miluju zvláště probuzení
kdy tvoje oči vlhké jsou
chtějí se dotknout v toužení
chtějí se projít mou tmou

a tak se vracím k životu
a taky zůstávám mezi nima
přáteli v příběhu Po-Sobota
zázraky máš stále před očima


Michal Zachar
..............................................

„Co si myslíte, to vytváříte.
Co vytváříte, tím se stáváte.
Čím se stáváte, to vyjadřujete.
Co vyjadřujete, to prožíváte.
Co prožíváte, tím jste.
Čím jste, to si myslíte.”

věnovánu Vladimíru Bruntonovi

čtvrtek 15. října 2009

CoUld water


když hluboké tóny si zazní
až to z piána vytryskne
jako proud chladné vody

říkáme milovat, tak vážní
ne každá kapka ví, kde jsme
a chladí nám čelo do pohody

všichni známe lidi, co chtějí
skrýt se za ironii a lhostejnost
jakoby láska byla jenom slabá

s nenávistí sem k nám uhánějí
a energie k odpuštění není dost
co na tom, že láska je jen hravá?

a může déšť uhasit žízeň těla
stejně jak mozek projektily zpráv
den je plný nakladených pastí

když se zachce světlu být skvělá
ukázaná, prostě nejkrásnější mrav
padáme do všech možných slastí

to život možná hloupne v okamžiku
láska je věc bezesporu skvělá v tom
jak cele pozoruje všechno bez příkrasy

že, jak psi čtem fleky na patníku
a není třeba dávat trochu na potom
láska je světlem na ty, co nesouhlasí

Michal Zachar
...............................


středa 14. října 2009

Want me


chybíš mi
všude kam se jen podívám
chybíš mi
tak jsem tu zase zůstal sám
chybíš mi
a zbylo hodně z minulosti
chybíš mi
se stejně tluče s budoucností
chybíš mi
kladivo klepe tangem na vrata
chybíš mi
a kvůli tomu tančí slova ta a ta
chybíš mi
jen pro ten pocit, že beze změny
chybíš mi
podepíšu i bianko obědové meny
chybíš mi
a nožky má kohoutek nějak nahoře
chybíš mi
ale čekám tě ve své srdeční komoře

Michal Zachar

Bistro Paris


když člověk myslí na tebe
na tvář, co zmizela mi v davu
je to jako lístek do nebe
na tu nejlepší upraženou kávu

a dokola si říkáš svoje sny
že běhají ti před očima
a melodie k tomu tiše zní
ta sladká srdeční hirošima

tak stojím v bistru na rohu
a chroupu zakázaný rohlík
a doufám, že i když nemohu
tebe, podrobím si aspoň chodník

jak křičet můžu do daleka
že to, co chybí, že není káva
žes pochopil i bez F.L.Věka
která tvoje tvář, že je ta pravá

Michal Zachar
.......................................
všem francouzským kavárničkám



Fantazie větru


miluji tě říkají
má slova vanoucímu větru
to srdcem zpívají
aby tě hřál místo svetru

miluji tě šeptají
to, aby slova nebyla ti vším
a jak tak foukají
zahánějí z tváří krev i splín

miluji tě broukají
že noc je tvoje báseň pro milost
a že jsme potají
zapálily za svou minulostí most

Michal Zachar
......................................

někdy je prostě dobré napsat o jednu větu víc
i když pořád na stejnou hudbu, to se nevochodí...


Olivové hobla - (Lefkáda 2009)


jak moře oliv v krabičce
jsou chvíle vzplanutí
kdy dotýkáš se kratičce
jak motýlí mávnutí

a chuť tvé slané kůže
ta pecka ohlodaná
co všechno nálev zmůže
že láska je i slaná?

a zelená a krutě dobrá
když vidíš v tobě sebe
tak dal by sem ti hobla
ať chytíš kousek nebe

Michal Zachar
.....................................

Lence


Řecká láska - (Lefkáda 2009)


jdou kroutící se kořeny
až do hloubky půdy
hledáme, jak tvoření
řekne, že prostě UMÍ

olivovník zkroucený
a zavrtaný do skály
jsou naše duše stvořeny
aby jsme byli nestálí?

a nebo až si najdeme
tu svoji skálu bílou
a v druhém si lehneme
v tom tichu pod olivou

tam objímám se s tebou
s tou ženou plnou krásy
chvíli tě lisem ženou
pak přou se o počasí

takoví Řekové jsou
když jde o naši lásku
miluju skály s olivou
a nejde o nadsázku

Michal Zachar
.....................................


Závist - (Lefkáda 2009)


stoupáš a klesáš
hruď tiše vzdychá
hledám, co nemáš
a tím je pýcha

tvá pýcha nepíchá
ale drží tvoje tělo
zpříma jde do břicha
až hladit by se chtělo

jsi pyšná pohledem
co vychází až z břicha
být sami sebou nesvedem
nám zbývá jenom pýcha

Michal Zachar
.......................................
O všechno se rozděl.
Hraj fér.
Nikoho nebij.
Vracej věci tam, kde jsi je našel.
Uklízej po sobě.
Neber si nic, co ti nepatří.
Když někomu ublížíš, řekni promiň.
Před jídlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.
Každý den odpoledne si zdřímni.
Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni se někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.


neděle 11. října 2009

Den po dni - (Lefkáda 2009)


když moře svými vlnami
prokládá tenké paprsky
slunce se sklání před námi
a dělá očím pamlsky

tak zastavíš se rád
byť na malinkou chvíli
jen jednou za 100 x
smíš vidět tančit víly

jak sen se mírně třepotá
tam na hladině vodní
jsi sám paprskem života
a tak to jde den po dni

Michal Zachar
......................................

Racek Exupery - (Lefkáda 2009)


každý z nás má píseň
ve své hrudi prastarou
mít chuť jít zpívat tam
co létá racek nad skálou

jak vlna za vlnou jdou
zalitá vodou srdce buší
ruka jde pomalu vpřed
to neplavcům nepřísluší

splýváme v moři písně
plaveme ani nevíme jak
a ať už cákáme nesměle
je jedno zda prsa, znak

Michal Zachar
...................................

dělejte v životě to, co děláte rádi, jen pro ty věci samotné...


Vlna - (Lefkáda 2009)


V odlescích slunce.
Honíme mihotání.
Sama sebe vlnou.
Co se nezachrání.

Rozbíječi hladiny.
Světlo, vítr a voda.
Pevnější než skály.
Klamu se nepodobá.

Splynutí s tichem.
Ruka házející oblázky.
Lechtáš moře smíchem.
Dlaní horkou od lásky.

Michal Zachar
..........................
Petrovi a Lence


Efcharisto - (Lefkáda 2009)



otazník zůstává
nevyřčen potají
láska je představa
tam, kde ji šeptají

utrhnout do hněvu
oči tvé zelené
není mi do zpěvu
hledám tě, ne že ne

dívej se mi do očí
máme jen jistou
někoho zaskočí
říkám efcharisto

Michal Zachar
------------------------

efcharisto = děkuji - řecky

Člun a moře (Lefkáda 2009)


sesypal do dlaně
hořkost z nedospění
míváš i zraněn
až ven praská z kůže

lano svíjíš sehraně
nechceš, co už není
voda s drápy saně
sůl ze slzy ta zmůže

síť tvoří oka a na ně
můžeš dát i to, co mění
moře představ znáš
nechytíš to, co není...

Michal Zachar
---------------------


středa 30. září 2009

Věta, co zní...

každá chvíle hledání
bere to, že rozumíš
pohání další setkání
tím, že nic nemusíš
otevíráš srdce své
a slyšíš, co ti říká?
následuj sny daleké
u dveří cvakla klika
ten, kdo nestydí se
může měnit svět
za sebe řeknem jéé?
že by to šlo hned?
někdy se prostě
nerozhodnem nejlíp
dál jdeme dusnem
řešení, to nám velí
tak žijem život v zajetí
svoboda pěkně nudná
jen nepodlehnout napětí
únava je nedostupná
jdu a říkám si, že vím
pokaždé, že pořád slyším
tu větu, co ještě zní
bez lásky nejsi ničím

Michal Zachar

mé sestře Blance
--------------------
Život se neohlíží zpátky.



neděle 20. září 2009

Inspirace


dáváme každý to své
jedinečné, jediné a je naše
hřející paprsky tvé
naslouchají tiše až plaše


když spoutáš svoje zla
a radost vzpíná se k nebi
přes akvárium srdce skla
se někdy zloba šklebí


když stojíš v tichu sebe
a vnímáš inspiraci z nás
nehledáš v jiném své nebe
volíš nejkrásnější hlas


Michal Zachar

-----------------------------

Trápení a nejistoty se lze zbavit tím, že se ze všeho
a ze všech těšíte stejně, jako jste se před tím těšili ze svého
předmětu touhy, který vás tím činil štastnými.
Vlastně se těšíte ze všeho a z ničeho.
Pak nesete ve svém srdci štěstí, které tam
nikdo nemůže vložit a nikdo jej odtamtud ani nemůže vzít.

středa 9. září 2009

The Language of Sound



děkovat slovem je málo
a možná jednou za život
třeba se to jen zdálo
že ty jsi ten světlý bod

zas jedu nazpět pamětí
až k tomu bodu měnícím
to, co jsem hledal v napětí
ta chvíle lásku mající

jak často vycházívá slunce
za obzor nebo za oblak
čekáš, že spálíš prudce
to, co tak nikdo nemá rád

snad hloupost s beznadějí
že i když díváš se na nebe
říkám bodům, co přicházejí
dejte mi moc měnit sám sebe

Michal Zachar
...............................
Reagováním na nálepky,
zakrývající podstatnou část nás samých,
trávíme svůj život.
O co láskyplnější, ho mají ti, co tak nežijí.

neděle 6. září 2009

Nezapomenutí


Kráčíme dny, stavějíce roky.
Nad malou chvíli, kdy máš dost.
A sami sobě vyrábíme soky.
Co nepoznají naši přítomnost.
Minulost s budoucností váhá.
Ze zbořených mostů je dost suti.
Jen tvá přítomnost je nahá.
Tak svlékni se do nezapomenutí.

Michal Zachar
................................
Ještě nikdy žádný pesimista neodhalil tajemství hvězd.
Ani nedoplul k neznámé zemi, ani lidskému duchu neobjevil
nové nebe.....