Neverbální komunikace

děkuji ti za dnešek

ani nevím, za co stál

možná, že poklesek

dnes úsměv nevyhrál

střídání dnů a tváří

děje se kol kolem

jak se která tváří

stoj či sed za stolem

ve smyslu těch vět

co znějí nám touhou

oznamujem ven hned

tah rtěnkou pouhou

na šachu strategií

vyhráváš spěch života

dostáváš mat do legií

že poslední je samota

a tak se zas šklebím

a ani nevím, jak to číst

a jako jas, zasáhl Děvín

pálím svůj podepsaný list

Michal Zachar

--------------------------------

Černý klouček pozoroval prodavače nafukovacích balónků na vesnickém trhu.Ten člověk musel být dobrý obchodník, protože nechal ulétnout červený balónek, který stoupal vysoko vzhůru a lákal tak zástup možných mladých zákazníků.
Pak vypustil modrý balónek, následoval ho žlutý a bílý. Všechny stoupaly vysoko, vysoko, až zmizely z dohledu. Malý černoušek se dlouho díval na černý a pak se zeptal: "Pane, kdybyste vypustil černý, letěl by tak vysoko jako ty ostatní?"

Prodavač se na chlapce chápavě usmál. Uškubl nit s černým balónkem, a když ten začal stoupat vzhůru, naklonil se k chlapci: „To není barvou, chlapče; to, co je uvnitř, mu dává stoupat výš."

Směr

běž dál, i když

už není kam jít

srdcem, co smíš

na drobné si rozměnit

dohlédnout konce

jak, jdeš-li sám?

znít tónem zvonce

co naplní tvůj chrám?

tak jdeš a jsi z lidí

ochoten polykat prach

tvou cestu ať neuvidí

když směr určuje ti strach

Michal Zachar

-----------------------------------

Říkáš: miluji déšť, když však prší, jdeš se schovat, abys nezmokl.
Říkáš: miluji slunce, když však svítí, jdeš se schovat do stínu.
Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: miluji tě.

Protego

putujeme za cílem

nevšímajíc si cesty

obohacující omylem

s rukou od nevěsty

nenechat zastrašit

když hledáš, co třeba

je třeba prostě jen jít

stačí ti voda a chleba

výzva ti nepočká

neohlížej se zpátky

kdo se času nedočká

vrátil ses zase vrátky

žádný den nepodobá

se jiným, když jdeš

zaniká tvá dnešní doba

zbude jen to, co chceš

Michal Zachar

.........................................

Stará legenda vypráví, že když Bůh tvořil svět, přišli za Ním čtyři andělé. První se zeptal: "Jak to děláš?" Druhý: "Proč to děláš?" Třetí: "Mohu Ti nějak pomoci?" a ten čtvrtý "Kolik by tak mohl stát?". První byl vědec, druhý byl iluzí, třetí altruista a ten čtvrtý obchodník s nemovitostmi. Pátý anděl se díval v němém úžasu a jen ze samé radosti tleskal. To byl mystik.

Jsi můj Exupery...

pálivou bolest zastírám

nádhernými dotyky

pálí mě oheň z ran

co otevíráš jenom ty

za nehty vězí tvá DNA

s ní trvale spojená

radost roste tajemná

vyvolává smíchu ze jména

jsi spřízněným mi po líci

a i když jsou zájmena...

jdeš laskavě patřící

slza v zrcadle skloněná

uzdravením z hloubky let

dotykem pouhým jsi byl

rány, co nejde přebolet

dík za to, žes s námi žil...

Michal Zachar

............................................

památce Ladislava Smoljaka

Jsme tím, co zbylo

dokud stojí svět

na tvých dotecích

chci slyšet hned

tvůj krásný smích

odplouvající mořem

spousty malých slzí

hledající sbohem

co nastalo tak brzy

nezbylo šero v síni

srdce se rozsvítilo

když zas dotek jiný

řekl, že jsi, to, co zbylo

..........................................

Naše vnímaní reality nám mnohdy  brání v tom pochopit, že ti kdo jsou, jsou nám blízcí proto, že tu stále s nám jsou. V nás jsou stejně jako my v nich. V jednotě.

Možnosti světa

Možnosti světa určujeme činy

jen jít a chtít se projevit

s lítostí veta, že bude jiný

ten náš láskyplný cit

vnímáme sami sebe životem

co možná nezná hranice

vkládáme do úst s Godotem

vše k vykloubení sanice

otázky vedoucí k pochopení

možná i někdy ke zpovědi

rozumu matoucí, když není

chuť k srdeční odpovědi

Michal Zachar

---------------------------------

To, co leží před námi, a to,
co leží za námi, má malý význam
v porovnání s tím, co leží v nás.

Hologram

když hledávám tě tolikrát

tak jenom prostě pozoruji

jsou ráno lhostejná až tak

že smíchu ani slzu nedaruji

předtančíš mým myšlenkám

kroky schované si do závojů

už dávno nejsem tady sám

tvůj hologram u mých zdrojů

vnímám jen vítr po krocích

co ulétly ti ze zvířených šatů

tak tančíme spolu po nocích

i dnech, kdy byl ret na rtu

Michal Zachar

 ....................................................

Kráčíš mnohem bezpečněji ve své vlastni
temnotě než ve světle někoho jiného.

Last Day On Earth

slepci jsme v duši

neuskutečněné výzvy

ke všem, co jsou hluší

hledáním v mysli

setkávání obrazů

stvořených v dlouhou nit

hledat v nich dar z výrazů

milovat, lásku mít

porozumění v nás

svět ponořít do srdce snů

sledovat kroky měnící hlas

tvých dalších dnů

odvážní hledající

lásku k stvoření přitažlivosti

zajetí naděje života nemilující

bez odpovědnosti

Michal Zachar

-------------------------------------

věnováno Petrovi a Kateřině Marinov

Pokaždé, když se necháte ovládat či se k něčemu
donutit, ničíte v sobě schopnost milovat,
což je vaše vlastní přirozenost, 
protože vy můžete činit ostatním jen to,
co dovolíte ostatním, aby činili vám.

Probuzení

osud se vytváří

když se tě dotýkám

lásko na tváři

a prach svůj polykám

spatříš-li svítání

když tě slunce oslepí

to denní vítání

s nímž noční strach odletí

jak rád se dívám

na tvé milé ranní pohyby

jen tak vnímám

život je vším bez pochyby

milovat je vstoupit

otevřít branku do zahrady

jak jen neprohloupit?

v úžasu zašeptat, lásko jsi tady

Michal Zachar

................................................

Milovat znamená chtít vší silou dobro druhého,
a to dokonce víc než dobro vlastní.

Good In Goodbye

když se díváš

zpátky, tím svým pohledem

říkám si zpíváš

hlasem srdce, co nesvedem

a dny se zdají

zrovna dnes, že jsou stejné

klidně ubíhají

v bezvědomí samozřejmě

hledajíce osud

ikaros bez ptačích per

kráčeli dosud

cestou, co chce změnit směr

Michal Zachar

--------------------------------

To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem,
jako jsem já miloval vás. Jan 15:12

Go pařezy, go

já jsem jen pokušitel

tvého chápání v nás

že se ke kořenům

navracíme zas

procházejíce pozemek

zakopneme o pařezy

rostoucí z myšlenek

provádíme řezy

klučíme všechny dny

pařezy, obrůstající

novými výhony

jsme ti bdící

a ony dorůstají v nás

zas nové přicházejí

a cloníce náš jas

to sami chtějí?

jdu vyrvat i s kořenem

místa, co jinde nejsou

pařezy s rozměrem

bez rozhodnutí: GO

Michal Zachar

-------------------------------

Jak pohrdáme mužem, který si nevybírá manželku podle jejích vlastností, ale podle toho, jak vysoké má věno! O takovém muži říkáme, že nemiluje svou ženu, ale ten finanční zisk, který mu přináší. Ale liší se v něčem vaše láska, když vyhledáváte společnost těch, kteří vám přinášejí citové uspokojení, a vyhýbáte se těm ostatním; když se pozitivně stavíte k lidem, kteří vám dávají to, co chcete, a chovají í se podle vašich představ, a negativně nebo lhostejně k těm, kteří tak nečiní? Opět můžete udělat jen jedno, abyste získali tuto vlastnost lásky. Otevřít oči a vidět. Uvidět svou takzvanou lásku takovou, jaká skutečně je: zamaskované sobectví a chtivost.

Světlo a stín

zpíváš si, proč asi?

tichou písničku

něžnější počasí

asi, že v malíčku

vzduch neviditelný

smlouvá o cenu

skromná duše ví

co jsi za ženu

skřivánek, co touží

po změně formy

viditelné souží

smyslem vzorným

mostem je k duší

dotyk tvých vlasů

imaginace sluší

navzdory času

Michal Zachar

-------------------------

S dobročinností je to jako se štěstím a svatostí. Není možné, abyste řekli, že jste šťastní, protože v okamžiku, kdy jste si svého štěstí vědomi, přestáváte být šťastni. To, co vy nazýváte prožitkem štěstí, vůbec není štěstí, ale vzrušení a nadšení způsobené nějakou osobou či věcí či událostí. Pravé štěstí není ničím způsobené. Šťastný je člověk naprosto bez příčiny. A pravé štěstí není možné prožívat“. Nepochází ze sféry vědomí. Není si vědomo sebe sama.

Assassin

svlékající oči

plné chvály

dotýkají se moci

aby lhali

tvořící meze

které nás chrání

kdo lásku nese

dává a brání?

až v lukách tvoří

se zvuk bekasin

když srdce boří

tvůj assassin

Michal Zachar

..................................

Většina lidí jsou potencionální vrahové. 

Zabíjejí sami sebe.

V skrytu

zraněni láskou do srdce

v kruhu sounáležitosti

dary donášíme ústy těl

ach nikdy nemít dosti

láska je držet zpovzdálí

své dobré rady k řešení

to, aby se nám nezdály

sny tvořící jen lešení

zdi temnic obepínající

kráčejíc láskyplně k svitu

mít srdce dávající

i kousek lásky v skrytu

Michal Zachar

...................................................

Je těžké vytáhnout z básní nějaké zprávy,
přesto však lidé každodenně bídně umírají
z nedostatku toho, co by v básních našli.

Navečer

jsou dny, co se zdají

podivné od počátku

vlasy se rozplétají

uschované v šátku

pozdvihnutí očí sem

výstřel z pod víček

uzamykání pohledem

drsný chodníček

kudy jít na pochod

kam dáváš člověče

víru v lidský rod

když ti den uteče?

Michal Zachar

-----------------------

Žití se podobá denní stráži
a délka života takřka jednomu dni,
v kterém, vzhlédnuvše k světlu,
odevzdáváme heslo jiným, kdo přicházejí po nás.

Otevření se...

někdy si říkám

odnikud nikam

padají střely

co bolest chtěli

otevřít srdeční

jsou-li skuteční ?

bláznovu snění

do zapomnění

obrnění štíty

co nosí mýty

zavřeni v sobě

podléháme době

zavíráme okna

chránící poklad

proč každý sám

je zrozen, umírán

jak tvorové denní ?

lásku bez otevření?

Michal Zachar

-----------------------

Když se zřekneme snů dojdeme klidu. Avšak mrtvé sny v nás začnou hnít a zamořují veškeré ovzduší v němž žijeme. Začneme být krutí klidem kolem nás a nakonec tuto krutost obrátíme proti sobě samým. Nastoupí nemoc a psychózy. To, čemu jsem se chtěli v boji vyhnout - zklamání a porážka se stane jediným odkazem naší zbabělosti. A jednoho krásného dne ty mrtvé shnilé sny nám otráví vzduch tak, že začneme toužit po smrti, po smrti, jenž by nás zbavila našich jistot, našich činností a onoho strašlivého klidu nedělních odpolední.

Puberta

líbím se ti na dálku

možná jsem ti trochu lhal

jenom, že ve spánku

se na to nikdo nekoukal

jak to, že jsem tvůj

když se neznáme ani den

vypnul mozek můj

a probudil jsem svůj sen

vnímáme realitu

vždycky za základní ?

a i když nejsi jsi tu

chci být tím posledním

Michal Zachar

.....................................................

Lidské sny jsou to, co dělá lidem problémy.
Když nebudete mít sny, nebudete mít problémy,
protože budete brát prostě jen to, co je.
Ale pak budete postrádat lásku,
protože láska je nalézání snu v lidech,
kteří jej nemají.