pondělí 22. srpna 2011

Večerní choroby (Evening Disease)


každým problémem mi zjevuješ
signálem mysli, je ve mě strach
a mé tvrdé srdce si změkčuješ
na šachovnice žití vtáhneš šach

odvahu pro přijetí si hledám cizí
dar, talent, příležitost umožnila
jen prosadit, že rozptýlení zmizí
jiné světlo a soucit jsi poradila


tak dar si dávám pokaždé s tím
a objevuji nemožné v nitru sebe
vtělujíce láskou, řeknu jen smím?
cítím, jak se mi stále srdce klepe 


Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------
Když se jiní domáhají pozornosti, zaměřte svoji pozornost do svého nitra. Když všichni ječí: „Podívejte se na mě!“, mlčte. Když se ostatní chlubí svým úspěchem, vy ponechejte svoji chválu na ostatních. Když ostatní chamtivě lpí na autorských právech, dejte svoji práci volně k dispozici. Když si jiní vytyčují cíle jako motivaci k dalšímu růstu, naučte se být se sebou spokojeni, a lidé se vás budou ptát, jen aby poznali vaše tajemství.

Štěstí je bílá labuť (White swan)


štěstí je vášeň okamžiku
co probíhá nám žilou
tepnami říkám erotiku
jít s nocí chladnou milou

a k tomu dobře nasvícené
kruhem vystupujíc z tmy
domu světla ze zaslíbené
ukazují na co, už nemáš kdy

štěstí jsou splátky rozumu
kam dojít se srdcem dál
a daří se být na průzkumu
i tu chvíli, co jsem tam stál

Michal Zachar
.....................................................................................

Pokud nevěříme, že ve vztahu a v životě můžeme mít všechno, budeme mít pravdu. Věříme-li že druzí jsou takoví a makoví - budeme mít pravdu. V nás a v našem vztahu k životu se projeví všechno, v co věříme. A pokud se nám nelíbí, co máme, změní se to díky tomu, že změníme své myšlenky.

sobota 20. srpna 2011

Lovím vysokou a nízko (Hunting High And Low)



zas lovím vysokou a nízko
letí mé střely štěstí
té pověsti jsi důvěrně blízko
poutající mě na zápěstí

není důvod ovládat lásku
když praskají pouta
posouvající dírky u opasku
a žalářník se loudá

pro vězně praskajících zdí
bloudí obrace hladce
jen nevím, zda se to smí
srdce nebere zajatce

Michal Zachar
--------------------------------------------------------------------------------
Člověk pořád nachází nové přátele a přitom s nimi nemusí být každý den. Když ale uvidíme stále stejné lidi, stanou se nakonec součástí našeho života. A jen co k tomu dojde, chtějí nám do toho života také mluvit. Pokud se nechováme podle jejich představ, tak se zlobí. Všichni totiž vědí naprosto přesně, jak mají žít život druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami.

středa 17. srpna 2011

Vědět (The Scientist)


někdy jen hledám, co dát Bohu
a přes sebe nevidím tebe
za dar nejlepší, zda vůbec mohu
a možná, že stačí vidět nebe

když postrkávám okamžiky celku
 do sítí naprostého štěstí
můj kompas mívá silnou střelku
ukázat nebe se nepoštěstí

ozvěnou lásek všech, co milujeme
tou intenzitou vzpomínek
čím víc máme v srdcích, stahujeme
nebe do země, i malý kamínek

nemusíme Bohu chodit na výpravy
a zvláště na ty křížové
pro všechnu lásku, štěstí a to zdraví
miluji vše stejně poprvé

-------------------------------------------------------------------------
Pokud nás Bůh miluje, proč nás žádá, abychom trpěli? Pokud se domníváme toto, jde o naši projekci. Pro lásku Boží stačí udělat jediné: přijímat tuto lásku a být šťasten. Právě to je vzpomínka na nebe, náš domov.


úterý 16. srpna 2011

Fallen VIIII. (Fallen)



se všemi tvými otázkami
tu tedy sám si zůstávám
kdo z nás je svými hrami?
a kdo je vlastně obehrán?

tak dávám šanci srdcím
těm, co nechtějí být tam
kde jen já tě popostrčím
k tomu, co je a není klam

den uzavírá odpovědi tmy
co kolem plyne do noci
co se vlastně lásce smí?
zakousnout jako buldoci?

na hranici smluv padám
když pálím jablka evina
to, že asi nejsem adam
a ty, že hraješ nevinná

Michal Zachar
------------------------------------------------------------------
Člověk miluje, protože miluje. Není k tomu žádný důvod.

pondělí 15. srpna 2011

Na zemi jako v nebi (On Earth As It Is In Heaven)


na zemi jako sedmém v nebi
kdy ráj jde vpřed peklem
můžem mít všechno zapotřebí?
vzdávajíc se žít vztekle

všechna přání splněna dnem
inspirací nocím hraničním
tys byla jazyk a já zas rtem
překlenutý omyl justiční

každou vteřinu naplnění dál
vedeme své kočáry zlaté
kdo z nás by se teď lásky bál
polibek štěstí pro bohaté

Michal Zachar
.......................................................................................
Vztahy plné lásky. Mohou nás provést skrze území chladu a konfliktů na další, vyšší roviny. Každý problém, co společně vyřešíme nás vede na další úroveň. Vztah slibuje, že když jej budeme rozvíjet, bud on rozvíjet i nás. Až k nám přijde tolik lásky, že naplní náš život. A nebo beznaděje. Ale to je vždy na nás a my s tím musíme žít.

neděle 14. srpna 2011

Prázdné nekonečno (Blank Infinity)


pohybující se mezi vlnami
částice vydaná světu napospas
hledající čas mezi chvilkami
rozpadu hmoty lásky poločas

utočím na jádro chování
kmitající rychlostí černých hvězd
atakem hlasu srdce volání
než zastaví ho ho tvá pěst

a ty rány světa dopadající
vystřely z hlubin našich atomů
bojuješ o sto mezi tisící
a chceš jen jedno - domů

Michal Zachar
--------------------------------------------------------------
Dospět na novou úroveň vnímavosti lze tak, že si uvědomíme, že mnohé útoky lidí kolem nás jsou jen jejich voláním po lásce. Ačkoliv neschvalujeme jejich jednání, ale podpoříme ho v nejhorší chvíli v jeho životě, stáváme se tím, kdo miluje, protože mu umožníme postupovat vpřed a tím i růst.

čtvrtek 11. srpna 2011

10 mečů (A Way of Life)


svírám deset mečů
a jen v náručí svém
a když už kůži svleču
a zas procházím křtem

pohřbívám těla padlé
bratrů, co nedošli sem
houpeš srdcem na kyvadle
olíznut rozpraskaným rtem

a váha vzpomínek
z těch bitev světelných
tak zbyl jen plamínek
co tiše šeptal a pak ztich

tak nesu deset mečů
a říkám si, mohu jít dál?
pravou před levou si vleču
jdu, už dlouho jsem tu stál

Michal Zachar
-------------------------------------------------------------
Život je krásný, daleká cesta, marné však není žádné volání,
zemdlelý není ostudou světa, hanbou je zrada a pokání,
zpáteční cesta se trestá.

úterý 9. srpna 2011

Způsob života (A Way of Life)


někdy jsem, jak luna temná
smyslně se tulíc, přející
bradou ven, co ruka jemná
úplně mnou cestující

kolikrát dotklo se tě ráno?
kalichem krásy dát?
znát tě protklo, není psáno
pódiem spásy lhát

jen jednou lásko neptáš se
ze sta důvod jednota
a ve dvou krásou ke spáse
cesta je způsob života

Michal Zachar
----------------------------------------------------------

Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky.


neděle 7. srpna 2011

Hrom (Storm)


někdy nás postihují hromy
tak jako bolest nosí lásku
tak jako děs na pogromy
někdy nevydávám hlásku
laskavá noc plná stříbra
vybíráš zlatý déšť Andělů
sesbíráš pírka, co zřídla
laskavá moc těch údělů
vidím tvůj dar očima nově
jak vkládáš sebe na mně
jak bouřím se nehotově
vidím, cos zanechal tmě

Michal Zachar

.............................................................................
foto Lefkas, Nidri

V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši.

úterý 2. srpna 2011

Jednou světlem


jednou, až světla pohasnou
jen víra zůstane po naději
co hoří v srdci září nejasnou
dospělým nejsem tím, že dospěji

jednou, až temnota zvládne den
jen naděje zůstává v nás
a ten první verš zase bude čten
světlo je první láskou života, ne čas

jednou se tě síla zeptá jestli hoříš
je láska světlo tvého srdce?
jsi tady proto, že stavíš nebo boříš?
a za nadějí dovnitř den zas vtrhne

jednou už shoříš a zapálíš i svit
sluncí ty duše bezvědomá
ta svíce, co byl její plamen slit
úsměvem říká, že srdce je zas doma

Michal Zachar
-----------------------------------------------------------------------------------
foto Hanka Havlová

Svíce, která vrhá světlo, nemůže to dělat jinak,
než že přitom stravuje sama sebe.

sobota 30. července 2011

Pomalu se rozpadá (Slowly Falling Apart)


cestovní mapa z duše
kde zrcadlíš se
pomalu se rozpadá
a nesaháš na retuše
prahneš po remíze
potokem v přehradách

žiješ radost a smutek
kdykoliv nefunkční
nechci být v lásce sám
koukám, k duši schůdek
zase se klonují
netleskám, když vzdám

boj základních kamenů
staví ti zeď
pěstí výčitek vpal otázku
na co si v srdci vzpomenu
pověsím na žerď
štěstí, požitek, žal a lásku

Michal Zachar
.....................................................................................................
pro herce filmu To, co dýchám
foto - Radka Szábo

Zaléváš-li květiny, zalévej kořeny.
Poučuješ-li člověka, mluv k jeho srdci.

Neobyčejná láska (No Ordinary Love)


spálené knihy osvítily svět
požárem mysli zhasínajíc
jak včela hledá si svůj květ?
v pohnutí sebe spoutávajíc

závojem ohně závist halí čas
než dojdem k přesvědčení
že to nevědomost pálí nás
napodobováním k poražení


sám sobě být si svůj cíl
i když je vesmír plný dobra
tys císařovnou od všech víl
je ve mně zda chci prohrát


životem po sobě jdoucí lekce
prožívám, láskou způsobil
uchopit sílu, že jde tak lehce
už vím, že jsem pochopil

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------------------------
autorem fotografie je Radka Szábo

Lidé jsou ve všech směrech lepší, než se zdají.
Jde jen o to, jestli v to věříme i my, když už ne oni...

čtvrtek 28. července 2011

Ona byla vítr (Itane aeras)


žena je stvořením dokonána
nejdokonalejší je ze všech
to snad i láska zúčtována
andělům krást boží dech

láska se rodí v nás a těžce
uchvacuje srdce nákazou
prchá, že připomíná běžce
když stávají se sami tmou

a jak ona své plody oživíme
ona byla vítr, šeptám zklidní
s láskou se sami nerodíme
s láskou se stáváme lidmi

ona byla vítr, tvá jediná
co tvé slovo dokončí
láska v člověku začíná

ale nikdy v něm nekončí

Michal Zachar
.................................................................................

Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnějším tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání.

úterý 26. července 2011

Smutek aneb zastav se a přemýšlej, který jsi zedník

Smutné na smutku je to, že je. Ale jde v podstatě o naši připoutanost k prožitkům, které jsou mírně řečeno prostě trochu depresivní. Skoro opačně pozitivní jsou sušenky BEBE dobré ráno se svou reklamou vtírající se do mysli tak, že snad ani smutek mít nemůžete. Někdy je ho mnoho, někdy zase nepřijde několik dnů po sobě. Prostě, když už na náš dosáhnou chmury a vidět pěkné věci kolem sebe je skoro nemožné, říkáme si: "K čemu to vlastně všechno je?"

To se prostě zastavíme, a najednou jsme nuceni se zamyslet. Hledáme nějaký smysl toho všeho a to, že jsme jen tak malinkatou kapkou v moři lidí a věcí kolem nás, nás mnohdy vede k myšlenkám, že je všechno zbytečné a naprd. Jako kapka přeci nemáme pražádnou moc nad mořem kolem. A ještě se "musíme" rozčilovat nad tím, že jsou kolem nás ty kapky, které žijí naprosto spokojený a śtastný život v tom samém moři jako my. Jak je to sakra možné? To raději nemluvíme o kapkách, které jsou schopné dávat cosi "navíc" těm ostatním kapkám kolem sebe.

A to jsme u moře. Představte si oceán kolem celé planety, představte si celou planetu a co hůře, zkuste si představit si sebe jako kapku v poměru k vesmíru. Takže to s tou méněcenností máme vlastně skoro napořád.


Jenomže žít ve starostech a vymýšlet si problémy tam, kde nejsou, není ani trochu "cool". Zvláště někteří facebookáři maji mnoho problémů, které prohlubují jejich smutek. Akorát se mi nad tím mnohdy chce spíše brečet vzteky nebo smutkem nad lidskou hloupostí. Jak je možné být smutný nad tím, že mi v krámu vedle naší kanceláře vyprodali ty nová letní trička? Nikdo z těch lidí se nikdy nedostal do situace, která je opravdu smutná. Vždycky, když si náhodou čtu tyhle bláboly na sítích je mi smutně.

Držel jsem v ruce mrtvou ruku člověka, který umřel před mýma očima. A který nedlouho potom spatřil svou matku, tedy lépe řečeno ona spatřila jeho. Tehdy jsem viděl smutek živoucí i mrtvý a je nezapomenutelný. A ten smutek, za který se mnohdy schováváme mi od těch dob přijde jaksi nepatřičný.

"Sami víme, že to, co děláme, je kapkou do moře.  Ale kdyby tahle kapka v moři nebyla, chyběla by tam." - Matka Tereza


Smutek je prostě někdy způsoben naším podvědomím, které se k němu jako k pocitu upoutává. Ale nemůže nás přeci ovládnout. Nemůžeme se k němu upnout jako k jedinému řešení. Když se nedaří je snadné hodit do ringu ručník a vzdát se. Jsou přeci kolem nás spousty důvodů, které jsou větší, silnější a opravdovější nežli jsme my sami. My jsme jen ty kapky v moři. Bez odpovědnosti, bez lásky, s touhou vyrovnat své kolísání. A tak lehce padneme k drogám, lékům či alkoholu nebo sportu, prostě k závislostem. A náš smutek se neumenšuje. Naopak.


"Hrstka lidí přemýšlí dvakrát nebo třikrát ročně. Získal jsem celosvětový věhlas za to, že jsem přemýšlel jednou nebo dvakrát týdně." - George Bernard Shaw


Někdy je třeba zastavit se a přemýšlet. Avšak zůstat stát a nic nedělat? Je dobré nalézt tzv. zlatou střední cestu. Zastavit se a jít dál s cílem a směrem, a ten může být i naprosto odlišný od toho současného. Pamatujme, že ať už jsme na tom nyní jakkoliv "špatně", můžeme něco udělat. A to možná nejdůležitější, z toho všeho, spočívá v našich postojích. Tady a teď.


Kdysi velmi dávno šel jeden muž kolem tří zedníků. Započali stavbu a stavěli zeď, tedy zrovna začali a srovnávali si cihly. Stáli vedle sebe a pracovali. Ptal se jich, co že to tam vlastně dělají? Rovnám cihly, povídá první, jakoby snad nebylo jasné, co tam dělají. Stavíme tu zeď, povídá ten druhý a taky podiveně potřásal hlavou. A ten třetí, s pohledem upřeným do nebe povídá, stavíme tu katedrálu.





Můžeme být smutní.
To znamená se jen zastavit a rozhlédnout se kolem.
Ale pak jít zase dál. Jako ta kapka stavící svou katedrálu.
Z našeho moře lidí.


neděle 24. července 2011

Tak daleko (So far away)



občas podléhám mylnému snění
že bez tebe nebudu sám
lpění není skutečnost, co změní
to, co už dávno znám

není možné nic pro štěstí udělat
šťastní jsme právě teď
neposílej do pekla svého anděla
ty jsi ten, co říká srdci veď

vše, co není tím, co mám rád
má jen jedinou příčinu
má mysl postavila z lpění hrad
dávajíc mi to vše za vinu

nadšení připoutávajíc z radosti
toho, co není sázkou
nás z podstaty života vyhostí
než vrátíme se s láskou

Michal Zachar
--------------------------------------------
Janě...

Na lpění je tragické to, že pokud nezískáme předmět lpění (může to být i odpověď na otázku), přináší nám to bolest. Získáme-li ho však, přinese nám pouhý záblesk nadšení, po něm následuje znudění a obava. Podstata lpění je v tom, že vytváří neskutečnou sílu krve chuti  upíra nasávat to, co potřebuje. A není možné nad ním vyhrát. Nikdo neví, jak si udržet to, na čem ulpíváme bez boje, strachu, úzkosti, prohry a ztrát. Je jediný způsob, jak vyhrát. Zbavit se ho. Lpění. Proto všichni tzv. bohatí, co chtějí vstoupit do království, nemohou nalézt cestu. Jak by taky mohli, když jsou osleplí ze strachu o své věcí a správné odpovědi?

sobota 23. července 2011

Jménem (Maestro)


TO JSEM TI ŘÍKAL JMÉNEM
VOLAJÍC HO VŽDY ZPŘÍMA
A TOUHA VZPLÁLA NEVYBEREM
ABYS BYLA TOU, CO DŘÍMÁ
NĚKDY JSOU PROBUZENÍ JINÁ
NEŽ NAUČÍ NÁŠ JÍZDNÍ ŘÁD
ŽIVOTA, CO K NÁM RUCE VZPÍNÁ
ZA TO, ŽE HO JEN NEMÁŠ RÁD
KAM ANDĚL S KŘÍDLY KULHÁ?
CO POTRHALA SLOVA SÍLY?
NEBYLAS NIKDY TA DRUHÁ
LÁSKA JE JMÉNO MOJÍ VÍRY!

Michal Zachar
------------------------------------------------------------------------

Ať je to již víra náboženská, víra národní, politická nebo víra v krásu
a v potřebnost nějakého díla, každá společenská víra obdivuhodně posiluje lásku.

čtvrtek 21. července 2011

Atrium (You Don't Belong)


hledáme rovnost a bratrství
bez sesterských objetí
celebritám i lásce povrchní
skrz naskrz nic proletí

bojíme se lásky z nenávisti
zavření ve sklepích
od svých vlastních bitů čisti
odpadlí z podstat osleplí

kážeme si místo vody víno
čisté jen čisté a víc
stydíme se, pravdu za lacino
Jidáše inspirujíc

jak chceme být si otevření
když o bezpečnost
strach zkuje k odsouzení
naši skutečnost

Michal Zachar
----------------------------------------------------------------------------

Když sílí strach, vzrůstá naše kreativní (sexuální) energie. Čeho se tak moc bojíme, to v hlubší rovině přitahujeme. To je jedna z neskrytějších částí naší mysli. Ta co ji nejvíce potlačujeme. Identifikujíc se hlavně se svou myslí, myslíme si to samé o sobě. Změnit to můžeme jen tím, že si budeme přát, aby se stalo to, co doopravdy chceme. Je paradox, že toto před ostatními tajíme, ale při tom hledáme šíleně a vášnivě ten "skutečný" kontakt. Když bysme tuto stránku před lidmi odhalili, teprve po tom, by nám to umožnilo navázat skutečný kontakt s tím, kdo nás skutečně chce. Jinak si hrajeme na slepou bábu. Sami se sebou i s ostatními. A říkáme tomu život. S láskou.

středa 20. července 2011

Volám tvé jméno (Call your name)



láska je pro někoho beton
do kterého vrýváme otisky
ať je tvé jméno prokleto
mými srdečními ložisky

nadáváme lásce jmény múz
nadšení, že vydrží i na věky
pak najdeme slova hrůz
a přijde bída v člověky

boříme hlasem, oddáni tělem
bojící se, jsme sto si připustit
že sami mezi nepřítelem
to v tónu hlasu není klid

možná, že stejně jak písmo
dotkne se hlas i mých pekel
až bude volat tvoje číslo
hlas, co psal mene tekel

nikdo nám neřekl, jak těžké
je jen tvoje jméno vyslovit
tvé srdce láskou viděné
může vyřčené znásobit

Michal Zachar
----------------------------------------------------

Život není hledání zkušeností, ale hledání sama sebe. Objevíme-li vlastní stav do základu, všimneme si, že tento stav těsně souvisí s naším vlastním osudem, a dojdeme klidu. A možná konečně pojmenujeme milence zajatci. Protože posedlí druhými nevidíme sami sebe. A naše jména jsou v zajetí.

Horoskop (Learn My Lesson)


chce se mi zas učit se ty lekce
to, abych nezapomínal 
co jsem dostal těžko, co lehce
zhoř by plamen neusínal

a pořád očekáváním napnutý
čekající hry srdeční
nejkratší cesta vede po žlutý
značce dnů svátečních

překládám pohyby pochybujíc
jaká je hloubka vod
když ctím život sobě vymezujíc
co správně je a co svod

a tak se toulám místy životem
bloudí tvář nevědomá
než někdo zavolá, že za plotem
 skoro jsem už byl doma

Michal Zachar
........................................................................................

Toho, kdo chce jít, osud vede, toho kdo nechce, vleče.