Kost

kost povolila tlaku

co jí láme její silou

krev ohně mraků

je za úsvitu milou

barvou, co je z nebe

prýští rychle z těla

když zlomíš sebe

praskne ti duše celá

tělo to hodně bolí

když stěhujeme JÁ

církev jsme podobojí

světlo, srdce a tma

až najdem jednou

síla se sami zcelovat

kost bude se mnou

držet, co mám rád

Michal Zachar

------------------

když dva jsou jako jeden a tiché znění

dává my pod usínání - jen být člověkem

Co je to dávat lásku?

Míjíme se na cestách.

A s ušima plných hudby.

Vůbec nepoznáme strach.

O lásku, cestou do záhudby.

Kde spí a jak odpočívá?

Má někdy taky svou postel?

A nebo je pořád živá?

A život nemá jako hostel?

Co je to dávat lásku?

Odstrčit balvan z pramene.

A odpovědět na otázku.

Sotva si na ni vzpomeneš.

Michal Zachar

..................................................

Trajekt VZÁCNO

nebeské lodi plují

dálkami, co voní

ráno, ze svých slují

vyjedou kam vloni

až náklad koření

dovezou sem k nám

podporujíc hoření

zapaluji, co mám

rozhořím na východě

sluncem bez vlasů

na západ jedou lodě

všeho jen do času

Michal Zachar

.....................................

s úctou Janu Hammerovi

Zrání

trápím se rozeznáváním

zrání našich probuzení

kdy končím začínáním

nad tím, co je a už není

jsme tím dnem, co bude

prvním a mnoha dalšími

nebo řadou, co zbude

tvářemi trochu skleslými

stojíš na prahu setkání

s tím, cos nikdy neviděl

možná to i trochu zavání

a není, kdo by záviděl

dveře, co vedou nahoru

dveří samotného pekla

či nebe, to podle oboru

aby se duše naše lekla

a tiše naslouchala sebe

když hledáš to své místo

nevidíš pro mraky nebe

spíž je to, kde je jisto

z rána se zrání probudí

a nevíme, jaký bude let

je den z mnoha v osudí

toho, co existuje teď

Michal Zachar

.......................................

těm, co jsou svatí za to, jak jimi nejsou...

I can fly

OTEVÍRAJÍCÍ RUKA

SEVŘELA BRÁNY

PUSTILA KLUKA

TAM MEZI VRÁNY

VYPRAHLÁ POUŠT

HLEDAJÍCÍ DÉŠŤ

ŘÍKÁŠ MI HLOUBŠ

TEĎ DEJ SE VÉST

JDOUCÍMÍ ZVÁN

ZASTAVIL ČAS

DO VÍNKU DÁN

NEZASÁHL NÁS

JEDNOU POMINE

VŠE A S NÍM I ČAS

CO NÁS NEMINE

ŽE VŠE JE V NÁS

Michal Zachar

................................

všechno bude jednou vyneseno na povrch

vše bude jednou zváženo a shledáno

asi proto, že nic neutajíme

když hledáme sami v sobě

kamenům Zdeny Debelkové

Bolest

bolest je hřích?

kolikrát zabolí

tlak srdce ztich

jsou v předpolí

kolikrát zapne

a jak najde si

cestu za mne

obvyklé počasí

jsou plné oči

těch nehraných

proměny skončí

zbude snad smích

moje a tvé jsou

hledáš sílu dáš

zasviť mi tmou

a teď dostáváš

Michal Zachar

....................................

Ekatěrině

během nejhorší z mých krizí se objevili přátelé,

od té doby je vždycky ze všeho nejdříve požádám o pomoc...

Stěhování chvíle

jak vlastně vypadáš má milá?

tajíš se někde mezi výdechy

jsi se svou láskou tak zarputilá

že srdce skočí na dva nádechy

jsou chvíle skoro samozřejmé

když odpovídáš slovu polibkem

nevidíme pravdy očím zjevné

jen ať nehneme s tím nábytkem

to, co nyní je, už za chvíli se mění

běžící chvíle proměnit se v minulost

a všem teď zbývá jen vteřina snění

pochopit, že lží už navždy bylo dost

Michal Zachar

...................................................

...kamarádce, co nevěří, že může být ženou

i přes to všechno, kam ji ženou...

...to, co jsme včera znali jsou dnes

jen záznamy postupů užívaných v minulosti...

Dotek

dotek je k milování třeba

a někdy není po chuti

je jako k jídlu chleba

srdce srdcem dotknutí

dotýkáme se nejen kůží

dotykem jsou i pohledy

a píchají jako trn z růží

krásou, když máš ohledy

a dotyk hlasu, vzpomínáš?

ještě ti tóny syčí do uší

nebo jim lásku odevzdáš

taky to, co slova netuší

dotkneš se i vůní košile

ozvěna tepu letí nahoru

prostě jsou milé, nemilé

dotknout se dá i mramoru

co sami sebe pohladit?

žijem nebo jsme kámen?

srdcem potřebujem mít

chuť zlobě říct jdi, ámen

Michal Zachar

----------------------

Martinovi za jeho fotografii

Čekání bolí. Zapomínání bolí.

Ale není větší utrpení než nevědět,

k čemu se rozhodnout.

Zas začal den

Začal den a bez rodiny.

Co odešlo? Sen? Jediný?

Probuzení k ránu jsou tvrdá.

Podlehnout klamu, buď hrdá.

Přísahat na život, podlehnout.

Odškrtni 8 bod, prominout.

Jsme tím, čím jsme, vším!

Říkáme jinému, ti náležím.

A nenajde-li se už chuť milovat.

Chci pokusit se, mít tě rád.

Michal Zachar

..........................................

Komu jinému...

Podání srdce

Spolehnout se na sebe.

Když máme podlomené zprávy.

Tak tady hledím na tebe.

A lží mám skoro přes půl hlavy.

Kde hledáme své anděly?

Ty, co nemaj nalomená křídla?

Spásu nám prý nadělí.

Ten, co dostal sám sebe z nitra.

Hledáme meshiase venku.

Kde jsou všichni ti dávno cizí?

A v kapse navštívenku.

S adresou, co nám právě zmizí.

Doma je uvnitř srdce.

Když nevěříš, tak si ho stiskni.

Tlač na něj, ne prudce.

Hrát životem s dlaní si riskni.

Kdo je já a kdo zas ty?

To, když držíš srdce v dlani.

Jsi ten, co bourá mýty.

Já, člověk rozhoduji podání.

Michal Zachar

.................................................

Psi na řetězech

nejde už takhle dál žít napořád

stejně, jak čeká společnost

kdo z nás je hodný a kdo neřád

skáču z myšlenek pro radost

chutnáme s drogou přijetí

úspěch je dotáhnout to daleko

nebo být v novinách vzápětí

být šéfem nejen nad Seinou

když toužíme po své droze

a nikdo nepřizná si závislost

psi připoutaní řetězem k noze

podupává do taktu, že nemá dost

pravdivé peklo jsou ostatní lidé

a lež ztratila kabát s převlečníkem

chovejte se líp, nejlépe neubyde

chovají se ti, co zbláznily se smíchem

závidím zvířatům, co nemají rozum

co nehodnotí sami sebe metrem

etikety, která teď hraje pozérům

co neběhají s děravým svetrem

když nevím, kam už s tím jít

tančete na hudbu, které máte dost

vždyť nemusíme sami sebe bít

a tvrdit, že přeci nám jde o radost

Michal Zachar

..............................................

Davidovi

Strach z utrpení je horší než utrpení samo.

A žádné srdce nikdy netrpělo,

když se vydalo hledat své sny.

Plamínky svíček

mihotání svíček

v našem pokoji

nestačí zahnat tmu

mačkám ten míček

co dalas mi předloni

dotyk dávám snům

plamínky letmé

hřejí až do běla

když dostanou sen

poslepu ve tmě

říkám, cos nechtěla

a míček letí ven

když podzim sedá

do krajních poloh

vzpomínky zhasnou

tvář tvá je šedá

kdo vlastně pomohl

teď letí tu tmou

Michal Zachar

------------------

Někdy může naprosto nepodstatná událost

změnit všechno krásné v okamžik úzkosti.

Lpíme na hledání smítka v oku a zapomínáme

se dívat na hory, pole a olivové háje.

Daidalos

když se dívám

teďka na syna

sen zas mívám

že vše začíná

pohled do očí

co neuhnou

srdce roztočí

tlakem nás obou

jak vidíme se

a máme to své

moc snažíme se

nezranit perutě

slovo je tělem

koukám na syna

ve tmě světlem

pírkem dobýván

přidat teď vosku

jemu do křídel

hlavně ne do mozku

podle pravidel

Michal Zachar

..............................

Janovi - mému synovi

Žába

protože umíš

naslouchat větru

inspirací šumíš

i když ve svetru

jsi malá žába

co do rybníka

stáhla i chlapa

sakra štika

laskavá, skvělá

tak teď na břeh

málem jsi jela

Ostrava - Zábřeh

koukej si na svět

z hladiny sázky

a když už naspěch

tak jedině z lásky

Michal Zachar

............................................

Čistící listí

podzimní listí

s větrem v zádech

tváře nám čistí

na jeden nádech

a tvrdou dlažbu

posype hbitě

máme tu ražbu

slovem chci tě

copak jsou

němí jak listy

tváře se dmou

třepotají ti TY

hledáš v listí

co srdce tvé

pomalu čistíš

lásky zvrácené

klouzavě jdem

a mlhavé ticho

list za listem

je z lásky východ

Michal Zachar

...............................

Arnoštovi a Lence za to, že jsou...

Live with me

když jsem tě viděl poprvé

přešla´s mi prostě do krve

i když tvá křídla ze sněhu

odvála mou chuť na něhu

jsem stále svíčkou tvojí

zářezy ze sítníc podobojí

jak skládáš ze slov pušku

co vzala sis na lov, služku

slov pár, ke kterým přidáš

za 30 stříbrných jsi jidáš

a kdes nechala svou svíci

cos měla ve mně růžolící

a nárok na srdce, na něhu

rozpustila jedy do sněhu

jen zatoulaná stojíš venku

a bojíš se sem do přístěnku

jdi sebou dál, máš moji svíčku

jsem tvůj magnet na ledničku

co viděl možná vůbec poprvé

jak přešla láska k tobě do krve

Michal Zachar

-------------------------

Life for rent

smrt nám prý dělá

v srdcích prázdná místa

čekáme asi na anděla

co všechno odpíská?

a tak než, abyste se báli

skočte do sebe a začněte

v srdci svém taneční sály

neseďte a sami tančete

život jen na pronájem

je odměňován smrtí

tančící srdce šetří nájem

ať nechytí vás ani chrti

smrt je další možnost žití

je to jediné, co stále trvá

leasing kroků, jak krupobití

ať láska tančí jako prvá

za svítání či za soumraku

ať bosou nohou vběhne

tančit smrti až do zázraku

mrtev je ten, kdo se nehne

Michal Zachar

...........................................................................................

Možná že je smrt životem, a na onom světě považují život za smrt. Kdo ví?

Řeka lásky

jsme tady lidi pro lidi?

jsem člověkem pro člověka?

co možná nikdo nevidí

že lež nám stoupá jako řeka

máme svá srdce otevřená?

a plná dobrot pro hladové?

mysl je ujídá jak nezavřená

a kdo myslí vše opravdově?

ze mě je stvořená moje země?

a já jsem tím, kdo miluje vše?

nebo chci držet se jen pevně

představ svých, jak veteše?

když voda stoupá a zaplavuje

myslíme taky často na zázrak

řeka lží není to, co ohrožuje

třeba pořádně si protřít zrak

milovat sebe i lidi ne jako touhy

ale to, co je přeci samo sebou

pak bude i okamžik pouhý

řekou lásky nedohlednou

Michal Zachar

..........................................

zázrakem života je už to, že jdeme dál..